V Evropě skončila druhá světová válka 8. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil. Jedenasedmdesát let poté více než vzpomínce na oběti, hrdiny a hrůzy válečného konfliktu patřila v Česku mediální i politická pozornost motorkářské jízdě Nočních vlků, kteří přes naše území mířili do Berlína oslavit vítězství Rudé armády nad hitlerovským Německem. „Kdybych uvažoval jako někteří politicko-straničtí a televizní rusofobové, nebál bych se říci, že ti, co cestují do Evropy ‚po puti Putina‘ zase jednou předvedli, jak se dá dělat politická propaganda a nestojí to pány Sorose nebo Chodorkovského, natož fondy Evropské unie, skoro žádné peníze,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Hned ale upozorňuje na to, že i kdyby vše kolem své spanilé jízdy z Moskvy do Berlína organizovali jen sami Noční vlci, tak se jim podařilo dát mnoha mladým lidem, milujícím silné motocykly, kteří se po evropských cestách jinak bezcílně toulají a nesmyslně zabíjejí sebe i druhé, cíl, který mohou chápat jako ušlechtilý. „Je jaro, všichni doma celou zimu ladili motory svých strojů a při prvním jarním slunci vyrazili. A protože se to jejich cestování dá spojit s úctyhodnou vzpomínkou na oběti druhé světové války a nikoli jen s masovou konzumací drog za doprovodu hudebních skupin vyrábějících hluk, dá se to i politicky využít,“ tvrdí politický analytik s tím, že nemá na mysli takové využití, jak si ho představují monotematicky uvažující evropští „kravaťáci“.
Jakákoli tupá kritika jen zvětšuje popularitu motorkářů
„Dnes jsou motocyklisté stále více považováni za subkulturu, podobně jako byli jejich američtí předchůdci, cestující přes celé Spojené státy na své srazy do arizonské Sedony v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století, ale demonstrativně šířící svůj styl života a ducha vzpoury mimo jiné i proti současnému evropskému politickému establishmentu. Jakákoli tupá kritika jen zvětšuje jejich popularitu a pokusy represionovat je, jsou nejen neúčelné, ale i nesmyslné,“ domnívá se Zdeněk Zbořil. Přesto jako by se kolem Nočních vlků v uplynulém týdnu u nás točila celá politická scéna. Uprostřed týdne dorazili na Moravu, kde se s nimi při uctění památky padlých rudoarmějců vyfotil jihomoravský hejtman Michal Hašek. Toho se chopila média a vše eskalovalo vystoupením Michala Haška v pořadu Události, komentáře České televize.
Psali jsme:
„Fotit se s Nočními vlky, stoupenci nacionalistické a imperiální politiky putinovského ruského režimu, je od Michala Haška pěkná pitomost,“ pustil se na Facebooku do stranického kolegy ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Povolení průjezdu Nočních vlků Prahou přes Václavské náměstí nebylo příliš po chuti primátorce. „Kdyby to rozhodnutí bylo na mně, tak bych nic podobného nepovolila a věřím, že stejně by se zachovala celá rada. Té akce se rozhodně nezúčastním a neočekávejte ode mě ani společné foto,“ distancovala se od akce Adriana Krnáčová, což ji však ani trochu neospravedlnilo v očích předsedy TOP 09. „Krnáčová podepsala ostudnou smlouvu s Pekingem, povolila Nočním vlkům průjezd Prahou. Pojede také na sjezd do Pchongjangu? Asi by měla...,“ brousil si na Twitteru svůj ostrovtip Miroslav Kalousek.
Údajný výsadek hybridní války nebyl národní, ale internacionální
Mezi odpůrci motorkářů byl v sobotu na Václavském náměstí k vidění i europoslanec Jaromír Štětina, který bere jejich jízdu jako jasnou hrozbu. „Noční vlci zneužívají památku těch, kteří padli za druhé světové války. Je to ideologický výpad, oni nejsou žádní turisti. Jsou předvoj výsadku hybridní války, kterou vede proti Evropě Ruská federace,“ prohlásil pro ParlamentníListy.cz na stráži před ruským nebezpečím vždy připravený Jaromír Štětina. Zcela jinak vnímal cestu Nočních vlků poslanec Jaroslav Foldyna, který je pozval na koncert do Děčína, jenž se stal jejich poslední zastávkou na českém území. Atmosféru setkání s ruskými motorkáři si nemohl vynachválit a velký zájem o akci přičetl televizím a jejich negativnímu zpravodajství, které přilákalo spoustu lidí.
„Ti domněle zásadoví, včetně pana europoslance Štětiny, se zase jednou netrefili. Odvedli jen pozornost od oslav příjezdu US Army v roce 1945 do Plzně a jejího okolí a dali nám vědět, že se Evropou valí ‚masa vlků‘, kteří nás ohrožují. Tím je popularizovali víc, než si jistě přáli. I díky tomu jsme se dozvěděli, že Noční vlci přijeli i s českými nebo jinými neruskými espézetkami a že ten ‚výsadek hybridní války‘ není národní, ale internacionální. Bylo by ovšem dobré položit si otázku, proč si tento ‚výsadek‘ vybírá taková místa k uctění památky těch, kteří bojovali proti perverzním ‚evropským hodnotám‘ první poloviny minulého století, a proč proti tomu protestují naši politici s dvojím občanstvím a s několika pasy. Ale přece jen ta kritika je k něčemu dobrá. Alespoň víme, kdo je kdo a že pan předseda TOP 09 stále ještě dýchá a doufá,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Na začátku válek byl strach z Ruska nebo představa o jeho dobytí
Při pohledu na několik desítek odpůrců na Václavském náměstí a dvou stovek jejich příznivců na Olšanských hřbitovech to spíše vypadá, že Noční vlci posloužili jen jako zástupné téma, aby se dalo třeba i přes Michala Haška zaútočit na hlavu státu. „Určitě všichni zmínění politici chtěli ukázat, že mají ještě nějaké politické názory; a protože nadávat prezidentovi dnes a denně je tak trochu nudné, dávají si do souvislosti ‚Zemanovo tažení na Východ‘ a ‚spanilé jízdy‘ mladých na motocyklech značky Harley-Davidson (nebo jiných je připomínajících), i když jsou podnikány na Západ. Pan hejtman Hašek jistě neplánoval akci ‚Noční vlci a ČT‘, ale byl by hlupák, kdyby takto neobratně nabídnutou lacinou popularitu nevyužil. Taková výjimečná příležitost se do voleb už nemusí opakovat,“ poukazuje politolog na to, jakou pozornost veřejnoprávní televize Michalu Haškovi zajistila.
JUDr. Michal Hašek
Za nesmysl považuje slova o hybridní válce vedené Ruskou federací proti Evropě, která vypouští europoslanec Jaromír Štětina. „Je to jen taková módní hloupost těch, kteří chtějí válku, ale bojí se jí, a dokonce ani nechtějí přiznat, že už válčí. Pan europoslanec si rychle osvojil bruselskou terminologii, ale to ještě neznamená, že věci rozumí. Evropa vedla proti Rusku, bílému, rudému nebo současnému, několik válek, za které bojující strany zaplatily desítkami milionů mrtvých. A vždy na jejich začátku byl iracionální strach z Ruska, nebo stejně iracionální představa, že bude dobyto, rozděleno a exploatováno. A bylo jedno, zda to byla iracionalita francouzské, britské nebo německé provenience. Nikdy to nedopadlo jinak, než že západní hranice Ruska se posunula jen trochu blíž ke středu Evropy nebo dokonce k Paříži. Ale nabádat k užívání rozumu nerozumné je zbytečné. Musí si to zase jednou zkusit znovu. Jinak neuvěří,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Přerozdělování migrantů připomíná novodobý prodej otroků
V uplynulém týdnu představila Evropská komise reformu evropského azylového systému, která počítá s krizovým přerozdělováním žadatelů podle kvót i možností pro zemi se dočasně vyplatit. Šlo by o částku čtvrt milionu eur, kterou by země osmadvacítky musela zaplatit za odmítnutého migranta té zemi, která by se ho ujala. Nizozemský místopředseda komise Frans Timmermans upozornil, že se nejedná o pokutu či trest, ale o „výraz solidarity“ a zohlednění dlouhodobých nákladů na azylanta, včetně oblastí jako bydlení, školství či zdravotnictví. „Už to někdo nazval ‚prodejem otroků‘ a mně to skutečně připadá jako návrat někam do sedmého, osmého století v Evropě. Ostatně pan Frans Timmermans je ze země, která obchodovala s otroky ještě ve druhé polovině 19. století. Nevím, co bych k tomu slušného řekl. Je to blbost; a jak víme z kulturních dějin Evropy, blbosti většinou vymýšlejí blbci,“ připomíná politolog.
Migrační krize se postupně projevuje i na voličských náladách u našich západních sousedů. Tamní aktuálně třetí nejsilnější strana, Alternativa pro Německo, dosáhla podle víkendového průzkumu na rekordní podporu 14 procent, jak uvedl německý magazín Focus. „Rozhodně jde o reakci na přemíru informací, kterými jsou občané Spolkové republiky Německo denně zahlcováni; možná více než my. Navíc se nevyplatilo utajování skutečností, i když se ukazovaly být alarmující. A to včetně hledání a označování viníka ‚stěhování národů‘. Saská televize dokonce přinesla i nebývale ostrý komentář, který označuje za původce celého neštěstí, samozřejmě včetně arabského jara, Spojené státy,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Alí nebo Omar se svou rodinou jsou Němcům blíž než hrozba Putinem
Z průzkumu, v němž dotazovaní ve dnech mezi 28. dubnem a 2. květnem odpovídali na otázku, jakou stranu by volili, pokud by druhou květnovou neděli probíhaly celostátní volby, by vyšly se ztrátou vládnoucí CDU a CSU, které by klesly na 32 procent, což je nejnižší hodnota od června 2012. „Také tato ztráta popularity Angely Merkelové, jakkoli ještě není tragická, svědčí o tom, že si stále víc a víc lidí myslí, že se něco dělá špatně. Vládní strany stále ještě straší Putinem a mírně i Ukrajinou, ale málo platné, Alí nebo Omar se svou rodinou jsou blíž. A to si stále mnoho lidí nemyslí, že noví příchozí budou jen z jihu a dokonce i jen z východní Evropy. Respektive oni v Německu již jsou, ale jen tak trochu ‚načerno‘. A teprve nyní se diskutuje o tom, kolik to všechno stojí a kdo na tom – jako vždy na lidské bídě – zbohatl,“ vysvětluje politický analytik.
Dramatičtěji se vyvíjí situace u dalšího našeho souseda, Rakouska. Stovky demonstrantů se v sobotu střetly s policií v Brennerském průsmyku na hranicích s Itálií. Většinou mladí levicoví radikálové z Itálie se snažili překročit hranici, na níž Rakousko připravuje rozmístění kontrol. Ty by měly zastavit případný proud migrantů do země. Policie proti demonstrantům použila slzotvorný plyn. Rakousko se obává, že po utlumení balkánské větve migrační vlny může další vést přes Itálii. A za dva týdny si mohou Rakušané zvolit za prezidenta Norberta Hofera, kandidáta Svobodných, jenž s velkým náskokem zvítězil v prvním kole. Minimálně v postoji k přijímání, nebo spíše nepřijímání, migrantů by si mohl notovat s českým prezidentem Milošem Zemanem.
Rakousko bere až za urážlivé, jak nekultivovaně s ním Brusel mluví
„Měli bychom počkat na druhé kolo prezidentských voleb, a pokud budou výsledky těsné, může v nich zvítězit umírněná tvář Svobodných – Norbert Hofer. Ten má nejenom svým jménem blízko k Tyrolsku a už se nechal slyšet, že bude usilovat o jeho ‚sjednocení‘, což znamená připojení Horní Adiže k Tyrolsku. Mnozí si ještě pamatujeme, že pod heslem ‚Jižní Tyrolsko bude opět rakouské‘, případně německé, se v okolí Bolzana, respektive Bozenu, střílelo, vyhazovalo do povětří pomocí československého semtexu. Tyrolský terorismus trval několik let, nespokojenost občanů Tyrol s rozhodnutím velmocí z roku 1918 už skoro jedno století. A rakouští lidovci i sociální demokraté se několikrát snažili prosadit ‚ochrannou funkci‘ čili protektorát nad Jižním Tyrolskem,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Je zřejmé, že tato věc prezidentské volby nerozhodne, ale když se mohlo oddělit historické Kosovo Polje a staroruská Ukrajina, proč by nemohlo dojít i na Bolzano? „Navíc zprávy z okolí Brenneru už dolehly až do Bruselu. A proč tedy ne teď a ne my? Rakušané jsou velmi pragmatičtí, ale přece jenom se považují za část střední Evropy a nezapomínají ani na svou imperiální minulost. A někdy se jim zdá až urážlivé, jak nekultivovaně s nimi Brusel mluví. A pokud jde o prezidenta Zemana, neměli bychom zapomínat ani na jeho sentiment k Malé dohodě, ačkoli si v České televizi myslí, že mu jde jen o Čínu. Nevím ovšem, jak by si oba pánové rozuměli v otázce ‚Podunajské federace‘, ale pokud jde o jejich slovní zásobu, není zas tak příliš odlišná,“ míní politolog.
Merkelová vyvolává vzpomínku na jednu z příčin první světové války
Naplánované řešení migrační krize spočívající v dohodě Evropské unie a Turecka dostalo v posledních dnech povážlivé trhliny. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že jeho země nebude měnit kvůli liberalizaci vízového režimu ze strany EU své protiteroristické zákony. Při té příležitosti také oznámil odstoupení premiéra Ahmeta Davutoglua, který měl tuto dohodu s Bruselem vyjednat. Vzkázal také Evropské unii, aby si šla vlastní cestou, přičemž Turecko půjde jinou. „Zprávy z Turecka, alespoň z posledních dvou týdnů, jsou stále zmatenější. Nedaří se mi rozlišit, zda je to díky neméně zmateně dodávaným zpravodajstvím různých agentur, nebo zda se jedná o alespoň částečně pravdivý obraz vnitropolitické situace. O záměrném zkreslování vztahu mezi Tureckou republikou a EU nepochybuji,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Pokud by Turecko couvlo od tolik diskutované dohody s Evropskou unií, uštědřilo by tím políček německé kancléřce, která ji tak urputně prosazovala. „Německá politika, dnes symbolizovaná Angelou Merkelovou a německým ministrem zahraničí v pozadí, vypadá jako jakýsi pokus o obnovení Bagdadbahn. Ale nezapomínejme, že ta byla, mimo jiné, také jednou z příčin první světové války. Tehdy se to nelíbilo Francii, Anglii ani Rusku a i dnes se jistě najdou geopolitičtí odpůrci takového projektu. My tomu můžeme jen s tichým úžasem přihlížet a ptát se, jak je možné, že po takových letech sporů a bojů se ani jedna z jednajících stran nepoučila a už se zase chovají, jak by řekl pan Štětina, ‚hybridně‘. Carl von Clausewitz by měl radost,“ myslí si politolog.
Na Babiše útočí ti, kdo za celý život nepostavili ani psí boudu
Kampaň pro podzimní krajské a senátní volby zahájilo hnutí ANO se sloganem „Chceme lepší Česko“. Na programové konferenci mluvil předseda Andrej Babiš o tom, že programem hnutí ANO je selský rozum a řešení problémů. O politice obecně se opět vyjádřil nelichotivě. „Je to podstatně větší hnus, než jsem si myslel a vůbec dokázal představit,“ prohlásil. Zdvihl přitom hozenou rukavici ze strany ČSSD, která už dříve odstartovala kampaň textem inzerátů i billboardů: „Stát není firma. Je to společenství lidí“. Andrej Babiš nyní kontroval tvrzením, že firma není jenom o zisku. „Kdo to říká, tak zodpovědnému podnikání nerozumí. Rodinná firma je společenství lidí, které spojuje nejen stejný cíl, ale kteří sdílejí i stejné základní hodnoty. Je to o zodpovědnosti a solidárnosti,“ nabídl svou představu o fungování státu.
„Na rozdíl od mnoha politologů a kritiků Andreje Babiše si myslím, že stát se spravovat jako firma dá. Výpůjčky z žargonu politických filosofií a ideologií používají, jak říká Andrej Babiš, nejen ti, kteří za celý život ‚nepostavili ani psí boudu‘, ale i ti, kteří nechápou, co to je živnostenský list a jaký je rozdíl mezi ekonomickým teoretizováním a hospodařením. Správa státu nejsou jen ideologické – v tom nejhorším smyslu tohoto slova – bláboly o pravici a levici, liberalismu a socialismu, ale také uvažování, jak říkal Karel Engliš, o národohospodářských soustavách. Předsedové vlád nebo politických stran nemusí být ani nositeli Nobelovy ceny za ekonomii (většina těch oceněných se stejně vždy mýlila), ale dokonce ani premianty, inženýry z VŠE,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Protikandidát předsedy KSČM Filipa vsadil na změnu s velkým Z
A připomíná, že ani Antonín Švehla, předseda tří československých vlád, nebo legendární Tomáš Baťa neměli žádné tituly před jménem, natož za jménem, a přesto svému jménu neudělali ostudu. „Pokud jde o to ‚společenství lidí‘, chceme-li ‚společnost‘, ČSSD už svým názvem na něj odkazuje skoro 140 let. Někdy to vyšlo, ale většinou ne. A Babišova slova o politice jako ‚hnusu‘ si vysvětluji jeho únavou z neochoty těch už dnes na židlích pevně usazených, kteří, když nechtějí spolupracovat, tak by alespoň nemuseli škodit. Myslím, že je také zklamán byrokratickou orientací charakteru některých svých spolupracovníků, které poslal do Bruselu. Ale i to svědčí jen o jeho zklamané důvěře v některé své nedůvěryhodné,“ domnívá se politolog.
_profil_top.jpg)
Příští víkend se v Praze uskuteční sjezd KSČM, který bude mít na programu i volbu předsedy. Na tento post kandiduje současný předseda Vojtěch Filip, pražský zastupitel Ivan Hrůza a bývalý místopředseda strany Josef Skála. Poměr nominací z okresů je takřka vyrovnaný s mírnou převahou stávajícího předsedy oproti Skálovi. „Pan Skála věnoval a stále ještě věnuje své předsjezdové volební kampani velkou pozornost. Vsadil na změnu s velkým Z podobně jako mnozí jiní. Není mi ovšem jasné, s kým by takovou změnu dělal. Já bych spíše věřil, že KSČM se bude držet toho zavedeného než směřovat ke sloupy kácející změně. A navíc, o žádné revoluci ani ve straně, natož pak ve společnosti, jak by tomu u neoportunistických marxistů mělo být, jsem neslyšel. To Leninovo ‚dobýt politickou moc a pak uskutečnit společenskou změnu‘ není žádnou ‚vzpomínkou na budoucnost‘,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Také strana ruských komunistů vypadá jako hledící do minulosti
Čeští komunisté se zatím neobracejí k věřícím jako předseda ruských komunistů Gennadij Zjuganov. „Ujišťuji vás, že kdyby žil Ježíš Kristus, šel by s námi v našem průvodu na obranu prostých smrtelníků. Trpěl přece za chudé, ubohé a nemocné; a tento boj za spravedlnost už pokračuje tisíc let,“ řekl Zjuganov u příležitosti prvomájových oslav. „Také pan Zjuganov a jeho strana vypadá spíše jako hledící do minulosti, i když jim lze přiznat, že často kriticky. O ‚Bolševismu od Mojžíše po Lenina‘ zanechal ve své pozůstalosti text Dietrich Eckart, kterému Adolf Hitler připsal svůj Mein Kampf,“ zmiňuje politolog.
PhDr. Josef Skála, CSc.
„U nás podobně mluvil i Heřman Taussig, jeden ze zakladatelů KSČ, když na východním Slovensku zakládal někdy okolo roku 1923 Spolok svätá Trojica, sekcia Treťej internacionály. Také katoličtí revolucionáři mezi kněžími v některých zemích Latinské Ameriky mluvili o věčné spravedlnosti a odkazovali na první křesťany ve starověkém Římě. Konec konců i J. V. Stalin se naučil jako seminarista v Tiflisu, nyní Tbilisi, studovat křesťanské texty. Takže nic nového pod sluncem, ale co s tím ve věku nespravedlnosti a zvůle? Kdokoli přijde s něčím konkrétním, třeba s Olympiádou v Soči, bude mít více posluchačů než Gennadij Zjuganov,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
