Řekl jste pro server Info.cz, že Istanbulskou úmluvu považujete nejen za zbytečnou, ale také za nebezpečnou a vidíte v ní ohrožení svobody a demokratických principů zemí. V čem by mohlo dojít k ohrožení svobod a demokratických principů?

Ta úmluva je absolutně zbytečná, protože my řešíme domácí násilí v našem právním řádu poměrně dobře a možná by stačilo to jen nějakým způsobem vylepšit. Nebezpečí vidím v tom, že každá lidskoprávní úmluva – ať už máme deklaraci o lidských právech, deklaraci k právům dětí, nebo co se týká diskriminace žen, máme dokonce dokument OSN, který se zabývá diskriminací žen, a Evropský soud pro lidská práva – tak vždy se jedná buď o organizace, nebo úmluvy a mezinárodní dokumenty, které spojují lidi a lidé jsou v tom jednotní. Ale tato Istanbulská úmluva naopak lidí velmi rozděluje – a vidíme to nejen na diskusi, ale i uvnitř úmluvy, kde jsou rozdělováni muži od žen.

My dokonce máme úmluvu o právech dítěte, a ta platí pro všechny stejně. Dítě je chlapec, dítě je dívka. Ale v Istanbulské úmluvě je bod, že se máme zaměřit ohledně násilí pouze na chlapce a muže. Všechny tyto věci se mi nelíbí, protože společnost rozdělují a mám pocit, že jsou nebezpečné... Protože nám do budoucna i skrze tuto úmluvu mohou různí aktivisté mluvit do našich osobních životů v tom, jak máme vychovávat děti, mohou nám zasahovat do osobních životů partnerských, manželských a tak dále. Myslím, že v tuto chvíli dokážeme vše, včetně domácího násilí, řešit přes zákony v České republice.

Vadí vám tedy i obsah úmluvy v genderovém smyslu, který by měl zasahovat do vzdělávání a do výchovy dětí?

Samozřejmě, protože náš právní rád vlastně vůbec nezná pojem gender. Museli bychom ho nějak zavést, a z hlediska definice se jedná o sociální konstrukt. Protože v našem právním řádu řešíme biologický stav osob: jsou muži a ženy. Máme biologické rozdíly, a ne sociální konstrukt, který je plovoucí, to znamená, že dnes se mohu cítit mužem, zítra se mohu cítit ženou a pozítří se budu cítit jinak. Prý je několik desítek pohlaví a může v tom vzniknout velký chaos, kdo, kdy, kde a jaká práva bude vymáhat. Jde i o útok na to, svobodně si říkat co, kde a jak chceme. Tyto lidskoprávní věci, které s Istanbulskou úmluvou souvisí, nesou problémy. Už i moji přátelé na Západě říkají svým dětem to, co my jsme zažili v průběhu 40letého komunismu – prosím tě, neříkej tyhle věci ve škole, jinak to může být pro tebe nebezpečné.