To je pohrdání voliči, rozčílil se politolog Trávníček nad slovy o tupcích, fašizujících ignorantech a mozkových troskách

ANO, KSČM, SPD i Piráti se shodli na tom, že referendum by mělo být závazné. Jenže jejich názory se velmi liší v tom, čeho by se mělo týkat. Přitom ale v programu zmiňuje referendum hned pět parlamentních politických stran. Jak si myslíte, že to dopadne? Budeme nakonec hlasovat o setrvání v EU a třeba také o odvolání prezidenta v referendu?

Obojí může nastat. Co se odvolávání prezidenta týče, tak se trošku obávám, aby to v případě jeho prosazení nedopadlo tak, že o prezidentovi budeme hlasovat dvakrát nebo třikrát ročně. V případě hlasování o setrvání v EU je potřeba připomenout, že náš vstup do EU proběhl právě na základě referenda, proto je referendum také nejvíce legitimní způsob, jak z EU případně vystoupit.

Nejčastěji bývá referendum zmiňováno v souvislosti s naším členstvím v EU. Obvyklým argumentem proti je, že jde o příliš odbornou otázku. Co říci k názoru, jaký má například novinářka Petra Procházková, že prostě nechce, aby rozhodovali „nevzdělanci a tupci, ignoranti s fašistickými sklony a manipulovatelné mozkové trosky…“ atd.?

Takové názory jsou pohrdáním voliči. Je zajímavé, že podobné úvahy nebyly slyšet v roce 2003, kdy to byli právě voliči, kdo v referendu rozhodl o našem vstupu do EU.

Lze předpokládat, že referendum zásadního významu by provázela bouřlivá kampaň. Hrozí, že se lidé nechají ovlivnit počtem billboardů v ulicích, nebo už je dnes vlastně všechno jinak, jak jsme viděli i na prezidentské volbě, kdy množství letáků Jiřímu Drahošovi k vítězství nepomohlo? Kopírovaly by, řekněme, propagační akce podporovatelů setrvání v EU a odpůrců EU způsob vedení kampaně, jaký vidíme před volbami? Na co se vlastně připravit?

Lze předpokládat, že by referendum provázela propagace ve stylu volební kampaně, kterou by vedly politické strany, různé spolky a zájmové organizace. Výsledkem referenda by mohlo být další rozdělování společnosti, jako jsme to mohli vidět v případě prezidentské volby. Zároveň je potřeba poznamenat, že referendum je nástroj, kterým často politici přehazují zodpovědnost na lidi.

Místo v ovlivňování politického dění si našlo podle sociologa Petra Hampla nové médium. Jde o řetězové e-maily, které podle něj ovlivnily i letošní prezidentské volby. „Ve skutečnosti sílu nového média nikdo nezná přesně, což je dobře,“ rozepsal se v komentáři na serveru Institutu Václava Klause. Naopak profesor Jiří Drahoš tzv. řetězové e-maily kritizoval, jejich prostřednictvím se šířily jeho neúprosná kritika a lži. Je to „nové médium“? Jak k němu přistupovat? A může mít skutečně nějakou sílu?

Řetězové e-maily nejsou ničím novým. Smysl mají spíše pro lidi, kteří nejsou na sociálních sítích a těch je dnes rok od roku méně. Takže bych úplně nečekal, že se z řetězových e-mailů do budoucna stane nějaký revoluční a převratný nástroj vedení volebních kampaní. Spíše to bude slepá vývojová větev.

Slyšíme nejrůznější informace o důležitosti setrvání v EU, ať už ekonomické o tom, že zchudneme o polovinu či o třetinu nebo o nutnosti setrvání v evropské rodině už s ohledem na to, že jsme malým státem atp. V pořadu ČT 168 hodin varovali například před odchodem japonských investorů a návratem do roku 1987. Podle hlavního analytika České spořitelny Petra Zahradníka by vystoupení z EU ekonomicky znamenalo „katastrofu, apokalypsu a největší destrukci za posledních možná sto let“. Na první pohled by běžný laik mohl říci, že ekonomové se přece shodnou musejí, protože o číslech se debatovat nedá. Přesto i co se týká ekonomů, názory se různí, a to zásadně. Jak si to vysvětlit?

Nejsem ekonom, ale různé názory jsou v sociálních vědách běžným jevem. Ostatně to asi lze stáhnout na vědu obecně. Asi všichni známe velké astronomické debaty z novověku o tom, jestli je středem vesmíru Země, nebo Slunce. Teprve rozvoj vědeckého poznání vedl k tomu, že dnes víme, že pravda není ani jedno z toho. V případě vystoupení z EU je potřeba sledovat vývoj jednání okolo Brexitu a následně i samotný Brexit, ten ukáže, jak nevýhodné nebo výhodné bylo pro Británii rozhodnutí z Unie vystoupit.

Určitě řada lidí se může i v těchto otázkách rozhodovat podle toho, co říká jejich oblíbený politik. Do jaké míry tohle může právě v otázce referenda o EU fungovat? A právě v této souvislosti… Další častý argument proti referendu: vždyť máme politiky, které si volíme a za práci jsou placeni z našich daní, tak proč o tom máme rozhodovat my?

Souhlasím. Jak už jsem zmiňoval, referendum je nástroj, kterým politici mohou přehazovat vlastní zodpovědnost na občany. Mohou totiž pak jednoduše říct: „Já za nic nemůžu. Takhle to rozhodli lidi.“ Speciálně u nás v podmínkách zastupitelské demokracie se referendum příliš nehodí, protože naše demokracie je postavena na principu, že lidi volí své zástupce, ti nějak rozhodují a následně skládají lidem účty ve volbách. Referendum tenhle princip nabourává.

V rámci debaty na téma ,,proč jsou Češi tak naštvaní, že zvolili Zemana“, se začalo mluvit o skutečné hospodářské situaci České republiky. „Ve světě jsou čtyři země, které mezi lety 1937 a 1989 nejvíc upadly. Argentina, Uruguay, Česká republika a východní Německo,“ uvedl například ekonom Karel Kříž a velmi důrazně dodal: ,,Jsme krmelec Evropy. Odliv kapitálu do ostatních zemí Evropské unie je jeden z vůbec nejvyšších. V roce 2016 odteklo na dividendách ze země 293 miliard korun. Zahraniční investoři tady vydělávají na levné práci. Peníze tady ale už zpátky neinvestují a odvezou je pryč. Systematicky se dojí česká ekonomika a politici tomu jen bezmocně přihlížejí, nebo přímo asistují.“ Co říkáte na tento názor a kdo za to podle vás může? Lidé mají často jednoduché odpovědi: Komunisti, Klaus, Zeman…

Nemyslím, že by se dal určit nějaký jeden jednoznačný viník. A ani nevidím nějaký velký smysl v tom ho hledat. Mnohem důležitější je vést debatu, jaký je rozsah tohoto problému a jaké je jeho nejlepší řešení. A znovu říkám, nejsem ekonom, takže se necítím kvalifikován v tomhle radit.

Také se objevila iniciativa olomoucké univerzity. Zejména rektor Jaroslav Miller se po prezidentských volbách utvrdil v názoru, že by univerzity měly být aktivnější ve veřejném životě. V průběhu letošního roku tak bude jeho škola vysílat do regionů dobrovolníky z řad studentů práv, medicíny nebo třeba sociologie, aby lidem pomohli řešit jejich existenční problémy nebo jim nabídli kvalitní informace, například o migraci nebo Evropské unii a o tom, jaké má dopady na jejich životy. Psal o tom server iHNed.cz. Bude mít tato „terénní univerzita“ efekt, který si autoři záměru slibují, tedy „zakopávání příkopů ve společnosti“? Je to dobrý nápad? Měly by se přidat i další univerzity?

Větší zapojení univerzit do veřejné diskuse je sympatické. Mělo by se ale dít nestranně, měla by v rámci něho zaznívat pestrá paleta názorů a mělo by být na lidech, k jakému názoru se přikloní. Pokud by to mělo být pojato jako ideologická nalévárna, tak výsledkem může být, že se lidi jenom utvrdí, protože získají pocit, že nějací akademici jim přišli říkat, jak mají správně myslet.

Zaujal mě váš komentář na Facebooku: „Komu vadilo, že je Andrej Babiš estébák, vadí mu to stále. Komu to nevadilo, nezačne mu to vadit ani teď. Soud, nesoud. Razítko soudu okamžitě ovlivní jen málo lidí. Ale z dlouhodobého hlediska může být další kapkou do džbánu, jehož ucho se jednoho dne utrhne.“ Jak je vidět, lidé Andreji Babišovi skutečně věří, viz i poslední průzkum CVV, pokud tedy průzkumu věříme… Jak je to možné, že lidem nevadí všechna ta obvinění?

To je dané postfaktickou dobou. Lidé jsou velmi skeptičtí a Andrej Babiš je populární. Pokud tedy Andrej Babiš říká, že s StB nespolupracoval, mají tendenci jeho spolupráci s StB nebrat jako objektivní fakt. Navíc je to doba dávno minulá a spousta lidí si už dnes ani neuvědomuje, že StB byla nástrojem zločinného komunistického režimu. Ten si dnes navíc spousta lidí idealizuje, protože v té době prožila své mládí a v jejich vzpomínkách přirozeně zůstává spíše to dobré a to špatné je z nich vytěsňováno.

S velkou pravděpodobností bude vládnout „tandem Zeman a Babiš“. Je to ohrožení demokracie? Co by oba měli dělat, aby této zemi prospěli? V co nejlepší můžeme doufat, že by mohli udělat, a jaký nejhorší scénář může nastat?

Ten jejich tandem není statická věc, ale věc s měnící se vnitřní dynamikou. Dnes tahá za delší konec provazu Miloš Zeman, protože právě na něm je Andrej Babiš závislý, jelikož potřebuje, aby ho prezident jmenoval ve druhém pokusu premiérem. Nemyslím, že tady pod jejich taktovkou může dojít k nějaké demontáži naší demokracie, ale faktem je, že současná situace, kdy tady vládne vláda v demisi bez důvěry a ani nevidíme nějakou extra snahu vládu s důvěrou vytvořit, je nestandardní.