V posledních dnech se objevilo několik překvapivých zpráv, které naši „hlásní troubové“ zcela ignorovali. Například vrcholný představitel jednoho polského ministerstva vyhlásil zájem země o přístav v Oděse, čímž se připojil ke snahám Spojených států amerických, Velké Británie a Francie ohledně získání jistých privilegií na Ukrajině. Jak se na tyto „nároky“ díváte?

Nejedná se o nic nového ani překvapivého, pokud jste aspoň trochu obeznámeni se standardy či dějinami mezinárodních vztahů, o čemž lze například u našeho „nezbedného bakaláře“ z Černína úspěšně pochybovat. Situace na Ukrajině graduje a velmoci opět potvrzují ono pravidlo, že nemají přátele, ale zájmy. S Kyjevem se snaží uzavřít dohodu o nerostných surovinách Washington i Londýn, jejich tlak není příliš vybíravý.

Minulý týden se však o svůj podíl na prostřeném stole přihlásila také Paříž, a tím je trojice euroatlantických jaderných velmocí kompletní. Vůbec mne nepřekvapuje, že se připojuje Polsko. Ve snaze o velmocenskou politiku má dlouhou tradici a může ji nyní podpořit akceschopnou armádou, takže hlas Varšavy může být jen těžko oslyšen.