Co byste právě teď dělal, kdybychom Vám nevolali, jinými slovy co zpravidla děláte v sobotu o půlnoci?
Strašně rád mám v ruce fajn knížku, k tomu buď výborný čaj nebo výborné víno a snažím se trošku relaxovat. Aby i to téma knížky bylo co nejdál jakémukoli politickému či společenskému dění. Ideálně nějaký dobrý průvodce, abych mohl plánovat nějakou zajímavou cestu do hor.
Otázkám na politiku ale pochopitelně neutečete. Je podle Vás jmenování Jiřího Rusnoka premiérem větší čárou přes rozpočet pro dosavadní koalici, která počítala s dalším vládnutím, nebo pro ČSSD, která na to reaguje hodně podrážděně?
Na začátku to bylo možná cílené mnohem více vůči vládní koalici, aby to některé ministry oddělilo od rezortů a informací, které jsou s tím spojeny, aby některým skončila „nekonečná“ vláda nad některými rezorty, ale ukázalo se, že bezprostředně negativnější dopady to má pro sociální demokracii jak v těch personálních tématech, tak samozřejmě i v otázce vymezování. Přece jen posledních sedm let se špičky Lidového domu mohly soustředit jen na vymezování se vůči vládní koalici, vůči premiérům a náhle se ta strategie bude muset zákonitě proměnit. Sociální demokracie bude muset mnohem více taktizovat, přicházet s pozitivními tématy, s konstruktivním programem, zkrátka už ta opoziční práce nebude jenom o těch pověstných negativech a o konfrontaci, ale bude muset být mnohem více tvůrčí a bude muset mnohem víc společnost zaujmout i pozitivními východisky.
Ing. Miloš Zeman
Je nynější tak trochu patová situace na naší politické scéně pro některou ze stran výhodná, tedy může některá ze stran z této situace nějakým způsobem u voličů těžit?
Kupodivu nejzajímavější je tahle role pro ODS a pro komunistickou stranu, protože komunisté jsou stále na svých, mají stabilní základnu, nemusí na té své taktice cokoli měnit. Pro ODS čím delší doba bez jakéhokoli zájmu o ODS a připomínání jejích vnitřních problémů a nízké popularity mezi veřejností a hlavně absencí skutečného dynamického lídra, tak čím déle stav, kdy se řeší jiná témata a občanští demokraté jsou tak trochu mimo zájem, zapomíná se na ně, tím pro ODS jen dobře. Kuriózně nejsložitější situace je to pro sociální demokracii a částečně pro TOP 09, protože jí vyrostl soupeř, samostatná osobnost a samostatná politická síla, která není odvislá od moci nad ministerstvem financí a od moci v Poslanecké sněmovně, a to je Miloš Zeman.
Vy jste odborník na politický marketing, politickou psychologii a sociologii, politickou komunikaci. Jaké kroky byste v tuto chvíli poradil ČSSD a KSČM, tedy stranám, které až dosud měly podle průzkumů volebních preferencí vyhlídky na volební vítězství?
Když začnu od KSČM, tak ta už tu strategii zvolila. Kombinace vstřícného tónu, volání po klidu, po expertním řešení může bodovat i mezi jejími voliči, i když ti chtějí obvykle ono pověstné bouchnutí do stolu, chtějí spíše úřednický přístup a pokud komunistická strana bude v tomto ohledu partnerem úřednické vládě a bude se vymezovat jen v sociálních otázkách, že se nesmí zapomínat na určité sociální skupiny a že by byla štědřejší, tak může bodovat velmi dobře.
Psali jsme:
Pro sociální demokracii bude naprosto klíčové, jestli si stanoví stěžejní témata, která by chtěla, aby kabinet Jiřího Rusnoka naplňoval. A podle nich bude uzpůsobovat svou podporu. Ale pokud en bloc řekne, že se jí vláda nelíbí, tak bude mezi svými voliči tratit. Jednak kvůli tomu, že ta vláda bude spíš středolevicová, jednak kvůli tomu, že bude opravdu technokratická a v mnoha ohledech bude vycházet a odvolávat se i na program sociální demokracie. V mnoha ohledech se bude odvolávat i na středolevicového prezidenta Miloše Zemana čili jednoznačné a umanuté odmítání by sociální demokracii poškodilo. Pokud bych byl stratégem Lidového domu, tak bych radil definovat si deset podmínek limitované podpory kabinetu Jiřího Rusnoka, na nich se profilovat, jich se dožadovat a vedle toho si vytvářet vstřícný pozitivní program, konstruktivní jak pro své, tak pro přelétavé voliče s výhledem na rok 2014.
Co by naopak mohlo prospět pravicovým stranám ODS a TOP 09?
U TOP 09 je situace složitá v tom ohledu, že volič pravice bude požadovat od TOP 09, aby využila všech legitimních možných řešení, aby se stát nedostal do turbulencí. Pro ni by bylo nejlepší se soustředit na svá klíčová témata, na plnění těch nejdůležitějších priorit, dožadovat se jich po kabinetu Jiřího Rusnoka a být aktivními i viditelnými v Poslanecké sněmovně a vybrat si svá osobitá témata, protože v kabinetu Jiřího Rusnoka jí zase tak strategicky dlouhodobá rivalita neroste, naopak se proti němu mohou vymezovat pravicovými tématy.
U ODS je potřeba naprosto změnit strategii, priority, sáhnout si po „podstatě“, opravdu to pochopit jako jedinečný a možná už jediný možný restart pro ODS. Oprášit původní témata a konečně si hlavně definovat, kdo je volič ODS, protože velmi často to jsou lidé, kteří se hlásí ke střední třídě a jsou to lidé, kteří mají příjem od 16 tisíc čistého výš, takže vrátit se zpátky k nim, zapomenout na témata jenom metropole Prahy a velkých firem, opustit korporát a naopak začít budovat témata pro malé, střední firmy, živnostníky, učitele a obyvatele středních měst, zkrátka se vrátit ke kořenům. Limitovaně se vymezovat vůči Jiřímu Rusnokovi, soustředit se opět na pár klíčových témat, ale především se soustředit na svůj vnitřní život a začít si velmi poctivě znovu říkat o návrat důvěry české veřejnosti.
Jak by si měly v současné situaci počínat neparlamentní strany, které ale mají podle průzkumů šanci dostat se do sněmovny, tedy KDU-ČSL a SPOZ?
Měly by se soustředit na pár klíčových témat v podobě bezpečnosti, vymahatelnosti práva, tažení proti exekutorům, lichvě. Soustředit se na program, jak udržet a pokud možno napomoci vzniku nových pracovních míst zejména v těch bývalých okresních městech, regionálních městech a soustředit se na ta kritická témata, která se mnohokrát objevila, ale teď si je dlouhodobě spojujeme se Šluknovskem, Prostějovskem, Přerovskem, naposledy s Duchcovem, Českými Budějovicemi. To znamená opravdu legitimita, vymahatelnost práva, dovolání se práva, zrychlení rozhodování soudů. To jsou klíčová témata, která tady překvapivě všechna velká celostátní hnutí a parlamentní strany opustily a přitom na ulicích jsou, je po nich velká poptávka, jen je uchopit.
Říká se, že by v příštích volbách mohly uspět Úsvit pana Okamury nebo ANO 2011 pana Babiše. Byly by pro tyto subjekty lepší předčasné volby, když u lidí ještě bude přetrvávat naštvanost na stávající koalici, nebo až v květnu příštího roku, do kdy mohou nabrat na síle a na známosti?
Pro takovéto subjekty by bylo výhodnější konání voleb ve standardním termínu, to znamená v roce 2014. už proto, že sice oba dva jmenovaní lídři jsou známí, ale neznáme jejich program, nevíme, kdo jim bude stát po boku, kdo povede jejich kandidátky a jejich velký problém je, že i rozezlení a protestně naladění voliči chtějí konstruktivní řešení a pokud možno věrohodný program. Toho se zatím oběma nedostává. Hodil by se na ně příměr, že v nich zatím máme Mesiáše, ale nemáme to učení, pod kterým by byli schopni získávat své stoupence. Takže pro ně každý měsíc navíc pro formování programu je dobrým měsícem. Jsou to měsíce pro hodnotnou kontaktní kampaň.
Tomio Okamura
Vím, že vás zajímá také fenomén politické manipulace. Vnímáte jí v současné době od některé ze stran?
Politická manipulace je věčná. Problém dneška je, že se politická manipulace rozšířila ze stranických sekretariátů, rétorických cvičení na plénu sněmovny a politiky obecně i do kanceláří novin. To vnímám velice nebezpečně. Naposled vznikající politicko-mediální moc, takový Silvio Berlusconi po česku, Andreje Babiše. Je to vůči veřejnosti velmi neférové, protože nevíte, kdy se jedná o angažovanou žurnalistiku, kdy se jedná o investigativní novinařinu a kdy už se jedná o politický marketing nejhrubšího zrna.
Společnost se rozpoltí na příjemce Berlusconiho – v tomto případě Bakalových či Babišových – médií a na ty, kteří odmítnou komplet novinařinu a zpravodajství vůbec a přestanou společnosti a tomu systému důvěřovat. Začnou uvažovat velmi radikálně, a to vnímám jako velmi nebezpečné. V Itálii to vedlo k naprostému roztříštění společnosti. Tam to nastartovala pověstná revoluce soudců a akce „čisté ruce“ na začátku 90. let, kdy se naprosto rozpadl stranický systém a obávám se, že něco podobného se děje v poslednich týdnech i u nás.
Pokusil byste se odhadnout další vývoj? To znamená vydejme se po trase: rozpuštění sněmovny v půlce července ano/ne, důvěra Rusnokově vládě ano/ne, kdo by mohl být adresátem druhého prezidentova pokusu jmenování premiéra a tak dále.
Počítám, že ta pověstná stodvacítka pro rozpuštění sněmovny se nenajde, čili sněmovna bude pokračovat dál. Důvěra kabinetu Jiřího Rusnoka se bude skládat velmi těžce, myslím, že se spíš nenajde, ale stále si uvědomuji, že tady je fenomén jednak toho, že sněmovna je rozříštěná, že dobrá stovka poslanců už nezasedne v příští sněmovně a tlačí je existenční, hypoteční a všechny další psychologické výzvy, ale i to, že se může objevit výjimečná situace v podobě třeba živelné pohromy, kdy může kabinet Jiřího Rusnoka silně zabodovat a prokázat svou akceschopnost. Přesto si ale myslím, že důvěru nedostane.
Očekávám, že bude následovat druhý pokus na sestavování vlády od prezidenta republiky, kde se objeví požadavek Miloše Zemana na těch pověstných 101 podpisů. Že se zkrátka odvolá na to těkavé chování Karolíny Peake a ty změny a turbulence pár hodin před jmenováním Jiřího Rusnoka premiérem a řekne, že další vláda, která má získat jeho pověření, musí mít institucionalizovaných nejméně 101 podpisů. Otázka je, jestli to ještě nespojí s nějakým požadavkem například poslanců institucionalizovných klubů. I to je možnost.
Počítám, že se tak bude dít někdy v polovině září, kdy Jiřímu Rusnokovi poskytne prezident dostatek času, aby mohl prokázat aktivitu a prezentovat jednotlivé ministry a prokázat i svoji roli v aktuální politické přítomnosti. Aby zkrátka netratili jak Jiří Rusnok, tak Miloš Zeman. Protože debakl Jiřího Rusnoka rovnal by se velké nepříjemnosti a určitému debaklu i Miloše Zemana.
Když mluvíte o stojedničkové podpoře, znamená to, že očekáváte ve druhém prezidentově pokusu jmenování Miroslavy Němcové premiérkou?
Já si totiž dovedu představit, že Miloš Zeman by to řešil podobně, jako tuto tradici vnesl do českého politického systému Václav Havel, kdy ve své době pověřil Josefa Luxe vyjednáváním o vládě budoucí. Dokážu si představit, že by Jiří Rusnok získal i tuto roli, která ještě neznamená roli premiérskou, ale zkrátka by dostal pověření, aby vyjednával o vládě budoucí. Tím dá Miloš Zeman prostor jak Bohuslavu Sobotkovi nebo někomu jinému ze sociální demokracie, tak případně Miroslavě Němcové nebo někomu jinému z vládní koalice, ODS, popřípadě i z TOP 09. Že zkrátka by tady v tom ohledu dal široký manévrovací prostor Jiřímu Rusnokovi a určitý čas na samostatnou autoritu, samostatnou politiku a profilaci před veřejností právě pro Jiřího Rusnoka. Samozřejmě pro něj tím i širší mandát, aby mohl vyjednávat jakoby napříč stranami. Takže se dá očekávat, že by se tím zvýšil tlak na sociální demokracii a jmenovitě Bohuslava Sobotku a na Miroslavu Němcovou a potažmo ODS i celou vládní koalici.
-
Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
