Sociální demokraté si prakticky vybírali nového předsedu z trojice Šmarda, Maláčová a Krejčík. A nepřekvapivě si vybrali Šmardu. Maláčová je asi známější, ale ve vnitrostranických poměrech byla až příliš moc spojena se současným a neúspěšným vedením Jana Hamáčka, který si navíc proti sobě velkou část spolustraníků poštval nevybíravým zasahováním do kandidátek v Ústeckém kraji, v Praze i na jižní Moravě.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
A ten třetí vzadu? Krejčík. Ten reprezentuje takové divné křídlo ČSSD. Na předsedu kandidoval už posledně a podobně jako tehdy ani tenktokrát neuspěl. Samotný Miroslav Krejčík je bývalý šéf vojenské rozvědky a kontrarozvědky. Širší veřejnosti je neznámý a i zainteresovaným pozorovatelům jsou jeho vize pro ČSSD, ale i osobní motivace neznámé.
Přesto dokázal za sebou shromáždit 41 hlasů z 233 možných, což není uplně zanedbatelné. Zvláště vezmeme-li v potaz, že Jana Maláčová získala hlasů 62. Před novopečeným předsedou Šmardou teď leží tváří v tvář voličům tři velké výzvy.
1. Šmarda vs. Zeman
V první řadě je to skutečnost, že Šmarda je v lepším případě, kdy ho veřejnost vůbec zná, vnímán jako ‚ten, kterého nechtěl Miloš Zeman‘. Připomeňme, že tehdy v roce 2019 měl Michal Šmarda nahradit Antonína Staňka na pozici ministra kultury. Prezident republiky Miloš Zeman se ale tehdy proti Šmardovi vymezil a nakonec si na premiéru Babišovi a předsedovi ČSSD Hamáčkovi vymohl, že se ministrem kultury stal Lubomír Zaorálek.
Je úplně jedno, jestli si myslíme, že tehdy prezident jednal správně, nebo špatně. Podstatné je, že tehdy se dostal do přímého střetu s Michalem Šmardou. A sociálnědemokratický volič má Miloše Zemana rád. A i proto dost možná volil stejně jako prezident v posledních volbách hnutí ANO.
A přesně tohohle voliče chce nyní sociální demokracie získat zpět. A přesně proto Michal Šmarda nemusí být tím nejlepším předsedou. Protože prostě na první dobrou si ho cíloví voliči spojí právě se sporem s prezidentem, a získají tak vůči němu averzi.
2. Komunálismus
Za druhé Šmardovo tažení do čela ČSSD připomíná vzpouru komunálních politiků. V průběhu sjezdu bylo snad milionkrát řečeno, jak ČSSD získává v Bohumíně přes 50 % a jak je třeba, aby se strana soustředila na nadcházející komunální volby (podzim příštího roku).
Výsledkem bylo, že zástupcem Šmardy se stal bohumínský místostarosta Igor Bruzl, o kterém snad nikdo nikdy nic v Česku neslyšel. A další místopředsednická místa zaujali starosta městské části Brno-Líšeň Břetislav Štefan a pardubický hejtman, který ve volbách do Sněmovny ČSSD ani nevolil, Martin Netolický.
Komunální politici se tak stali páteří vedení strany. Na jednu stranu jsou lidmi, kteří si dokázali získat důvěru ve svých městech a obcích. Na druhou stranu komunálismus vede k otupování názorů a rozmělňování principů.
V podstatě všichni starostové v Česku jsou centristé bez nápadů, bez inovací, lidé, kteří by si vlastně mohli založit svoji vlastní politickou stranu a kteří to vlastně už udělali. Akorát ta strana se k její vlastní škodě nejmenuje ČSSD, ale STAN.
A to je stín, který musí Šmarda a spol. překonat. Musí ukázat, že on ani jeho tým nejsou jen oblíbenými správci radnic, ale skutečně autentickými politiky se silnými názory, kteří vědí, jak spravovat naši zemi. Zatím se jim to nepodařilo.
3. Komunikace
A tím se dostáváme ke komunikaci. Michal Šmarda by si měl rychle najít někoho, kdo se mu o ni profesionálně postará. Zatím to vypadá jako komunikace podomního prodejce hrnců nebo náhodného internetového sdělovatele zjevných a zcela banálních ‚pravd‘.
Posuďte sami. Titulky z webu ČSSD se Šmardovým obličejem v tuto chvíli zní takto:
„Kdo má nějaký plán, měl by s ním přijít hned, vyzval Šmarda starou i novou vládu“
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
„Michal Šmarda: Zatímco pravici spojují peníze, tak levici rozdělují ideje“
„M. Šmarda: Musíme přestat uvažovat, jak být úspěšní, ale myslet na to, jak umíme být prospěšní“
To je prostě něco strašně zoufalého. Vypadá to v lepším případě jako motivační citáty z nějaké sleziny ‚é fau bé‘. Je to prázdné, bezobsažné a bezduché. Podobné žvásty mají nulovou šanci někoho oslovit k tomu, aby volil ČSSD.
Neberte to prosím úkorně. Michal Šmarda na to asi má. Je to sympatický chlapík. A ostatně celému sjezdu na rozdíl od minulých let vévodila atmosféra tak přátelská, že by se snad každý chtěl stát členem ČSSD. Opravdu to působilo tak, že šíbři jsou dávno pryč a jako by ve straně už zbyli jen srdcaři. Tuhle emoci se ale zatím úplně nedaří sdělovat veřejnosti.
Má ČSSD přece jen nějakou naději?
Nadějí na lepší komunikaci by se mohla stát čerstvě zvolená místopředsedkyně Daniela Ostrá. Doktorandka politologie, která se zaměřuje na politický marketing, na sjezdu vystřihla s přehledem nejlepší projev. A nakročila tak k tomu, aby se stala svěžím vánkem v řadách nejstarší české politické strany. Je to taková ‚Jana Maláčová s lidskou tváří‘, ale své kvality bude muset ukázat.
Je možné, že sledujeme zrod nové hvězdy české politiky, ale stejně tak je možné, že vyhasne podobně rychle jako zástupy předchozích talentů české politiky Mikulášem Minářem počínaje a Stanislavem Grossem konče.
Michala Šmardu nečeká v čele ČSSD snadná mise, ale určitě bude stát za to ji pozorně sledovat. Tradiční strana, která dala Česku jen po listopadu pět premiérů, si naši pozornost určitě zaslouží.
Psali jsme:
autor: Michal Bok
