V minulých dnech na sebe ČSSD upozornila několikrát zásadním způsobem. Ať už to bylo odstoupení premiéra z pozice jejího předsedy, kterému se doktor Zbořil už v rozhovoru na ParlamentníchListech.cz věnoval, či „radioaktivními“ slovy předsedy senátu Milana Štěcha na sjezdu Kovo, když konstatoval, že „velká skupina lidí, kteří pracují jako OSVČ, nejsou z národohospodářského hlediska efektivně využiti“, a přednesl úvahu o navýšení odvodů pro živnostníky, což přineslo i požadavky na jeho odvolání. Pak ohlásil návrat do ČSSD Jiří Paroubek, kterého tam ale někteří nechtějí ani vidět, a ČSSD také představila volební program Dobrá země pro život. A tak se nejdřív ptáme, zda těch změn či událostí v souvislosti s ČSSD není trošku moc? „Vaše otázka je formulována velmi diplomaticky. Kdybych mohl odpovědět trochu nediplomaticky: Ano, je toho trochu moc, a proto si dovoluji citovat slova z Davidova úzkostného žalmu: ‚Neníť zdraví žádného na těle mém pro hněv tvůj, není pokoje kostem mým pro mé hříchy!‘ Anebo z téhož starobiblického textu: ‚...Neboť nepravosti mé vzrostly nad hlavu mou a tíží mne jako břímě nesnesitelné. Rány mé pro mou nemoudrost počaly hníti a kysati‘,“ startuje dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil a svůj další komentář už směroval k sobotním proslovům ve Slovanském domě.
„Pokud jde o můj dojem, myslím si, že Jiří Wolker by popsal toto ‚konferování‘ slovy jedné ze svých ponurých sociálních balad: ‚Sběhli se soudruzi, přestrašeni celí!‘“ Takto hodnotí programovou konferenci ČSSD doktor Zbořil, který se domnívá, že ačkoli ČT24 a Otázky Václava Moravce nám podsouvaly názor, že jde o věc, o které se bude většina národa zajímat v nejbližších dnech a týdnech, podle toho, co o konferenci bylo dosud publikováno, „lze říci, že přání je otcem myšlenky“. Změnu hlavního hesla předvolební kampaně považuje politolog za krok od nudného k ještě nudnějšímu. Zdánlivě sociálně orientovaná témata jsou podle Zbořila částečně nesrozumitelná, ale hlavně „přítelkyním a přátelům z ČSSD se nedá věřit, že je tento program ještě bude zajímat po volbách. A to, nedej bože, po volbách vítězných nebo alespoň úspěšných“.
Další vítězství sekretariátu nad proletariátem
Hlasování z pódia řídil Milan Chovanec a probíhalo veřejně přímo v sále. Vše bylo odsouhlaseno jednohlasně. Nebyla ani otevřena diskuse. Mnoho členů se následně v neformálních hovorech rozčilovalo, že byli nuceni hlasovat o programu, který si ani nestihli přečíst. „Protože nás pan Sobotka už skoro rok přesvědčoval, že nastává doba, kdy ČSSD společně s TOP 09 (možná i s ODS a STAN), ale hlavně Bohuslav Sobotka s Miroslavem Kalouskem, budou muset hájit svobodu a demokracii v Čechách, tak je průběh programové konference zajímavý. Zřejmě je vedení strany přesvědčeno o své genialitě a obává se, aby prostý stranický lid, ke kterému se slovy lidovědemokratickými až socialistickými obracejí, jim to nějak nepokazil. Jestli se o předvolebním programu strany opravdu nediskutovalo, ač se mi tomu nechce věřit, je to, jak by řekl jiný světový revolucionář Lev Davidovič Trocký, další ‚vítězství sekretariátu nad proletariátem‘. I když se to v ČSSD dnes s nějakou velkou revolucí už tak vážně nebere,“ říká Zbořil.
V sobotu ve Slovanském domě vystoupil nový volební lídr Lubomír Zaorálek s proslovem, ve kterém s odkazem na Masaryka sdělil: „Ten chlapík byl vůbec obdivuhodný. On se dokázal postavit před legionáře a poslat je na smrt a oni šli, protože mu věřili. A pokud my se takhle podobně nezmůžeme znova, tak tu zemi nedobudujeme,“ uvedl Zaorálek, podle kterého musí přijít nová politika a noví politici a musejí to zopakovat. Zavzpomínal i na dobu Pražského jara. „Pro mě je Pražské jaro zdrojem sebeúcty a úcty, proč jsem rád, že jsem součástí tohoto národa. My si říkáme, že v tom roce přijely tanky, ale to je strašně málo,“ udeřil Zaorálek. Podle něj bychom si také měli připomínat, že v tom roce se lidé znovu pokusili uchopit svou budoucnost do svých rukou. „To je, myslím si, jen další přitápění v pekle pod kotlem, ve kterém se budou vařit a smažit hříšníci z Lidového domu. Legionáři šli na smrt, protože jim šlo o svobodu a o život. Masaryk si ‚hanobení‘ z úst dnešních sociálních demokratů nezaslouží,“ říká Zbořil. A přidává i tato slova: „Když si v ČSSD začínají vážit Pražského jara a zapomínají na své nadávky ‚osmašedesátníkům – komunistům‘, pak se mohli třeba zasloužit o jmenování spisovatelky Lenky Procházkové, dcery jednoho z nejvýznamnějších představitelů Pražského jara Jana Procházky, do rady ÚSTR, která do ní vstupovala s programem studia jara 1968, na které tento ‚vědecký institut‘ nějak zapomíná. Možná by ale bylo zajímavější, kdyby ČSSD v čele s Lubomírem Zaorálkem připomínala, jak lidé ‚chtěli uchopit svou budoucnost do svých rukou‘ v roce 1989 a komu tato moc, ať už politická nebo ekonomická, byla a stále ještě opakovaně je, za trapné asistence ČSSD, předávána.“
„Zaorálek je snad jediný, kdo má právo o Bakalovi mluvit“
Sobotka a Bakala: sousloví, které bylo v uplynulých letech opakováno mnohokrát. Nejen politiky, ale i řadou odborníků. Na programové konferenci zmínil jméno Bakaly Lubomír Zaorálek: „Tady v této zemi si pamatuju pana Bakalu, který vytáhl peníze z lidí, pak je dal Nadaci Václava Havla a ta pak lidi učila ty správné hodnoty. To je takový zvláštní kruh. Já nepochybuji o tom, že typ Bakalů a podobných miliardářů, kteří se stavějí do čela společnosti, ti budou budovat jinou zemi, než kterou jsme chtěli my těch 140 let,“ varoval. Je pravděpodobné, že i v souvislosti s tím, že Bohuslav Sobotka odešel z pozice předsedy ČSSD, vyjdou na povrch některé skutečnosti dosud nepotvrzené? „Pokud si ještě dobře pamatujeme, pan Zaorálek byl snad jediný český politik, který se dostal s panem Bakalou do křížku a nazval jej darebákem nebo gaunerem (možná i jinak, ale kdo si má všechna ta jména členů naší transformační elity pamatovat?). Nemilosrdný miliardář, který tolik investoval do Havlova ‚Odcházení‘, Zaorálka proto žaloval a prohrál. Nic ho to samozřejmě nestálo. Ale přesto je Lubomír Zaorálek snad jediný, kdo má právo o Bakalovi mluvit,“ říká Zbořil. Zároveň ale dodává: „Ale pochybuji, že se během předvolební kampaně objeví nápad, jak tuto šlamastiku bývalého předsedy ČSSD s OKD nějak nově uspořádat. Možná tak pan Zaorálek činí jen proto, aby svým heroickým činem vrhl alespoň trochu milosrdného stínu na pověst Bohuslava Sobotky. A na okraj: protože je v ČR dovoleno v zápalu volebního boje řídit se zásadami ‚catch-as-catch-can‘, bylo by s podivem, kdybychom se ještě o něčem jiném než o Bakalovi a OKD do září nedozvěděli.“
ČSSD slibuje voličům průměrný plat 40 000 korun měsíčně do pěti let, progresivní zdanění i určitou formu milionářské daně nebo rychlejší zdravotní péči. Kromě zvýšení průměrných platů sociální demokraté v programu slibují do pěti let také zvýšení minimální mzdy alespoň na 16 000 korun. Její pravidelné navyšování chtějí zaručit zákonem. Do jaké míry má smysl studovat tento volební program? „Zdá se mi, že program ČSSD počítá se vším možným kromě inflace anebo snížení ekonomického růstu. A také nemluví o tom, že zatím vždy se statistiky publikované prostřednictvím politických stran vzdalovaly realitě. A tak, nejenom po zkušenostech ČSSD s jejími sliby a chybami (podobnými jako jiných politických stran), konstatujme hned na začátku, že ‚Sliby se slibují, blázni se radují!‘“ říká Zbořil.
Paroubek? To ne. Ještě by mohl rozvracet stranické šiky
Jiří Paroubek podal přihlášku do organizace v Cerhenicích na Kolínsku. Organizace by jeho vstup měla schvalovat 26. června. Jenže například premiér Sobotka a také Lubomír Zaorálek tvrdí, že přijat nebude, protože na stranu v minulosti útočil. Prostě ho nechtějí. „Proč bychom se měli divit? ČSSD je, jak říkají její náčelníci, demokratická strana, a proto její vedení nedovolí, aby jim nějaký jejich bývalý předseda strany a předseda vlády rozvracel stranické šiky. I kdyby to mělo být jen v Cerhenicích,“ reagoval Zbořil, který připomíná: „Jiřímu Paroubkovi, po událostech okolo technopárty, kdekdo nasazoval a dodnes nasazuje psí hlavu, ale jako krizový manažer ČSSD byl mnohem úspěšnější než ti ‚nekrizoví‘. O tom, že ale z něho mají někteří nám neznámí strach, svědčí i to, že už se začalo mluvit o tom, i když ještě nevíme, jak to doopravdy v Cerhenicích je, že chce Jiří Paroubek v nadcházejících volbách oslabit ČSSD. Ještě ale nikdo neřekl ve prospěch koho. Že by Pirátů?“
Psali jsme:
Pan prezident noblesou opravdu neoplývá
V rozhovoru Pavla Štrunce s profesorem Tomášem Halíkem na info.cz byla řeč o populistech a také o prezidentovi Miloši Zemanovi: „Hlavního demagoga máme na prezidentském stolci,“ konstatoval Halík s tím, že u nás populistické strany až tak úspěšné nebyly možná i díky tomu, že hlasem těchto názorů je bohužel prezident republiky. „A to je velmi znepokojující. Hlavní role prezidenta je, že to má být určitý příklad, mravní příklad noblesy chování, směřování lidí, a ne rozeštvávání,“ podotkl následně Halík. A co si myslí o této úvaze Zdeněk Zbořil? „Pan prezident zrovna noblesou opravdu neoplývá. Jak říká o sobě jeden z obdivovatelů Tomáše Halíka: Poklona není můj (tedy jeho) obor! Ale ani obdivovatel Jeho svatosti dalajlámy nešel pro expresivní výraz daleko, když nazval kardinála Duku ‚oleandrem hradního pána‘. S tou noblesou má, samozřejmě, pravdu, ale ‚nehledej brvy v oku druhého, nevidíš-li břevna v oku svém‘.“
Na Zemanovi se podle Halíka projevují barbarská životospráva a zneužívání alkoholu. Představa, že člověk v takovém stavu by ještě mohl být v čele státu, je podle něj „morbidní“. Podotkl, že se za Zemana modlí a že mu nevadí to, že „nemůže chodit,“ ale vadí mu, jak se chová, co říká a že táhne společnost na východ. Právě skutečnost, že veřejnost začala pochybovat o zdraví prezidenta, považuje za jakýsi zlomový bod, protože si lidé řeknou, že na vykonávání prezidentské funkce nebude mít dost síly, protože je nemocný. „To je moment, kdy se podpora zlomila. Lidé, kteří by mu normálně fandili, dnes říkají: no dobře, ale volit ho nebudu, protože na to fyzicky nemá. Je to škoda. Byl bych raději, kdyby byl poražen argumenty intelektuálními.“ Nastal takový zlomový moment? „Obava o prezidentovo zdraví a diagnóza přes TV obrazovku je jedním z prefabrikátů antizemanovské propagandy. Jako by byl z dílny americké agentury na výrobu veřejného mínění. Tomáš Halík, jako snad vyučený psycholog s praxí, o tom může něco vědět. Obávám se však, aby se toto úsilí, podobně jako už několikrát v minulosti, neobrátilo proti jeho protagonistům. To by pak nezbylo nic, než si zase zanadávat na přihlouplý, nevzdělaný a nepoučitelný ‚český národ‘. Možná by se ‚nevěřící Tomáš‘ ale mohl někdy pomodlit i za sebe. I on je člověk hříšný, ačkoli si většinou myslí, když soudí ty druhé, že nikoli,“ říká Zbořil.
Profesor Halík se také vyjádřil k udělování státních vyznamenání a konstatoval, že se prezident Miloš Zeman neřídí kvalitou člověka, ale tím, jak se kdo chová k němu. „Že mstivost je jedním z nejvýraznějším rysů jeho charakteru, to říkají všichni, kdo ho dobře znají.“ Na dotaz, zda by on sám od něj přijal státní vyznamenání, odpověděl: „Od tohoto člověka ne.“ „Já pana prezidenta tak dobře neznám a nemluvím ‚se všemi, kdo ho dobře znají‘. Proto nemohu Halíkova slova ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale proč si Tomáš Halík zrovna myslí, že při tom všem, co o prezidentovi ví, by mu Miloš Zeman nějaké vyznamenání nabízel? Alespoň že uznal prezidenta za ‚člověka‘. Já si dodnes myslel, že je to pro něj jen nějaký ‚Untermensch‘,“ komentuje Zbořil.
Komu posloužilo „okecávání arabského jara“?
Řeč byla také o přijímání uprchlíků. Profesor Halík zmínil šílenou hysterii u nás a že je potřeba rozlišovat, protože jsou lidé, kteří si zaslouží podporu, a ti, kteří na to nárok nemají. Společnost byla podle něj dlouho masírována propagandou. Málokdo z politiků je podle něj tak statečný jako například Masaryk, který se dokázal postavit proti většinovým míněním. „Je to velmi podobné jak v době hilsneriády, ta hysterie protižidovská. Masaryk měl sílu se postavit proti tomu všemu,“ konstatoval. Zbořil k tomu říká: „Se slovy o Masarykovi samozřejmě nelze nesouhlasit. Jen bych Tomášovi připomněl jeho stať ve sborníku ELK Nový světový řád a náboženství (in Střet civilizací?, 2002, ss.171–182), ve kterém devět z deseti autorů kritizovalo Huntingtonovu koncepci střetu civilizací. On byl jediný, který ji vychvaloval (podobně jako při jiné příležitosti Michal Žantovský). O půl roku později ve svém ‚Prolínání civilizací‘ od tohoto názoru ustoupil, ale cestička pro agresivního akademika z Českých Budějovic již byla zametena. Po nich se tématu zmocnila populistická politika, ale na začátku byl Samuel Huntington, kterému se od Halíka a z Hradu dostalo takové pochvaly. Kdo si dnes vzpomene, komu posloužilo, s prominutím ‚okecávání arabského jara‘ a kdo a jak rychle na to dokázal zapomenout?“
A zatímco se stále hovoří o rozdělení společnosti z mnoha různých důvodů, doktor Zbořil závěrem dodává tuto zajímavou úvahu: „Je jedním z velkých pokrytectví doby, ve které měla pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, že si autoři tohoto hesla politické a ekonomické transformace po roce 1989 nedokážou přiznat, že se i oni podíleli na tom, že tomu tak dnes není. A že mají trochu viny na osudech mnoha lidí, kteří se stali obětí tohoto pokrytectví.
Dnes je to tak daleko, že před několika dny ČT ve svém střihovém pořadu z minulých Silvestrů vyškrtla větu ze scénky Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse, že heslem roku 1989 bylo Nechť lež a nenávist zvítězí nad pravdou a láskou! Bylo to zbytečné, protože tato věta, stejně jako Máme hole v ruce! patří do pokladnice českého humoru a ani tato TV cenzura s tím nic nenadělá. Vina je jinde a u jiných a dokud ti se nad sebou (nikoli nad těmi druhými) nezamyslí, nebude to lepší.“
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
