Má Zeman jmenovat do konce ledna Sobotku premiérem?Anketa
Miloš Zeman zůstal po svém zvolení prezidentem bez své pravé ruky – Miroslava Šloufa, který mu zajišťoval nezbytný servis v zákulisí, nemůže se opřít o stranu zemanovců kvůli jejich propadu ve volbách, zatím se mu nepodařilo ovládnout sociální demokracii, postupně přichází o zpočátku silnou důvěru občanů a dřív či později skončí i jeho vláda. Pokud nechce zůstat osamocen, měl by přikročit ke změnám. Momentálně podle sociologa Jana Kellera Hradčany připomínají spíš tajemný hrad v Karpatech. Mlčení by měl Zeman prolomit v pátek, kdy na Hrad svolal tiskovou konferenci, kde se míní vyjádřit k aktuální politické situaci. Ta se zatím dlouho vyvíjela v rovině dohadů, co prezident udělá či neudělá.
Kolují neověřené spekulace a fámy o politickém zákulisí
Ticho, které panuje na Hradě v souvislosti s oddalováním jmenování nového premiéra, vyvolává další nedůvěru občanů k politikům. „Už dlouho nekolovalo tolik neověřených spekulací o skutečném dění v zákulisí naší politické scény jako v souvislosti se sestavováním vlády,“ potvrzuje v komentáři pro Právo Jan Keller. Prezident ani nikdo z Hradu nikdy například veřejně nevysvětlil, proč už dávno nejmenoval předsedu vítězné strany ve sněmovních volbách premiérem. Odborníci se shodují, že pokud bude prezident neodůvodněně jmenování zdržovat, může prohrát. „Viny za dosažení zatím nejhlubšího dna politické krize by se pak už nezbavil,“ je přesvědčen sociolog, protože nikdo jiný než Sobotka není schopen za ČSSD vládu sestavit a vláda bez sociální demokracie by byla prohrou pro levicového prezidenta.
Nejnovější várku spekulací o budoucím postupu prezidenta najdete ZDE.
Bez Šloufa jako bez ruky
Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka je přesvědčen, že prezident nezvládá úřednický rozměr funkce. „V chaotickém fungování prezidenta Zemana v bývalém sídle českých králů se příliš odráží fakt, že mu politický provoz od roku 1994 zajišťoval jediný muž – Miroslav Šlouf,“ dospěl Pečinka k závěru, že po jejich rozchodu není prezident schopen standardně politicky fungovat. Všichni, ať stojí na pravé či levé straně politického spektra, se shodují, že Miloš Zeman nemá kolem sebe odborníky, a to se odráží i v modelu komunikace Hradu. Podle Pečinky u nás vzniká nový vědní obor – reálná zemanologie, která bude vysvětlovat a dešifrovat nepochopitelné kroky současného prezidenta.
Ing. Miloš Zeman
Fotogalerie: - Zemanovi soudci
Chybí odborný tým kolem prezidenta
„Když se podíváme na jeho předchůdce i do blízkého zahraničí, tak instituce Hradu, potažmo prezidenta, má vždy několikero mluvčích, má odborné zázemí, sbor poradců, zkrátka odborný tým, který některé podklady zveřejňuje, průběžně o nich komunikuje,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz politolog Jan Kubáček. Instituce hlavy státu je podle něj v podstatě něco mezi odborným orgánem, think tankem a nějakým analytickým centrem, které si vytváří svůj pohled na věc a dlouhodobě jej prezentuje. „A to se ukazuje jako největší slabina prezidenta, že velmi často prezentuje názory on sám, ve chvíli, kdy je velmi často pod mediálním tlakem, v mediální defenzivě. A to samozřejmě není dobře,“ prohlásil.
Psali jsme:
Kdo hovoří za Miloše Zemana? Zdá se, že nikdo
Politiku Pražského hradu za jeho předchůdců obhajovali šéfové politické Kanceláře prezidenta republiky, například Jiří Pehe nebo Ladislav Jakl, prezidenti ve všech zemích mají kolem sebe armádu poradců a expertů. „Kdo hovoří za Miloše Zemana?“ ptá se americký novinář žijící v Česku Erik Best a rovnou odpovídá: „Čím dál více se zdá, že nikdo."
Za pravdu mu dávají i další odborníci. Podle politologa Jana Kubáčka si zřejmě prezident neuvědomuje vážnost své role a stále ještě velkou ochotu a vůli veřejnosti sledovat názory prezidenta republiky.
Fotogalerie: - Senátní kampaň ČSSD se Sobotkou
Lidi kolem Zemana politice nerozumějí a dělají spoustu chyb
Politolog Tomáš Lebeda souhlasí s těmi, kdo říkají, že Miloš Zeman neměl příliš talent na to vybrat si dobré spolupracovníky. „Nemám mnoho důvodů domnívat se, že by se to změnilo. Je vidět, že lidé, kteří se kolem něj pohybují, politice moc nerozumějí, dělají spoustu chyb, a to samozřejmě způsobuje problémy,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
Americký novinář Erik Best říká, že když chce Barack Obama něco sdělit, má pro ten účel k ruce celou armádu stranických funkcionářů, poradců, expertů na politické detaily, členů think tanků a spřátelených žurnalistů. Václav Klaus má k tomu svůj Institut, CEP a Hájkův web.
Psali jsme:
Nátlak, hrozba a vydírání
Ale otázkou je, zda současný prezident vůbec má zájem něco sdělit. Tomáš Lebeda se domnívá, že hradní ticho a vypouštění jen neoficiálních informací může být záměr. „Když to neříká prezident ani žádný jeho mluvčí, nemusí čelit přímé kritice, ale zároveň testuje, co média a politická elita jsou schopny vstřebat. A také je to určitá forma nátlaku, sice jen hrozba, ale může být účinná,“ vysvětluje Lebeda. Když se rozpoutá mediální diskuse, že někdo z navržených kandidátů na ministra nemusí být jmenován, tlačí se tak nepřímo na premiéra i další, kteří o vládě vyjednávají. A to se podle něj děje pořád: Prezident pouští nějaké informace, které mají ovlivnit politická jednání.
Naivní řeči o průhledné a otevřené politice
O setkáních politiků s prezidentem se veřejnost moc nedozví. Sociolog Jan Keller připomíná situaci, když ze schůzky s Milošem Zemanem odcházel Tomio Okamura, jeden z nejvýřečnějších politiků, a vypadalo to, že dočista ztratil řeč. Ani ostatní aktéři nejsou o moc hovornější, říká. Zřejmě si vzpomněl na schůzku prezidenta s částí vedení ČSSD v Lánech, o které také všichni zatloukali, dokud to jen šlo. „Je dobré si připomenout naivní řeči o průhledné a otevřené politice, jejíž éra byla prý nastartována Listopadem 1989,“ dodává profesor Keller.
Psali jsme:
Zemana kritizují za to, co chválili u Václava Havla
Podle politologa Jana Kubáčka prezident používá vzorce chování a politického rozhodování speciálně exprezidenta Václava Havla. „Je vidět, že prezident Zeman velmi intenzivně těží ze své premiérské zkušenosti, kdy stál na druhé straně a kdy to sám prožíval. Tehdy se také vyjednávalo pozvolna a postupně, Václav Havel promlouval do ministerských rošád, do určitého směřování a náplně vládní koalice.“ Jenže co se prý za Václava Havla tolerovalo, čemu mnozí dokonce tleskali a co označovali za osvícenost, to dnes u Miloše Zemana kritizují. Na Hradě podle něj chybí někdo, kdo by citlivě dbal na vážnost úřadu, kdo by se podíval, jak vystupuje polský, německý nebo rakouský kolega. „Neměli by čekat na chvíli, kdy musí Miloš Zeman čelit určité mediální intifádě, jakou jeho předchůdci nezažili,“ říká Jan Kubáček, i když přiznává, že si za nepřízeň médií může Zeman zčásti i sám.
V dobré komunikaci je polovina úspěchu, někdy celý
„Bylo by účinnější, kdyby těch mluvčích na Hradě bylo víc, kdyby se zaměřili i na další témata důležitá pro společnost, nejen ta, která souvisí s velkou politikou,“ míní Kubáček. Témata důležitá pro společnost, týkající se každodenních problémů občanů spojených se životním stylem, sociálními problémy, budoucností země, občanské společnosti, která by mohl prezident využít při svých cestách po republice... „Myslím, že komunikaci prezident podceňuje, neuvědomuje si, že v tom je často polovina úspěchu, někdy celý,“ dodává politolog.
Jakešovský syndrom prezidentovi zatím nehrozí
Ale Miloš Zeman má stále příležitost být aktivním a viditelným prezidentem. „Myslím, že mu ten jakešovský syndrom nebo některých jiných opuštěných komunistických předáků, jako byli Antonín Novotný nebo Gustáv Husák, zatím nehrozí. Česká společnost stále stojí o názory prezidenta republiky, ale chce určitou formu,“ ujišťuje politolog Jan Kubáček. Ale upozorňuje, že ve stejném trendu jako dosud se na Pražském hradě pokračovat nedá. „To by bylo pro prezidenta destruktivní a opravdu by se stal na Hradě opuštěným mužem,“ varuje politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
