Čas rychle běží. První kolo prezidentské volby začne ve Francii 10. dubna. Kdo sleduje tamní politickou scénu, má pocit, že ačkoliv se udál nespočet věcí, nic se vlastně nezměnilo. Přestože na post prezidenta oznámil kandidaturu také novinář Éric Zemmour, francouzští republikáni si vybrali jako svoji zástupkyni Valérie Pécresseovou, zatímco levicové primárky ukázaly bídu celé současné levicové politiky, vše zůstalo v podstatě při starém. Otázka je pořád stejná: existuje kandidát, který by dokázal porazit Macrona ve druhém kole? Zároveň se vynořují spekulace, zda je současná hlava státu dobrou volbou i pro následujících pět let? Jak vlastně Macron zvládl pandemickou krizi?
Má Miloš Zeman v tuto chvíli vaši důvěru? (Ptáme se od 3. 2. 2022)Anketa
Favorit průzkumů
Podle většiny průzkumů by se měl do čela po prvním kole dostat současný prezident. Odhaduje se, že v něm získá 23 až 25 %. Což by byl prakticky identický výsledek jako ve volbách v roce 2017, kdy dostal 8,6 milionů hlasů, což odpovídalo 24 %. Pokud budeme průzkumům veřejného mínění věřit, zaznamená Macron jednoznačně úspěch. Stal by se totiž po dvou předchozích prezidentech prvním s reálnou šancí mandát obhájit. Nicolas Sarkozy ve druhém kole neuspěl a François Hollande se pro jistotu obhajoby mandátu nezúčastnil, když průzkumy ukázaly, že by neměl reálně šanci dostat se do druhého kola, což by byla velká politická potupa. Přestože jsou Macronovi průzkumy nakloněné, nálada a averze obyvatel vůči vládnoucí garnituře je obdobná jako za prezidenta Hollanda. Naposledy se o tom přesvědčil francouzský premiér Jean Castex, kterého dav na konci ledna v Grenoblu vypískal. Představitele bývalé a současné vlády tak spojuje skutečnost, že se nemohou ukázat na veřejnosti, aniž by se obklopili policejním kordonem a zajistili si tak bezpečný kontakt s davem svých fanoušků.
Fotogalerie: - Století dobrovolníků ve Francii
Macron a předvolební sliby
Uskutečnění Macronových předvolebních slibů zůstalo daleko za očekáváním voličů. Velmi ambiciózní program a hlavně přísliby změny vládnutí se nenaplnily. To však z určitého pohledu nebylo překvapením. V podstatě všichni tři poslední francouzští prezidenti slibovali obrovskou změnu, která však nikdy nepřišla. Z filozofického hlediska to ukazuje vnitřní vyprázdněnost liberální demokracie, politiky orientované především na ekonomiku a spotřebu. I přes tento směr se Francii ekonomicky nedaří a kupní síla obyvatelstva klesá či v lepším případě stagnuje. Francie se postupně propadá jak ekonomicky, tak i na geopolitické mapě. To velmi dobře ilustruje odstoupení Austrálie od kontraktu na jaderné ponorky. Australskou zakázku nakonec dostaly americké firmy s odůvodněním širší spolupráce s americkým námořnictvem v Pacifiku. To je velmi špatný výsledek nejen pro Francii, ale i EU, protože francouzské námořnictvo je v Unii nejsilnější.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Překvapivé však je (pokud tedy můžeme věřit průzkumům), že Macron své voliče neztratil. To je opravdu zvláštní, protože prakticky žádnou slibovanou reformu nedotáhl do konce. Důchodovou reformu s novým systém mu překazil covid a může za to být paradoxně rád. Reforma totiž automaticky zvyšovala věk odchodu do důchodu a hlavně penzi zmenšovala. Na oplátku za toto snížení měl mít občan právo na transparentní systém, v němž by viděl každé euro, které odvedl do systému a jak tento odvod ovlivní jeho budoucí důchod. Důchodová reforma je demografická nutnost. Nyní je ve Francii zhruba 17 milionů důchodců na 30 milionů aktivních pracujících. Pokud se nezmění věk odchodu do důchodu (průměrně je 62 let) bude v roce 2030 lidí v penzi dokonce 19 milionů na 30 milionů pracujících. Pro další desetiletí jsou výhledy ještě pesimističtější. Macron za celý mandát nepředvedl žádnou podstatnou reformu. Coby progresivista v podstatě Francii zakonzervoval.
Macron a covid
Macronův tiskový tým a jeho nejbližší okolí jistě omluví neúspěchy dobrým řešením koronakrize. Jenomže Francouzi nemají zase tak krátkou paměť. Francie byla jednou ze zemí, které na samém začátku nejvíc podcenily rizika nákazy. Čínský Wu-chan je známý přítomností francouzského průmyslu, mezi Francií a Čínou navíc dlouho fungovaly přímé letecké linky. Hodně Francouzů se na začátku roku 2020 vrátilo z Číny domů, aniž by podstoupilo karanténu. V době, kdy pandemie ve Francii a Itálii začínala, vyzýval prezident Macron občany k návštěvě kin a divadel. Seznam jeho chyb je opravdu dlouhý. Můžeme také uvést tehdejší ministryni zdravotnictví Agnès Buzynovou, která namísto řešení pandemie kandidovala na starostku Paříže. Tyto eskapády jí však nezabránily přijmout na konci loňského roku Řád čestné legie jako ocenění za zvládání pandemie. To, stejně jako její angažmá ve Světové zdravotnické organizaci coby zástupce Francie, následně novinářská i odborná veřejnost silně zkritizovala. Tato malá epizoda, která je ve skutečnosti jen jednou z mnohých, ukazuje Macronův vliv na média a instituce. Dříve by podobná aféra vyvolala vládní krizi, to se však v tomto případě neděje. Jeho vlastní strana je založená na bezvýhradné loajalitě ke svému šéfovi. Jakékoliv zaváhání se trestá.
Psali jsme:
Následně Macron otočil a začal pandemii řešit velmi tvrdými opatřeními. Ze začátku bylo s podivem, že se jinak málo disciplinovaní Francouzi státní mašinérii podrobili. Prezident na oplátku spustil stavidla státní pomoci, jejímž heslem bylo „ať to stojí, co to stojí, nikdo nesmí krachovat“. Tímto krokem začal znovu nabírat u občanů ztracenou důvěru. Posledním triumfem mělo být zavedení covidpasů, které přinutí velkou část Francouzů dát se očkovat.
Pokud byste byl(a) sportovcem, měl(a) byste morální problém jet na olympiádu v Číně?Anketa
Macron a očkování
Zprvu se zdálo, že bude prezident znovu slavit úspěch. Počty očkovaných hojně rostly. Francouzi začali věřit, že dvě dávky vakcíny udělají za covidem tečku. To se však nestalo. Povinná třetí dávka pod hrozbou deaktivace covidpasu vyvolala u velké části obyvatel odpor. Francouzská vláda nyní připouští, že devíti milionům Francouzů, kteří nemají zamluvený termín k přeočkování, se covidpas v únoru deaktivuje. K tomu musíme připočíst dalších 5,6 milionů oficiálně neočkovaných. Velkou skupinu pak tvoří Francouzi, kteří mají falešný pas.
Důvodů, proč není nutné se nechat očkovat, je hned několik. Varianta omikron ve Francii řádí, aniž by zvyšovala počty hospitalizovaných, země přitom zažila i půlmilionové přírůstky nakažených za den. Velká část populace tak očkování odloží v důsledku prodělání nemoci. Dalším často uváděným důvodem je nechuť dát se očkovat vakcínou, která není uzpůsobená na současnou variantu viru. Taktéž se čím dál častěji mluví o jejích nežádoucích účincích.
Macron situaci s omikronem přečetl velmi špatně. Podle svých odhadů a předpovědí očekával katastrofu, a proto zpřísnil podmínky. Ze zdravotního průkazu se stal vakcinační průkaz. Od konce ledna tak neočkovaní Francouzi přišli o možnost účastnit se společenského života, i pokud mají negativní PCR test. Macron taktéž vydal několik absurdních zákazů jako nepít kávu u baru anebo nejíst chipsy ve vlaku. Pití na stojáka totiž umožňovalo při policejních kontrolách utéct nebo se vymlouvat. Jíst ve vlaku zase umožňovalo nemít roušku během celé doby transportu.
Fotogalerie: - Za mír
Korunu celé situaci nasadil premiér Jean Castex svým vystoupením v mainstreamovém a zároveň hodně sledovaném pořadu zvaném Bourdin, který se jmenuje podle známého francouzského novináře. Jean-Jacques Bourdin, který je v jistém smyslu symbolem politické korektnosti, dokázal dvěma jednoduchými otázkami dát premiérovi šach mat. Zeptal se ho totiž, jestli jako plně očkovaný, který si večer udělal pozitivní test, může jet ráno vlakem TGV. Castex po několika pokusech o výmluvu přiznal, že ačkoliv to sám nedoporučuje, vlakem takový člověk jet může. Na dotaz, zda negativně testovaný neočkovaný vlakem jet může, pak odpověděl, že ne, protože by se mohl nakazit. Video se stalo trhákem na francouzských sociálních sítích.
Ještě víc si Macron uškodil prohlášením, že chce „štvát“ neočkované, aniž by někdy očkovací povinnost na covid uzákonil. Použité sloveso bylo velmi hovorové, takže se většina komentátorů soustředila na otázku, zda je dobře, když se francouzský prezident takto veřejně vyjadřuje. To však nebylo nejvíc šokující. Ve skutečnosti je to poprvé v historii, kdy prezident veřejně uvedl, že nechce být aspoň formálně sjednotitelem všech. Macron jasně vyslal signál, že o hlasy neočkovaných nestojí. To se mu může vymstít.
Podivné proroctví a stále nespuštěná kampaň
Loni v červnu Macron v jednom rozhovoru pronesl velmi pozoruhodný výrok. Řekl, že počítá s tím, že bude muset provést nepopulární opatření, které mu zabraní kandidovat. Od té doby se spekuluje, jaké opatření to mělo být. Podle průzkumů jím zavedení covidpasu nebylo. Do začátku voleb zbývají zhruba dva měsíce, je tedy nepravděpodobné, že by současná vláda zavedla nesystémové a nepopulární řešení v nejbližší době.
Spekulace posiluje i sám Macron, protože ještě nezahájil oficiální kampaň. Na dotazy novinářů pouze uvedl, že ze zákona tak musí udělat do 4. března, má tedy ještě čas. Někdo za tím vidí pragmatické rozhodnutí, protože než se stane oficiálním uchazečem o prezidentskou funkci na další období, jeho mediální vystoupení se nezapočítávají. Ve Francii má každý kandidát právo na stejné časové zastoupení v médiích. Macron v nich nyní může pořád vystupovat jako francouzský prezident, nikoliv kandidát do dalších voleb. To však jistě není jediný důvod, proč se svým oficiálním vstupem do prezidentské kampaně váhá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Matěj Široký
