Líbí se vám, koho Miloš Zeman vyznamenal 28. října?Anketa
U příležitosti 97. výročí vzniku Československa se ve Vladislavském sále Pražského hradu uskutečnilo slavnostní předávání státních ocenění. Prezident Miloš Zeman udělil Řád bílého lva in memoriam letci Britského královského letectva Josefu Františkovi, Řád Tomáše Garrigua Masaryka Františku Kriegelovi, medaili Za hrdinství studentovi Petru Vejvodovi a více než tři desítky medailí Za zásluhy. V bezprostředních reakcích byl za letošní výběr chválen, dokonce i komentátor Lidových novin Petr Kamberský, který patří k nejostřejším kritikům hlavy státu, přiznal, že Miloš Zeman tentokrát národ nerozděloval. „Pro mne to byl trochu návrat do let šedesátých, respektive do roku 1968 a časů kolem něj. Vážím si zejména vyznamenání Jana Petránka a Antonína J. Liehma,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz pravidelné hodnocení uplynulého týdne Zdeněk Zbořil.
Ale i výběr dalších oceněných považuje politolog s přihlédnutím ke curriculum vitae prezidenta za srozumitelný. „Zároveň však rozumím těm kritickým hlasům, protože pocházejí většinou od těch převléknutých, jejichž život začíná, podle jejich paměti, až v roce 1989. Celý seznam také srozumitelně pan prezident vysvětlil ve svém spatra předneseném úvodním slovu, v němž mimo jiné nepřímo upozornil i na to, že kdo se nedostavil, ač byl pozván, také trochu projevil neúctu k těm vyznamenaným a není hoden naší vážnosti, i kdyby to měl být rektor některé z univerzit nebo děkan fakulty, které v minulosti prosluly prodejem textů k přijímacím pohovorům, v těch horších případech i úplatky za skládané zkoušky,“ poznamenává politický analytik.
Exlidovec Kalousek se zlobí na své bývalé soudruhy z Národní fronty
Už druhý den po státním svátku se spustila vlna kritiky za některé vyznamenané. „Z orgií bolševické nestoudnosti, které vyvrcholily státním vyznamenáním pro soudruha Miroslava Tomana, šel mráz po zádech,“ komentoval například první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek ocenění předlistopadového člena vlády. Výhrady zazněly i vůči Františku Kriegelovi, který po sovětské okupaci v roce 1968 jako jediný odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, jenž legalizoval pobyt vojsk Varšavské smlouvy v Československu a jemuž Praha 2 vedená poslankyní ODS Janou Černochovou odmítla udělit čestné občanství, protože byl komunista. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce oceněný exředitel Národního parku Šumava Jiří Mánek několikrát ve funkci porušil zákon a Františka Ringo Čecha nazval kritik Jan Rejžek socdemáckým papouškem kakadu.
Psali jsme:
Politologa zaujalo především vyjádření Miroslava Kalouska, jenž byl několik let členem Československé strany lidové, která uznávala vedoucí roli KSČ. „Je zajímavé, že se tak zlobí na své bývalé soudruhy z Národní fronty, ale asi se potřebuje nějak vyrovnat se svým dědičným hříchem. O paní Janě Černochové snad nestojí ztrácet slova, kdo ji chce poznat, ať se podívá na některá její veřejná vystoupení. Ta mluví za všechno. Pány Tomana, Brabce a Mánka pořádně neznám a také zlobná slova pana Rejžka není třeba komentovat. I on si svůj životopis dávno napsal sám, možná ještě v době, kdy posedával na Hradě a radil – nevím ovšem co – Václavu Havlovi, nebo i tehdy, jak píše ve svém CV, když psával do Jihočeské pravdy, tiskového to orgánu KV KSČ v Českých Budějovicích,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Přes zlobu a zášť se dokázal přenést Schapiro a katolická církev
V debatě, která se následně v médiích rozvinula, se vedle tvrzení, že Miloš Zeman uděluje vyznamenání svým kamarádům, téměř neobjevovalo připomenutí, jak si počínali jeho předchůdci. Až to působilo dojmem, že vůbec nejde o letošní vyznamenané, ale o kritiku hlavy státu, které mnozí stále nemohou zapomenout, že v prezidentské volbě porazila jejich favorita Karla Schwarzenberga. „Je to pro mne zase jenom takový malý příklad zloby a zášti, přes kterou se dokázal přenést jen pan Schapiro a také představitelé katolické církve, pro něž asi ten stále opakovaný husitský chorál Ktož sú boží bojovníci nebyl symbolem kdysi znepřátelených bojovníků podjednou a podobojí,“ komentuje politolog už obvyklý kolorit jakéhokoli činu či rozhodnutí Miloše Zemana.
Ing. Miloš Zeman
Také kvůli postoji k přijímání migrantů z islámských zemí si vysloužil kritiku médii vyhledávaného Miroslava Kalouska. „On není žádný islamofob. Je jenom bezuzdný populista, který v tuto chvíli hraje na islamofobní strunu. Kdyby většina národa milovala islám, Miloš Zeman by chodil do mešity,“ uvedl budoucí šéf TOP 09 v rozhovoru pro sobotní Právo. „Nevím, zda je to pravda pravdoucí, ale něco na tom je. Ale koneckonců, je zajímavé číst slova Miroslava Kalouska, kdysi člena Československé strany lidové, potom u Luxe a Čunka v KDU-ČSL, kde se pokusil vytvořit koaliční vládu s komunisty, a nakonec tvůrce TOP 09, jejíž značku už umí dnes málokdo dešifrovat. Nikoli zkratku jejího jména, ale hlavně její program. A ke komu se připojí po odchodu Karla Schwarzenberga, ví dnes snad jen pánbůh, a možná i ten Alláh, vnímaný ovšem ekumenicky,“ míní Zdeněk Zbořil.
Prezidentovi přináší prostořekost a pověstná obhroublost kladné body
Za poslední rok se důvěra v prezidenta zjišťovaná Centrem pro výzkum veřejného mínění pohybovala od 58 procent v říjnu 2014 přes rekordně nízkých 34 procent v prosinci minulého roku po 55 a 51 procent letos v září a v říjnu. Návrat k nadpoloviční důvěryhodnosti bývá přičítán Zemanovu postoji k migraci a také tomu, že jako jeden z mála českých politiků nehledí na politickou korektnost. „Nevím, zda se příznivci nebo kritici Miloše Zemana od sebe liší generačně, ale určitě je možné jeho elektorát identifikovat podle místa bydliště, profese i sociálního zařazení. A rozhodně mu jeho prostořekost a pověstná obhroublost přináší kladné body u konzumentů prakticky všech televizních programů, které zřejmě i on sleduje a na jejichž žargon se už dávno adaptoval,“ upozorňuje politický analytik.
Při vzájemném ne příliš láskyplném vztahu Miloše Zemana a sdělovacích prostředků asi příliš nepřekvapí, jak velké pozornosti ze strany médií se dostává Mariji Aljochinové, člence skupiny Pussy Riot, která byla pozvána jako host Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, a také jejím výrokům, jimiž podpořila aktivity umělecké skupiny Ztohoven, tedy především obří trenky na Hradě. „Za tím není třeba hledat něco velkého. Paní, nebo slečna Aljochinová si našla svůj druh obživy a pan prezident také. V něčem jsou si vlastně podobní, stejně jako Ztohoven, které má pro spoustu lidí v České republice atraktivní jméno, až jim to dává zapomenout, co toto společenství dělá,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Na stržení standardy ze sídla českých a čs. prezidentů se zapomíná
A také mnozí přijali za svou interpretaci skupiny Ztohoven, kterou její členové donekonečna opakují, že vyvěsili na Pražském hradě trenýrky. „Ale bylo to přece jinak: Oni nejprve sundali, strhli ze sídla českých a československých prezidentů standardu, pak ji zašantročili, nebo dokonce ukradli, a teprve potom tyto dva své činy prohlásili za umění či uměleckou prezentaci nějaké své myšlenky. Pokud mne někdo chce přesvědčit o tom, že to je nejlepší způsob, jak v Ruské federaci svrhnout Putina a v České republice Zemana, pak jejich optimismus nesdílím. A myslím si, že právě naopak, na této podivné popularitě se snaží participovat, nemístně je popularizují a přispívají k tomu vidět veřejné nikoli jako prostor hledání konsenzu, ale místo boje. Nebál bych se říci dokonce i ‚třídního‘,“ vysvětluje politolog.
Žádného ze slavnostních aktů připomínajících vznik Československa se 28. října nezúčastnil předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš, který byl v té době v Dubaji. Toho pochopitelně využila politická konkurence, z níž tradičně nejdál zašel jeho předchůdce v čele rezortu Miroslav Kalousek, podle něhož Andrej Babiš ani důvod svátek slavit nemá, protože stát vnímá jako dojnou krávu pro své podnikatelské potřeby. S narážkou na to, jak Andrej Babiš jakožto bývalý zaměstnanec podniku Petrimex dokázal všechny jeho aktivity převést na svůj nově vzniklý Agrofert, i na to, jak z Lovochemie vyšachoval německého spolumajitele, Kalousek ještě dodal: „Nebo opravdu slaví jenom výročí krádeže Petrimexu, Lovochemie a Kosteleckých uzenin? Identifikuje se s něčím, čemu se říká vlastenectví? Identifikuje se s něčím, čemu se říká hodnoty státu? Je raději v Dubaji.“
Kalouskovi možná také nešlo o svátek, ale o to, s kým vypít skleničku
O den dříve si nejen první místopředseda TOP 09, ale i předseda ODS Petr Fiala vyzkoušeli kritiku ministra financí nanečisto poté, co k jeho nepřítomnosti na úterní mimořádné schůzi Sněmovny, na níž šlo o jím předložený zákon o vyšší zdanění hazardu, uvedl předseda Sněmovny Jan Hamáček jako důvod absence zahraniční cestu. „Pánové Kalousek a Babiš se neustále obviňují z krádeží a zlodějen. Buď je to jen taková kouřová clona, abychom neviděli přes ni na nějaké větší nepravosti, nebo ať už se toho někdo ujme a podá trestní oznámení. Pokud vím, pan Babiš svou dovolenou s dětmi v Dubaji již dávno avizoval a zdá se, že na 28. října na Hradě nikomu nechyběl. Nevím, zda tam Miroslav Kalousek byl, ale přepokládám, že se na recepci dostavil. A možná, že mu ani nešlo o státní svátek, ale s kým prohodit slovo a s kým vypít skleničku,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Do všudypřítomné diskuze o migrační krizi přispěl na konferenci Česko v éře globalizace předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg prohlášením, že hysterie z přílivu uprchlíků patrná v Česku je projevem české zamindrákovanosti a malosti, za kterou se stydí. „Když je někdo trošku odlišné barvy nebo po staletí už se přiklonil k islámu, tak z toho máme plný gaťata,“ kritizoval Karel Schwarzenberg. Veřejná diskuze o migraci je v Česku podle něj v ostrém kontrastu k debatám vedeným v Německu nebo Švýcarsku. Při srovnání se podle svých slov Karel Schwarzenberg zastyděl nad „zaprdlostí, kterou tady žijeme“. Následné ohlasy ho buď oceňovaly za odvahu, s níž jde proti proudu, nebo ho odsuzovaly za pohrdání lidmi země, jejímž chtěl být prezidentem.
Schwarzenberg má hluboko pod kůží uložen protektorátní a antičeský slovník
Podle Zdeňka Zbořila šéf TOP 09 příliš zobecňuje své vlastní zkušenosti, ale je to jen takové „odcházení“ a „letní přemítání“. „Já znám na rozdíl od něho spíše více těch, kteří se pohybují po celém světě a na rozdíl od Karla Schwarzenberga hovoří několika neevropskými jazyky. A přesto, že nemají, a ani neměli v letech působení Karla Schwarzenberga na Hradě nebo na Ministerstvu zahraničních věcí podporu státu a ke svému poznání a ke všemu, čeho dosáhli, se museli dopracovat, jsou pro mne hodni větší úcty než nějaký nenávistný polovzdělanec. A neměli za sebou americkou nebo ostrovní angličtinu nebo Schwazenbergovy miliardy, o kterých se nemluví, protože nejsou Babišovy. Navíc slovník pana Schwarzenberga ukazuje, jak hluboko pod kůží má uložen protektorátní a antičeskoslovenský a antičeský slovník, a že se poučoval i na textech předválečného časopisu Vlajka a jejím redakčním kruhu,“ upozorňuje politolog.
Hodně podobný postoj zastává ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Ten kritizuje, jak Česká republika zachází s nelegálními migranty, a odmítá vyjádření svého stranického kolegy, ministra vnitra Milana Chovance, že uprchlické zařízení v Bělé-Jezové odpovídá standardům 21. století. Sám však za téměř dva roky ve funkci ministra pro lidská práva žádným konkrétním krokem na tomto poli ničemu nepomohl, a tak není divu, že v Česku i pod jeho taktovkou roste počet vyloučených lokalit, jichž je už 606 a žije v nich kolem sta tisíc obyvatel. V nedělním televizním pořadu Partie to málo přesvědčivě vysvětloval hospodářskou situací. „Viděl jsem páně Dienstbierovo vystoupení na Primě, ale nepoznal jsem, za koho tam je. Zda za ČSSD, nebo ODS. Už by si to někdy měl rozmyslet a také pochopit, že opakováním těch prázdných frází to na prezidenta nedotáhne,“ glosuje Zdeněk Zbořil Dienstbierův televizní duel s místopředsedou ODS Martinem Kupkou.
Chovanec, Orbán ani Fico se omluvy od evropských politických špiček nedočkají
S pokračující migrační krizí houstne atmosféra v Evropské unii. V Německu roste napětí mezi CDU a CSU, bavorský premiér Horst Seehofer dokonce vyzval kancléřku Angelu Merkelovou, aby do konce týdne představila opatření pro omezení přílivu imigrantů. Pokud by se tak nestalo, pohrozil „nouzovými opatřeními“ včetně podání správní žaloby proti vládě k ústavnímu soudu. V neděli se alespoň shodli na společném šestistránkovém stanovisku, které počítá mimo jiné s vytvořením tranzitních zón pro uprchlíky. Rakouský kancléř Werner Faymann zase uvedl, že výstavba plotů na hranicích není řešením současné uprchlické krize, ačkoli ministryně vnitra jeho vlády Johanna Miklová-Leitnerová krátce předtím oznámila, že Vídeň plánuje stavbu plotu na hranici se Slovinskem.
A horko začíná být kvůli přílivu migrantů i na chladném severu. Švédská ministryně zahraničních věcí Margot Wallströmová varovala, že její země kvůli neustálému přílivu migrantů čelí vážnému kolapsu, a dodala, že Švédsko se na současné úrovni s uprchlíky nedokáže dlouho vyrovnávat. „Ptáte-li se, kam to směřuje, pak mám jedinou odpověď. Nikoli k tomu, že by se Evropská unie, Spolková republika Německo, Rakousko, Švédsko a další omluvily českému ministrovi vnitra Milanu Chovancovi, Viktoru Orbánovi nebo předsedovi slovenské vlády Robertu Ficovi za to, že ignorovaly jejich dobře míněné rady a návrhy. Dokonce si myslím, že časem budou označeni za ty, kteří to vše způsobili,“ tuší Zdeněk Zbořil.
Političtí byrokraté pochopili, že nejsnadněji se vydělává na lidské bídě
A má pro svůj skeptický odhad jednoduché vysvětlení. „Soudržnost politických byrokratů a jejich přisátost na zdroje kdekoli na světě je nezničitelná. Teď, zdá se, jako vždy v podobných situacích, mnozí pochopili, že nejsnadněji se vydělává na lidské bídě, a tak budou vydělávat a vydělávat. Zda se přitom vymění Angela za Horsta, nebo Johanna za kohokoli jiného, to je ten nejmenší problém. Hlavně aby bylo kde brát: Když ne v OSN, tak v Evropské unii, a jistě také dojde na členské země. Ty bude možné vysávat nejsnadněji. Trochu se na ně pustí předvolební hrůza a všichni rychle pochopí, kdo je a kdo není jejich kamarádem. Padouch, nebo hrdina...“ odkazuje politický analytik na legendární filmovou hlášku.
Minulý týden byl z hlediska možných řešení situace v Sýrii nabitý událostmi. Rusko svým pokračujícím bombardováním nejenže posiluje režim Bašára Asada a postupně likviduje dosavadní politiku USA vůči Sýrii, ale hlavně neustále zmenšuje prostor, v němž by se Spojené státy mohly do budoucna uchytit. Nejprve se uskutečnily přímé rozhovory šéfů diplomacií USA a Ruska Johna Kerryho a Sergeje Lavrova, následně se v Paříži konala schůzka zástupců USA, Ruska, Turecka a Saúdské Arábie, v pátek se ve Vídni sešli ministři zahraničí hned 17 států, přičemž Rusko ke stolu přizvalo „své“ hosty, tedy například Egypt, Irák a Jordánsko, ale především Írán. Poté John Kerry k vyslání zvláštních amerických jednotek do Sýrie uvedl, že to není akce zaměřená proti Asadovi, že je cílena výhradně na Islámský stát.
Sýrii zase povládne nějaký plukovník dosazený z Východu, nebo Západu
Dříve jednoznačně odmítavý postoj Západu k syrskému prezidentovi zvolna slábne a razantní prohlášení typu „Asad musí jít“ mírně utichají. Odmítl je také generální tajemník OSN Pan Ki-mun, jenž prohlásil, že o budoucnosti prezidenta Asada musí rozhodnout syrský lid. „Nechci zasahovat do vídeňského procesu, ale myslím si, že je naprosto nespravedlivé a neodůvodněné, aby osud jedné osoby ochromil celé politické jednání,“ uvedl šéf OSN. Vídeňská jednání mohou přiblížit řešení budoucnosti Sýrie, i když v jakých hranicích a kdo bude vládnout, je v tuto chvíli velká neznámá. „Kdo by tam mohl vládnout, když tam bojuje každý s každým? Zase jen nějaký plukovník nebo byrokrat dosazený z Východu, nebo ze Západu. Asi už ne z EU, ta bude jen trpně přihlížet, včetně té ‚zpocené‘ Francie, která si ještě myslí, že má co říct. Nemá, ale platit přímo, nebo nepřímo zase bude,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Z posledních informací vztahujících se k Ukrajině více než výsledky komunálních voleb, které prý znovu prokázaly, že se Ukrajina skládá z feudálních knížectví, zaujalo dění kolem Michaila Saakašviliho, gubernátora Oděské oblasti Ukrajiny, ale také bývalého gruzínského prezidenta. Ukrajinský WikiLeaks zveřejnil záznam z jednání, z něhož vyplývá, že Saakašvili za podpory amerického senátora Johna McCaina připravuje provokaci v Sýrii, jejímž cílem je zabránit USA a Rusku, aby se dohodly ohledně tamního konfliktu. Pro tyto účely měla být přes Turecko zaslána diverzní skupina, která bude mít s sebou protiletadlové střely. Mělo být sestřeleno nejdříve americké letadlo a potom ruské tak, aby se strany obvinily navzájem. Americké letadlo mělo být sestřeleno ruskou střelou a naopak ruské americkou.
Rozmotávat klubko tajemství, spiknutí a konspirační praxe začněme v USA
Saakašvili podle záznamu jeho rozhovoru s majitelem tele centra „Rustavi-2“ také připravuje státní převrat v Gruzii. Při něm Saakašvili dokonce doporučoval kvůli většímu ohlasu zastřelit nějakou ženu s dítětem nebo stavět barikády. „Jde ale ještě o Ukrajinu nebo o Gruzii? Možná je to už také vnitroamerický problém a odtud bychom měli rozmotávat to klubko tajemství, spiknutí a konspirační praxe. A to, že jde mimo jiné i o informaci z WikiLeaks, svědčí o tom, že v současné ‚informační chudobě‘ se chytáme jako tonoucí pověstného stébla. Když už si v Americe mnoho lidí myslí, že vyhráli studenou válku, že dominují světové politice, pak je přece zbytečné válčit na mořích, na zemi a v kosmu, ale přesunout se do tajemných koridorů Bílého domu nebo State Department,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
