Tak zase začal festival státnických proslovů zvaný „Valné shromáždění OSN“. Donald J. Trump se pochválil, že jeho administrativa je nejúspěšnější v historii, a sál lehl smíchy. Co je vážnější, prezidenta USA kritizovali zástupci Francie, Turecka, Íránu... Není to už nějak moc? Máme tuto událost brát tak, že se svět otáčí proti Americe? Hlavně to Turecko, to vypadá problematicky.

Donald Trump stihl Spojené státy vyvést z řady mezinárodních politických i ekonomických dohod, stejně jako z mnoha mezinárodních organizací. A navíc vyhlašuje jednu obchodní válku za druhou. Očividně chápe, že se svět rychle mění a nelze se v něm pohybovat se starými idejemi a starým „tanečním krokem“. Takže má potřebu mnoho axiomů rozbourat a na rozoraném poli zkoušet postavit nějakou novou strukturu, ať už bude řeč o obchodu nebo politice. A pak je vcelku logické, že musel mnoho zemí dost vykolejit a mnohé až namíchnout, takže kritika se na něj hrne z mnoha stran. A jistě bude v nadcházejících letech ještě hůř.

Nicméně, důležitější bude to, jakým způsobem se svět bude transformovat, přičemž je důležité si uvědomit, že se mění i bez Trumpa. Přestává být unipolární, ale nastupující multipolárnost se ještě nedefinovala. Ze všeho nejvíc to dnes připomíná jakousi regionalizaci, nebo možná spojování zemí se „společným osudem“, chcete-li. Trump na to v zásadě jen reaguje, snaží se nějak manévrovat, najít pro svou zemi nejlepší prostor a pozice, přičemž boří spousty báboviček až příliš mnoha politikům ve spoustě zemí. Jak ale bude svět vypadat třeba za pět deset let? Kde v něm budou USA? A Evropa, Rusko a Čína? To je klíčové.