America First. Amerika na první místě. Klíčový bod inauguračního projevu Donalda J. Trumpa a důvod, proč se zlobili mnozí státníci Evropy. Co je na tom heslu vlastně špatného? Jak se vám líbil první prezidentský projev DJT? Prý se málo zaměřoval na světové záležitosti, nesnažil se podat ruku svým odpůrcům a sjednotit USA, byl to prý egoistický projev... Zdálo se vám to tak? Nebo jen prostě všichni ti komentátoři neslyšeli v projevu to, pro co tak úpěnlivě chtěli Hillary? Mimochodem, z profesního hlediska, jak byste rozsoudila následné spory o účast mas na inauguraci? Padala obvinění ze lži, manipulace s obrázky, nový mluvčí Bílého domu sděloval „alternativní fakta“... 

Podle mého nemá moc smysl se zabývat americkými kritikami inauguračního projevu, protože větší část amerického mediálního a politického establishmentu by na něm nenechala nit suchou v každém případě, prostě z principu. Spíš mě překvapila velká slova, která zaznívala z Evropy a ze všeho nejvíc připomínala patetismus zhrzené, odkopnuté milenky, která přišla o luxus a přístřeší, byť je považovala za samozřejmost. Je čím dál jasnější, že si v Evropě během několika generací určité kruhy zvykly na pohodlný život – sice ve stínu, v roli posluhy, zato bez jakékoli zodpovědnosti a s vysokými prebendami – a teď se vztekají, protože se v reálném světě bez vedení za ruku a bez povelů neumějí orientovat. Všechny ty vzkazy typu „Ameriko, ty nám prostě musíš pomáhat!“ jsou vlastně neuvěřitelnou vizitkou, ukázkou toho, na jak „vysoký“ level samostatnosti to Evropská unie dotáhla. Teď to ale vypadá, že „nás“ chce Trump vyhnat ven „na mráz“; a neštěstí je hotové. A při všem tom hysterčení se nechtěně odkrývá i pravá podstata tolik opěvovaného „transatlantického partnerství“, které vždy provázela klišé o bratrství, souznění, shodných hodnotách a tak podobně – nebylo výhodné jen pro USA, které s poslušnou Evropou v zádech mohly utvářet „mezinárodní společenství“ a prosazovat cokoli, co si zamanou, je totiž současně existenciálně důležité pro většinu evropského establishmentu, a to bez ohledu na zájmy evropských národů. Nejdřív mě napadlo slovo symbióza, ale parazitismus je asi vhodnější. 

Co se týče oněch počtů lidí na demonstracích, rozdíly mi připadají normální. Účastníci akce své řady vždy přifukují, jejich kritici činí pravý opak. Děje se tomu tak běžně i u nás.