Designovaný český premiér Andrej Babiš se stejně jako ostatní premiéři Visegrádské čtyřky rozhodl neúčastnit se minisummitu šestnácti evropských zemí k migraci. Považujete toto rozhodnutí za správné?
Je zřejmé, že rozhodnutí bylo učiněno jako akt solidarity jednoho státu s druhým v rámci V4. Ale myslím, že jsme měli být účastníky této diskuse, protože se tam probírala témata, na která v summitu, který má nyní probíhat, není prostor, ani čas, ani podmínky. Myslím, že bychom měli být u diskuse, která je někdy nepříjemná, ale neúčast podle mne nepřinese nějaký pozitivní výsledek.
Doporučujete ÚV KSČM doporučit poslancům KSČM toleranci vlády Andreje Babiše?Anketa
V minulosti jsme si stěžovali na to, když probíhaly diskuse „o nás bez nás“, ať už šlo o Mnichov nebo invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, o které se rozhodlo v Moskvě. Není divné, že se dneska sami vzdáváme možnosti zasáhnout do diskuse, která se týká celé Evropy, tedy i nás, a nesnažíme se prosadit nebo alespoň vysvětlit svůj pohled, svoje stanovisko?
Pokud máme možnost se k věci vyjadřovat, i za cenu, že to je nepříjemná diskuse, a ta by určitě nepříjemná byla, tak je potřeba toho využít. Někdy v budoucnosti se nám může stát, že na podobnou diskusi nebudeme pozváni . A byť bude také zahájena nestandardním způsobem, jak zdůvodňovali představitelé V4 svoji neúčast, budeme se jí chtít příště účastnit, protože to budeme považovat za nutné. Ale pak mohou představitelé některých států říci, například Francie, tehdy jste nechtěli, že to není regulérně a standardně svolaná schůzka, tak jsme vás nyní nezvali. Současné rozhodnutí tedy může být kontraproduktivní do budoucnosti.
Jak se díváte na návrhy, které padají ze strany některých zemí? Například od francouzského prezidenta Emanuela Macrona třeba návrh, aby státy, které nebudou chtít přijímat migranty, byly sankcionovány? A to se týká právě zemí Visegrádské čtyřky.
Fotogalerie: - Před Klinikou na ulici
Pan prezident Macron ne úplně poslouchá, co říkají jeho kolegové v Evropské unii. Například České republika říká „my nechceme přijímat uprchlíky, protože si myslíme, že to není řešení, ale jsme ochotni platit některé projekty, které tu migraci budou omezovat nebo zmírňovat její následky“. To prostě znamená, že nebudeme přijímat lidi, ale budeme platit. On tomu říká pokuta, my tomu říkáme příspěvek k řešení problému. Ve výsledku je to téměř stejné, akorát z úst pana Macrona to je výhružka, od nás je to vstřícné gesto. Myslím, že tento způsob komunikace, který zvolil Macron už v minulosti několikrát, Evropu skutečně rozbíjí a dostává ji do situace, kdy se spousta jiných, důležitějších problémů těžce řeší, protože některé státy, a on je typický představitel, začínají řešit problémy uvnitř Evropské unie silou, a ne na základě vzájemného porozumění.
Přitom on chtěl být tím, kdo Evropu spojuje, a teď ji tímto konfrontačním stylem rozděluje. Jak si tento rozpor vysvětlujete?
Já si nemyslím, že by se snažil Evropu vědomě rozdělovat. V jeho očích je to jakýsi pokus o sjednocení, o sbližování. Ale způsob, jakým to dělá, vede k opaku. On se rozhodl, že když to nejde po dobrém, půjde to po zlém, a silou chce donutit ty, kteří jsou podle jeho názoru neposlušní, aby respektovali z devadesáti procent jeho názory, jak problémy uvnitř Evropy řešit. A to mimochodem nejde jen o problém migrace. Myslím, že to je špatně. Pokud bude dál používat takový postup, bude dál prohlubovat problémy uvnitř Evropy. A netýká se to jen střední Evropy, ten problém se může vyskytnout i v jiných částech Evropské unie.
Řada zemí už se snaží řešit problémy po svém. Například Itálie, na které je jako na státu ležícím na vnější hranici Evropské unie nejsilnější zátěž, odmítá už přijímat migranty, které z moře u libyjských břehů vylovili záchranáři z jiných zemí než Itálie. Už podruhé jim nedovolila přistát ve svých přístavech. Teď italský ministr vnitra Matteo Salvini německé humanitární organizaci Lifeline, která veze dvě stovky uprchlíků, vzkázal, že Itálii uvidí jen na pohlednici. Není už to opravdu zoufalé volání o pomoc, aby největší zátěž nebyla jen na některých státech?
Ten problém spočívá v tom, že Evropa v čele s Evropskou komisí problém s migrací vůbec neřešila. A neřeší ho v pohledu na to, co ta migrace vůbec je. Jestli jde skutečně jen o lidi, kteří utíkají z válečné zóny před násilím, nebo jde o ekonomické migranty. My jsme dopustili, aby se spustil proud migrantů do Evropy, akceptovali jsme, stále akceptujeme a mluvíme o jakési povinnosti solidarity s lidmi, kteří odcházejí ze svých domovů jen proto, že jsou ekonomičtí migranti. Ale může se stát, že se dostane do pohybu půlka Afriky a ta půlka Afriky se do Evropy nevejde, takže to zákonitě musí mít negativní dopad. Za druhé: Evropská unie v čele s Evropskou komisí nebyla schopna vyřešit takovou základní věc, jako to, že se skutečně začnou chránit vnější hranice Evropské unie. Jestliže jsme někdy v minulosti přijali nějaké normy, které neodpovídají současným podmínkám, tak jsme je měli už dávno změnit. To jsou třeba ty různé stížnosti a žaloby migrantů, že nebyli akceptováni do Evropy, ačkoli si myslí, že na to mají právo, a využívají k tomu některá ustanovení evropských norem. Ale tento problém se musí řešit tak, aby se chránila Evropa, a ne jako dnes - všichni ostatní, jen ne Evropa. S tím souvisí i to, co se momentálně děje ve Středozemním moři. Pokud někdo říká, že by měly být ostatní státy solidární, chci upozornit na to, že Francie byla tím motorem, který znamenal likvidaci Kaddáfího režimu v Libyi, destabilizaci tohoto státu, a tím vytvoření otevřeného kanálu, který je dneska využíván poměrně velkou částí pašeráků lidí, kteří migranty dostávají přes lybijské hranice do Evropy. Jestliže Francie byla jedním z iniciátorů narušení tohoto systému, byť Kaddáfí nebyl samozřejmě vůbec lidumilný, byl diktátor, ale zajišťoval nějakou stabilitu a bezpečnost v tomto regionu, tak by teď měla přijmout opatření, aby tamní režim dostala do takové situace, aby byl stabilní a byl schopen ovládat vlastní stát. Aby Libye nebyla částí Afriky, která je pro nás nebezpečná, protože cesta migrantů vede z velké části přes Libyi. To je věc, která by se v každém případě měla řešit.
Ale co dělat s těmi loděmi, které loví migranty z moře, ale nikdo je nechce přijmout?
Pokud po Středozemním moři putují německé lodi, ať nemíří k italským břehům, protože Italové s tím mají problémy oprávněně, ale ať obeplují půlku Evropy a přistanou v některém z německých přístavů, když si to němečtí zachránci přejí. Tady se děje něco, co je absolutně nepřirozené. Pokud se nezajistí vnější hranice Evropy, byť to pro někoho může být velmi nepříjemné, a pokud do Evropy nebudou chodit jen ti, kteří mají právo požádat o azyl nebo o nějakou dočasnou ochranu, tak tady budeme pořád zápasit s obrovským množstvím migrantů, kteří sem jdou jen z důvodu své představy o lepším ekonomickém žití v Evropě. Ale to ještě neznamená, že ti lidé tady budou mít skutečně ráj, o kterém sní, a vůbec to neznamená, že Evropa bude bezpečnější. Vidíme moc dobře, že informací o negativním chování migrantů přibývá, ale migrace bohužel narušuje i vnitřní jednotu společností v Evropě. Dokazují to poslední informace, jak se snižují preference vládní koalice vedené paní Merkelovou ve prospěch nacionalistické AFD. To je zcela jasný problém, který musíme v Evropě řešit. A čím nám to bude trvat déle, tím to bude horší a bolestivější
Říkal jste, že Evropa by měla změnit přístup, aby chránila především sebe a své občany, a ne všechny ostatní. Neměla by se tedy změnit i legislativa, pokud jde o nárok na azyl? Protože se objevují obavy, že pokud budou moci zájemci o vstup do Evropy žádat o azyl už v uprchlických táborech na severu Afriky, bude paradoxně žadatelů mnohem víc než dnes, protože nebudou muset riskovat nebezpečnou cestu na člunech přes Středozemní moře.
Samozřejmě, že podmínky pro udělení azylu budou muset být mnohem přísnější, protože i legislativa musí reflektovat novou situaci, která je už jinde než před deseti až patnácti lety. Ale ty hotspoty nemusí být vůbec vzdáleny od evropských hranic, ty mohou být na území Libye, pokud se domluvíme s nějakým reprezentativním vedením libyjského státu. To neznamená, že lidé nastoupí třeba někde v Nigérii do nějakého azylového zařízení a tam řeknou, že chtějí do Německa, a půjdou do Německa. To je přece otázka bezprostředních hranic Evropské unie. Ale do Evropské unie by měl vstupovat jen ten, kdo má na to právo. Mimochodem ilegální překročení státních hranic je trestný čin. Tak proč to platí pro občany některých států a v některých oblastech, ale neplatí to na jihu Evropy? Ti mimoevropští občané jsou dvojí kategorie. Když Ukrajinec nelegálně přejde hranice třeba do Polska, tak ho zavřou kvůli nelegálnímu přechodu hranice. Proč to tedy neplatí v celé Evropě? Schengen je přece postaven na tom, že se chrání vnější hranice schengenského prostoru.
Doufáte, že evropský summit, který začne tento týden a kterého už se snad zúčastníme, přijde s nějakým zásadním řešením problému migrace, když už v řadě zemí se kvůli tomu komplikuje i vnitropolitická situace? Novou vládu, která má odmítavější přístup k migraci, má nejen Itálie, ale i Rakousko, pod tlak bavorských politiků se dostává ve vládní koalici i německá kancléřka Angela Merkelová.
Já jsem hodně skeptický ke způsobu řízení Evropy ze strany Evropské komise. To je orgán, který je podle mého názoru byrokratický, nemá žádnou odpovědnost a dělá chybu za chybou. Není to jen problém migrační vlny. Problémy byly například s různými dotacemi, různými normami, biopalivy. Tenhle orgán, pokud se bude stejně chovat i v budoucnosti, nebude schopen řešit základní problémy. V oblasti migrace bude Evropa schopna něco dělat až v okamžiku, kdy se začne rozpadávat jeden stát za druhým, nebo až začnou tendence odchodu z Evropské unie. Problémy se objevují v Německu, Itálii, která se také znovu štěpí na sever a jih. Váhání a vyhýbání se odpovědnosti je jeden velký problém, který Evropu může hodně poškodit. Těch dělicích čar je v Evropě příliš a bohužel je „v čele toho“ vždycky Evropská komise, která řeší všechno zdlouhavě, absolutně nepřirozeně a ne vždycky dokáže dosáhnout cíle, který si stanoví.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
