Praha se stala dějištěm historicky největšího mezinárodního summitu, Evropského politického shromáždění. Vláda si toto významné setkání evropských státníků pochvaluje. Jak se na něj díváte vy?
Naprosto zbytečná akce. Vyhozené peníze. Kongresová turistika. Ucpaná Praha. Snědené obložené chlebíčky. Luxusní závodka s obědy a večeřemi pro vyvolené. Zaneřáděný vzdušný prostor. Ekologická zátěž. Pokec kámošů, kteří spolu mluví, a někdy ani to ne, ale obyčejní lidé na ně už dávno kašlou. Vždyť je to komedie.
Přes úsměvy evropských politiků bylo podle některých zahraničních médií patrné, jak velké napětí panuje mezi některými zeměmi. Čím je to podle vás způsobeno?
Energetický průšvih žádné společné evropské řešení samozřejmě nemá, takže snaha sešněrovat země, jejichž přirozené zájmy se zcela rozcházejí, do jednoho šiku, je naprostý nesmysl. A nepomůže tomu ani podlézavost a servilita našeho premiéra, který jen prokazuje, jak slabý ve skutečnosti je.
Na druhou stranu se zdá, že především válka na Ukrajině Evropskou unii hodně sjednotila a do té doby hodně názorově rozpolcené mezinárodní společenství alespoň navenek postupuje jednotně. Je to tak, nebo je to jen přetvářka?
Pokud za země nebo státy budeme považovat jejich politickou věrchušku, což jsou v mnoha případech jen zbabělci, co drží ústa a krok, pak možná ano, ale ani to nejspíš není pravda. Ale pokud za země či státy považujeme především jejich obyvatelstvo, neplatí to už vůbec. Názory na ukrajinskou válku jsou různé a zdaleka se nekryjí pouze s tím, čím nás krmí naše média hlavního proudu a vládnoucí politická (j)elita.
Z úst premiéra Petra Fialy často slyšíme, že na ty nejvážnější problémy, které nás dnes trápí, je třeba především hledat celoevropské řešení, protože nežijeme na opuštěném ostrově. Proč s tímto přístupem české vlády tak hlasitě nesouhlasíte?
Už jsem odpověděla v jedné z předchozích otázek. Prostě proto, že žádné společné řešení neexistuje, respektive vždy někoho více a někoho méně znásilňuje. Neexistuje kupříkladu žádný důvod, proč bychom my měli platit za německou naprosto šílenou energetickou nezodpovědnost, se kterou si s typickou německou důkladností zničili vlastní energetický trh.
Válka na Ukrajině nebere konce, naopak po anexi dalších ukrajinských území v regionu eskaluje napětí a opět se mluví o hrozbě použití jaderných zbraní. Je vůbec podle vás šance, že válka v dohledné době skončí? A co by se podle vás muselo stát?
Pokud stávající politická reprezentace není schopná či ochotná řešit současné smrtelné nebezpečí diplomatickou cestou, prostě mluvit o míru, jednat o míru, hledat cestu k míru, pak nezbývá než takovou reprezentaci či reprezentace prostě vyměnit. Čím dříve, tím lépe. Válku přece nechceme nikdo.
Vláda zároveň pokračuje v přípravě zdanění neočekávatelných zisků, kdy toto zdanění plánuje rozšířit i na velké banky. Je to podle vás v pořádku, aby se ti, kteří na dnešní krizi vydělávají, výrazněji podíleli na řešení energetické či inflační krize?
Budu se opakovat snad už posté. Vláda pouze záplatuje následky, a ještě k tomu pozdě, špatně a lajdácky, ale neřeší skutečné příčiny. To znamená zničující zelenou politiku, neboli Green Deal, a mírové řešení ukrajinského konfliktu.
Na druhou stranu, vláda počítá, že toto zdanění přinese přibližně 85 miliard Kč. Kde jinde ale tyto peníze vzít?
Tohle mě nijak nedojímá ani neoslovuje. Kdyby politická reprezentace svými zaslepenými, čistě ideologickými kroky sama energetickou drahotu nezpůsobila, nemusela by následně řešit, jak lidem aspoň trošku ulevit.
V mnoha obcích a městech pokračují povolební vyjednávání, která mají rozhodnout o vedení jednotlivých radnic. Sledujete tato vyjednávání? Co říkáte na časté koaliční dohody, které vznikají mezi koalicí SPOLU a hnutím ANO?
Vás to překvapuje? Mě ne. Taková už je politika, takoví jsou lidé. A tohle bylo domluveno už dlouho před volbami.
Kandidáti zvoleni za vaši Trikoloru, ale např. také za SPD, často zůstávají stranou koaličních vyjednávání. Proč tomu tak podle vás je? Není to přece jen neúcta k hlasům voličů?
Ano, samozřejmě že to je neúcta k hlasům voličů. Ale je to také strach, že by prasklo, že ani Trikolora, ani SPD a další subjekty, které se na prvním místě hlásí k vlastní zemi, nejsou žádní extremisté, žádní ruští švábové, náckové či dezoláti – což je bohužel slovník primitivů, kteří mezi nám bohužel žijí –, nýbrž úplně normální lidé, kterým opravdu záleží na tom, v jaké zemi, v jakém městě, v jaké obci žijí.
autor: Karel Výborný
