Česká vláda, tak jako jiné vlády, má na vývoj inflace velmi malý vliv. Rozhodující je vývoj cen surovin, globální krize ve světě, které významně ovlivňují ekonomiky, přírodní katastrofy a další. V domácích poměrech to je nepochybně fiskální politika ČNB, úroveň konkurenčního prostředí a investice. Vlády naopak svými vstupy do ekonomiky často zvyšují inflaci. Jsou to různé dotační programy, které narušují tržní prostředí. V poslední době je inflace z velké části v důsledku zapojení naší země do evropského projektu Green Deal. Nesmyslná ideologie, která nemá, podle mého názoru, žádný výrazný vliv na klimatické změny, zatěžuje naši ekonomiku, tržní prostředí a tím i ceny, tzv. emisními povolenkami, které zdražují těžbu uhlí a dalších komodit, různá průmyslová odvětví, zemědělství, což všechno má vliv na konečné ceny pro spotřebitele. Jako velmi nešťastné vidím, že naši levně vyrobenou elektrickou energii alokujeme na Lipské burze a potom ji draze nakupujeme pro české zákazníky. To všechno se odráží na míře inflace. Takže opravdu nevidím důvod, proč by se vláda měla vychloubat, že zvládla inflaci.

Dostal jste se i k navrhovanému zvýšení poplatků za ČT a Český rozhlas. Jsou na místě?

Možná, že bych pochopil valorizaci televizních a rozhlasových poplatků, protože je pravda, že jejich současná výše je mnoho let stejná. Mám však několik ale?! Především, návrh ministra kultury zdaňuje koncesionářskými poplatky všechny, kteří mají jakýkoliv přístup k internetu. To znamená, každou domácnost, aniž by měly televizní či rozhlasový přístroj. Současně je navrženo, aby podnikatelé platili poplatky podle počtu zaměstnanců, takže někteří zaměstnavatelé budou platit až 180 tisíc korun měsíčně. Co je však nejhorší, poplatníci daně neví, co si zaplatili, protože není zveřejněn rozpočet, nevíme, kolik berou jednotliví zaměstnanci ČT a ČRo, jako u státních zaměstnanců a samosprávných celků. To znamená, že bychom měli mít více informací z vnitřku obou médií. Proto nesouhlasím se současnou snahou ministra kultury na zvýšení cen televizních a rozhlasových poplatků. Uvedu ještě jeden příklad. Pan ministr navrhuje, aby zákon současně stanovil podmínky pravidelné valorizace koncesionářských poplatků. Jen pro srovnání. U příspěvku na péči, který pomáhá lidem, aby mohli žít ve svých domovech, se pravidelnou valorizaci dosud nepodařilo prosadit, i když jsem o to velmi usiloval. To považuji za velkou ostudu státu.  

Samozřejmě nemůžeme vynechat ani tragédii, která se v minulých dnech odehrála na Slovensku a sice útok na premiéra Fica. Dá se tento čin vůbec komentovat?