Rozhodnutí bratislavského soudu ve věci „agenta Bureše“ není zas tak zásadní věcí, jak to vypadá z množství výroků, které se tento týden objevovaly ve sdělovacích prostředcích. Myslí si to politolog Jan Kubáček. „Nic zásadního se nemění. Společnost bude kopírovat dva tábory. Jednak jsou tu ti, kteří nazírají na Andreje Babiše s automatickou nedůvěrou. Ti svůj dosavadní negativní názor nezmění a budou přesvědčeni, že kdo se živil lhaním, prostě lže i teď. Protože - věřit špiónovi? To je automaticky oxymorón,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček.
Miroslav Kalousek, podle kterého by si lidé měli položit otázku, zda více věří slovenskému Ústavu paměti národa, nebo Andreji Babišovi a dvěma estébákům, si to podle politologa právě velmi dobře uvědomuje. Proto se nezdráhá zdůrazňovat, že „pouze“ chybí důkazy.
Druhým táborem jsou lidé, kteří pomyslně vystavili bianko šek a jejich důvěra v zakladatele a tahouna hnutí ANO stále trvá. „Ti jsou utvrzeni a nepovažují ´očištění´ Babiše za žádný zásadní argument. Spíš je zajímá jeho současná akceschopnost,“ dodává Jan Kubáček. Jediné, co by mohlo situaci rozetnout a jednou provždy dát za pravdu jednomu z těchto táborů, bude právě to, zda za současným šéfem rezortu financí budou zůstávat nějaké hmatatelné výsledky, nebo zůstane jen u rétorických cvičení.
Psali jsme:
Zase je nestandardní
Tento týden se kromě toho vedla debata i kolem jména českého eurokomisaře. Český establishment nenacházel shodu na jednom jméně, avšak Babišův návrh, ať si z předkládané plejády vybere šéf Evropské komise sám, je zarážející. „Je to velice nestandardní, protože stále jen je tu přeci plná odpovědnost státu delegovat kompetentního odborníka a člověka schopného vyjednávat, a to jak v Unii, tak mezi členskými státy a podobně. Na to by vrcholná politická elita opravdu neměla rezignovat. To nedělá žádný stát,“ předkládá Jan Kubáček, proč je nerozumné, abychom zbytečně nevyužili svého práva vybrat jak renomované jméno, tak kompetentního odborníka.
„To by to za chvilku skončilo tak, že by si Brusel vybíral bruselské úředníky a ti by v uvozovkách sami sebe kontrolovali. To je špatně. Vždy se počítá s tím, že domácí elita vybere člověka, který spojuje a který stále – vedle věrnosti Evropské unii – ctí a ví, kde je doma, má vazby, úctu a zájem o svůj národní stát, jemuž se snaží udělat dobré renomé navenek,“ argumentuje odborník na politiku, proč je nevhodné zbavovat se svých pravomocí. „Na dané osobnosti by se měla dohodnout nejen vládní koalice, ale měla by budit respekt i u opozice. Mělo by jít o člověka se zkušeností z vysokého úřadu, nemusí to být nutně exekutiva. Také by měl nejen zvládat několik jazyků, ale také mít odbornou erudici,“ popisuje ideálního kandidáta či kandidátku Jan Kubáček a dodává: „Jestli je Brusel něčím, pak světem vysokých úředníků, úřednického postupu a také schopnosti vyjednávat.“ Proto by se ani příliš nepřimlouval za bývalého politika, ale spíše špičkového byrokrata, který získával prestiž, pohyboval se ve světě čísel, auditů a má schopnost nacházet řešení.
Referenda by měla být vzácností, jinak pozor na ďábla
Kontroverzní jsou podle Jana Kubáčka i diskuze kolem vládního záměru všeobecných referend vypisovaných samotnými občany. „Chybí detail. Z politické a politologické praxe se ukazuje, že vždy fungují ty systémy, které mají kontrolu vzájemnou. To znamená, že se kombinuje přímá, ale i nepřímá volba a rozhodování. Například, dokud instituce typu soudu či armáda profesionálních úředníků fungují na principu, kteří uplatňovali již staří Řekové - že část jich je volena a část jmenována, pak to funguje dobře,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz.
Nástroj referenda by měl být ovšem každopádně využíván skutečně jen na zásadní témata a nesmí být devalvován příliš častým vyhlašováním. „Protože prostě na některé záležitosti máme odbornost, na jiné zas volby, takže není potřeba, aby referend bylo 50 až 100 ročně. Ale když opravdu bude vyhlášeno na jednu až dvě otázky za rok, tak je to naprosto adekvátní. Potvrzují to i mnohé země, například Švýcarsko – tady také není na každé téma vyhlášeno referendum, ale respektuje se jako nejzásadnější rozhodnutí, kterým má nasměrovat posléze buď švýcarský parlament nebo vládu,“ osvětluje expert, který se přimlouval za referenda výhradně pro speciální témata s přesahem do desetiletí dopředu, například pokud se týká strategických surovin státu, strategického rozhodování. „Nemělo by se stát zcela běžným instrumentem. V tu chvíli je to nebezpečné. To nedělají ani státy, které přímou demokracii vzývají výrazně,“ varuje Jan Kubáček, podle kterého máme mít na paměti, že ďábelství je v detailu.
Vydírací mechanismus pro poražené
Rizikem je mimo jiné to, kdo nakonec k referendu přijde a co o dané problematice skutečně ví, aby se mohl relevantně rozhodnout. „Když se nakládá s referendem zodpovědně, tak je zároveň vyvolávána informační kampaň, kde se zájmové okruhy dokonce organizují a přesvědčují veřejnost. V Čechách je zatím patrný problém na komunální úrovni, kde se referenda stala účinným vydíracím způsobem pro ty, kteří neuspěli ve volbách. Pak se ukázalo, že skupiny nevedou ani žádné informační kampaně a v podstatě je příliš nezajímá zájem veřejnosti. Jde jim prostě jenom o to, aby na své téma jinými prostředky upozornili. A to je nebezpečné, protože to je poměrně drahý špás,“ zdvihá varovný prst a upozorňuje, že zásadní je i to, že se pracuje s důvěrou lidí. „Pokud ta se jednou, dvakrát znehodnotí, může to mít ničivé účinky,“ dodává.
Politolog proto celkově doporučuje referenda jen pro vybraná zásadní témata, při nichž by zároveň měla probíhat věcná informační kampaň, a to případně i ze strany těch, kdo referendu oponují.
-
Další odborné názory v rubrice Politologové
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
