Na začátku si tedy shrňme několik dalších postřehů, které k úvahám tohoto typu politology vedou. Připomínají například to, že pravicové strany, které stály v čele minulé vlády, se potýkají s řadou vnitřních problémů a jejich preference zůstávají nízké. Opozice je tak značně nevýrazná. Navíc se začíná spekulovat o tom, že se uvnitř koalice rýsují střety i snahy ji rozštěpit.

„Opozice prakticky není zřetelná a vůbec neprosazuje zájmy své cílové voličské skupiny – ne, že by možná nechtěla, ale neustále se musí věnovat tomu, co vyvíjí stále významně akceschopné hnutí ANO Andreje Babiše. To, co nasazuje ANO, vyžaduje neustálou reakci a brání ostatním stranám v jejich akcích. Zřetelnějším je tak jen Tomio Okamura a Úsvit, který se sem tam snaží nasazovat nějaké své návrhy, podobně jako tomu bylo v minulém období u ČSSD, jenomže v koalici s tím naráží a nemá šanci návrhy prosadit,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jan Kubáček.

Podle něj tak může z nefunkčnosti opozice skutečně do budoucna být na české politické scéně problém. I proto, že je pouze na bedrech stran v opozici nastolovat k řešení témata, po kterých veřejnost volala a která voličskou veřejnost zaujala natolik, že tyto strany poslala do sněmovny.