Rozruch vzbudilo rozhodnutí hlavy státu o tom, že se nezúčastní pohřbu kardinála Miloslava Vlka a vyjádří mu úctu v soukromí. Politolog Zdeněk Zbořil na úvod k situaci říká: „Podle sčítání lidu v roce 2011 se v ČR přihlásilo k nějaké víře nebo náboženství 2,1 milionu osob. Z nich tvořili většinu křesťané, kteří se hlásí k římskokatolické církvi. Je jich dnes asi 1,1 milionu (tj. 10,4 %, oproti roku 2001, kdy to bylo ještě 2,7 mil., tj. asi 26,8 %) a ne všichni jsou praktikující katolíci.“ Pro katolickou církev je podle Zbořila tedy problémem nikoli snad odpadlictví od víry, ale od církve. „A protože víme z vášnivých parlamentních diskusí, že se předpokládá také její význam kulturní a společenský, musíme se nad tímto jevem zamýšlet a ptát se, jaký byl význam hlavy katolické církve za kardinálů Tomáška, Vlka a Duky. Proč došlo k takové deziluzi věřících a co bylo jejím důvodem,“ uvedl politolog.
Zbořil dále popisuje: „Všichni jmenovaní se starali o blaho církve za jiných politických okolností a každý se choval jinak k otázce tzv. církevních restitucí. Kardinál Tomášek tento problém vyřešil již v roce 1991, kardinál Vlk se pustil do války o Hrad a Svatovítskou katedrálu s energií až nadbytečnou. Tím se dostal do sporů s vládami ČR a shodou okolností v jedné době byl jedním jejím předsedou Miloš Zeman. Co všechno si pánové řekli, se asi už nedozvíme, ale hořkost z té doby v obou zůstala. U pana kardinála až do posledních dnů jeho života. Teprve kardinál Duka, ačkoli také usiloval o splnění přání, ‚co bylo ukradeno, musí být vráceno‘, se přece jen uměl na vysoké úrovni dohodnout s oběma posledními prezidenty o neurážejících vztazích mezi hlavou státu a hlavou římskokatolické církve.“
„Nikdo asi nezapomene, že se ukradené vracelo jenom někomu a že 15 členů jednoho řádu nabylo majetek v hodnotě 20 miliard Kč. Tuto zprávu publikovala v minulém týdnu snad všechna média v ČR, a překryla tím všechny obhajoby církevních hodnostářů této podivné ‚restituce‘. Pokud si současné vedení ČSSD myslí, že se zapomnělo i na její předvolební hesla, je to sice možné, ale právě nedodržení tohoto slibu jim asi tentokrát jejich voliči, nebo alespoň konkurenční politické strany, nezapomenou.“
Připomenout můžeme, že veřejnost se o rozhodnutí Hradu dozvěděla vysvětlením mluvčího Jiřího Ovčáčka, který uvedl: „Pan prezident zašle na pohřeb smuteční věnec prezidenta republiky, což je dostatečné vyjádření úcty k zesnulému. Pan prezident není pokrytec jako někteří politici, kteří vydávají tklivá prohlášení, a přitom zcela nedávno pořádali billboardové kampaně proti církvi.“
Že by se Kalousek zbavil charakteristického slovníku?
Po uvedeném oznámení z Hradu přišla řada velmi ostrých reakcí. Například šéf TOP 09 Miroslav Kalousek označil Zemana za burana a postoj odsoudili i další politici. Herečka, moderátorka a politička Táňa Fischerová říká, že Zeman „nepochopil, že má sloužit té funkci, která je nad osobní libostí či nelibostí. Prostě tohle je obraz jeho světa, neboť pan kardinál se o něm vyjádřil někdy v historii kriticky, takže on to proměňuje v tohle. Ovšem to je přesně to, co prezident dělat nemá,“ uvedla. „Oba vámi citovaní politici (paní Fischerová chtěla dokonce kandidovat na prezidentskou funkci) stojí v první řadě kritiků nejen Miloše Zemana, ale také jeho prezidentského úřadu. Co na to říct? Je to ‚jejich obraz světa‘ (slovy paní Fischerové), a že by se pan Kalousek dokázal zbavit svého dnes už charakteristického slovníku, který vypovídá víc o něm než o těch, kterým jsou jeho nadávky určeny, v to může doufat snad už jen papež František,“ reagoval Zbořil.
Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz k tomuto tématu uvedl: „Myslím si, že instituce si mají vyjádřit úctu. Smutečním věncem instituce prezidenta republiky vyjádřila úctu instituci kardinála. Lidé si mají vyjádřit úctu pouze tehdy, pokud k sobě tuto úctu cítí.“ Na doplňující otázku o jeho pohledu na osobnost a působení kardinála Vlka pak zmínil: „Musím říci, že si velmi vážím svého dobrého vztahu s kardinálem Dukou. Takže můj vztah rozhodně není nenávist vůči katolické církvi, můj vztah je, když to řeknu velmi mírně, určitá pochybnost o radikalismu jednoho církevního preláta.“ A co si o tomto vyjádření myslí Zdeněk Zbořil? „Nedá se k tomu říct nic. Jsou to osobní názory pana prezidenta a jistě ani on nedoufá, že se mu podaří přesvědčit o své pravdě své nepřátele. Jsou sice věřící, ale nesmiřitelní. Snad jim Bůh odpustí. A on si bude trvat na slovech z Nerudovy Romance o Karlu IV.: ... a kdyby třeba všichni svatí, což všimnou se jich Češi paličatí, buď svatý rád, když není bit!“
Co kdyby mu vypadla hůlka? To by mu připomínali po celou dobu kampaně
Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl reagoval na dotaz, zda nejde o pokrytectví, co se týká neúčasti prezidenta na zmiňovaném pohřbu v pořadu Českého rozhlasu plus takto: „Není, není, není. To je přece otázka nějakých vztahů. Já když nebudu mít s někým dobré vztahy, také nepůjdu na pohřeb tomu člověku, přestože ho budu znát. To prostě tak není. A myslím si, že prezident by byl pod daleko větším tlakem, mediálním tlakem, kdyby na ten pohřeb šel. Byly by na něj namířeny všechny kamery, všechny fotoaparáty. A sledoval by se jakýkoliv pohyb jeho očí nebo jakákoliv grimasa a bylo by tam, vidíte, vidíte, má radost z toho, že tady pan kardinál Vlk už není. Takže já si myslím, že on vlastně dokonce předchází velikým mediálním problémům,“ uvedl Plesl před konáním pohřbu. „Samozřejmě že pan prezident unikl z další na něj připravené pasti. Umím si představit, jaké gaudí by bylo, kdyby mu třeba během obřadu vypadla hůlka z ruky. To by mu Praha připomínala celou dobu jeho volební kampaně. Rozhodně by ji to zaujalo víc, než kdyby jako Karel Schwarzenberg někde usnul a Bohuslav Sobotka ztratil svá rovnátka,“ uvedl Zbořil.
Další otázka redakce směřovala už k preferencím politických subjektů. Volby do Poslanecké sněmovny by teď vyhrálo hnutí ANO se ziskem 32,5 procenta hlasů s desetiprocentním náskokem před druhou sociální demokracií. Aktuální volební model Centra pro výzkum veřejného mínění předpokládá, že do sněmovny by se dále dostali komunisté, občanští demokraté a lidovci, pětiprocentní hranici by těsně překročila i TOP 09 a hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury. Je v těchto aktuálních číslech něco, čeho bychom si měli všímat více? „Především bychom je neměli brát jako příliš důvěryhodná data, ale jako prefabrikáty prezentované za účelem jejich ověření vlivu na veřejné mínění. Nejen CVVM, ale i ostatní výzkumníci veřejného mínění mínění přece také spoluvytvářejí. A jak víme, mínění není vědění,“ vysvětluje politolog a doplňuje: „Proto k nim nemám velkou důvěru, ale snažím se pochopit, proč se spojuje KDU-ČSL se STAN ambiciózního pana Gazdíka a zda bude mít SPD pana Okamury dost voličů, aby se dostala do PS PČR. Mj. také upozorňuji, že ani opakovaně optimistická procenta ANO 2011 se nemusejí ve volbách potvrdit. Kampaň sice už začíná, ale do voleb je ještě dost dlouhá doba, aby mohl český ‚deep state‘ projevit svou sílu.“
Psali jsme:
Trh nezná morálku, ale i lidský život nemá valnou cenu
Odbory stále upozorňují na nízkou cenu práce v České republice. „Nejsem přesvědčený o tom, že končí cena levné práce, pokud s tím naše vláda něco neudělá. Podívejme se, jakou vlastně máme minimální mzdu. Ta je čtyřikrát nižší než v Německu, i když ceny potravin a spotřebního zboží jsou v obou zemích téměř stejné,“ uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý odborářský předák a nynější náměstek hejtmana Pardubického kraje Jaromír Dušek. Na chvost Evropy jsme se prý dostali i kvůli „dryáčnickému“ způsobu privatizace. A co říci k úvahám, že jsme se stali montovnou a kolonií? „Pan Dušek má asi pravdu. Ale co se stalo, nemůže se odestát. Potřeba nových technologií naše hospodářství nejen uvrhla do dluhové pasti, ale dala vzniknout i sociální třídě, které se v dobách kolonialismu říkalo ‚kompradorská buržoazie‘. Místo živnostníků a podnikatelů vznikla skupina zprostředkovatelů převodu národního bohatství do neznáma a tam se za ním vypravili podílet se na jeho spotřebě i spekulanti. A když říkáme spekulanti, používáme jen tu nejmírnější nadávku. Jak ukázal nedávno promítaný dvoudílný film Gangster Ka o Radovanu Krejčířovi, víme už, že nejen trh nezná morálku, ale že i lidský život nemá valnou cenu,“ konstatuje Zbořil. „Ale asi se ta celonárodní účast v ‚národohospodářské loterii‘, ve které jde také trochu o život, stále ještě mnoha lidem líbí,“ doplnil.
Lídři EU se slétli jako supi, aby se porvali o nejlepší sousta
Ze zahraničních událostí můžeme vybrat summit v Římě. Evropané musejí utlumit své vzájemné hašteření, pokud má EU přetrvat. Na oslavách šedesátých narozenin EU se na tom v Římě shodli evropští lídři. Informovala o tom agentura Reuters. „Dnes jsme obnovili naše sliby a potvrdili svůj záměr jednat společně a jednotně,“ oznámil novinářům předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, podle něhož má EU jedinou šanci na úspěch jako jednotná unie. „Kdyby ty dávné sliby platily a společná vůle a jednota existovaly, nemuseli by se ti do sebe zahledění ‚lídři‘ scházet a utvrzovat ve víře. Ale protože tomu tak není, slétli se jako supi. Ještě asi ne na mršinu, ale proto, aby se porvali o co největší a nejlepší sousta. Přesto si myslím, že EU má budoucnost, ale ti, co ji vedou, tam už několik let nemají co dělat,“ reagoval Zbořil.
„Evropa jako politická entita bude buď jednotná, nebo nebude vůbec,“ prohlásil na summitu Donald Tusk. A jak v této souvislosti vnímat úvahy o vícerychlostní Evropě? „Donald Tusk, na kterého polský MNO vydal nedávno zatykač pro podezření z účasti na spiknutí proti Polské republice ve spolupráci s cizí mocností (říká se tomu jinde také velezrada), není ta nejdůvěryhodnější osoba, která by měla prorokovat budoucnost EU. Ta je pro něho jistou nadějí, že nebude polskou spravedlností dostižen a dočká se (společně s EU) změny vlády a režimu vládnutí ve své vlasti,“ říká Zbořil, který zároveň konstatuje: „I z vlastní zkušenosti víme, že ‚v jednotě je síla‘, ale bohužel jen někdy. Navíc už několik let evropské i americké autority používají eufemismus ‚dvourychlostní Evropa‘, ačkoli ve skutečnosti platí, že je a bude ‚vícerychlostní‘. Trochu se tím zakrývá skutečnost, že Evropa je také Evropou bohatých, živořících a dokonce i chudých. A jenom ti bohatí rozhodnou o tom, zda EU bude, nebo nebude. A ani Donald Tusk to neovlivní, snad bude jen z nevelké vzdálenosti přihlížet,“ uvedl Zbořil.
A když se podíváme těch šedesát let zpět, v jaké fázi je teď Evropská unie? Aneb bylo i hůř? To byla poslední otázka pro doktora Zbořila v dnešním Rozjezdu. „Je to jen můj velmi subjektivní názor, ale zdá se mi, že bohaté členské státy, tak jako mnohokrát ve světových dějinách, bohatnou a chudé chudnou. Ale ani to není důležité. Horší je, že se někam ztratila naděje v úspěch tohoto projektu. EHS, ES a EU zažívaly různé chvíle prosperity a krizí, ale myslím si, že nikdy nepanovala taková všeobecná nedůvěra v nejvyšší představitele EU, a zejména EK, jako v dnešní době. Důkazem toho je i to, že členské státy cítily potřebu se v Římě sejít a ‚oslavit‘ 60. výročí od podpisu římských dohod. Jako kdyby se lekly své pyšné velikosti a svého bohatství,“ uzavírá politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
