Co soudíte o prezidentu Zemanovi?Anketa
Miloš Zeman v Moskvě naznačoval prezidentu Putinovi, že sankce vůči Rusku by mohly být zrušeny do konce roku a do budoucna by Rusko mohlo být členem EU. Za koho vlastně mluvil?
Zeman mluvil za sebe a jako prezident České republiky, ale nejde ani tak o to, za koho mluvil, ale o naprostou nereálnost představy, že by Rusko bylo součástí Evropské unie. Můžeme zvažovat mnohem větší spolupráci nebo propojení, aby se politický vývoj utvářel pozitivně, ale myšlenka, že by bylo Rusko součástí EU, je nesmysl.
Opět se tím dostal do rozporu s českou zahraniční politikou, jak ji realizuje česká vláda...
To je velký problém, protože kvůli tomu Česká republika velmi ztrácí na důvěryhodnosti a předvídatelnosti. Při jednáních o mezinárodních otázkách v diplomacii je poměrně důležité, aby se vždy vědělo, jaké je postavení jednotlivých účastníků. Rozlišuje se i podle toho, jaký je v dané zemi systém a to, zda má větší slovo prezident nebo vláda, ale celkově se předpokládá, že je vše koordinováno. Vyjádření se mohou lišit vetší nebo menší radikálností, ale měla by být sjednocená. To u nás nyní bohužel není. Pokud prezident vystoupí na státní, ale třeba i soukromé návštěvě, stále je to vyjádření prezidenta státu. Ať z této pozice pronese jakýkoli názor, je to vždy názor prezidenta České republiky.
Fotogalerie: - Zeman letí do Moskvy
Psali jsme:
Po setkání Vladimíra Putina s Milošem Zemanem se objevily komentáře o tom, že by Česko mohlo být mostem mezi Ruskem a Evropskou unií. Je to reálné? O Československu se jako o mostu mezi Ruskem a Západem mluvilo i v roce 1945...
V roce 1945-46 šlo o iluzorní představu. Nejde o to, že malá země může hrát jistou zprostředkující roli, protože některým věcem třeba lépe rozumí a dokáže na ně lépe reagovat. To je možné třeba při zprostředkovávání řešení konfliktů. My ale musíme vědět, na kterou stranu patříme, v rámci Evropské unie můžeme hrát roli někoho, kdo bude usnadňovat komunikaci, ale nepůjde o roli „mostu“.
Miloš Zeman vyvolal rozruch i tím, že odmítl jmenovat tři profesory. Jde skutečně o konkrétní výhrady k těmto lidem, nebo prezident chce naznačit něco obecnějšího?
Myslím, že jde o osobní výhrady, prezident neuvedl jediný zákonný důvod, proč by tito lidé neměli být jmenováni. Miloš Zeman by se měl pohybovat v zákonném rámci a to, co udělal, je obrovská neúcta k akademickému prostředí a zapadá do rámce jeho často opakovaných útoků proti intelektuálům. Lidé u moci často nemají rádi intelektuály, kteří se vyznačují tím, že o věcech přemýšlejí, pochybují a kladou si otázky. To se politikům zjevně nelíbí. Je to spíše součástí širšího diskursu a vymezení proti lidem, kteří nekývají a neschvalují všechno, co se na politické scéně děje.
Mám osobně dokonce určité pochyby o tom, zda při nejmenování profesorů tentokrát nešlo jen o jméno jednoho z profesorů, a proto se ostatní jména kandidátů prolustrovala, aby to nevypadalo jako čistě o osobní konflikt. Myslím, že zde byla snaha najít další kandidáty, které nebude prezident jmenovat. A není mi také z veřejných informací jasné, jak se prezident k některým informacím dostával, například k tomu, co kdo dělal na ambasádě nebo v kontaktu s kontrarozvědkou. Mám trochu obavy, aby to nakonec u nás nevypadalo tak, že každý, kdo bude usilovat o profesuru, nebyl takto důkladně prověřován. Není přece možné, aby lidé, kteří splní všechny podmínky profesorského řízení, pak procházeli jakousi lustrací a nikdo ani nevěděl, jaký má ta lustrace rozsah.
Psali jsme:
Projevy nesouhlasu s Milošem Zemanem jsou poměrně výrazné, je zde petice za jeho odvolání. Je to běžné?
Víme, že hlava státu nemá nikdy stoprocentní podporu a vždy budou lidé silně pro i proti. To je běžné, veřejnost a média by ale měla být velmi kritická v momentě, kdy se hlava státu nebo jakýkoli jiný vysoký politik začne pohybovat mimo zákonné rámce a začne si uzurpovat pravomoci, které mu nepřísluší. Teď se občas do takové roviny dostáváme. Docházelo k tomu ale i v době, kdy byli ve funkci prezidenti Václav Klaus i Václav Havel.
V momentě, kdy politik pravomoci výrazněji překračuje, dochází k tomu, že se společnost polarizuje, rozděluje, například když jde proti zahraničně politické koncepci vlády. Třeba skutečnost, že Václav Havel podepsal v roce 2003 Dopis osmi a podpořil válku v Iráku, překročil své pravomoci, když Václav Klaus jel do Irska, aby agitoval za nepřijetí Lisabonské smlouvy, přestože vláda s ní souhlasila, porušil mezinárodní právo. Podobně lze hodnotit i kroky Miloše Zemana. Kritika ve vztahu k politikům by jim měla říkat: Dodržujte zákony a pravidla, nejste všemocní a není zde absolutismus, i prezident musí své kroky zdůvodnit. A například u nejmenování profesorů musí vycházet ze zákonných podmínek. Kritika prezidenta nebo člena vlády by vždy měla vycházet z toho, zda dodržuje zákonné postupy.
Hodně emocí vyvolávají různé interpretace letošního výročí konce druhé světové války. Proč je tomu tak u poměrně dávné a historicky dobře zpracované události?
Historie vždycky společnost rozděluje. Jde o různé vnímání priorit, každou událost je totiž možné interpretovat z různých pozic. Třeba osobnost Jana Husa a husitství má i po staletích velmi různé interpretace, od názoru, že šlo o demokratické hnutí a rozvoj vzdělanosti až po názor, že husité byli jen barbaři. Pokud jde o historii konce války, mám pocit, že u nás za minulého režimu lidé netušili nebo se příliš nemluvilo o tom, že část Československa osvobodili Američané, a teď to zase vypadá, že oslavy osvobození jsou jen v Plzni, a skutečnost, že většinu území osvobodila Rudá armáda, se bere jen jako samozřejmost. Dochází ke sporu, který je velmi nedůstojný k lidem, kteří obětovali životy při osvobozování Československa.
Psali jsme:
Bohuslav Sobotka se se slovenským premiérem shodli na tom, že kvóty na přijímání imigrantů by měly být jen dobrovolné. Jak vnímáte problém uprchlíků?
Nepřipadá mi to příliš solidární. Je to obecně obrovský problém, zvlášť když si uvědomíme, co znamená pro země, které jsou při přijímání imigrantů prvotní, jako je třeba Itálie. V rámci Evropské unie by měla být snaha přijmout určité závazky a nenechávat přijímání imigrantů jen na principu dobrovolnosti. Měla by zde být dohoda a upřesnění, kolik by jich země měly přijmout v rámci evropské solidarity.
Kromě toho by by bylo dobré přemýšlet o tom, jak zajistit, aby se tolik uprchlíků do Evropy nedostávalo, ne ale budováním zdí na hranicích. Mělo by jít o to, zda je možné, aby evropská politika pomáhala řešit konflikty. V některých případech Západ podporou určitých skupin konfliktní situace spíš vyhrocuje. To je otázka pro evropské politiky a zaměření na to, co udělat, aby se zlepšila ekonomická situace. Je třeba si uvědomit, že jde bezprostředně o životy uprchlíků a do budoucna by se mělo usilovat o to, aby tito lidé mohli žít ve svých zemích. Řešení otázky uprchlíků je komplexní, jde o humanitární otázky, ekonomickou, zahraniční a bezpečnostní politiku.
Psali jsme:
Jakou má podle vás perspektivu hnutí ANO? Prošlo už jako součást vládní koalice nějakými zkouškami, které by to mohly naznačit?
ANO se naprosto liší od Věcí veřejných, má úplně odlišný charakter, je ale ještě předčasné hodnotit, jak se bude vyvíjet do budoucna. Strana logicky narazí na otázku nástupnictví, protože je spojena s jednou osobou a to je vždy problém. Otázka je ale hlubší, hnutí ANO se soustředilo na mediálně známé osobnosti, to ale nevytváří jednotnou politickou orientaci. Strana je z tohoto pohledu hodně nevyprofilovaná a to, co bylo výhodou ve volební kampani, může být nevýhodou do budoucna při vytváření strany.
Řídí Andrej Babiš ministerstvo jako firmu, jak sliboval?
To ovšem nejde, je ale pravda, že Babiš má výrazně manažerský styl řízení, musel se ale naučit koaličnímu vyjednávání. Mně připadá problematické to, že si neuvědomuje konflikty zájmů, a nemám přitom na mysli aktuálně zmiňované věci. Ve většině vyspělých zemí se vytváří cíleně bariéra, aby vrcholní manažeři ze soukromého sektoru nepřicházeli do státní správy a brání se také především tomu, aby pak zase neodcházeli zpět. Tomu se říká otáčivé dveře. Může to znamenat, že určitý manažer ovlivní obsahovou a technickou přípravu vyhlášek, a pak odejde a bude působit třeba v energetice a využije toho jako špičkový manažer. V některých zemích existuje silná snaha tomu bránit, skutečně totiž může dojít k tomu, že se pro některé skupiny podnikatelů v odvětvích nastaví výhodnější podmínky.
- Další odborné názory v rubrice Politologové
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
