Rendo, hned na úvod se zeptám, co říkáte na to, co se odehrává mezi ministrem Macinkou a Hradem? A co říci na ty demonstrace organizované Milionem chvilek na podporu prezidenta, jež mají prý pokračovat i po republice?
Mně to, upřímně, celé přijde jako jeden velký bizár. Jak z jedné, tak z druhé strany. Jakýkoli ministr nebo vrcholný politik by měl rozhodně zvážit, jak komunikuje se svým „politickým“ okolím, s prezidentem, s premiérem, ale například i s médii. Měl by být především diplomat, zvlášť ministr zahraničních věcí. To, jak to napsal, co napsal, není v pořádku, byť to třeba má jasný obrys toho, jak se tu i v minulosti komunikovalo napříč politikou v rámci vyjednávání postů, tlaků i na předchozí prezidenty. Kdo si myslí, že nikdy žádný prezident nebyl takto „vydírán“, nebo i hůře, je opravdu naivní.
Podívejme se třeba na Miloše Zemana, kterému vyhrožovali někteří odejmutím kompetencí, zbavením funkce nebo dokonce svéprávnosti, až po to, kdy jeden z poslanců ODS „vyzýval“ na sociálních sítích, že je třeba ho „podříznout“… Něco odporného.
Další věc je, že ať už prezident chce, nebo nechce někoho jmenovat, má tohle vyjednávání zůstat pořád za zavřenými dveřmi. Rozhodně nebylo chytré a správné cokoli zveřejňovat. Aspoň do doby, než by si prezident Pavel nechal udělat nějaký právní a politický rozbor. Zbytečně to celé přerostlo v neuvěřitelnou frašku. Zvlášť když ministr komunikoval v té době s neoficiálním spolupracovníkem hlavy státu. Kdyby komunikoval s kancléřem, s ředitelem odboru nebo s mluvčím Hradu, bylo by to ok. Ale protože komunikoval s „přítelem po boku“ pana prezidenta, nehází to rozhodně na celou věc lepší světlo, spíše naopak stín. Ale budiž.
Ovšem svolávat kvůli tomu demonstrace, to mi přijde až hysterické. Jsem totálně apolitický a jsem zastáncem hesla – padni komu padni. Proto říkám, když už chce být někdo „zastáncem hodnot, demokracie, slušnosti, pořádku a férovosti“, jak tvrdí spolek Milion chvilek, měl rozhodně svolat demonstraci nebo demonstrace ve chvílích, kdy jde skutečně o ohrožení bezpečnosti státu – když se „přes“ člena vlády, a dokonce ministra spravedlnosti perou miliardy, navíc s posvěcením a vědomím premiéra a „neodsouzení“ od prezidenta. Nestalo se nic! Tento spolek nesvolal demonstraci ani tehdy, když se řešila kauza Dozimetr, kde – a to pozor! – umírali lidé, byli zastrašováni lidé, včetně soudců, a kdy je kauza spojená s čelnými politickými osobami.
Ani když se přišlo na podivnou „kampeličku“, kde figuroval zase bývalý premiér. A každý, kdo nemá v hlavě bramboračku, musí uznat, že kdyby se tyhle všechny kauzy děly za vlády Andreje Babiše nebo Bohuslava Sobotky nebo Miloše Zemana (coby premiéra) či dalších, to by byly demonstrace! To by možná vyzývali i k defenestraci. Vadí mi na tom ta zaujatost. A to, že si tu „kauzu Macinka versus Hrad“ vzali někteří jako záminku. Samozřejmě je v pořádku, že jde někdo demonstrovat, má na to plné právo a je to jeden z pilířů demokracie. Je ale dobré zvážit ty důvody. Za chvíli tady mohou být demonstrace třeba proto, že je špatné počasí, nebo že někde někdo ve Sněmovně neodpověděl na pozdrav. To byla ironie.
Psali jsme:
Minulou neděli na akci Chvilek vystoupili i někteří umělci. Jak vnímáte jejich podporu prezidenta? Co říct k tomu, co od nich zaznělo? Padla například slova o „pevných morálních hodnotách prezidenta“ nebo že „jsou odhodláni bránit demokracii“…
Tak logicky, jsou to lidé, kteří prezidenta Pavla podporují od začátku a cítili asi morální potřebu jej podpořit. Například, jako když kdysi sládkovci uráželi Václava Havla a paní Dagmar proti tomu pískotem protestovala. I tehdy se ozvali někteří umělci a osobnosti. Je to jejich právo a je dobře, že vyjádřili svůj názor. Dobrá je ta zmínka o „morálních hodnotách“. Ve vší úctě k prezidentu Pavlovi a k jeho kontroverzní minulosti (ale stejné je to i u Andreje Babiše nebo u některých dalších bývalých a možná i současných politiků) bych s těmito slovy šetřil.
Osobně jsem zastáncem toho, že nikdo, kdo byl před rokem 1989 jakkoli ve straně na vyšším postu či v jiných uskupeních té doby, by neměl mít možnost kandidovat do vyšších pater politiky, řekněme maximálně do městského zastupitelstva. Ok, kdo byl pár let řadovým komunistou, proč ne, takových byly statisíce a mnohdy to udělali jen proto, aby měli klid nebo aby mohly jejich děti studovat. Ale kdokoli má punc toho, že je tam pochybnost ohledně působení v nějaké tehdejší kontrarozvědce nebo ve Státní bezpečnosti, prostě pardon. A tohle kdyby se už tehdy schválilo, nebo o pár let později, a zakotvilo do zákonů, případně do Ústavy, nemuseli bychom se tu dnes roky hádat a očerňovat se a soudit se a podobně.
A abych se vrátil k těm umělcům: Od některých padala logická slova a vyjádření, a dávalo to smysl. A vyzývali především k zachování nějaké slušnosti, řádu, pořádku, a k zachování demokratických hodnot. Někteří – a to nejen ti, co byli na náměstí – mají třeba plná ústa svobody a demokracie, ale chovají se přesně opačně.
Fotogalerie: - Stojíme za prezidentem
Psali jsme:
A mají být právě umělci tím „hlasem lidu“?
Nemyslím si, že by zrovna umělci nebo třeba lékaři nebo kováři nebo učitelé měli být nějakým hlasem lidu. Nějakým nositelem jediných správných myšlenek. Každý je individuální. To, že se umělci odpradávna vyjadřují k celospolečenskému dění, tady bylo, je a bude.
Ale někteří by si měli skutečně třeba zjistit další informace a nečerpat jen z toho, co si ráno přečtou na facebooku nebo v tisku. Někteří třeba vůbec netuší – což jsem pochopil i z vlastní zkušenosti – jak funguje u nás sociální systém, s čím vším se musí handicapovaní, těžce nemocní nebo senioři potýkat. Někteří mají „prostě hned jasno“.
Nebo jak opravdu funguje systém přijímání zákonů, vůbec diplomacie nebo komunikování mezi členy vlády a podobně. Mají pocit, že vše je ideové. Ale politika je stále jedna velká hra a bohužel vždy byla jakýmsi „výměnným obchodem“. To, že někdo byl zvolen, nebo nebyl, ještě neznamená, že bude automaticky na nějakém postu, nebo být musí. Takhle to prostě nefunguje, ale funguje takhle parlamentní demokracie. Bohudík, nebo bohužel.
Na základě jejich vystoupení se ozval ministr kultury Klempíř a pozval je na setkání. Umělci naopak pozvali jeho na veřejné setkání, což on odmítl s tím, že chce jednat o kultuře, a ne o politice. Co na toto určité „dohadování“ mezi umělci a ministrem říci?
Já být třeba tím umělcem, kterého se to týká a ministr jej (je) pozval velmi férově a slušně k jednání, tak bych to jednání přijal. Protože vyslechnout si jeho názor, nabídku nebo podnět můžu, můžu taky nesouhlasit a mohu s poděkováním ze setkání odejít.
Co se mi hrubě nelíbilo, že někteří na sociálních sítích hned psali vzkazy, jako že si je „bývalý estébák zval na kobereček“ a „estébácké praktiky“ a podobné výkřiky. Proboha, pokud někdo pořád nechápe, že všude v civilizovaných zemích mluví zástupci státu s členy jednotlivých společenských vrstev a se zástupci různých cechů, pak opravdu nepochopil, jak to funguje. A to si o minulosti pana ministra mohu myslet své. Ale je to přesně o té slušnosti, toleranci a nestranném pochopení. To, že oni chtěli, aby za nimi přišel do divadla a byla by to jakási aréna, pardon, ale takhle to opravdu nefunguje. Taky si třeba policisté nezvou ministry vnitra nebo školství do tělocvičny nebo do výslechovky (do jim blízkého prostředí), když chtějí něco vyjednat nebo sdělit nějaké podněty, kritiku a podobně. Vždy jdou zástupci té společnosti za představitelem té exekutivy. Je to o nějaké slušnosti a svým způsobem o diplomatické formě fungování vztahů.
A ano, je i jejich právo odmítnout, ale pak nikdo nemůže říct, že ministrovi je jedno, co se v kultuře děje. Byli tu tací, kterým to opravdu bylo jedno – a nejenom v kultuře. A ti si nikdy zástupce takových skupin nepozvali.
Psali jsme:
Poměrně dost se diskutuje také o dotacích v kultuře. Z některých míst zaznívá, že by si umělci měli na sebe vydělat sami, ostatně jako jiní živnostníci. Jak to vidíte vy?
Kultura je – podobně jako vzdělání – nesmírně důležitá. Je to jakýsi odraz a obraz té doby. Ale vše by se mělo dělat rozumně. Já nemám rád takové ty výkřiky o „komediantech a šašcích a podobně“. Znám pár lidí, kteří je takto nazývají, ale pak se na seriály, v kterých hrají, rádi dívají, nebo na muzikál či činohru jdou a tleskají „těm komediantům“.
Nicméně jsou třeba divadla, do kterých stát, města dávají až nehorázné částky, a ta si pak i dělají různé experimentální kusy, na které přijde třeba pár desítek diváků. Zatímco znám mnohá soukromá divadla nebo společnosti, které jedou bez dotací, mají stále natřískáno a ani by je nenapadlo požádat o grant. A když náhodou, nedostanou ho třeba se slovy, že „jde o komerci“. No, vše by mělo být dnes v tomto ohledu komerční, protože si na sebe musí vydělat. Musí zaplatit nájem, elektřinu, techniky a podobně. Bez toho to nejde.
Trochu problémem je u nás to, že třeba Praha má na rozlohu a počet obyvatel jeden z největších počtů divadelních scén a „při-scén“ v Evropě, a opravdu nelze vyhovět všem. Na druhou stranu, i v některých „státních kulturních institucích“ se nehorázně plýtvalo a plýtvá a dělají se různé experimenty. Kdyby si to měla některá taková divadla platit ze svého, tedy ze vstupného, nehrála by ani měsíc.
Jste pro zrušení poplatků pro ČT a ČRo?Anketa
Stejně tak by to mělo být ve sportu. A ne, že by stát rozdělil miliardy na sport, a pak by si managementy vyplácely milionové odměny. Nebo aby někdo, kdo podporuje tu správnou politickou stranu, dostal pro své divadlo štědrou dotaci. Tohle by mělo být zcela apolitické!
A jsou, podle vašeho názoru, dotace v ČR správně nastavené? Když si vezmeme všechny umělce, divadla, zpěváky. Jak to vlastně je?
Jak jsem řekl, mnohdy to není asi úplně dobře nastavené a transparentní. Umělci jako takoví – herci, zpěváci samotní – nejsou nějak dotováni! Ti si většinou musí vydělat sami na sebe. Je to ale i jako s různým oceňováním za nejlepší výkony: často se hodnotí primárně státní, městská a krajská divadla a soubory, ale málokdy dostává cenu herec ze soukromé divadelní společnosti, který má zcela vyprodáno i na rok dopředu. A teď si musíme položit otázku, kdo dělá pro kulturu víc? Zda ten, který tvoří „intelektuálskou ideu“ hry, která se hraje párkrát do roka, a ještě po půlce představení diváci odcházejí – nebo ten, kdo dokáže přilákat do sálů na sebe či na svůj soubor stovky lidí, mnohdy opakovaně? Je to vždy úhel pohledu.
A máte informace, jak je toto například na Slovensku, nebo třeba v Rakousku, v Německu, v Maďarsku?
Tak, nemůžeme srovnávat Rakousko a Německo se Slovenskem a Maďarskem a s námi. Za prvé, na Slovensku a v Maďarsku není tolik divadel a divadelních společností a spolků jako u nás nebo v Německu, a za další každá ta země má jinak nastavený systém. Slováci a Maďaři mají silně kontrolovaný grantový systém. Ale logicky – a zase, to bylo, je a bude – jsou tam objektivně posuzované kousky a činnost některých divadel, ale i subjektivně. Slovensko je navíc umělecky dost nestabilní, řada umělců protestuje proti vládě a současnému systému.
V Rakousku to mají rozdělené, ale tam třeba stát doplácí zdravotní a sociální pojištění mnohým umělcům s nízkými příjmy. OSVČ v kultuře tam nejsou brány jako hobby, ale jako součást ekonomiky.
A Němci? Ti mají prý nejhustší síť veřejných divadel na světě. Německo stále investuje do kultury nějakých 10 miliard eur ročně. Ale tady srovnáváme 80milionovou spolkovou republiku a naši 10,5milionovou zemičku. Německo má taky speciální sociální systém pro umělce, kdy stát a vlastně i diváci tam přispívají na jejich pojištění. Umělec tak platí jen část. To je model, který mnoho zemí obdivuje.
Psali jsme:
Velké dohady jsou i kolem koncesionářských poplatků. Jak toto, podle vás, řešit? A jakou úlohu v dnešní době vůbec mají veřejnoprávní média? Mají, nebo nemají své opodstatnění?
Osobně si myslím, že výše poplatků není nijak likvidační, pro nikoho z nás. S ohledem na to, za co všechno platíme, jsou to opravdu „drobné na kafe“. Mně by spíš přišlo smysluplnější, kdyby někteří volali po efektivním využití těch finančních prostředků. Aby se opravdu využívaly na pestrou škálu programů. Aby ve veřejnoprávní televizi neběžela každý den v týdnu v hlavním vysílacím čase kriminálka, vraždění a násilí. Nemusí tam být stále jen „oduševnělý“ druh intelektuálských a hlubokomyslných pořadů.
Když ale vidím jiné veřejnoprávní televize v Evropě, kde se dělá velká zábava, hudební, pěvecká show a další projekty... vše tam působí velmi fresh, tak naše veřejnoprávní televize je stále trochu v šedi. Nevím, kdo kde vzal, že vše, co je veřejnoprávní, musí být, až na výjimky, temné. Jediná jakási show, která běží v rámci zábavy na ČT, je StarDance a Peče celá země. Ostatně oba pořady jsou na vysoké profi úrovni a velmi sledované. I proto by třeba StarDance rády soukromé televize, protože by jim přinesla další sledovanost.
Poplatky bych asi zachoval, ale dával bych důraz na hospodaření veřejnoprávních médií. Sice v drtivé většině států v Evropě, ale i jinde na světě, jsou veřejnoprávní média jak spojena, tak i financována ze státního rozpočtu, ale oni to mají často nastavené už odjakživa. Otázkou je, co by to udělalo tady u nás, a zda by to neudělalo ekonomicky víc škody než užitku. A pak, zase to rozdělí společnost. Byl bych opravdu rád, kdyby se už našli lidi, kteří ji budou spojovat, ne rozdělovat. To se totiž stále děje. A je jedno, zda je u moci Havel, Zeman nebo Pavel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 9 čtenářů)
Jsou umělci na náměstích skutečným „hlasem lidu“?
Petouss
