Sněmovna podle Justa má možnosti, jak prezidentovi v jeho plánech zabránit. „Tendence prezidenta posunout systém k poloprezidencialismu v jeho dosavadním jednání patrný je. Páky jsou, ale obávám se, že minimálně některé politické strany, ve snaze nepoštvat si hlavu státu proti sobě, se k nim příliš nebudou mít. Již jsem ale zaznamenal návrh na novelu Ústavy, jejímž cílem by mělo být jisté oslabení prezidenta, což je jedna z cest, jak prezidenta svázat.“

Neporušil Ústavu, ale základní mechanismus systému

Připomíná ale, že v naší minulosti měly hlavy státu velmi často tendenci k rozšiřování svých pravomocí. „Postavení hlavy státu je u nás již od dob tzv. první republiky velmi silné. A to i přesto, že jsme se z hlediska ústavního vymezení vládního systému vždy pohybovali v mezích parlamentního režimu. Sílu úřadu dodal už T. G. Masaryk, který využíval svého neformálního vlivu k ovlivňování každodenního chodu české politiky mnohem více než jen v oblastech vymezených mu Ústavou. I Masaryk měl tendenci posilovat svůj vliv například na politické strany či na sestavování vlád,“ říká politolog.

Má jisté pochybnosti o tom, zda Zemanovo řešení povede ke stabilizaci politické scény a vyřešení krize. „Ústavu jako takovou neporušil, protože ta mu nepřikazuje, koho musí jmenovat premiérem. Zajisté ale porušil základní mechanismus, na němž stojí každý parlamentní režim, a sice, že vláda vychází z většiny v zákonodárném sboru.  Takže je otázka, zda prezidentův krok nakonec povede nebo nepovede k vyřešení politické krize.“