Viděl jste, jak Andrej Babiš na setkání s prezidentem Pavlem a jeho poradci sedí, s prominutím, jako pitomec a z Hradu odchází v předklonu? Je toto hodné čerstvého vítěze voleb?
Nemám rád hodnocení v otázce, to je znakem komentáře. Ale budiž… V životě máte jen tolik svobody, kolik si jí nenecháte vzít. Velikost zisku je přímo úměrná riziku ztráty. To ví každý „kníže Rohan“.
Rozeberme si to: Babiš je pověřen sestavením vlády. Není pověřen funkcí předsedy vlády. Teoreticky může sestavit vládu, které nebude členem. A teoreticky mu může prezident pověření odebrat a pověřit někoho jiného. To stále ještě nebude dle ústavy ani první pokus… První pokus nastává až jmenováním premiéra. Tahle hra se dá hrát dlouho… I čtyři roky, když nebude schopen nebo ochoten Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny podat na prezidenta ústavní žalobu. Poslanecká sněmovna sama podat žalobu nemůže. A i kdyby, prohraje, protože střídání osob pro pověření sestavením vlády není nečinnost, ale odpovědná činnost. Vládnout fialově se dá i v demisi. Exekutivními kroky. Nařízeními vlády. K čemu zákony? K čemu sněmovna?
Prezident Pavel dle mnoha názorů není ve svém rozhodování autonomní a jeho okolí ho formuje mnohem víc než Václava Klause a Miloše Zemana. Co „klub podnikatelů“, který ho dostal na Hrad, v součinnosti s kruhy kolem Koláře, Dobrovského a bezpečnostních složek vlastně chtějí?
Má Jindřich Rajchl vaši důvěru? (Ptáme se od 12.11.2025)Anketa
Problém je, že v politice nikdo nikomu nevěří. Každý spoléhá jen na sebe. Od Svatopluka. Pruty lze lámat samostatně lépe. Babiš chce vlastnit Agrofert a chce i funkci předsedy vlády. Obojí ale po Lex Michálek (střet zájmů) nelze. Řešení? Sebevědomě arogantní představení vlády s Havlíčkem v čele. Ale to by to musel být brácha…. Ale ani to není bez poskvrny - viz příběh Hayato Okamury a jeho komentáře varujícího před zvolením jeho bratra do čela Sněmovny. Takový projev bratrské lásky, pro kterou má Tóra v knize Berešit (Gn 4:8) příběh o Kainovi a Ábelovi. Tento příběh je jedním z prvních a klíčových narativů o lidské povaze. V české historii bychom našli další: vraždu Slavníkovců „před samým oltářem“. „Hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“ Tato událost je považována za tu, při níž vznikl český stát.
Mimochodem, co vy soudíte o zbrojní iniciativě pro Ukrajinu? Babiš ji odsoudil jako předražený obchod s „plesnivými granáty“, ale teď se kolem toho tak podivně tancuje.
Dle mého názoru to jsou plesnivé granáty posbírané po různých skladech Balkánu, Jižní Ameriky a Afriky. Poslední velký sklad, který ale hlídá jednotka Ruské armády, je v Podněstří. Jen libyjské sklady v poušti ještě nevyrabovali, protože nevědí, kde jsou. Pokud je součástí dodávek i Srbsko (Aleksandar Vučič oznámil, že jsou srbské muniční sklady přeplněné a disponují velkými zásobami granátů. Pokud vím, vlastní i chemičku nutnou pro výrobu výbušnin…), tak se nedivím těm tanečkům. Srbové nemají morálku, když jde o kšeft.
Pamatuji si, a neurazte se, že to vytahuji, jak jste naštvaně vyčítal Miloši Zemanovi, že v roce 2019 nechtěl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury. Teď se prezident zdráhá jmenovat premiéra a vládu jako takovou. Jak to vidět v kontextu toho, co dělal Zeman?
Jo, štvalo mě to. Kdyby se Šmarda stal ministrem, nestal by se předsedou strany… Kulturní fronta by to bývala přežila. Památky také. No nic… Jak Zeman, tak Pavel ingerují do politiky víc, než jim ústava dovoluje. Zeman toužil vždy po exekutivě. Jeho ceremoniální role nudila. Pavlovo okolí by rádo vidělo vojenský systém nedělitelné velitelské pravomoci. Jo, holt je to guma. Rád stojí čelem k mase a užívá si tu moc.
Prezident Pavel Babišovi vyčetl, že vláda v programovém prohlášení neoznačila Rusko za agresora a nevyslovila se k Ukrajině a dovolila si sahat na neziskové organizace. Již zmíněný Miloš Zeman vládám Sobotky a Fialy také leccos vyčítal. Jak vypadá toto srovnání?
Ústava nezná ingerenci prezidenta do programu vlády. To je věcí sněmovny. Miloš Zeman kritizoval kvalifikaci ministrů či jejich morální profil. No uznejte… to není jedno a totéž. Peheho asistent Petříček či přeběhlík Bc. Lipavský nejsou žádní odborníci na mezinárodní politiku. Bakaláře si na vizitku dávají jen policejní strážmistři…
Teď si pojďme ukázat, kdo má jaké karty. Prezident Pavel Babiše nejmenuje, Milion chvilek mu svolává podporu, média jsou na straně prezidenta a jsoucí opozice, různé síly do médií pouští pornonahrávky Jindřicha Rajchla, staré statusy Filipa Turka apod. Pokud toto bude pokračovat, co proti tomu může nasadit nová Babišova většina?
Musí to přetrpět. Přes utrpení vede cesta do ráje. Já jen nechápu, že těm liberálním bojovníkům za proukrajinskou morálku nedochází číslovka 108. Že kdo má většinu, má ve finále i moc a použije ji. Jako hypersonickou raketu. Pak nastane na něčím dvorku velké bum. Za mých mladých let politika nebyla takto militantní.
Obětinou bude tento rozpočet. Očekávám rozpočtové provizorium… protože Fialově vládě v demisi Okamurova sněmovna rozpočet neschválí.
Já osobně bych ho po nezbytných pozměňovacích návrzích schválil. Ale do kapitoly „kancelář prezidenta“ bych dal jednu desetinu původně navržené částky. Protože rozpočet je jediný zákon, ke kterému se Senát nevyjadřuje.
Každopádně, máme tu emocionálně líbivá nařčení vůči vládním politikům: Jeden točí porno, druhý psal hnusné věci na internet.
Jak říkával nebožtík Sigmund Freud: „Každý z nás v životě alespoň jednou onanoval. Kdo tvrdí že ne, onanuje dosud.“
Je ten opozičně-prezidentsko-
Polovinu, která nevolila opozici, určitě. Ta bude jásat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Jaroslav Polanský
