Angela Merkelová vyjela za Putinem a naříkala, že na Ukrajině není žádný progres. Putin odvětil, že za to může Kyjev. Vyčítala, že donbaské republiky znárodňují továrny, Putin to odmítl. Vyčítala, že v Čečensku mučí homosexuály, Putin to odmítl. Vyčítala zákroky proti demonstrantům při nedávných demonstracích, Putin odvětil, že v Evropě jsou podobné zákroky ještě brutálnější. Kde je pravda? Jak hodnotit toto setkání? Analytik Vladimír Votápek píše, že Merkelová nic nezískala, ježto Putin prohrál. 

Nemá moc smysl zabývat se konkrétními výtkami a jejich odmítáním. To je jen takový slovní ping-pong, který se v posledních letech hraje dnes a denně. Důležitější je, že Rusko nevrátilo a nevrátí Krym nebo že minský proces je dál v kómatu. Právě to byly přece hlavní argumenty, které německá kancléřka v posledních třech letech coby „lídr Evropy“ – jednomyslně s Barackem Obamou – uváděla k vysvětlení protiruských sankcí a „mezinárodní izolace“ Ruska. Za uplynulé tři roky se na této realitě nic nezměnilo. Tak proč vlastně Angela Merkelová do Soči za Putinem jezdila? Jednoznačnou odpověď na tuto otázku nemám, protože netuším, co se německé kancléřce honí hlavou. A vlastně ani netuším, proč ji ruský prezident (při vší předpokládané bezobsažnosti rozhovorů) přijímal. 

Na první pohled se zdá, že ve hře jsou blížící se německé parlamentní volby. Bavorský šéf Horst Seehofer, takto velký „Putinův přítel“, se kritikou (nejen) ruské politiky Merkelové nijak netají, šéfové koaličních sociálních demokratů zase připouštějí, že ruská tajná služba volby v Německu nijak neovlivňuje. Chci říci, že každý, kdo v Německu něco znamená, s Ruskem nějaký ten vztah, sankce nesankce, udržuje nebo alespoň neboří mosty; a hlavním soupeřem Merkelové je Martin Schulz, který proslul svým „chladem, který míří na Rusko“. Třeba si jen chtěla trochu vylepšit předvolební „image“, že není žádná zatvrzelá demagožka a že dává v současném až příliš napjatém světě přednost dialogu před konfliktem. Fakt nevím.