S politologem Kubáčkem o zoufalství voličů ODS a holubici Kalouskovi

140 poslanců hlasovalo pro rozpuštění sněmovny. Je to moc, nebo málo? A jak hodnotíte odchod ODS ze sálu?

Samotné číslo je poměrně vysoké a reprezentativní, protože situace spíše naznačovala, že rozdíl bude v řádu čtyř pěti poslanců, takže nakonec těch dvacet hlasů navíc ukazuje, že atmosféra a veřejný tlak musel být na mnohé poslance naprosto zřejmý. Překvapí to o to víc, že přinejmenším nějakých sto poslanců se s velkou pravděpodobností do Poslanecké sněmovny nevrátí v novém volebním období, takže samozřejmě budou promýšlet a řešit své politické a existenční otázky. Překvapuje to i z toho titulu, že se zde vytváří poměrně vysoký tlak ze strany „nových“ hnutí, ale i těch staronových – například lidovců či v posledních dnech vzpomínané aktivity Jany Bobošíkové.

Co se týče odchodu občanských demokratů ze sálu, tak tento krok jim nijak zvlášť neprospěje, protože i volič občanských demokratů, který se dlouhodobě angažuje v politice, zajímá se o ni, je z aktuální situace v lepším případě nešťastný, v horším případě rozezlen. A dá se očekávat, že na to bude reagovat obdobně, že si tento odchod ze sálu bude interpretovat jako apatii, určitou neúctu před veřejným míněním a požadavky občanů, ale mnohdy i politiků z regionu. Takže já se spíš obávám, že mnohý volič si tuto aktivitu vyloží tak, že on sám bude zvažovat svoji účast ve volební místnosti a v podstatě to tak trochu na revanš vrátí politikům ODS, což může nahrát jak TOP 09, tak i některým protestním hnutím nebo lidovcům.

Miroslava Němcová vzletně mluvila o tom, že sněmovna se přeci nemůže rozpustit, když na ni někdo zadupe, a uváděla příklady z historie. I další poslanci ODS mluvili podobně. Ocení voliči tento postoj ODS?

Vzhledem k tomu, že ODS dlouhodobě k tomuto tématu lavírovala a v podstatě využívala různých karet, různých témat, tak ta argumentace tím, že je v podstatě nárazová, je opravdu velmi průhledná a i ta vystoupení tomu odpovídala a neměla v sobě rozměr nějakého vnitřního přesvědčení. A tak se obávám, že na veřejnost to mohlo působit jako neúcta k veřejnému mínění a hledání jakéhokoliv možného důvodu, který by se hodil. Navíc ODS několikrát z počátku volala po předčasných volbách a až po dalších a dalších problémech a peripetiích postupně začala vehementně couvat a vyhýbat se jim.

Při rozpouštění sněmovny představitelé ODS také vzpomínali mnohé zákony, které však předtím nepovažovali za tak zásadní, a dále se jimi zaklínali a kruciálně je vzývali. I to byl další důvod, který znevěrohodňoval poctivost těch argumentů, proč nechtějí rozpustit Poslaneckou sněmovnu. V tomto ohledu nevystihli atmosféru doby a atmosféru požadavků i svých voličů, což se jim zřejmě nevyplatí a mnozí voliči budou mít tendenci je potrestat anebo nechat v nezdaru samotném a nejít k volbám.

Ve volebních průzkumech se propadá ODS. Kde nakonec ve volbách skončí? Jaká je pravděpodobnost, že nebude v příští sněmovně?

Šance, že se dostane do sněmovny, je stále větší než menší. Přeci jen nesmíme zapomínat na pevné jádro voličů ODS, ale výsledek může být otřesný pro dlouholeté sympatizanty ODS, protože může být také na úrovni šesti, sedmi procent. Což samozřejmě pro ně bude šok, protože byli zvyklí počítat poslance na desítky, a najednou jich může být třeba jen deset nebo ještě méně. Bude záležet také na tom, kolik se dostane politických stran do sněmovny, kolik jich zůstane těsně pod pětiprocentní hranicí, protože to bude rozhodovat o počtu jednotlivých poslaneckých lavic.

Rozhodující bude ale také to, kolik konzervativních voličů z pevného jádra ODS zůstane doma nebo bude zvažovat podporu nějaké konzervativní strany, například strany lidové nebo nějaké protestní. Problém je, že ODS dnes chybí nejen přirozený lídr, ale zejména přirozené téma do voleb. A ukazuje se, že strana je velmi dezorientovaná, což samozřejmě ještě plaší nejen „těkavé" voliče, ale dlouhodobě to působí i na disciplinované jádro voličů ODS. Pokud se strana velmi rychle nezmátoří a nepřijde s několika tématy, která nemají obsažena v osobě Miloše Zemana, a nebudou mít témata s ekonomickým dopadem a vztahem k budoucnosti země, může se stát, že budou počítat poslance v řádu jednotek, což by byl obrovský šok a náznak několikaleté politické izolace.

Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Hospodářské noviny pronášel (a ve sněmovně to opakoval), že tématem voleb bude „svoboda“, „ubránění parlamentní demokracie", „bránění kontinuity vývoje po roce '89“ a že plně ČSSD ovládá Zeman, aby ji využil ke svému prospěchu. Když pan Kalousek bude takové věci opakovat příští tři měsíce, pomůže mu to? Co si o tom myslíte?

U některých „těkavých“ středových voličů, zejména městských voličů, mu to může pomoci, zvláště pokud by na stejnou tóninu najel a začal argumentovat prezident republiky Miloš Zeman, kdyby začal být ještě ofenzivnější a razantnější, případně kdyby připojil ještě vzkaz zahraniční politiky. Ale nemyslím si, že to bude stěžejní poselství těchto voleb, protože ty budou mnohem více o emoci, ekonomice, o sociální situaci voličstva, která je velmi složitá a vede k protestu. Takže spíše to vnímám tak, že Miroslav Kalousek nemá moc jiných témat a příležitostí, a proto zvolil rétoriku spojenou v minulosti spíše s Václavem Havlem a liberálními směry, což obzvláště překvapí, pokud se na Miroslava Kalouska podíváme prizmatem posledních patnácti let, kdy je aktivní v politice a kdy byl velmi realistický a praktický, a náhle se dostává do pozice určité lidsko-právní holubice.

Jeho argumenty je potřeba vnímat pouze optikou předvolebního zápalu a volebních možností, protože si zkrátka uvědomuje, že nemůže vytahovat ekonomické a sociální údaje, případně otázky vymahatelnosti práva, které by byly pozitivní a stály na jeho straně a posilovaly jeho argumenty. Proto se uchýlil k jedinému možnému - bubnování proti Miloši Zemanovi a levici. Počítám, že zanedlouho k tomu připojí i tematiku komunistické strany nebo otevřené koalice mezi KSČM a ČSSD.

Co teď má dělat Miloš Zeman, aby pomohl SPOZ a své skupině kolem Michala Haška v ČSSD?

Myslím si, že Miloš Zeman se teď především soustředí na mnohá témata v oblasti legislativy a parlamentní rutiny, protože bude mít k dispozici Senát, který sám o sobě není zase tolik viditelný, není tak ofenzivní a sebevědomý vůči prezidentu a který sám nemá ještě zažitou mimořádnou situaci, kdy je jedinou komorou vytvářející a schvalující legislativu. Takže Miloš Zeman bude Senát využívat jako velmi cenného politického partnera.

Prezident se tedy bude soustředit na několik politicko-sociálních témat, která bude nejspíš využívat i vůči Miroslavu Kalouskovi, protože ví, že veřejnost na sociální a ekonomická, případně ekonomicko-právní, témata uslyší, vnímá je jako velmi vděčná, a působí to speciálně na levicovou, ale i středovou, skupinu voličstva. O Miloši Zemanovi proto teď zřejmě hodně uslyšíme v rámci vnitřní a tematické politiky, protože ví, že nechce a nesmí nahnat příliš vody na mlýn právě Miroslavu Kalouskovi. Zeman bude na sociálních a ekonomických tématech dokazovat minulé Kalouskovy hříchy.