Zažíváme éru progresivního nástupu progresivismu. V politice, médiích a obecně na nejrůznějších vlivných místech ve společnosti se začínají prosazovat hnutí prosazující extra privilegia pro vybrané vyvolené.
K těmto aktivistům se připojují celé zástupy užitečných idiotů, kteří se vyžívají ve virtue signallingu. Surfují na módní vlně a veřejně manifestují své „ctnosti“. Takže napíšou srdceryvný příspěvek na sociální sítě na téma, jak je špatný Donald Trump, nebo se třeba vyfotí s tím, jak přispívají nějaké drobné na charitu.
Obzvláště bizarní jsou v tomto ohledu nejrůznější „celebrity“, které jsou schopné ze svých přepychových vil s energetickou spotřebou větší než vesnice v nějaké zemi třetího světa kázat nám všem ostatním, jak se máme v zájmu planety uskromnit. Nebo podobně letět private jetem na konferenci o ochraně životního prostředí, kde se má diskutovat mimo jiné i omezení letecké dopravy.
Podstatným rysem všech těchhle užitečných idiotů, ať už v podobě „celebrit“ nebo v podobě Pepy od vedle, co vám pokaždé, když ho v domě náhodou potkáte na chodbě, okamžitě začne vyprávět, že je vegetarián, jak je skvělé nejíst maso a jak byste to taky měli zkusit, je to, že zoufale hledají společenské uznání a bezmezně touží po tom, aby je někdo obdivoval.
Je to přesně ten typ lidí, kteří by v roce 1939 nadšeně zdravili okupanty zdviženou pravicí, po únoru 1948 vyvěšovali praporky Sovětského svazu, v 68. vítali „vstup bratrských armád“ a po sametové revoluci byli těmi nejzarputilejšími antikomunisty.
Tihle lidé ale nejsou ten skutečný problém. Tihle půjdou vždycky s tím, co bude zrovna módní. Sice si rádi hrají na trend settery, ale ve skutečnosti jsou akorát otroci trendů, kteří jdou jen dnes za tím, co si včera přečetli v novinách.
No a pak je tady ten zbytek. My všichni. Mlčící většina. Nic z toho, co tlačí aktivisté, nechceme, ale protože máme svoje vlastní starosti a protože na rozdíl od aktivistů nejsme přisátí na cecíky peněz ze státního rozpočtu, zmůžeme se jen na pasivní odpor.
Výsledkem je, že progresivní mašina se zarputilostí parního válce pozvolna, postupně a systematicky tlačí svoji agendu. Včera to byly homosňatky, zítra to budou adopce pro všechny a pozítří vám sociálka odebere dítě, protože jste nevyslyšeli jeho vnitřní hlas a nenechali svého chlapečka ve třech letech přeoperovat na holčičku.
A to se děje a začíná dít už dnes. Takže známe třeba nehezký případ z Texasu, kdy se při rozvodu přou rodiče o děti a vstupuje do toho, že matka chce umožnit tříletému synovi, aby se identifikoval jako dívka.
Nejsme tak svědky nahodilých a nesouvisejících událostí, ale trendu. Čelíme snaze o kulturní revoluci, která ma za cíl přeformátovat naši civilizaci, vyvrátit ji z kořenů a nastolit nový, lepší svět. A jak by takový nový lepší svět v očích aktivistů měl vypadat? Pojďme se podívat do Česka roku 2051.
Svět, který přichází
Pokud se současné trendy nezmění, tak v Česku v roce 2051 budeme žít v pokrokové zemi zalité sluncem. U každé veřejné budovy budou existovat mohutné přístavby, které budou hostit oddělené toalety pro všech 76 pohlaví, které se stát rozhodl uznat.
Po občany to má spoustu výhod. Každý se totiž může identifikovat, jak se mu zrovna zamane. Můžete být nebinárním avokádem, stejně jako gender fluidním banánem preferujícím polyamorní vztahy. Pozitivním efektem je, že odpadly fronty u záchodků, protože z nějakého nepochopitelného důvodu se lidé začali identifikovat zrovna s tím pohlavím, u jehož záchodků je ta nejmenší fronta.
Manželství se konečně podařilo uzákonit pro úplně všechny. Jsme přece fér. Po zavedení homosexuálních sňatků stát v roce 2027 uzákonil i mnohoženství a mnohomužství. Vůbec není pravda, že to prosadili progresivisté proto, aby se zalíbili muslimům, které k nám v rámci migračních kvót přerozdělila Evropská unie. Takové zlé věci říkají jen šovinisti a fašisti.
Ale stát neskončil jen u polygamie. Hned na nový rok 2051 se Franta z Frenštátu oženil se svou celoživotní láskou, ovcí Olinkou. Stali se tak historicky prvním párem, který v rámci akce „manželství pro všechny“ uzavřel sňatek mezi člověkem a zvířetem.
Česká republika se tak konečně zařadila mezi pokrokové západní země, kde jsou podobné sňatky běžné již od doby, kdy vědci z Fakulty humanitních studií Frankfurtské univerzity prokázali, že stejně jako se člověk může identifikovat jako genderově neutrální asexuál, může se naopak i zvíře identifikovat jako heterosexuální žena.
Průlomový rozsudek v tomto směru nastal v roce 2032, kdy Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburgu přiznal lidská práva šimpanzi Fransovi z nizozemského Maastrichtu. Od primátů pak byl už jen krůček k ostatním savcům a aktuálně evropské špičky s podporou vědců ze všech humanitních fakult Unie intenzivně diskutují, že je v rámci rovnosti potřeba tato práva rozšířit i na plže, mlže a hlavonožce.
Je to ale vlastně jedno. Manželství ztratilo svůj význam. Děti se totiž „postaru“ rodí už jen těm nejchudším. Každý trochu movitější nebo alespoň ze střední třídy si už dávno nechává děti na zakázku pěstovat v pronajatých dělohách žen z Ukrajiny a střední Asie. V konfigurátoru si můžete vybrat a nastavit vše od výšky přes barvu očí až po barvu a typ vlasů. Vysoká inteligence a talenty třeba na sport jsou samozřejmě za příplatek.
Poslankyně českého zemského sněmu Jana Maláčová, která již brzy oslaví 70. narozeniny, zrovna nedávno navrhla, aby stát začal dotovat výrobu dětí na zakázku, reguloval obchod s nimi, tak aby se mohl provozovat jen v prostorách certifikovaných EU a hlavně aby byly operace na změnu pohlaví plně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
Evropský parlament, který se v mezičase stal hlavní a jedinou institucí v celé EU s právem přijímat zákony, se návrhem Maláčové bude zabývat na svém nejbližším jednání. V kuloárech se proslýchá, že by výše dotace mohla činit až sto tisíc nových eur. Staré euro se totiž v roce 2040 zhroutilo a celá EU musela projít bolestivou měnovou reformou, která občany připravila o vešké úspory.
To však všichni v rámci budování lepší a jednotnější Evropy s nadšením přijali. A podvratné antievropské živly už přes deset let úspěšně potlačuje evropská armáda v Apeninách a Pyrenejích. A je jen otázkou času, kdy se eurounijním hrdinům podaří obnovit kontrolu nad ostrovy v Egejském moři.
Stane se to?
Zní to bizarně, ale vektor současného vývoje je neúprosný. Pokud se aktivistům a jejich užitečným idiotům nevzepřeme my, mlčící většina, hrozí, že něco podobného výše popsaného skutečně nastane.
(*1988) Na Univerzitě Karlově vystudovaný politolog. Milovník historie, dobrého jídla, cestování a zahradničení.
Dlouhodobě žije v zahraničí. Píše pod pseudonymem, protože nechce svého zaměstnavatele vystavit tlaku politicky korektních aktivistů.
Infobox
Michal Bok (*1988)
Maova kulturní revoluce v Číně měla na svědomí desítky milionů mrtvých. Současná kulturní revoluce se tváří mírumilovně. A patrně při ní nebudou lidé umírat. Pokud tedy pomineme náhodné oběti související s akcemi, kdy aktivisté například blokují dopravu, čímž můžou způsobit nejrůznější nehody, nebo i větší akce, kdy třeba zástupci britské Extinction Rebellion vymlátili nedávno banku HSBC.
Mrtví možná nebudou, ale desítky milionů zmařených lidských životů uvržených v rámci ideologického boje za bezuhlíkatou planetu do bídy bude smutným vysvědčením všech těchto aktivistů.
Nevyhnutelným důsledkem pak bude úpadek Evropy, potažmo celé západní civilizace, a svět, kterému bude dominovat Asie. Naštěstí ještě není pozdě tohle zastavit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Michal Bok
