Pane docente, vy na svém fb profilu mimo jiné píšete: „S těmi, kteří dodnes, i přes množící se důkazy, stále popírají, že ukrajinský konflikt je zástupnou válkou mezi USA a Ruskou federací, nemá smysl vést racionální polemiku, protože věci buď nerozumějí, nebo jsou vědomými nástroji propagandy.“ Můžete v krátkosti vysvětlit, proč se domníváte, že konflikt na Ukrajině je zástupnou válkou Moskvy a Washingtonu?
Pokud Pentagon sám připustí, že posílá Ukrajincům osm až 10 letadel denně se zbraněmi a municí, jde o jednoznačnou účast USA ve válce (byť ne přímou), a znamená to záměrné prodlužování krveprolití cizíma rukama!
Ze stejných důvodů, když generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že „Severoatlantická aliance zajistí rozsáhlou a trvalou vojenskou přítomnost na hranicích východního křídla NATO“, můžete si být jisti, že Brusel a Washington pouze využívají obrovské strategické chyby, kterou Vladimir Putin udělal v této geopolitické šachové partii, a že ji naplánovaly bez ní – pouze ruská agrese jim vše usnadnila. Už delší čas tam šlo v podstatě, řeknu-li to cynicky, o to, kdo první vystřelí, protože o ten prostor se bojuje už dávno, USA tam mají reálné geopolitické zájmy a současná situace vyhovuje nepochybně více jim než Evropě. Určitě se tady hraje o mnohem, mnohem víc než jen o samotnou Ukrajinu.
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
Podle vás tedy Brusel a Washington pouze využívají zkratu či selhání Vladimira Putina?
Ano, opět se ukazuje, jak jediný chybný tah může zásadně změnit poměr moci. To, co Spojené státy ještě před několika týdny nemohly ovlivnit nátlakem nebo hrozbami, lze dnes elegantně ospravedlnit ruskými akcemi. Ale vy jste zmínil Brusel. A právě Evropská unie je tím, kdo, společně s Ukrajinou, na této válce ztrácí nejvíc. Dokonce se obávám, že tento konflikt může přivést Evropu až do stavu nedůležitosti a bezvýznamnosti. V Česku i na Slovensku zaznívá narativ, že Rusko postupně ztrácí přátele. Mainstreamová média nás udržují v iluzi, že se celý svět spojil a Rusko zůstalo samo. Ale to je absolutní nonsens.
Všimněte si, kdo byl proti nebo se zdržel při hlasování o návrhu vyloučit Ruskou federaci z Rady OSN pro lidská práva. Kromě Ruska to byla Čína, Indie, Indonésie, Brazílie, Nigérie, Bangladéš, Mexiko, Vietnam, Etiopie, Egypt, Írán, Kongo, Thajsko, Jihoafrická republika atd., zkrátka nejlidnatější země, celkem 82 zemí s téměř 4 miliardami obyvatel – ale v našich médiích jste se dozvěděli zase jen to, že 93 zemí hlasovalo pro potrestání Moskvy. Ale více než 50 států se hlasování zdrželo! Takto vypadá poměr výkonu velmi odlišně, takže ty zprávy, které denně slýcháme, jsou značně zavádějící.
Pane docente, vy jste se nechal slyšet, že se rodí koalice Západu proti globálnímu jihu – jak máme chápat tento výraz – tedy globální jih – kdo to přesně podle vás je?
Já se to pokusím vysvětlit. Nejprve bych rád, abychom oddělili Putina od Ruska, protože Putin tu nebude navždy. A pro nás se může stát fakticky katastrofou, že Rusko se od Evropy zcela odpojí a oddělí, a zaměří se na asijské mocnosti, jako jsou Indie a Čína, protože koalice Rusko–Indie–Čína plus další spřátelené státy typu Indonésie či Brazílie – to máte celkem tři a půl miliardy lidí – a takovéto síle bude hodně složité konkurovat. Evropu by to rozhodně velmi poškodilo, stala by se, pokud se nesjednotí a nefederalizuje, na mezinárodním poli hráčem, kterého už nikdo nebere příliš vážně. Jak se říkalo ve středověku, Evropa je slepé střevo Asie.
Jak s budoucností Evropy souvisí odklon Ruska směrem k Asii? Co tak fatálního může přinést?
Jde tu především o to, že po ekonomickém odchodu Ruska a zpřetrhání všech dlouholetých obchodních i jiných vazeb, se Evropa stane naprosto závislou na USA. Faktem je, že EU zaspala, a to v mnoha směrech. Já vím, že tahle rétorika u nás není příliš vítaná, a je hodnocena jako proruská, ale když se na to podíváte zcela racionálně prizmatem Evropy a jejích zájmů a potřeb, tak zjistíte, že je to pravda.
Fotogalerie: - Briefing obranného průmyslu
Zjistili to už i někteří evropští politici?
Pokud vím, tak pouze francouzský prezident Macron. Ten se vyjadřuje v podobném duchu, nicméně samozřejmě nevíme, do jaké míry se na tom podílela jeho předvolební strategie. Prezidentské volby ve Francii už probíhají, takže zjistíme velmi brzy, zda hlava země galského kohouta naváže na svou dosavadní rétoriku.
Vy se velmi příznivě vyjadřujete o papeži Františkovi a politice Vatikánu. Co vás k tomu vede, když například polský kardinál obvinil v těchto dnech Vatikán z rusofilie.
To už je samozřejmě zcela absurdní, je vidět, že ten tlak na všechny je enormní. Ale já se skutečně domnívám, že nejrozumnější politiku paradoxně dělá v současné době Vatikán, který před několika lety (opět bez zájmu západních médií) odmítl politiku takzvané „spravedlivé války“.
Letošní Nobelova cena míru by neměla být udělena Volodymyru Zelenskému, Alexeji Navalnému nebo komukoli podobnému, ale papeži Františkovi, který svou filozofií překročil omezení jednoho náboženství a ukazuje lidstvu cestu jako jeden z globálních duchovních vůdců.
Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Profesor Jan Eichler říká: „Putin dal Američanům velký dárek – sjednocení Západu.“ Souhlasíte?
Do jisté míry to vnímám stejně. Vyplývá to z toho, o čem už byla řeč – tedy že Evropa se stala mnohem více závislou na USA. Dominance Ameriky sílí, ale na druhé straně o sjednocení Evropy bych nehovořil. Ale hlavně nechci činit ukvapené a předčasné závěry. Podle mě bude důležité, jak se vyvine situace ve Francii. Ten německo-francouzský tandem je klíčový, a především se chová zcela odlišně od ostatních států EU a dělá si svou vlastní nezávislou politiku.
Sílí hlasy, že období, kterému někteří přezdívají jako druhá studená válka, respektive její pokračování, už dávno začalo. Jaký je na to váš názor? Prožíváme v této chvíli restartovanou a recyklovanou podobu studené války z 20. století?
Já tvrdím konzistentně, že studená válka nikdy neskončí; mění se pouze její fáze. My jsme po roce 1989, pokud jde o Rusko, učinili jednu zcela zásadní chybu, podobnou té, kterou po konci první světové války udělaly vítězné mocnosti, které ponechaly poražené Německo svému osudu, izolovali ho, a tak se tam posléze rozvinul zločinný nacistický režim, který byl původcem další světové války. A velmi podobné je to s Ruskem, které jsme po pádu komunismu prostě odtlačovali a ignorovali, nebrali jsme ho vážně. Přitom Rusové až do roku 2007 (bezpečnostní konference v Mnichově a zlomový revoluční projev Vladimíra Putina, na který ovšem Západ prakticky nereflektoval) stále čekali a ptali se, co na to a na to asi řekne Západ, jak bude reagovat na jejich rozhodnutí atd. Vzpomeňme, že na počátku své vlády se Putin choval jako spojenec Západu, ale Západ nebral Rusko vážně, a odmítl ho vzít mezi sebe. Výsledkem byla změna a vznik protizápadního politického kurzu.
Takže my jsme promeškali tu fázi, kdy se dalo s Ruskem rozumně jednat.
Jak byste zodpověděl otázku možného odstranění ruského prezidenta Vladimira Putina, dejme tomu formou interní revolty v tamních mocenských kruzích? Patrně to nyní není na pořadu dne, když vidíme výsledky relativně objektivních průzkumů, kde Putin nabírá na popularitě?
Na evropské poměry je Putin skutečně mimořádně populární, takže změna na jeho postu by byla určitě dosti překvapivá, protože, ač se to může zdát jakkoliv absurdní, probíhající válka na Ukrajině mu na podpoře ještě přidala.
A co kdyby Vladimir Putin válku prohrál?
To si jednoduše nemůže dovolit. On musí z této války vyjít jako vítěz a sám to moc dobře ví, jinak je nepochybně jeho pozice v ohrožení.
Pane docente, předpokládejme, že se časem zdaří interní, případně i externí cestou Putina odstranit. Co ale bude dál? Kdo ho nahradí?
Ano, já se děsím právě toho, co přijde po Putinovi. Jestli si někdo myslí, že odstraníme Putina – a bude nové Rusko, tak bude dosti zklamaný.
Alternativou k současnému ruskému prezidentovi může nakonec být člověk daleko radikálnější a pro svět ještě mnohem nebezpečnější. Takovéto extrémní síly se v Rusku derou k moci a Putin sám je musel a dokázal ukrotit.
Co říkáte na postoj Německa, které tak nějak lavíruje na hraně ekonomické nutnosti a morálních imperativů?
Německo teď prožívá jakési intermezzo a nový kancléř Olaf Scholz se zatím příliš výrazně neprojevuje, proto také pozici evropského lídra přebírá Francie. Německo skutečně lavíruje mezi ochranou vlastních zájmů, a naopak některými neblahými konsekvencemi, které z toho vzejdou.
Je třeba říct, že ten německý důraz na vlastní zájmy pozorujeme u Německa už několik let. Olaf Scholz se nechal ku příkladu nedávno slyšet, že Německo si musí i své obranné zájmy zabezpečit samo – a nespoléhat na NATO. Němci se dnes prezentují nejvíce samostatnou politikou v rámci EU.
Poslední otázka. Neměli bychom zapomenout na dalšího velkého hráče – a tím je Čína, která si zatím důsledně drží odstup od Ruska i od Západu. S nikým si nechce zadat. Co jí to přinese?
V každém případě profit. Čína praktikuje tuto politiku zdrženlivosti a opatrnosti, protože dobře ví, že z krize může vytěžit nejvíc. Už Henry Kissinger říkal, že nemůžete vyhrát proti dvěma nepřátelům zároveň.
USA se tím paradoxně neřídí, ale Čína ano. A je to rozumná, logická a efektivní strategie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš Procházka
