Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat?

Všechny tyto události vypovídají o tom, že se situace v naší zemi vyhrotila a dále se zostřuje. Odpůrci prezidenta Zemana se nikdy nesmířili s porážkou svého kandidáta v prezidentské volbě a vše nasvědčuje tomu, že se v Praze chystá další barevná revoluce nebo, chcete-li, Majdan. A je zřejmé, že s touto porážkou se nesmířily ani zahraniční síly, jejichž reprezentanty jsou Karel Schwarzenberg nebo Tomáš Halík. Zemanovi odpůrci se snaží vyvolat atmosféru roku 1989, ale pravděpodobně si neuvědomují, že nyní už nemají masovou podporu národa, jako měli sametoví revolucionáři v roce 1989. Mají ovšem masivní podporu ze zahraničí prostřednictvím všech možných politických neziskovek, nevládek, evropských fondů, fondů George Sorose, americké „vládní nevládky“ National Endowment for Democracy apod. Všechny tyto události jsou zasazené do mimořádně vyhrocené situace v Evropě v souvislosti s migrační krizí a vše nasvědčuje tomu, že se plány a scénáře zahraničních elit zvolením prezidenta Zemana poněkud zadrhly a že tyto síly se nyní snaží o to, aby se vše vrátilo k jejich původním plánům.

Miloše Zemana přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji?

Prezident Zeman si zaslouží obdiv a respekt za to, jakým způsobem brání zájmy České republiky. Proti islámskému terorismu se vyslovuje již dlouhá léta a nyní zaujal stejně nekompromisní postoj vůči islámské imigraci bez ohledu na to, že se stal terčem nevybíravých útoků a výhrůžek doma i v zahraničí. Strunu v žádném případě nepřetáhl.

Co se týká hrozby fyzického násilí, udělejme si analýzu současné situace. Karty jsou rozdány takto: Miloš Zeman svým vítězstvím v prezidentské volbě udělal čáru přes rozpočet nejenom domácí „kavárně“, ale i současnému establishmentu vládnoucímu v západních zemích, podobně jako Viktor Orbán v Maďarsku nebo Robert Fico na Slovensku. Tento establishment se jen tak nesmíří s nabouráním svých plánů a udělá vše pro to, aby sesadil nepohodlné a odbojné státníky, kteří stojí v čele zemí východní Evropy.

Pokud by tyto síly, tj. kavárna a její zahraniční loutkovodiči, čekaly na řádný termín prezidentských voleb, tak by současný prezident Zeman svého vyzyvatele hladce porazil, možná již v prvním kole. Lidé si opravdu nepřejí islamizaci naší země a ani v jiných ohledech kavárnu příliš nemilují. Je tedy zřejmé, že kavárna, chce-li uspět, musí použít nedemokratické metody. Jedna možnost je vyvolat masové demonstrace, které si vynutí odvolání prezidenta. Po takovém impeachmentu by ovšem musela následovat změna ústavy a zrušení přímé volby. Takový scénář ale nemá příliš velkou šanci na úspěch, protože lidé dnes v České republice prostě masově demonstrovat za požadavky kavárny nebudou. Takže zbývá jediná možnost – vyhrotit situaci podle jugoslávského či ukrajinského scénáře. Nějakou provokací pod falešnou vlajkou vyprovokovat násilí, které vyústí ve výjimečný stav, případně občanskou válku, a poté požádat o zahraniční zásah. Tento scénář je ovšem mimořádně rizikový i pro samotnou kavárnu, jednalo by se o totální hazard, který by vyžadoval od svých protagonistů doslova sebevražedné odhodlání. Znamenalo by to, že kavárna by musela mít pod svojí kontrolou armádu, policii a tajné služby, což ani zdaleka nepovažuji za jisté (ostatně to nebylo jisté ani v roce 1989). A jak znám členy a příznivce kavárny, jejich odhodláním hnát věci takto na krev a riskovat vlastní životy si nejsem ani v nejmenším jist. Navíc u nás v České republice se podobné scénáře nemají příliš tendenci uchytit, dáváme přednost spíše sametovým řešením. Takže zcela střízlivě odhaduji, že i tento pokus o Majdan vyšumí do prázdna stejně jako v roce 2014. Jako příliš schůdné nevidím ani opakování operace s „mrtvým studentem Martinem Šmídem“ z roku 1989, neboť tehdy byli lidé v Československu většinově proti tehdejší komunistické vládě a tato operace pod falešnou vlajkou byla jen posledním impulzem, který dal věci do pohybu. Dnes by taková operace neměla velkou šanci na úspěch.

Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?

Daniel Herman se samozřejmě setkávat s dalajlámou neměl, protože tím podrazil vládní strategii, která oficiální setkání s dalajlámou nepřipouští. Takže ano, Herman vládu podrazil a velmi se divím, že stále ještě po tomto podrazu ve vládě sedí. Dopis čtyř ústavních činitelů byl za těchto okolností zcela namístě.