V Sýrii se konaly parlamentní volby, které na Západě vyvolaly vlnu hněvu a kritiky. Prý nemá smysl pořádat volby, kterých se nemůže zúčastnit část obyvatel a další, třeba Kurdové, do nich ani jít nechtějí. Jak jste hlasování viděla vy přímo na místě?

Bylo patrné, jak moc se zdejší vláda snaží, aby volby proběhly bez sebemenší poskvrnky. Vlastně mám pocit, že původně se hlasovat ani nemělo. Parlamentní volby tu naposledy měli před čtyřmi lety, takže jejich konání v nynějším termínu je z hlediska ústavy naprosto v pořádku. Diskutovat se ale samozřejmě dá o tom, zda má takové hlasování v době války, která ovlivňuje takřka všechny aspekty života, větší smysl. Nic moc na chodu státu nezmění, a proto se spekulovalo, že byly volby vyhlášeny hlavně kvůli tomu, aby mohly být zrušeny nebo odsunuty, a to v rámci nějakého „handlu“ se Západem. Mezitím se ale situace na bojišti vyvinula tak, jak se vyvinula, tedy silně ve prospěch vládní armády a jejích spojenců, a tak se asi nakonec ukázalo, že vlastně ani není, za co by Damašek volby v rámci tolik požadovaného kompromisu „směnil“. Jsou to samozřejmě jen spekulace, ale…

Ve výsledku se tak šlo k urnám. Volilo se na Damaškem ovládaném území, což fakticky pokrývá asi 80 procent všech obyvatel Sýrie, a z patnácti provincií se vůbec nevolilo jen ve dvou. Zmíněné argumenty o neúčasti nebo nemožnosti volit sice znějí na první pohled logicky a napovídají jakoby o nedemokratičnosti systému, ale pokud si uvědomíme, kolik lidí vědomě nevolí třeba u nás, a přesto kvůli tomu nikdo volby neruší, tak… A totéž platí pro onu „nemožnost“ volby – například v demokratickém Pobaltí nesmějí volit ruskojazyční občané, oficiálně ovšem označovaní za „neobčany EU“, a také to nikomu na Západě nijak zásadně nevadí. Takže, nebuďme pokrytci. A když už, tak alespoň ne tak průhlední.

Ať tak či tak, je zřejmé, že ve volbách – ať už ze setrvačnosti, nebo tradice, nebo opravdu kvůli přesvědčení – zvítězí strana Baas, tedy strana za prezidentem Asadem, která má po dekádách u moci nejlepší strukturu a organizaci a nejvíc prostředků. K ní pak přisednou zástupci dalších proudů a možná i hodně různorodých. Včera mi tady jeden mládenec vysvětloval, že bude volit svou kamarádku, protože má v programu sociální stát, a pak ještě jednu Arménku, protože si Arménů váží coby obětí turecké genocidy. Spousta jich tehdy před smrtí utekla právě sem, do Sýrie, a už tu zůstali. Když jsem namítla, že sociální stát u nás v Evropě je už jen jakousi podivnou vzpomínkou, nenechal se zviklat… Asi tady mají ještě naději. Přinejmenším někteří. Větší pochopení jsem ale měla pro postaršího pána, který mi tvrdil, že volit nepůjde, protože všichni politici beztak jen lžou. „Jsi z Evropy, musíš vědět, co myslím,“ dodal. Pobavil mně.