Ne pokaždé je to zákonitě nepříjemné. Náhodně posbíranými i dobře placenými lidskými zdroji se mi jeví některé bezbarvé tváře vládní strany Věci veřejné (VV). Dohromady dané (nakřivo stojícím) Centrálním mozkem lidstva Vítem Bártou (CML-VB), popřípadě někdejším vězeňským psychologem a následně personalistou bezpečnostní agentury ABL. Aktuálně prý nejlepším ministrem školství po roce 1989.

Kdo byl svého času ochoten se učit, třeba nafotit lechtivý předvolební kalendář, dostal snadno protihodnotu v podobě místa na kandidátce politické akciovky na doručitele. Odbornost nebyla podstatná, klíčovou naopak loajalita. Jenže spoléhat, že každý se nechá zkorumpovat, je samo o sobě primitivismem.

Ztělesněním osobitě motivované, nemorální vzpoury se stala „blonďatá bestie“, mladá poslankyně Kateřina Kočí. V záchvatu kariéristického velikášství si „střihla“ pokus o vnitrostranický puč, aby následně udala svého chlebodárce, CML-VB, veřejné bezpečnosti. Pardon, policii.