Manželství je svazek muže a ženy. Rodina jsou muž, žena a děti. Tak by se ve zkratce dalo shrnout, v co věří a co prosazuje Aliance pro rodinu. Tento český spolek se však stal terčem opakovaných útoků ze strany nadnárodní korporace.

Facebook se totiž rozhodl, že příspěvky, ve kterých aliance propagovala své myšlenky, jsou v rozporu se zásadami „facebookové komunity“, a začal je proto cenzurovat. Aliance se rozhodla nehrát si na Davida a globálnímu Goliášovi raději ustoupila. Včera tak ohlásila odchod z platformy.

Stala se tak dalším z celé řady umlčených konzervativních hlasů. Nejznámějším příkladem je samozřejmě Donald Trump, kterého Facebook prakticky vaporizoval. Ale cenzura nepohodlných hlasů už dávno není jen doménou západního světa.

V Česku byl před časem na měsíc zabanován český herní vývojář a předseda správní rady Společnosti pro obranu svobody projevu Dan Vávra. Ten si to však nenechal líbit a s Facebookem se začal soudit. Kulturní válka, která už několik let řádí na Západě, tak udělala další krok do Česka.

Proč Facebook cenzuruje obsah?

Jednoduchá otázka, která však nemá jasnou odpověď. Proč to vlastně Facebook dělá? Na vysvětlenou tohoto jevu nepotřebujeme žádné teorie spiknutí. Facebook je v různých zemích vázán různými zákony a pravidly. Ty však mají jedno společné. Omezují svobodu slova ve jménu nějakého vyššího dobra.

Policejní bonmot říká, že svoboda projevu není totéž jako svoboda po projevu. Takže existuje velká spousta projevů a informací, jejíchž šíření je protizákonné, a to i v Česku. Mezi takové typicky patří dětská pornografie, utajované informace, nabádání k trestné činnosti.

A je to tak v pořádku. Asi nikdo nechceme, aby si pedofilové jen tak beztrestně mohli posílat choulostivá videa a fotky dětí. Stejně tak je logické, že třeba poloha ponorek s jadernou výzbrojí nebo třeba úkoly jednotek speciálních sil podléhají nějakému režimu utajení a že vyzrazení těchto informací může vést k ohrožení národní bezpečnosti. A konečně asi opravdu nechceme a nepotřebujeme, aby si teroristé na sociálních sítích bez překážek rekrutovali nové členy pro své svaté války.

Je nenávist trestná?

A pak jsou tady zločiny z nenávisti. I český trestní zákoník obsahuje notoricky známý paragraf 355 o hanobení rasy, národa, etnické nebo jiné skupiny osob. A právě tady se začínáme dostávat na tenký led.

V podmínkách normálního práva totiž o tom, co je a co není nenávist, rozhoduje soud, ke kterému musejí případ dovést orgány činné v trestním řízení. V praxi tak každý závadný projev musí projít trojím sítem, kdy se policisté a státní zástupci musejí shodnout, že je potřeba věc stíhat, a pokud má být viník potrestán, musejí o jeho vině přesvědčit i soud.

Podstatné je, že (údajný) viník se v celém procesu může bránit a vlastně o věci probíhá nějaká diskuse. Ostatně i toto jsme v Česku zažili, když soud potrestal Vítězslava Kroupu za nenávistné komentáře pod fotografií prvňáčků ze základní školy v Teplicích.