Zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států zaskočilo i bývalou ministryni zahraničí této světové velmoci Madeleine Albrightovou. Šéfka americké diplomacie ve druhém funkčním období Billa Clintona zavítala hned dva dny po volbách do Prahy a při besedě se studenty Univerzity Karlovy přiznala, že nerozumí tomu, proč se to stalo, protože Hillary Clintonová byla nejpřipravenější člověk na to stát se prezidentem a opravdu to uměla. „Myslím, že svět neskončil, ale věci se budou vyvíjet trochu jinak. To, co se děje teď, jsme nepředvídali. Mysleli jsme, že Brexit se u nás stát nemůže,“ pronesla před studenty. Vysvětlení hledala v tom, že se lidé báli, a když se lidé bojí, tak podle ní dělají něco jiného, než si člověk myslí, že budou dělat, tedy že nezvolí Trumpa prezidentem.
Otřesení byli i lidé z okolí prvního českého prezidenta Václava Havla, s nímž si pražská rodačka vždy tak notovala. Exministr zahraničí Karel Schwarzenberg nyní očekává ve světě politické zemětřesení. „Svět, jak ho známe, skončil,“ komentoval na Twitteru výsledky voleb bývalý český velvyslanec v USA a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, jenž debatu s Albrightovou na půdě UK moderoval. „Michael Žantovský mluvil o světě, který skončil ještě dřív, než se setkal s Madeleine, a zřejmě dřív, než od ní dostal noty. Ale polibek, který ji dal ve slavné velké stodevítce, dnes myslím v čísle 116, na Filozofické fakultě byl upřímný. Avšak hlavní účinkující, pozvaná mimo jiné i k 17. listopadu, aby pomáhala zachránit demokracii v České republice, přiletěla nějak příliš brzy. Hned jak skončily volby a možná ještě dřív, protože se jako mnoho jejích demokratických kolegů zmýlila ve svých očekáváních,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
V USA ke světové revoluci nedojde a Hermanova „teta“ asi nepřijede
Myslí si, že ani prohlášení Karla Schwarzenberga a jeho poplašná zpráva o „politickém zemětřesení“ není hodna jeho funkce předsedy Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, jeho věku a diplomatických zkušeností nejen jeho, ale celého jeho slavného rodu. „Snad tuto pomatenost způsobila jen ona zklamaná očekávání nebo dokonce, jak se dnes žertuje, zklamání z toho, že ´Hermanova teta sedmnáctého nepřijede´, ačkoli přijela, anebo vědí oba víc než my tady dole. Třeba že v USA začne ´světová revoluce´, nebo se rozloží State Department, zanikne Pentagon a sama sebe rozpustí CIA. Já si myslím, že k tomu nedojde, ani kdyby se Kremlin Watch a Evropským hodnotám nepodařilo najít všechny Putinovy agenty v Praze nebo dokonce i ve Středočeském kraji,“ utahuje si politolog z těch, pro něž je Trumpovo zvolení téměř životní tragédií.
Očekává se, že nástupce Baracka Obamy v Bílém domě by mohl změnit vztahy USA s Ruskou federací. Ovšem není vůbec jisté, jakým směrem by to mělo být. Mezi republikány, jejichž kandidátem byl, je mnoho těch, co by vůči Rusku byli co nejtvrdší. Na druhou stranu Trump před volbami prohlásil, že by USA měly uznat ruskou anexi Krymu, pokud by to vedlo k lepším vztahům s Moskvou a silnější spolupráci v boji proti teroristům z Islámského státu. Už po svém zvolení navíc Donald Trump přiznal, že jeho pohled na situaci v Sýrii se velmi odlišuje od názoru mnoha jiných lidí. „Pokud bojujete proti Sýrii, když ta bojuje s IS, tak pomáháte Islámskému státu,“ vysvětlil budoucí prezident a dodal, že je načase přestat bojovat proti Rusku a Sýrii, a přiklání se k ukončení podpory „umírněné“ syrské opozice.
O americké zahraniční politice nerozhoduje vždy jen prezident
„Představa, že americký prezident autoritativně rozhoduje o americké zahraniční politice, je přece jen naivní. Má sice pověstný prst na spoušti Armagedonu, ale ´válka proti terorismu´ mu brání dělat něco bez souhlasu Pentagonu a CIA. Také svůj vztah k Ruské federaci nebo Čínské lidové republice si nebuduje jen v Bílém domě obklopen svými příbuznými. Jako pragmatik ví, že Spojené státy se nemohou neustále konfrontovat s třeba jen regionálními velmocemi a nemůže příliš spoléhat na Evropskou unii, jejíž nevolené elity ho nemají rády. Zejména na vztahu nového prezidenta a NATO uvidíme, jak dlouho vydrží předvolební sliby, protože si nedělejme iluze, Donald Trump bude umět zapomínat stejně rychle, jako zapomínají ti ´demokraticky zvolení´ na celém světě,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Rozhodnutí amerických voličů by mohlo mít dopad i na Českou republiku, protože oživilo otázku vybudování protiraketové obrany u nás a v Polsku. Lidé z Trumpova okolí totiž na toto téma během kampaně několikrát zavedli řeč, ať už to byl bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani nebo viceprezident Mike Pence. Mohli bychom se tak vrátit do dob, kdy česká společnost za Topolánkovy vlády intenzívně prožívala možnost výstavby amerického radaru v Brdech, který by byl součástí takzvaného jaderného deštníku, a toto téma štěpilo jak politickou scénu, tak veřejnost. „Bylo by vzrušující, kdyby pan ministr obrany Stropnický a jeho příbuzní Zelení, kteří se tak snažili vytvořit z Brd zelenou oázu uprostřed České republiky, ji teď museli likvidovat a zřizovat na stejném místě ´vojenský prostor´,“ poukazuje politolog, že tentokrát by v ostrém střetu byli i otec a syn Stropničtí.
Kdyby se generálové dohodli, radaru v Brdech by žádní politici nezabránili
Přiznává, že neví, jak to bylo za první republiky, ale za okupace, po roce 1945 a dokonce ani po 1989 se nikdo nikoho neptal, zejména těch místních, zda chtějí, nebo nechtějí vojáky s jakoukoli výzbrojí na území asi 50 km od Prahy. „A kdyby se američtí generálové nebo i s těmi ostatními v NATO rozhodli, neznám v České republice politickou sílu, která by jim v tom mohla, nebo dokonce chtěla zabránit. A Česká televize by jistě byla první, která by nám sdělila, že si to všichni budeme rádi muset nechat líbit. Nechtěl bych ale strašit, tak jako republikáni strašili světovou a jadernou válkou, byla to rétorika, která měla oslabit demokratického prezidenta a kdo ví, kde ti neukojení američtí generálové budou chtít a v jakém rozsahu začít. Ty zastaralé moderní zbraně už není možné někomu prodat nebo předat, ty lze jedině ´spotřebovat´. A plánovačů, jak to udělat, je v Americe, dá se říct, skoro nadbytek,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Hned první noc po volbách obsadily tisíce Newyorčanů ulice Manhattanu a skandovaly hesla zaměřená proti Donaldu Trumpovi, v sobotu vyšly do ulic New Yorku, Chicaga a Los Angeles opět desetitisíce Američanů, podle nichž budoucí prezident ohrožuje jejich občanská a lidská práva. „Nejen naše, ale i některá americká média ucítila příležitost se zase jednou na nějaké dramatické události přiživit. Někdy se sice zmýlila a ukazovala před domy Donalda Trumpa shluky lidí taktak tisícové. A pokud se zdají čtyři tisíce lidí v New Yorku početnou demonstrací, pak je jen přání otcem myšlenky. Zajímavé by bylo zjistit, kolik těch protestujících a zejména ´mladých´ volilo a kolik jich na to pro ´různá jiná zaměstnání a zábavy´ zapomnělo,“ upozorňuje politický analytik.
Trump nebyl zvolen jen Američany, kterým dle Albrightové nerozumíme
V té souvislosti si všímá „hnutí za odtržení“ na západním pobřeží, o kterém některé politické fikce o zániku USA, sepsané a vydané už v 70. letech minulého století, předpokládaly, že bude centrem revoluce. „Tehdy se sice mluvilo jen o ´liberálech a negrech ve Washingtonu´, kteří mají být smeteni, ale nenávist, když se jí naučíme, si svůj cíl najde snadno a kdekoli. Vzhledem k současnému výkladu americké ústavy je sice nemožné uspořádat referendum o vystoupení ze svazku USA, ale kdyby přišla pomoc ze zahraničí, třeba od nás, z Evropské unie, kde máme Donalda Trumpa ještě méně rádi než někteří Američané, mohlo by se to třeba podařit. ´Zelení mužíčci´ z EU, inspirovaní Kyjevem, by mohli dobýt třeba Los Angeles, někoho na nějakém náměstí zastřelit a ve Washingtonu by se mohli začít zamýšlet, jak to udělat s autonomií španělsky mluvících Američanů. Také členové Evropského parlamentu by tam mohli obhlédnout situaci a informovat nás, jak je to tam na Západě s tou svobodou a demokracií doopravdy,“ bere Zdeněk Zbořil protesty proti Trumpovi s velkou nadsázkou.
Ve volební kampani dával republikánský kandidát najevo, že se bude mnohem víc než jeho předchůdci zajímat o samotné Spojené státy a především jeho obyvatele ze zchudlých průmyslových oblastí než o dění v daleké cizině. Proto se s napětím čeká nejen na to, jaké vztahy hodlá nastolit vůči Ruské federaci, ale i Čínské lidové republice. „Donald Trump přece nebyl zvolen jen ´Američany, kterým nerozumíme´, jak se nás snaží přesvědčit Madeleine Albrightová. Už během předvolební kampaně testoval a vybíral své potenciální spolupracovníky. Je ale také pravda, že i ve Spojených státech jsou předvolební sliby pěna dní,“ připomíná politický analytik.
S kritikou se ozval Juncker, co zná střední a východní Evropu jen z letadla
„A pokud jde o ČLR a Ruskou federaci, tak to je vysoká úroveň americké zahraniční politiky, o níž nerozhoduje dalajláma, ale sbory expertů a praktiků, kteří jednak vymýšlejí, jednak ji dělají. A často se také neumějí dohodnout. A navíc, k avantýrám jednoho ministra, respektive státního tajemníka, sice čas od času dochází, ale obvykle to znamená konec jeho politické kariéry a odchod na nějakou méně významnou univerzitu. Vztah ke zmíněným velmocem a vlastně k celé tichomořské oblasti je natolik vážný, vždyť se o něm mluví a píše skoro třicet let, že se o něm nelze rozhodnout v několika dnech, týdnech, měsících, ani kdyby americkému prezidentovi radil u nás nejpopulárnější think tank, podporovaný českým ministrem zahraničí i Českou televizí,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Nad vítězstvím Donalda Trumpa nejásaly evropské politické špičky, ale většinou své pocity zahalily do diplomatického vyjádření. To předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker si nebral servítky, když prohlásil, že Donald Trump je hrozbou pro vztahy mezi Evropou a Amerikou. „Budeme muset zvoleného prezidenta naučit, co to Evropa je a jak funguje,“ řekl Juncker s tím, že Američané obvykle o Evropu nejeví žádný zájem. „Myslím, že ztratíme dva roky, než Trump podnikne poznávací zájezd po světě, který nezná,“ dodal s tím, že názory vítěze prezidentských voleb na světový obchod, klimatickou politiku či bezpečnost Západu vyvolávají pochybnosti. „Možná že nový americký prezident toho ví o Evropě a Rusku víc, než si Jean-Claude Juncker, který zná střední a východní Evropu, s prominutím, jen z rychlíku a možná jen z letadla, myslí,“ míní politolog.
Od nového prezidenta se čeká politika proti přebujelému sociálnímu státu
„Toto veleznámé prohlášení pana předsedy Evropské komise je velkou směsí arogance, velkohubosti a ignorance člověka, neschopného sebereflexe a uzavřeného do evropského akvária většinou stejně, nebo hodně podobně smýšlejících osob. Ten člověk si snad vůbec neuvědomuje, že nemá jen ´dělat politiku´, ale i reprezentovat myšlenku evropské integrace, které během posledních dvou let zasazuje ránu za ranou. Hlavně si za svého působení v čele Evropské komise vytvořil nepřátele hned v několika zemích, a dokonce i v institucích Evropské unie, kde mu jsou dnes loajální i evropští byrokrati jen do výše svých platů. Možná že ani netuší, jak mnoho lidí v Evropě si myslí, že ´kdyby byl včera odešel, už by dávno bylo pozdě´,“ komentuje Zdeněk Zbořil jeden z mnoha Junckerových neomalených výroků.
Zazněly už také komentáře, že zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem by mohlo podpořit evropské politiky, jako jsou nizozemský Geert Wilders, rakouský Norbert Hofer či předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová, jíž dokonce průzkumy přičítají vítězství v prvním kole prezidentských voleb ve Francii na jaře příštího roku. „Určitě by to takový efekt mohlo mít. Nikdo si sice nedovoluje tvrdit, jakou nový americký prezident bude dělat politiku, ale domnívají se, že, jak řekl exprezident Sarkozy v sobotu ve francouzské televizi, bude jistě proti přebujelému sociálnímu státu, na úkor těch, kteří nechtějí pracovat. To je ovšem jen francouzská nebo možná i rakouská verze nikoli Trumpova volebního programu, ale jeho hesel,“ upozorňuje politolog.
Halíkova plechová populistická tlama se stala hlavou Spojených států
„Například heslo Amerika First je populárnější než povídačky v televizních diskusích a jistě je v evropských zemích zamýšleno jako zbraň proti zdivočelé Evropské unii. Ve Francii se hodně mluví o vítězství Marine Le Penové, ale jen v prvním kole. Proti ní budou stát hned tři kandidáti, kteří jistě nebudou na hlavu poraženi a jejich voliči budou v druhém kole pro Marine těžkými soupeři. Zda existuje přímá spojitost mezi Trumpových zvolením americkým prezidentem a evropskými politiky, kterým jsme si zvykli nerozumně nadávat do ´populistů´, nechci takto rychle rozhodnout. Ale určitě jim a jejich voličům přidalo na sebevědomí a odvaze postavit se rozhodněji než dosud proti tomu, co považují ve svých zemích za zlořád,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Pro české obdivovatele Spojených států se zvolením Donalda Trumpa zhroutil svět, což moderátoři, zpravodajové i redaktoři České televize a její tradiční hosté v mimořádném středečním vysílání pod názvem Americká volební noc skoro oplakali. Nebude pro ně snadné vyrovnat se s tím, jakého prezidenta si zvolila země, k níž vždy tak nekriticky vzhlíželi. Mezi ty, kteří měli pro čerstvě zvolenou hlavu státu vždy jen slova pohrdání, patří i teolog Tomáš Halík, jenž po jednom návratu z USA pro Český rozhlas označil Trumpa za plechovou populistickou tlamu. „Už ty první reakce Michaela Žantovského, Karla Schwarzenberga, pana Marjanoviče a hned několika účinkujících v České televizi, které máme tak rádi, zněly jako to shakespearovské ´Hvězdy, domluvil jsem s vámi´,“ poukazuje politický analytik.
Heslo o prezidentovi, který není můj, známe z pražských demonstrací
Tak trochu „prokoktané“ mu také připadlo už zmíněné vystoupení Madeleine Albrightové na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, které bylo původně zcela jistě zamýšleno jako oslava Hillary Clintonové. „To soudím alespoň podle toho, co jsme mohli vidět v televizním záznamu. Ale neobávám se, že by se někdo odvážil zeptat těch, co tak pohrdlivě o Donaldu Trumpovi mluvili, zda jejich výroky, včetně těch nejvulgárnějších, nevyvolávají odpor k nim samotným. Stejně jako ta arogance amerických médií a dokonce i to heslo ´Trump není můj prezident!´ – tak dobře nám známé z pražských demonstrací – snižuje úroveň jejich dobré-nedobré pověsti, která už možná dávno před touto událostí nebyla vysoká. Jen si to nechtěli přiznat, zejména ti, kteří od roku 2001 žili ve vatě České televize,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Svou pozornost poté obrací k domácímu dění, z něhož největší pozornost poutalo rozhodnutí premiéra Bohuslava Sobotky nahradit ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka ředitelem motolské nemocnice Miloslavem Ludvíkem a Jiřího Dienstbiera poslancem Janem Chvojkou. „Nejsem schopný, snad kromě pana Diestbiera, posoudit schopnosti a způsobilost odvolaných i jmenovaných. Předpokládám, že jde o pokus před volebním sjezdem ČSSD na jaře 2017 nějak upravit poměry ve straně, a částečně i na vládní úrovni. To, že si Bohuslav Sobotka ´chce upevnit pozici´, jak toto jeho rozhodnutí charakterizují někteří komentátoři, je nic neříkající. Proč by neměl? Zejména když volby do krajských zastupitelstev a části Senátu nedopadly dobře. A záleží jen a jen na předvídavosti pana Sobotky, zda se mu to podaří,“ domnívá se politolog.
Němeček byl v minovém poli české politiky, s Dienstbierem to bylo lehčí
Proti Němečkovu odvolání se v ČSSD objevily i nesouhlasné reakce, protože ministr zdravotnictví podle spolustraníků nepracoval špatně, svou agendu zvládal. Navíc prý jeho odvolání bude vodou na mlýn Andreji Babišovi, který už tři roky poukazuje na to, že ministr svůj resort neřídí a že se nechová transparentně. To Jiřího Dienstbiera nikdo nehájil, a tak se do toho pustil sám. „V ministerské ruské ruletě po mém odvolání volají pučisté z Lán Tejc a Zimola + pražská mafie – pračka peněz Poche a podvodník Březina. Nová krev?“ napsal na twitter. Prezident Miloš Zeman v neděli vyjádřil s návrhy předsedy vlády souhlas s tím, že se sejde s ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem, aby mu poděkoval za vykonanou práci, a poté přijme jeho nástupce Miloslava Ludvíka. Přijme také kandidáta na ministra pro legislativu Jana Chvojku, o jeho předchůdci nepadlo ani slovo.
„Ministerstvo zdravotnictví je opravdu jakési minové pole české politiky. Je to zřejmé nejen z pohledu na kapitoly státního rozpočtu, které se tohoto rezortu týkají, ale i z neuvěřitelného počtu šéfů rezortu, které si od roku 1990 už ani nepamatujeme. O jeho záludnosti svědčí i různé skandály spojené s financováním zdravotnictví obecně a některých nemocnic zvlášť. A také až příliš velký počet lékařů aktivních v politice na celostátní i krajské úrovni. Pokud bych si mohl dovolit mluvit o panu Němečkovi na základě jeho mediálních vystoupení, řekl bych, že působil jako pracovitý odborník, který se dostal do sporu s ministrem financí a nedokázal, nebo nemohl se s ním dohodnout. A pokud se premiér musel rozhodnout mezi Andrejem Babišem a ministrem zdravotnictví, nemohl jednat jinak. S Jiřím Dienstbierem to bylo zřejmě jednodušší,“ tuší Zdeněk Zbořil.
O Horáčkovi nevypovídá nic, jestli je pravicový, ale s kým se kamarádí
V Otázkách Václava Moravce uvedl premiér Bohuslav Sobotka, že kdyby měla ČSSD vybírat ve druhém kole prezidentské volby mezi Milošem Zemanem a Michalem Horáčkem, podpořila by hodnotově bližšího kandidáta, a tím není Horáček. Podle něj je prý Miloš Zeman v řadě ohledů stále blízký sociální demokracii. Připomněl také, že sociální demokracie podpořila nynějšího prezidenta ve druhém kole historicky první přímé volby proti Karlu Schwarzenbergovi. Ještě dodal, že záleží na hodnotové orientaci kandidáta a Michal Horáček se profiluje spíše jako pravicový kandidát. Těžko říci, komu z voličů chtěl zatím jediný oficiálně ohlášený kandidát na prezidenta imponovat tím, když se pochlubil, že si vsadil sto tisíc korun na vítězství Hillary Clintonové.
„Nemusíme se s panem Sobotkou přít, zda je pan Horáček pravicový, nebo levicový kandidát. To o něm nic nevypovídá. Také by mohl být středo-pravicový, nebo středo-levicový. Lepší by bylo, kdybychom třeba věděli, že je katolík a kamarádí se s Tomášem Halíkem, kardinály Dukou nebo Vlkem, anebo evangelík a má blízko k rodině Michaela Kocába. Takhle je to pravý-levý jen nadávka, nebo pochvala. Vyberme si, co chceme. Samozřejmě je snadné říci o bývalém předsedovi ČSSD, že je tak nějak ´levicový´, a tak trochu naznačit, že spolu skoro dobře vycházejí. Nic to nestojí a některým lidem se to docela dobře poslouchá. A pokud jde o těch prohraných sto tisíc, pan Horáček je hráč a sázkař a peníze na to má. Možná že mu to dokonce v zemi, kde se ročně prosází okolo sta miliard, přidá na popularitě, sice takové polosvětské, ale přece jen popularitě,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Blamáže ČT Moravec nevidí, stejně jako Němcová břevno v oku svém
V OVM došlo v souvislosti s prezidentskými volbami ve Spojených státech i na Miloše Zemana, který podpořil Donalda Trumpa před volbami a po volbách jeho zvolení uvítal. Zmiňoval se jeho útok na velvyslance USA Andrewa Schapira, že se nezúčastnil oslav státního svátku na Hradě. Brzy se však ukázalo, že neříkal pravdu. Prezident se následně omluvil s tím, že dostal špatnou informaci od hradního protokolu. Václav Moravec k tomu podotkl, že to není zdaleka první přešlap spolupracovníků Miloše Zemana. „Koluje vtip, že se Kancelář prezidenta republiky přejmenuje na Amatéry s.r.o. Máme si na to zvyknout?“ ptal se moderátor. Podle Miroslavy Němcové, která byla spolu s premiérem hostem první hodiny vysílání, bychom si na to zvykat neměli, protože informace v těchto přešlapech pronikají i za hranice. Podobné přešlapy Hradu je podle jejího názoru nutné kritizovat.
„Ten přímý přenos z Vladislavského sálu jsem sledoval. Pan velvyslanec Schapiro seděl trochu dál, vzadu, a zdálo se mi, že ani neseděl mezi členy diplomatického sboru. Kamera ČT jej zaznamenala, dokonce i s jeho chlapeckým úsměvem. Docela dobře rozumím tomu, že po mediálním běsnění, kdo na Hrad přijde, nebo nepřijde, si někdo z protokolu neuvědomil, že hosté nebyli všichni na svých místech. Možná, že když už v Otázkách nebyl pan prezident, mohla se paní Němcová také zeptat, jak to bylo při podobné události předloni, kdy se České televizi deset minut nedařilo nastartovat a nasvítit. Možná to tentokrát zvládli bezchybně, ale na co všechno nemusí Protokol Kanceláře prezidenta republiky myslet, když se k Hradu blíží Česká televize. Konečně i paní Němcové bychom mohli připomenout její protokolární účinkování v Akci Rath a biblické: ´Nehledej brvy v oku druhého, nevidíš-li břevna v oku svém´,“ doporučuje Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
