Lidé tu nejsou šťastní, nemají rádi sebe ani druhé, a vylévají si to na uprchlících, vysvětluje aktivistka. Podle některých průzkumů prý mají Češi xenofobii zakódovanou v sobě

10.10.2015 10:38 | Zprávy

ROZHOVOR Lenka Šafránková Pavlíčková, která ve sdružení Nesehnutí organizuje kampaň Hej-Ty, zaměřenou proti nenávisti mezi mládeží, říká, že Češi jsou nešťastní a ve srovnání s tím je téma uprchlictví marginální problém. Strach by se ale podle ní neměl přehlížet, protože vždy ukazuje na něco důležitého. Pokud jde o možnosti Česka přijímat uprchlíky, bude podle Šafránkové záležet na vůli politiků a míře ochoty lidí – pokud budeme chtít, můžeme přijmout třeba sto tisíc, pokud ne, naše absorpční kapacita bude nula.

 Lidé tu nejsou šťastní, nemají rádi sebe ani druhé, a vylévají si to na uprchlících, vysvětluje aktivistka. Podle některých průzkumů prý mají Češi xenofobii zakódovanou v sobě
Foto: Hans Štembera
Popisek: Demonstrace proti islámu a uprchlíkům na Václavském náměstí

Nesehnutí organizuje kampaň Hej-Ty, zaměřenou proti nenávistným projevům mládeže. Jak je podle vás na tom česká společnost s nenávistí obecně?

Data získávaná v rámci měření postojů Evropanů, jako je např. Eurobarometr, ukazují, že odmítavé postoje k jiným skupinám, jako jsou imigranti, muslimové či Romové, se u nás dlouhodobě pohybují statisticky mezi nejvyššími. Proč to tak je, je otázka, na kterou existuje mnoho odpovědí. Některé výzkumy poukazují na provázanost xenofobie s etnocentricky definovanou národní identitou ve střední Evropě. Západní země historicky definovaly národ na základě občanské přináležitosti. I tohoto tématu se v rámci kampaně dotýkáme.

Stará česká moudrost praví, že strach má velké oči. I když panika některých lidí, která je spíš důsledkem snah o politický a mediální kšeft než odrazem reálného ohrožení, je pochopitelná. Všichni se ohánějí hodnotami, ale praxe ukazuje, že pro mnoho lidí jsou tyto hodnoty nepřijatelné, příliš abstraktní nebo nejasné. Ti, kteří by měli tyto hodnoty s lidmi diskutovat, a především je sami žít – politici a média – selhávají.

Myslím si ale, že skutečným problémem naší společnosti je to, že mnoho lidí prostě není šťastných. Mají pocit, že nemají právo na to, po čem touží, nebo že jim to právo chce někdo vzít. Nemají rádi sami sebe ani druhé, lidé si mezi sebou nevěří. Ve srovnání s tímto jsou témata jako uprchlictví naprosto marginální problém.

V popisu kampaně říkáte, že nebude moralizovat. Jak to lze při takovém tématu dělat?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: David Daniel

Důvěra

Myslíte, že lze věřit státu, když vidíme, jak jsou třeba politici úplatní nebo třeba se tu už měsíc řeší bitcoinová kauza? A k důvěře v soudy. Nemyslíte, že ji dost snižuje to, jak dlouho se kauzy vlečou? Třeba kauza Čapí hnízdo nebo třeba i Dozimetr. Kde je podle vás chyba? A divíte se, že pak důvě...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Docent Téra: Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let. Opakování „správných“ názorů vám otevírá dveře

20:00 Docent Téra: Odpor k Rusku se u nás pěstuje 35 let. Opakování „správných“ názorů vám otevírá dveře

„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž ži…