Někteří pozorovatelé označují rok 2015 za nejsložitější rok od sametové revoluce. Čelíme masové vlně migrace, tomu předcházel konflikt na Ukrajině, vyvrcholila řecká krize, přišly teroristické útoky a hrozí jejich pokračování. Byl rok, který je téměř za námi, podle vás něčím přelomový?
Byl z hlediska bezpečnosti pro mne přelomový ve dvou věcech. Ta první je, že se do určité míry alespoň stabilizovala situace na východní Ukrajině, i když není pořád ještě vše vyřešeno, ale zdá se, že se od používání zbraní přešlo k vyjednávání, což je velmi pozitivní. A pokud se nestane něco zásadního, tak by pravděpodobně mělo dojít k nějakému dlouhodobému řešení situace na Ukrajině. To neznamená, že to řešení bude úplně pozitivní a takové, jaké si přejeme, ale myslím, že otázka zastavení bojů je zásadní. A druhý aspekt je spojen do jednoho tématu, a to je boj proti tzv. Islámskému státu a s tím související migrační vlna do Evropy. Já to spojuji, i když chápu, že migrační vlna do Evropy je zároveň spojená s humanitárními důsledky, ale z mého pohledu je migrační vlna, která přichází do Evropy, poměrně významnou bezpečnostní hrozbou a ta je spojena s tím, co se odehrává i na Středním východě. Ostatně následné vyšetřování úderů teroristů v Paříži ukázalo, že to mělo souvislost s příchodem některých džihádistů do Evropy.
Myslíte si, že zapojení Ruska do bojů proti Islámskému státu v Sýrii mělo vliv na uklidnění situace na východní Ukrajině? A co Krym? Není už pro Ukrajinu definitivně ztracen?
Krym je samozřejmě problém. Když jsem mluvil o východní Ukrajině, měl jsem na mysli spíše válečný konflikt. Ale samozřejmě, že situace není dořešena do té míry, že bychom mohli být spokojeni. To, co se odehrálo na Donbasu, považuji za důležité proto, že se přestalo střílet, ale musí se ještě provést řada důležitých politických kroků, aby situace byla vyřešena skutečně dlouhodobě; a součástí toho je Krym. I když musím říci, že jsem k řešení Krymu velmi skeptický, protože tam probíhá úplně jiný proces než v současné době na východní Ukrajině. Zapojení Ruska v Sýrii určitě vliv má, ale samozřejmě hlavně na Blízkém východě, v budoucnosti se ukáže, jaký to bude mít vliv na budoucí porážku tzv. Islámského státu.
V každém případě negativní hraniční incident sestřeleného letadla, který se odehrál mezi Ruskem a Tureckem, otevřel spoustu problémů, o kterých se před tím nediskutovalo, například kdo, ať přímo nebo nepřímo, podporuje Islámský stát, aby mohl financovat své aktivity. S tím souvisí debata, která se otevřela, kam proudí ropa z území Islámského státu, aby se mohla dál prodat. I další jiné záležitosti, například účinnost leteckých úderů, které provádí koalice, ve srovnání s ruskými. Nemyslím, že ve výsledku v tom bude velký a zásadní rozdíl. Ale přece jen Rusové ukázali, že s použitím ne úplně humánního způsobu bombardování, jsou totiž mnohem brutálnější než Spojené státy americké nebo další spojenci z NATO, případně arabské státy, měli v prvopočátku určitě lepší výsledky. Bojovali nejen proti Islámskému státu, ale současně proti těm, kteří bojovali proti Bašáru Asadovi. První šok byl asi takový, že měli větší účinnost, ale myslím, že teď se to začíná vyrovnávat.
Pokud přijde úředník zkoumat, čím doma topím, ...Anketa
Mluvilo se o tom, že pro vítězství nad Islámským státem nebudou stačit bombové útoky, ale že budou nutné i pozemní operace. Zatím se do nich zapojují jen kurdské jednotky a syrská armáda. Bude to stačit?
Myslím, že k pozemní operaci, a je jedno, kdo ji povede, bude muset dojít. My mluvíme jen o Sýrii, ale zapomínáme v současné době na Irák. Když sečteme veškerý potenciál pozemních sil, který se zapojuje do boje proti Islámskému státu, vojska Bašára Asada, kurdské milice nebo syrská prodemokratická opozice, která je ale velmi roztříštěna, jsou poměrně značné a teoreticky by měly Islámský stát porazit. Realita na bojišti je ale vždycky úplně jiná. Avšak je evidentní, že se konsoliduje irácká armáda. Tam je podle mne určitý významný potenciál, který může přinést postupné dílčí úspěchy v boji proti Islámskému státu. Pokud irácká armáda bude s kurdskými milicemi kooperovat, dříve nebo později může k celkovému úspěchu dojít. Komplikovanější je situace v Sýrii, kde přece jen vojska Bašára Asada mají za sebou složité období a vojáci jsou už vyčerpáni, i když do nich Rusové pumpují miliony dolarů v podobě zbraní; ale lidský potenciál má přece jen své limity. Viděl bych, že dříve dojde k většímu úspěchu na území Iráku, ale to neznamená, že bych byl skeptický k Sýrii. Dříve nebo později bude Islámský stát poražen. Je jen otázka, do jaké míry se my jako NATO nebo Evropa zapojíme do operací, které budou prováděny na zemi. Musím říci, že speciální síly v těch malých útvarech dílčí úkoly na teritoriu plní, jen se o nich nemluví. K porážce Islámského státu dojde.
Psali jsme:
I když nakonec dojde k porážce Islámského státu, bude to znamenat definitivní vítězství nad radikálním islámem? Není pravděpodobné, že se jako al-Káida nebo Islámský stát vynoří radikální islamisté někde jinde a teroristické útoky budou stále hrozbou pro celý svět? Nebude to jen jedna vyhraná bitva v nekonečné válce?
Myslím, že s tím dokonce musíme zákonitě počítat. To, že se porazí Islámský stát na Středním východě, ještě neznamená, že nemůže v jiné podobě začít žít například v Nigérii Boko Haram, že se nepřesune do severní Afriky, že nemůže znovu začít žít v Afghánistánu apod. Otázka zní, do jaké míry ho oslabíme a jak dlouho se bude vzpamatovávat z porážky. A druhý významný problém je způsoben tím, že Evropa udělala jednu strategickou chybu, když dopustila nekontrolovanou migrační vlnu, která přichází do Evropy. Nevím, jak to bude vypadat příští rok na jaře, ale myslím, že to nebude tak jednoduché, jak si momentálně v Evropě malujeme. Zatím se jen mluví, ale realita vypadá úplně jinak. A předpokládám, že se může stát, že po velkém tlaku na bojištích v Sýrii a Iráku, se za prvé začnou vracet, a oni se přece už vrací, zpátky evropští džihádisté, kteří jsou připraveni nasazovat svůj život ve jménu velmi radikálního islámu, což vidíme ostatně po posledních teroristických úderech. Ale my máme relativně dobrou kontrolu nad lidmi, kteří se vracejí zpět do Evropy, i když analýza úderů v Paříži ukázala, že ne vždycky. Ale já mám obrovskou obavu z džihádistů, kteří jsou občany Sýrie, Tuniska a dalších afrických států, o kterých nemáme vůbec žádný přehled, kteří budou vysláni v rámci migrační vlny do Evropy a kteří budou připraveni se s falešným pasem – a falešný syrský pas se podle posledních zpráv rovná originálu – tady v Evropě etablovat, protože o nich nebudeme mít žádnou informaci, jen tu, že dotyčný je Syřan, Afghánec či Iráčan, přitom to nebude pravda. Ti tady budou vytvářet podhoubí a připravovat další teroristické útoky, které mohou být v určitém období spuštěny jako lavina.
Objevily se zprávy, že někde v Norsku objevily úřady v mobilech imigrantů záběry z poprav Islámského státu. Kdo si může takové věci stahovat do mobilu, lidé, kteří utíkají před Islámským státem, nebo radikální islamisté?
Já si myslím, že to jsou skutečně islamisti. Někdy mne překvapují názory dokonce vysoce postavených politiků, kteří nejsou ochotni připustit, že v tom proudu jsou skutečně schováni islamisté, kteří tady mají ten úkol. Oni se projevují i tím, aniž si to uvědomují, že v mobilech, počítačích mají takovéto obrázky; tím nepřímo ukazují, co je to za lidi. Proto upozorňuji, že riziko je vysoké a že se může odehrát.
Někteří lidé se diví, že se mnozí obyvatelé Evropy obávají příchodu islámských věřících, ale stačí si vzpomenout, jak veřejnost v arabských zemích nadšeně oslavovala každý teroristický čin včetně těch v New Yorku v roce 2001. To asi nebyli jen radikální islamisté nebo dokonce teroristé?
Já myslím, že je to velký problém.
Myslíte si, že postoje evropských politiků, kteří nebezpečí z příchodu statisíců imigrantů do Evropy bagatelizovali, se postupně mění? Připravují se dnes opatření k ochraně společné hranice Schengenu. Když pomineme, že je to poněkud opožděná reakce, zdá se vám to dostatečné?
Doufám, že úsilí, o kterém neustále mluvíme, se stane realitou. Není možné neustále mluvit a nic nedělat. Pokud se skutečně vytvoří odpovídající organizační podmínky a politická rozhodnutí se přetaví do reality, pak to má nějaký smysl. Ale velmi často se to, co se říká v Bruselu, neodráží v realitě. Uvidíme, jak bude vypadat jaro příštího roku.
Psali jsme:
Jak tedy bude podle vás vypadat příští rok? Podaří se omezit migraci, nebo naopak stoupne, pokud se na Středním východě bude dál bojovat? Máme se obávat hrozby teroristických útoků, jak varoval i prezident Miloš Zeman? Nebo hrozí, že se z lokálních konfliktů, jako byl na Ukrajině nebo na Blízkém a Středním východě, rozhoří větší konflikt, nebo dokonce světová válka? Nemůže se třeba rozšířit vážný spor mezi Tureckem a Ruskem i na Severoatlantickou alianci?
Začnu od konce: rusko-turecký incident se začíná promítat spíše do ekonomické oblasti a vzájemného soupeření na politické úrovni. Nemyslím, že by Rusové byli tak naivní, že by začali válčit se státem Severoatlantické aliance. Tady bych neviděl žádnou válku, ani výrazné zhoršení vztahů Ruska se zbytkem Evropy. Myslím, že se to promítne spíše do ekonomické oblasti. Celkově mám obavy z toho, že jak se začne víc válčit na Středním východě a následkem toho se spustí další migrační vlna, jestli budeme schopni všechno zvládnout tak, jak jsme si naplánovali. Jestli se bude dařit rozsáhlými leteckými údery podporovat boj pozemních vojsk Bašára Asada, tak to migrační vlnu ještě víc zesílí a s ní budou programově přicházet ti, kteří budou mít za úkol v Evropě otevřít druhou frontu. V okamžiku, kdy se tady druhá fronta otevře – a toto nebezpečí platí i pro Českou republiku – bude situace hodně složitá. Chtěl bych také upozornit na situaci v balkánských státech, jako je Bosna a Hercegovina a Kosovo, kam se imigranti natáhnou a místní muslimské prostředí a celé oblasti sympatizující s radikálními islamisty vytvoří podmínky, aby se tam radikálové etablovali, připravili a odtamtud se dostávali do Evropy. Získají krycí identitu. To je velké nebezpečí, se kterým musíme počítat. Balkánskému prostředí jsme přestali věnovat pozornost a musíme se k tomu vrátit.
Je proti takovým nebezpečím nějaká účinná ochrana? Nebo už je pozdě, když jsou v Evropě možná už desítky tisíc radikálů mezi imigranty?
To je problém, který nebyl řádně pochopen v prvopočátku, mnozí politici, především západní Evropy, o tom populisticky mluvili jako o humanitární krizi a naší povinnosti přijmout za každou cenu tolik uprchlíků, kolik k nám přijde. Jsem zvědav, co budou dělat s tím množstvím lidí, kteří přišli na území Německa. Důsledkem je, že dochází i k radikalizaci politické scény v Německu, ve Francii i jinde. Zpravodajské služby a policejní orgány musí začít hledat ty radikální islamisty, kteří už tady jsou, a pokusit se je eliminovat. A za druhé se musí zastavit ta vlna migrace. Musíme vytvořit záchytné prostory, kde se bude provádět vlastní selekce. Bude to vytvářet konflikty, ale musí se to vyřešit. Dneska sem přicházejí migranti s pocitem, že mají právo na to, abychom je přijali a vytvořili jim jakési ideální podmínky. A když je nedostanou, podávají trestní oznámení na stát a soudí se. Samozřejmě se tak nechovají jen v České republice, ale i v Německu a jinde. Tohle musí skončit. Stoprocentně se dostaneme do velkých problémů nejen kvůli radikalizaci imigrantů, ale i kvůli radikalizaci společnosti v evropských zemích, které směřují stále víc doprava. A to může být náš další problém, který bude také velmi významný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
