Americký prezident na sebe v uplynulém týdnu významně upozornil hned několikrát. Například rétorikou v souvislosti s vyostřením sporu se Severní Koreou. O hrozbě konfliktu byla řeč i v nedělních otázkách Václava Moravce, kde si názory vyměňovali ministr obrany Martin Stropnický a poslanec Alexander Černý. Debata se stočila v podstatě i k obhajobě Ruska ze strany Černého a obhajobě Ameriky ze strany Stropnického. „Shodou okolností jsem debatu obou pánů v OVM sledoval. Asi tak třicet minut a hlavně tu část, který se týkala tzv. Korejské krize. Ačkoli oba mohli diskutovat téměř devadesát minut, nedozvěděli jsme se nic nového. Zřejmě nečtou třeba běžné německé noviny, kde probíhají intenzivní diskuse o tomto problému. V SRN se mnozí autoři politických komentářů dokázali už před několika týdny zbavit černobílého vidění stavu věcí,“ podotýká Zbořil. „Většinou si kladou otázku, jak se může KLDR účastnit nějakého jednání o své bezpečnosti, když její potenciální partneři ‚osvědčili‘ svou důvěryhodnost ve dnech bombardování Jugoslávie, během arabského jara a konečně i ve válce o Sýrii,“ dodává.
„Zřejmě si oba naši dnes diskutující upřímně myslí, že KLDR musí nebo může vyvěsit bílý prapor a že existuje jen jedno definitivní řešení. To si zřejmě ale nemyslí autority KLDR ani KR, a proto bychom se mohli více zajímat, co se o celé krizi říká třeba v Soulu,“ doporučuje Zbořil s tím, že možná bychom byli překvapeni, že ti, kteří žijí celá desetiletí v situaci permanentního válečného ohrožení (jihu, stejně jako severu) uvažují o více možnostech řešení celého konfliktu. „Např. vyjednávajícího modelu 2+3 (KLDR, KR + USA, RF a ČLR), nebo se snaží najít vhodného moderátora takového vyjednávání. A také se zamyslet nad tím, komu to 64 let trvající napětí a konflikt vlastně vyhovuje. Ve všech těchto pěti zemích, ale i v celém regionu. A také, jaký vliv tento stav má na vývoj mezinárodních vztahů jako celku. Snad by měli naslouchat slovům Angely Merkelové, stále ještě kancléřky SRN, o rozdílných názorech v USA a v Německu na současný ‚řízený chaos‘ v zájmu jedné nebo více velmocí,“ doplňuje Zbořil.
Kdybyste byli Němci, kdo by dostal váš volební hlas?Anketa
Nemusíme si myslet, že americký prezident je „šílený stařec“
Americký prezident ovšem dokáže mít problém i se sportovci. Spor s americkými fotbalisty se rozhořel poté, co Trump v pátek vyzval vedení Národní fotbalové ligy, aby neumožnilo hrát těm sportovcům, kteří dávají najevo své postoje během americké hymny. Hráči vyjadřují pokleknutím během tradičního předzápasového nástupu s hymnou podporu hnutí proti policejnímu násilí na černoších. Tento trend zahájil loni hráč sanfranciského klubu Colin Kaepernick, od té doby se k němu připojily desítky sportovců. „Nepotěšilo by vás, kdyby jeden z těch majitelů (klubů) NFL, když někdo neprojevuje respekt naší vlajce, řekl, hned toho zkurvysyna stáhněte z trávníku, pryč s ním, má padáka?“ řekl Trump davu svých příznivců na mítinku v Alabamě. Takto informovaly novinky.cz i další média. Kromě kritiky ze všech stran je výsledkem Trumpovy rétoriky i to, že basketbalisté Golden State Warriors letos nenavštíví prezidenta v Bílém domě a přeruší tak letitou tradici. „Nemusíme si sice myslet, podobně jako Kim Čong-un, že americký prezident je ‚šílený stařec‘, ale některá jeho vyjádření k zahraniční, ale i vnitřní politice Spojených států jsou velmi originální,“ reaguje politolog. „Známe i ze své zkušenosti a komentářů výroků českého prezidenta Miloše Zemana, že někteří novináři a političtí komentátoři umějí, když chtějí, vyjádření kohokoli jakkoli přeformátovat podle vlastní potřeby nebo nějakého zadání. Dnes je v zájmu některých skupin v USA dehonestovat prezidenta při jakékoli příležitosti, tak jim zkusme třeba neradit a nechat si jejich problém s Bílým domem, symbolem amerických ideálů, vyřídit doma a nezatahovat Korejce, Syřany, ale i Rusy, Ukrajince a Evropany do událostí spojených s miliony a milardami NFL. Jejich příliv a toky americkými bankovními domy stejně neumíme ovlivnit,“ dodal.
Od doby, co nastoupil Donald Trump do úřadu se u nás vedou debaty o tom, co má společného s českým prezidentem Milošem Zemanem. V současné době se objevují i komentáře typu, že prezident narazil na dno a níž už nemůže. Jenže pak přijde následné nepříjemné překvapení. Právě tyto stavy prý mají Američané a Češi společné. „Nejen ve Spojených státech a v ČR se šíří skepse, nedůvěra k hodnotám a k politické reprezentaci (a politice obecně), a tak se snažíme objevit nějaký pevný bod, který by se mohl stát tím ‚pevným bodem‘, okolo kterého se budou naše osudy otáčet. A protože takový bod neexistuje, pokoušíme si ho vymyslet,“ komentuje Zbořil. „Donald Trump a Miloš Zeman jsou vlastně takové náhražky naší nedostatečnosti, a proto si z nich snažíme vytvořit hrdiny nebo obětní beránky. Nejsou a nemohou být ani jedním, ani druhým, protože chyba je v nás,“ dodává.
Je dobré se zmínit o stabilitě německé vlády
Angela Merkelová a její CDU/CSU vyhrála podle předpokladů německé volby. Druhé místo patří SPD. AfD se poprvé dostala do parlamentu. „Co k tomu říkat, když jsme o tom samém mluvili už skoro před rokem? Upozorňovali jsme na to, že kancléřka Merkelová mluví a jedná v zájmu zájmových skupin, jejich činnost někdy moderuje, někdy řídí. A někdy také tyto vlivové skupiny vedou a řídí Angelu Merkelovou,“ reaguje Zbořil. „Přesto je však dobré zmínit se o stabilitě německé vlády a úřadu kancléře/kancléřky a nehledat dokonce ani v jejím (podle našeho názoru chybném) rozhodnutí rozvrat politického systému Spolkové republiky Německo. K tomu je ještě velmi daleko a kdo nevěří, ať si spočítá frekvenci výměn vlád ČR, jejích předsedů a většiny administrativního personálu po roce 1993 a porovná se SRN. V Německu to chodí trochu jinak než u nás a svými zlozvyky nemusíme měřit tamější poměry,“ dodal. Zároveň také podotkl: „Dokonce vidím i na těchto volebních výsledcích jako pozitivní, že existují v SRN dvě velké politické strany, byť jedna ve stavu podobnému boxerskému klinči. A další dvě tři politické strany, které mohou postupně vytvářet ‚třetí sílu‘, se kterou máme u nás tradičně různé potíže.“
Publicista Jaroslav Šonka k tomu v komentáři pro Českou televizi poznamenal: „Hlasy pro AfD jsou naprosto ztracené hlasy, protože ta strana má naprosto nulový koaliční potenciál, což si ti lidé asi brzo uvědomí.“ Domnívá se, že až voliči zjistí, že tato strana legislativně nic neprosadí, odvrátí se od ní. Vysvětlil také, proč v průzkumech získala menší podporu než ve skutečnosti: „Ten efekt byl prozkoumáván předem, zadem a je to spíše to, že ta strana má do té míry perverzní náběhy, že se lidé styděli přiznat, že ji budou volit,“ vyjádřil názor publicista. Připomněl také, že strana uspěla především v bývalé komunistické části Německa.
„To je, bohužel, jen jakési proroctví, které se může a nemusí vyplnit. Politické systémy, a dokonce celé politické dějiny nejsou tak jednoduché. Co víme, o čem se bude v EU mluvit za rok nebo za dva? Možná na slova Jaroslava Šonky dojde, možná vůbec ne. Dokonce i z Německa od Výmarské republiky po současnost máme zkušenosti a víme, že více záleží na skutcích a slovech než na přáních sebesečtělejších analytiků,“ upozornil Zbořil.
Psali jsme:
I od Marxe se mohl Zaorálek leccos dozvědět
Z české politické scény můžeme upozornit na téma „Konec levné práce“, kterého se chopil pevně i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Lze tomu věřit a dělá kampaň dobře? „Nevím, zda tato slova pronesl pan Zaorálek ještě před nebo po svém neštěstí na moravské silnici/dálnici. Zřejmě to tak ale ‚cítí‘. Když si myslí, že konec levné práce zařídí nějaký ústřední výbor ČSSD nebo třeba i politická strana, která se nějak prokoktá do vládní koalice, měl by si vzpomenout na svá školní léta. Studoval sice jen marx-leninskou filosofii, ale i od Karla Marxe se mohl dozvědět, že ekonomika, cenová politika a další a další sektory národního hospodářství nepodléhají vůli a řízení jednoho politika anebo jedné politické strany,“ komentuje Zbořil. „A protože si myslíme, že pan Zaorálek studoval a vystudoval s lepšími výsledky než jeho mnozí přátelé a přítelkyně z ČSSD, pak bychom mu měli říct, ať z nás nedělá hlupáky. Hesla jsou hesla, ale ta jsou dobrá jen na ty zbytky billboardů, které ještě sem tam můžeme vidět ve volné přírodě. Dojít k dohodě na cenové politice vlády není tak jednoduché, jak to na plakátech okolo silnic vypadá. Od hesel k činům je dnes možná dále, než si volební lídr ČSSD a zároveň MZV myslí,“ dodal.
Náměstek ministra průmyslu a kandidát ČSSD v Ústeckém kraji Karel Novotný připodobnil ve facebookové diskuzi Romy k medúzám. Podle něj jsou „otravný a k ničemu“. A strhla se lavina kritiky. „To je úlet. Za sebe říkám, pokud je dnes ve funkci, po volbách nemá šanci pokračovat,“ řekl k tomu rázně Zaorálek v ČT. Přesto zatím nebyl Novotný odvolán ani ho nestáhli z kandidátky. „I v ČSSD se řeči vedou a pivo se pije. Třeba to pan Novotný nepřežije. Ale co je jeden ‚úlet‘ proti zelenému stolu, na kterém leží k rozdělování připravené peníze z EU? Ale abychom panu Novotnému nekřivdili, ze své činnosti znalce vím, že právě na severu mají hanlivé poznámky na úkor různých pomlouvaných skupin obyvatelstva vděčné publikum. Co bude po volbách v Ústí, sice nevím, ale vím, že ani v ČSSD se to před a po vážně nebere. A konec konců, ministerské koridory jsou dost široké, aby se tam nějaký ‚úlet‘ po volbách ztratil,“ uvedl politolog.
Mnichov? Ničemu se nenaučili a nic nepochopili…
Tento týden si budeme připomínat výročí mnichovského diktátu. Závěr Rozjezdu proto věnujeme tomuto tématu: „Já jsem se ve dnech mnichovské krize narodil a celý život mne pronásledují různé interpretace a desinterpretace této významné události. Snad bychom si mohli připomenout, že pro ČSR to byl začátek druhé světové války, a že nešlo jen o Sudety, ale o to, že se pět tehdejších evropských velmocí dohodlo o svém ‚tažení na Východ‘ bez dohody s kýmkoli z Východu. To, že se pak staly samy prvními oběťmi své bezohlednosti a kořistnictví, byl pak už jen důsledek jejich vlastní politické neobratnosti. Mj. i proto dodnes hledají viníky, kdo ten ‚Mnichov‘ vlastně zavinil. Nechci nikomu dnes radit, ale současníkům můžeme připomenout, že se mnozí naši současníci ničemu nenaučili a nic ze své minulosti nepochopili.“
A co říct na stále se opakující otázky, zda se Češi měli bránit, nebo neměli? A také na paralely s dneškem, že nás Británie a Francie zradila a dnes s tím můžeme počítat také? „To je takové ‚hádání z výsledku‘. Kdyby druhá světová válka dopadla jinak a my dnes mluvili německy, třeba by se nám snadněji žilo v EU, anebo bychom vůbec nebyli. Ti Čechoslováci, kteří padli na všech frontách druhé světové války si to vyřešili sami. A přesto se jim tu a tam dostává naučení, že se měli chovat jinak. S úctou o tom jednou mluvil herec Radoslav Brzobohatý, který od okamžiku seznámení se s osudem čsl. parašutistů, kteří pro něj dávno nebyli ‚zabijáky z Londýna‘, řekl, že od té doby kdykoli šel okolo otvoru do krypty posledního boje parašutistů s německou přesilou, vždy salutoval. A nemusel to nikdo vidět. Byla to jeho malé osobní vyznání hrdinům, kterých si vážil až do konce svého života.“
Některá výročí jsou v tisku i televizi medializována více, jiná méně. A jak to bude s tímto? „Stačí si přečíst několik knížek z různých let vývoje čsl. a české historické vědy a nepřestáváme žasnout, jak se ta historie neustále mění. S tím rokem 1968 je to trochu složitější. Ještě před několika lety se na něj nadávalo, nyní mnoho těch, ‚kteří u toho nebyli‘, cítí příležitost ‚vstoupit do dějin‘. Trochu se zpožděním, ale lecjaká příležitost se dá využít k sebereprezentaci. Stejné je to, samozřejmě, s výročím roku 1989. Dějin se vždy zmocňují ti pohotovější; a ti kteří ‚chvíli stáli, již stojí opodál‘,“ uzavírá dnešní Rozjezd doktor Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
