V jednom z předcházejících rozhovorů jste připomínal, že důležité bude, jakými lidmi se nový americký prezident obklopí. A už padají různá jména. Generál Flynn, o kterém se ví, že je vstřícný k Rusku, jako poradce pro národní bezpečnost. Generál James Mattis jako ministr obrany a bývalý republikánský kandidát na prezidenta Mitt Romney v čele ministerstva zahraničí? A připomeňme také Mikea Pompea, který bývá označován za jestřába. Co z toho vyplývá a čeho bychom si měli všímat?
Především je třeba vidět, že vítězství Donalda Trumpa je součástí vlny, která jde přes celý svět. Vidíme ji v Rakousku i na Filipínách. Projev globalizace, kterou prosazovaly Spojené státy, narazil a je tu zpětná vlna. Trump představuje součást zpětné vlny, není velkou výjimkou. Je třeba vědět, že jeho vítězství nebylo tak dramatické. Volební účast byla poměrně malá, jen o necelý jeden procentní bod vyšší než před čtyřmi lety, kdy nešlo o tzv. historické volby. Vidíme, že Donald Trump je tak trochu sám voják v poli, když přichází do Washingtonu, do města, kde získal 4,1 procenta hlasů, jinými slovy, kde je prostředí federální byrokracie, která je naladěná proti němu. Většinu získala republikánská strana v Senátu, ve Sněmovně reprezentantů má většinu guvernérů, ale to jsou z velké většiny republikáni starého střihu. On je teď v situaci, že chce-li něčeho vůbec dosáhnout, musí zakořenit. Musí přijmout k sobě lidi z Republikánské strany, kteří mu umožní tolik zkritizovaný establishment zklidnit. Má ještě před sebou volbu ve výborech, tam by ho mohla celá řada jeho spolustraníků hodit přes palubu. Aby se to nestalo, musí teď vypadat jako standardní republikán, relativně standardní republikán. Ale je třeba k tomu dodat, že nemá své lidi. Je nezakořeněný v byrokracii, má proti sobě stranickou opozici a svých vlastních lidí má málo. To jsou samé nevýhody.
Výběr prvních lidí k sobě, ať už jde o budoucího šéfa CIA Mikea Pompea nebo o generála Flynna, to jsou lidé spíš v establishmentu zakotvení, než že by byli jeho kritiky. Totéž platí o Mittu Romneym. To je mormonský politik, představitel sektářského vidění světa, které my v podstatě neznáme. A jestli má takový politik zodpovídat za mezinárodní politiku, pak se stávají Spojené státy dvojnásobně nepředvídatelnými. Do toho si představte lidi, jako jsou Graham nebo McCain. Tito dva silní republikánští senátoři chtějí ještě před 20. lednem navštívit Ukrajinu, Gruzii a Estonsko, aby země ujistili, že jejich protiruská politika se nemění. Kdybychom vyšli z toho, že Trump chce svůj základní heslář změny zrealizovat, musí začít ústupkem, a nikoli útokem.
Samozřejmě to neznamená, že se jako prezident s velkými pravomocemi neprosadí, že nebude třeba směřovat ke srovnání vztahů s Ruskem, to se klidně může stát. Ale lidé, kteří ho začali obklopovat, k tomu naklonění nejsou. Snad nejblíže je tomu Flynn, který má strategické myšlení a uvažuje o tom, že se spojí s Ruskem proti Islámskému státu a nebudou bojovat na třiceti frontách najednou.
Pořád ještě ale nevíme, jaký bude vztah Trumpa k Číně. Chce zlepšit vztahy s Ruskem, aby šli společně proti Číně? Jak byla Trumpova kampaň vstřícná k Rusku, tak byla plná spousty protičínských hesel. Musíme počkat na slovutných prvních sto dní, abychom věděli, kdo se prosadí. Zda pravicový populista Trump, jenž jde proti establishmentu, který chce chránit americké kapitalisty středního a nižšího ranku, nebo se prosadí establishment proti Trumpovi, tak jako se v zásadě prosadil proti Obamovi.
Když jste zmiňoval Čínu a položil otázku v souvislosti s případným spojením USA a Ruska, do jaké míry tvrdým způsobem bude podle vás postupovat Trump vůči Číně? Začne obchodní válku? A co z toho všeho může vzejít?
Ještě nevíme, jak dobře umí počítat. Víme, že se ve svém vlastním podnikání několikrát zmýlil, ale dokázal to napravit. Jestli bude dobře počítat, brzy zjistí, že obnovit dynamiku Spojených států bez spolupráce s Čínou nelze. Když se podíváte na poslední APEC v Peru, všimnete si, že Spojené státy tam vystupovaly jako ochranářská země a Čína jako ten, kdo volá po volném obchodu. Všechny smlouvy, které připravovala Obamova administrativa, ať jde o tichooceánskou nebo atlantickou… To vše byly ochranářské smlouvy bez Ruska, bez Číny: vytváříme si své vlastní bloky. Naopak Čína: všechno má být svobodné. Čína je v nástupu a Spojené státy v ústupu. To nezměníte politikou, ale ekonomikou. Politika může napomoci dynamizaci americké ekonomiky, ale nemůže zastavit Čínu. To už nejde. To by musela být válka.
Psali jsme:
Když se ještě vrátím k vaší reakci na první otázku. Zhodnotil jste, že Trump musí i výběrem lidí kolem sebe ustupovat, takže předpokládáte, že, řekněme, „svoje lidi“ k sobě dostane postupně, později?
Problém je podle mého názoru v tom, že je nemá, hlavně pokud jde o zahraniční politiku. Když se podíváte na jeho průvodce volební kampaní, kterým se říkalo poradci pro zahraniční politiku, to byli trošku specialisti na Střední východ, ale tím jejich přehled končil. Žádná publikační činnost. To není, jako když se chystaly volby a poradci byli Brzezinski nebo Kissinger, kteří měli za sebou obrovskou akademickou kariéru.
Lidé z nejrůznějších think-tanků nejsou akademici v původním slova smyslu, ale ideologičtí propagandisté.
A co „naše“ obchodní dohody? Mluví se o tom, že Trump je velký izolacionista a nepodporuje obchodní dohody TTIP ani TPP. Znamená to tedy, že se nám ztíží přístup na americký trh?
Smlouvy měly ochránit americký špičkový globální kapitál a útočily nejen proti zaměstnanosti v Evropě, ale také proti zaměstnanosti ve středních podnicích v USA, protože otevíraly cestu na vývoz výroby do zahraničí. Během kampaně je i Clintonová, která byla u kolébky těchto smluv, odpískala. To by měly být dnes mrtvoly. Bojí se jich američtí voliči zleva, zprava, střední i nižší vrstva. Jediný, kdo se jich zastává, je Obama a Angela Merkelová.
Když zmiňujete německou kancléřku, co říkáte na to, že bude znovu kandidovat?
V západoevropské elitě, která jednoznačně počítala s vítězstvím Hillary Clintonové, zavládla panika. Oni se dnes tváří, že jsou jediní strážci skutečných liberálních hodnot, a v rámci strachu se semkla i německá elita. Křesťanští demokraté v podstatě nikoho jiného nemají, schovávají se dál za Angelu Merkelovou a evidentně pojedou až do hořkého konce. Je to velice nepříjemné. Nejenže se nepřizpůsobují realitě Evropy, ale nejsou schopní se přizpůsobit ani realitě ve Spojených státech. Mám-li být upřímný, dnes je Angela Merkelová nejrušivějším elementem v evropské politice, zvláště pak v bezpečnostní politice. Je mrzuté, že je to znovu Německo, které začíná s nejnegativnějšími politickými tahy na evropské šachovnici. Podstatnější ale teď bude ohlas Trumpa v rakouských prezidentských volbách než to, že bude vybrána Angela Merkelová za kandidáta na budoucí německou kancléřku.
Chcete, aby Donald J. Trump přijel do České republiky?Anketa
Do jaké míry se projeví odraz výsledku prezidentských voleb v USA na dalším očekávaném hlasování v Evropě?
Kdekdo mluví o globalizaci trumpismu. Ve skutečnosti je to, jak jsem řekl hned na začátku, zpětná vlna, pokud jde o globalizaci. Když pod touto vlajkou vyhrál teď Trump, je jasné, že rakouským populistům mohlo stoupnout sebevědomí. Počítejme s tím, že si toho jsou vědomi němečtí křesťanští demokraté, kteří se budou určitě pokoušet rakouské volby ovlivnit.
V tomto kontextu požádám o váš komentář k české situaci, měli bychom na některé věci změnit náhled?
První věc, kterou je třeba říct, že po letech transformace jsme se dostali do pozice státu, který v podstatě nikoho nezajímá. Ať se změníme nebo nezměníme, to, co se bude dít v Rusku nebo ve Spojených státech, nijak neovlivníme. Druhá věc je, že existují objektivní národní zájmy, o které bychom se měli starat. Že by ale toho byla schopná současná politická reprezentace, tomu nevěřím ani náhodou.
To nezní moc optimisticky…
No, a kdo z nich? Vždyť si je prohlédněte. Během roku se přizpůsobí, ale kromě slov nelze očekávat nic jiného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
