V uplynulých dnech informovala česká média o tom, že i když počet uprchlíků umístěných v českých detenčních zařízeních stoupá, v Česku z nich nakonec nezůstane skoro nikdo. V deníku E15 se objevil článek, odvolávající se na právníky pracující s běženci, podle nichž úředníci neberou ohled na stav jednotlivých uprchlíků. Může k tomu opravdu docházet?

Pokud vím, a je to dlouhodobá zkušenost, tak vyjádření mnohých právníků pracujících s běženci, jsou velmi často mimo realitu. Je to sice docela pochopitelné, protože uprchlíci jsou vynikajícím zdrojem jejich obživy, což platí i o mnohých novinářích, lidskoprávních aktivistech, akademicích a politicích, samozřejmě organizátory nelegální migrace počínaje. Na druhé straně je velmi nebezpečné, je-li mnohým účelově pokrouceným a zdánlivě zaručeným informacím příliš nasloucháno. Pokud jde o zdravotní stav, tak každý, podtrhuji každý, zdravotním screeningem prochází. Odhalí-li ten nějaké život či zdraví ohrožující skutečnosti, pak je každý, a znovu podtrhuji každý, léčen v časových intencích délky jeho pobytu v zařízení. Takže v tomto případě bych doporučil oněm právníkům, aby si znovu ověřili to, co říkají do médií a čím nejen sami sebe vzrušují. Obecně platí, že se v těchto souvislostech nic neponechává náhodě, mimo jiné i proto, že tito lidé jsou umístěni v hromadných ubytovacích zařízeních a přicházejí z destinací, kde zdravotní rizika jsou nesrovnatelně vyšší než u nás.

Kritika zazněla i tím směrem, že úředníci nedbají na přetíženost hraničních států Evropské unie, které už nápor uprchlíků nezvládají, a vracejí jim je zpět. Mohou ale vůbec postupovat jinak?

Jestliže lze považovat první část vyjádření právníků za absurdní, k té druhé již není téměř co říci, tak hluboce odloučena od pravdy či skutečného stavu věcí je. Spíše je na místě otázka, jak by tito odborníci zajistili, aby takový člověk dobrovolně zůstal někde, kde být zásadně nechce. O tom byla mimo jiné i ona zmiňovaná vzpoura v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá. Pokud by tím spásným řešením měla být rezignace na jakákoliv bezpečnostní či zdravotnická opatření, pokud by jakékoliv ilegální překročení státních hranic mělo být tolerováno a nikdo by neměl být proti své vůli nikde zadržován, jak mnozí – a tušíme proč – naznačují, a to u vědomí neoddiskutovatelné skutečnosti, že v okamžiku zadržení jakéhokoliv ilegálního návštěvníka naší republiky o jeho úmyslech nevíme vůbec nic, víme jen, že porušuje naše zákony a do doby prokázání opaku je tak závažným bezpečnostním a zdravotním rizikem, pak se musíme rozloučit nejen se základními principy naší demokracie a svobody, ale nezbývá než čekat, až nová, pro změnu totalitní pravidla nesvobody a neprosperity, určí různá populistická, extrémistická či nacionalistická uskupení, nebo snad přímo Islámský stát. To přeci nelze připustit za žádných okolností.

Úřadům je také vytýkána špatná procesní praxe a jako příklad se uvádí verdikt Krajského soudu v Praze, který v červnu rozhodl, že Česko nesmí vrátit do Bulharska jezídskou rodinu pana Asaada z Iráku. Jak častá jsou taková pochybení?

Otázkou je, kdo vytýká a pak také proč. V zásadě je aplikována praxe, jen logicky ve větším rozsahu, která tady existuje více než deset let a já bych této praxi nevytkl do této chvíle téměř nic. Na tom by nic nezměnila ani skutečnost, pokud by došlo k ojedinělému úřednickému pochybení, to nelze vyloučit nikdy. Ojedinělá rozhodnutí soudu, která jsou v těchto případech závazná pouze v konkrétních případech, o špatné procesní praxi nemohou vypovídat vůbec nic. Jen na okraj, je docela zajímavé, jak český soud dospěl k názoru, že v Bulharsku, které je členem Evropské unie od roku 2007 a které musí dodržovat stejná evropská pravidla jako Česká republika, není pro jezídského uprchlíka z Iráku bezpečno. To se asi taky někde stala chyba.