Střet otce a syna je jedním ze základních příběhů, které nás provázejí po celé dějiny naší civilizace. Z antického Řecka známe příběh Oidipa, který zabil vlastního otce, krále Laia. Apoštol Lukáš přináší podobenství o návratu ztraceného syna. A v Česku teď na vlastní kůži zažíváme vlastní verzi příběhu střetu otce se synem.

A není to nic pěkného. Z Andreje Babiše mladšího čiší naštvání a nenávist. Andrej Babiš starší se ocitá v nepříjemné pozici. A to vše ani ne měsíc před volbami. Střety v rodině nejsou pěkné. Ostatně je známo, že našimi největšími nepřáteli se často stávají naši bývalí nejlepší přátelé. Jsou to totiž lidé, kteří nás znají nejlépe a vědí proto, jak nám nejvíce ublížit. Funguje to samozřejmě i naopak. A platí to dvojnásob pro rodinu.

Nevím, co přesně se mezi oběma Andreji stalo. Nevím ani a neumím posoudit, nakolik a jestli vůbec je Andrej Babiš mladší psychicky nemocný, jak tvrdí jeho otec. Politice se však věnuji až příliš dlouho na to, abych věřil na náhody.

Nevěřím proto, že zahájení kampaně hnutí ANO narušil Andrej Babiš mladší náhodou. Nevěřím ani tomu, že v Ústí nad Labem, kde ono zahájení probíhalo, byl náhodou. A už vůbec nevěřím a nemůžu věřit tomu, že je náhoda, že tam s ním byl režisér Vít Klusák. To je jednak příliš náhod najednou, ale hlavně by to samo vyvracelo to, co Andrej Babiš říká.