Donald J. Trump hodil do koše dohodu s Íránem. Celosvětová odezva je jasná: Je to chyba a je to nebezpečné. Co tím DJT sleduje? Do jaké míry tím zasekl sekyru mezi sebe a Evropu? Co nám od Íránu vlastně hrozí? A mimochodem, Izrael stupňuje své akce v Sýrii, protože se bojí, že tam Peršané přisouvají „nebezpečné zbraně, které Izrael mohou ohrozit“.
Ano, Donald Trump splnil své předvolební sliby, které dal především svým sponzorům z řad americké židovské lobby, a vypověděl smlouvu o íránském jaderném programu. Jinými slovy, tento jeho krok byl motivován spíš domácí politikou, a nikoli tou zahraniční. Je pozoruhodné, že tak učinil bez ohledu na silný nesouhlas uvnitř „své“ Republikánské strany a v rozporu s názorem většiny amerických voličů, ale nešť. Stalo se.
Teď bude důležité počkat, jaké sankce vlastně USA na Írán uvalí, ale především na to, jak se zachovají ostatní signatáři dohody. Právě jejich postojem ostatně svou reakci na americký postup podmiňuje i Írán. A Německo, Francie, Británie stejně jako podle očekávání Čína a Rusko americký postup odmítly s tím, že budou dodržovat dohodu dál. A koneckonců, i Mezinárodní agentura pro atomovou energii opakovaně potvrzuje, že Írán své dohodnuté závazky dodržuje, takže nikdo (kromě Trumpa) nemá důvod smlouvu vypovídat. Není bez zajímavosti, že obnovení amerických sankcí z důležitých států odmítlo i Turecko, které oznámilo, že bude s Íránem obchodovat dál bez ohledu na to, co hlásá Washington. Zkrátka, aktuálně se zdá, že z dohody s Íránem vystoupila „šestina“ členů, i když uznávám, že šestina významná. Když ale ostatní řeknou, že odmítají akceptovat americký nátlak, znamená to, že USA budou znovu o něco izolovanější. Na druhou stranu platí, že Evropa – prostřednictvím svých volených „zástupců lidu“ – více méně od druhé světové války neumí jednat v zájmu Evropy, ale jen následovat USA, takže je vysoká pravděpodobnost, že se nakonec přimkneme k USA a budeme spolu s nimi a Izraelem lhát o tom, že Írán porušuje své závazky… I když, v roce 1996 se Západ od USA odklonil v otázce restrikcí vůči Kubě, když Washington hrozil sankcemi firmám, které budou s Kubou obchodovat. Tehdy se EU nedala a prosadila si svou volnost konání. Tož uvidíme, co přijde tentokrát.
Přitom je to vše vlastně jen Trumpův obecnější trend, neboť už vystoupil například z klimatické dohody, vyvedl Spojené státy z UNESCO nebo zrušil normalizaci vztahů s Kubou. Na jedné straně to samozřejmě odpovídá jeho izolacionistickým heslům o „Americe především“, na straně druhé se tím ale současně citelně snižuje důvěryhodnost USA coby partnera k jakýmkoli jednáním a dohodám, nemluvě už o jejich související (ne)schopnosti prosazovat ve světě „svou vůli“. S tím mimochodem úzce souvisí podle mého naprosto fantasmagorická vize, podle níž se nyní – po vypovězení smlouvy – Trumpovi má podařit Teheránu vnutit dohodu novou, pro USA výhodnější a pro Írán nevýhodnější.
Fotogalerie: - Babiš na hrad
Předpokládám, že se severokorejský Kim na summit s Trumpem už moc netěší a spíš se pořádně drbe na hlavě, jestli má nějaká dohoda s USA i větší cenu než jen krátkodobě symbolickou a píárovou. Koneckonců, základy celého toho procesu beztak položily Jižní Korea a především Čína. Tak jestli není pro Pchjongjang jaksi „spolehlivější“ dohodnout se s nimi a Trumpa rovnou vynechat?
Je to ale při tom všem současně další rána „transatlantickým vztahům“, neboť Evropa znovu zjišťuje, že její názor ve Washingtonu prakticky nikoho nezajímá, a to se ještě ani pořádně nerozhodlo, jestli USA opravdu vyhlásí Evropské unii obchodní válku. A pokud se tímto způsobem drolí vazby mezi USA a EU, jak pak asi může vypadat spolupráce v rámci NATO, které tvoří prakticky identické státy? Zkrátka, příští měsíce a roky budou zajímavé.
A když se ptáte, co nám od Íránu hrozí, tak se přiznám, že mě nic nenapadá. To, že izraelský premiér Netanjahu neustále „kreslí na zdi íránské čerty“ je jedna věc, protože tak činí už od svého vstupu do nejvyšší politiky někdy na počátku 90. let a je to prostě jeho „životní téma“. Včera ale v Moskvě pochodoval spolu s Putinem (a srbským prezidentem) v řadách Nesmrtelného pluku a mnohé analýzy naznačují, že své už osmé přímé rozhovory s ruským prezidentem během posledních tří let věnoval snahám snížit napětí mezi Izraelem a Íránem, neb Rusko je v poslední době považováno za „nárazník“ nebo aspoň za „retardér“ mezi oběma státy. A pokud tu sílu opravdu má, mělo by jí rychle využít, protože přes hranici anektovaných syrských Golanských výšin dnes už létaly izraelské a íránské rakety. Znovu, uvidíme v dalším období, jaký vývoj nastane, ale žádnou „velkou válku“ mezi Izraelem a Íránem bych stále ještě neočekávala…
Vladimir Putin se nechal znovu inaugurovat, vcelku povinně vyjádřil optimismus z budoucnosti Ruska. Je to optimismus oprávněný? Mnozí analytici tvrdí, že Rusko vymírá, zaostává a že je ohrožováno primárně Čínou, která ho může adoptovat jako svůj satelit poté, co upadlo do izolace od Evropy a USA. Co s tím? A co říci na Putinův záměr co nejvíc se odpoutat od amerického dolaru?
Ohledně oněch „mnohých analytiků“, mám dojem, že citujete především experty z obrazovky ČT24, že? Nevím, nemá smyslu tady uvádět demografické statistiky, které jsou srovnatelné se západní Evropou, nebo nějaká čísla o ruské ekonomice. Tuhle něco o jejím katastrofálním stavu pronesl Barack Obama, a tak ho obratem pozvali do Ruska, ať se přijede podívat sám. Nejel.
Mě spíš zaujal průzkum veřejného mínění, v němž Rusové dosavadní Putinovo vládnutí hodnotili z hlediska plusů a mínusů. Za hlavní Putinovu zásluhu 47 procent dotázaných označilo opětovný vzestup Ruska mezi respektované světové velmoci, i když v roce 2015 se totéž zamlouvalo ještě o něco více lidem. Až na 38 procent vzrostla rovněž spokojenost se stabilizací situace na „džihádistickém“ Severním Kavkazu, přičemž v roce 2010 s otázkou na toto téma souhlasilo jen 10 procent občanů Ruské federace. Na třetím místě s 27 procenty hlasů se Rusům líbí, jak Putin překonal separatistické tendence v RF, byť před třemi roky spokojenost v tomto ohledu vyjadřovalo ještě 33 procent. A hlavní výhrady se pak týkají ekonomické, nebo spíš sociální sféry – podle 45 procent se Putinovi nepodařilo „zajistit spravedlivé přerozdělení příjmů v zájmu obyčejných lidí“, zatímco před třemi roky bylo takových nespokojenců „jen“ 39 procent. A zhruba stejný počet lidí má za to, že se Putinovi „nepodařilo vrátit obyčejným lidem prostředky, o které přišli během reforem“ – před třemi roky si na to stěžovalo jen 15 procent lidí. Jinými slovy, skoro polovina občanů Ruské federace má za to, že být znovu velmocí není vůbec špatné, ale plná lednička by taky byla moc fajn. A pokud nevypukne skutečná válka, v níž by strádání bylo asi očekávané a pochopitelné, tak nespokojenost jen poroste.
Co s tím Putin nadělá během svého dalšího mandátu, nevím. V každém případě se zdá, že složení nové vlády, v jejímž čele je znovu premiérem „neslaný nemastný“ Medveděv, napovídá, že se Rusko nebude vrhat do žádných neoliberálních reforem a pojede si dál ve svém pomalém tempíčku, aniž by řešilo všechny ty nabalující se problémy ze dne na den nebo aby se nějak radikálně stavělo Spojeným státům jako jejich vyzyvatel v otevřeném konfliktu. I proto se mi ta zmínka o odchodu od amerického dolaru zdála ze všeho nejvíc jako úlitba domácím nacionalistům a jestřábům – na jedné straně je to samozřejmě cíl, a to nejen Ruska, ale i Číny, Indie, Íránu a mnoha dalších států, jejichž řady se neustále rozšiřují, na straně druhé v globální provázané ekonomice nelze dělat radikální škrty bez rizika radikálních důsledků. Takže ano, oficiálně k tomuto cíli „všichni“ kráčí, ale bude to ještě hodně dlouhý pochod…
Oslavili jsme konec války a českým prostorem zněla vážná myšlenka: Že není moc důvodů děkovat Rudé armádě, protože rudoarmějci nás jen převedli od jedné diktatury k druhé. Je to přijatelný výklad?
No jo, každý režim zkouší přepisovat dějiny, takže se vlastně neděje nic až tak zásadně nového, i když je to naprosto bizarní přístup na principu „kdyby“. A bizarnější je to o to, že si zmíněné časy ještě mnoho lidí pamatuje z vlastního života. Ale vysvětlovat dnes někomu, že se chová jako před ním komunisti, kteří se pokoušeli o něco podobného z jiné strany? Není to až trapné?
Miloš Zeman „namočil do mraveniště“, když v TV Barrandov řekl, že se u nás vyráběl jed typu Novičok. Začala mela: Zodpovědné orgány se předháněly v tvrzení, že jed se u nás jen „syntetizoval“ a že nešlo o typ A234, který měl ublížit Sergeji Skripalovi, ale A230, což je dle Dany Drábové něco zcela jiného. Jak jste z toho moudrá? Je to na obvinění Zemana z velezrady? A když už jsme tedy u Skripala... Nevíte, kde je Skripal a jeho dcera?
Ta diskuse o rozdílu mezi „výrobou“ a „syntetizováním“, přičemž v obou případech ona bojová látka hmatatelně vzniká, je další bizarní stránkou naší současnosti. V rámci „zklidnění hormonů“ jsem na FB navrhla, abychom oba ty pojmy nahradili kompromisní formulací, že se u nás Novičok ani nevyráběl, ani nesyntetizoval, ale hezky klasicky „patláma, patláma, patláma a… žbrluch!“ a všechno by bylo v pohodě. Ale to ti naši „zástupci lidu“ ne! Fakt se přetahovali o to, kdo zmanipuluje lépe něco protiruského a kdo lépe zalže prozápadně. Jako kdyby v našem posvátném „boji proti Rusku“, o němž většina už ani neví, proč je veden, nebylo jednodušší, kdyby naši lídři byli prostě lepší. Myslím morálně i jinak lepší než ten Putin. A ne lepší v tom, že něco mistrně zmanipulují a pak nutí ostatní lhát a uchovávat celý ten domeček z karet před zhroucením za jakoukoli cenu, tedy i za cenu ztráty posledních zbytků soudnosti i důvěryhodnosti… Žijeme v neuvěřitelné době. Všiml jste si?
Chvíli jsem se proto těšila, až ti parlamentní „vejškrabci“ fakt dotáhnou kauzu až do „debaty“ na půdě Poslanecké sněmovny, kde bychom se mohli – sice jen jako vedlejší produkt, ale přece – dozvědět něco o tom, proč je třeba našim spojencům pomáhat dalším lhaním. Schválně, co z toho nakonec vyleze, ale mám dojem, že Zemanovu „vlastizradu“ mezitím už „přebilo“ téma pana Foldyny s Nočními vlky a samozřejmě i dohoda o vzniku vlády. Zkrátka, jeden den jsi „vlastizrádce“ a všichni o tobě od rána do večera mluví a za dva dny už po tobě Kalousek se starosty a paní Němcovou ani neštěknou. Krutý život politika ve světě rychlokvašných „témat“ a „skandálů“!
A když zmiňujete paní Drábovou, poněkud mě zaskočila její jistota, že se v Salisbury používala ta a ne jiná smrtící látka, která při vší smrtelnosti notabene nikoho beztak ani nezabila. To ona jako Britům… ehm, sorry, Rusům… při „patláma patláma“ nějakého „áčka“ tam někde – kde, sakra? – svítila? Nebo snad viděla nějaké hodnověrné výsledky nějakého šetření, které nikdo jiný neviděl? Nebo snad, nedejbože, věří všem asi padesáti „oficiálním“ verzím pohádky o Skripalovi? Jak říkám, podivné… A té dámy až nehodné.
Jo a kde jsou Skripalovi? Nevím, ale můžeme si o nich tiše zazpívat: „Řekni, kde ti dva jsou, co se tady mohlo stát, kde mohou být…?“
Jean-Claude Juncker to možná trochu podělal, když veřejně oslavil Karla Marxe. I největší příznivci EU typu Miroslava Kalouska mu nadávali. Nadáváte mu taky?
Nenadávám, protože nechápu. Nechci teď rozebírat Marxova díla, protože jsem je nečetla, protože to bylo „za mých mladých let“ povinné, a mně celoživotně, dodnes, vadí vše, co mi někdo vnucuje.
Nicméně, chápu jednu věc: byl to filosof, který dodnes oslovuje svým popisem kapitalismu, který se sice od jeho časů technologicky změnil, ale jádro myšlenek prý zůstává. A to je po sto letech a v záplavě pomíjivosti jistě velmi zajímavé. A není bez zajímavosti, že po dekádách marxismu-leninismu se k Marxovi jako takovému začali vracet až sovětští lídři, kteří otevřeli dveře konci Sovětského svazu – Andropov a Gorbačov. A po nich Marxe veřejně obdivoval třebas i Jacques Attali, někdejší šéf Světové banky, který dokonce sepsal jeho oslavnou biografii. Ještě v roce 2006 pak Attali tvrdil, že se Marx nemýlil a že kapitalismus bude vystřídán socialismem. A teď Juncker… Ty paralely mezi SSSR a EU se prostě vnucují samy. Současně ale platí, že zdejší „odpůrci Marxe“ s ním spojují cosi nespojitelného. Wagnera nebo Nietzscheho přece taky žádný soudný člověk neviní z toho, že si z nich nacisté později vyzobali, co potřebovali ke své vlastní vizi světa.
Nicméně, je tu pořád to, že nechápu, proč Juncker musel oslavně řečnit u odhalování Marxovy sochy, a je mi fakt ukradená ona násobná ironie, že samotnou sochu dodali Číňané. Ostatně, ten jejich socialismus budovaný prostřednictvím kapitalismu taky moc nechápu. Mimochodem, napadla vás někdy představa, že nám – střední Evropě – Brusel kvůli migrační neposlušnosti škrtne „fondy“ a přijdou Číňané a finančně nám celý ten Brusel nahradí? Že by byl Brusel, který oslavuje Marxe, nahrazen Pekingem, který o něm sice nemluví, ale…?
Zkrátka, nechápu, kam směřujeme. Netýká se to samozřejmě jen Marxe, ale třebas i oné do značné míry organizované migrace do Evropy, kterou se „kdosi“ snaží už rovnou institucionalizovat, byť zatím jen „nezávazně“. Vadí mi, že nechápu, proč chce někdo mnoha různými způsoby najednou „převorat“ náš život od základů, aniž by řekl, co má být výsledným cílovým bodem. Vadí mi, že se tu bavíme o solidaritě a tak podobně, ale nikdo při pohledu na realitu nemluví alespoň o základních pilířích našich evropských společností, které bychom si měli uchovat. Odpovědi, které se jakoby nabízejí, jsou pro mě neuvěřitelné, destruktivní. A neumím si ani odpovědět, proč by to někdo dělal. Co z toho bude kdo mít, že Evropa už nebude Evropou? Ale racionální odpovědi bohužel nejsou. A fakt bych čím dál víc potřebovala, aby někdo z těch „loutkářů“, kteří hýbou našim světem, povstal a řekl věci na rovinu. Mně nevadí negativní, třebas i strašidelná odpověď, vadí mi nejistota…
Tak asi opravdu budeme mít vládu ANO a ČSSD podepřenou KSČM. Co od této vlády čekáte z hlediska naší mezinárodní politiky?
Nečekám nic moc. Náš stát nemá definovaný žádný národní zájem, to vše jsme zaměnili za členství v EU a NATO, takže záleží na síle a vůli politiků, jestli se dokážou v rámci přísných mantinelů a provázaných vazeb a závislostí nějak vzepřít a něco pro nás v obou seskupeních „uhrát“. A protože žádného takového politika v rámci vznikající vládní koalice nevidím, tak opravdu nečekám nic moc…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Napětí všude vůkol, stačí si vybrat, která krize vám připadá zajímavější…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
