Pane poslanče, vaše kolegyně ze Sněmovny Ivana Nevludová nedávno pro ParlamentníListy.cz popisovala možná pochybení v hospodaření ČT a problematické veřejné zakázky. Vy jste před časem na tiskové konferenci oznámil, že v souvislosti s hospodařením ČT podáte trestní oznámení. Podal jste ho? A vyvíjí se to nějak?
Samozřejmě. Trestní oznámení je podáno a jako oznamovateli mi bylo sděleno, že příslušné orgány konají podle zákona.
Obsahovalo trestní oznámení i to, co popisovala poslankyně Nevludová?
To, co popsala kolegyně Ivana Nevludová, je jen malou špičkou ledovce. V mém trestním oznámení je zhruba dvacet obdobných případů.
„Existuje mnoho velmi konkrétních indicií, že v České televizi dochází k závažné hospodářské kriminalitě, do níž jsou pravděpodobně zapojeni nejenom někteří členové jejího vrcholného managementu, ale i členové Rady České televize, a dokonce, což je obzvláště alarmující, také členové Sněmovny, a to i v těch nejvyšších funkcích.“ To jste před časem sám řekl. Jde podle vás skutečně o hospodářskou kriminalitu? Jak si můžete být jistý, máte konkrétní informace o lidech, kteří se měli něčeho dopustit?
Co se týká konkrétních osob, tak se obávám, že nemůžu nikoho jmenovat. Když se ale podíváme, jak ČT hospodaří a jak jsou nastaveny její rozhodovací a kontrolní mechanismy, tak si jména každý snadno dosadí. Co se týká hospodářské kriminality, tak jisti si samozřejmě můžeme být až po rozhodnutí soudu, ale těch důvodů domnívat se, že nejde o shodu okolností, je celá řada. Podezřelý průběh jednotlivých veřejných zakázek, či dokonce jejich absenci v případech, kdy podle zákona vypsány být měly, zde nemůžu z pochopitelných důvodů popisovat. Co se ale týká hospodaření obecně, tak věci se mají následovně.
Do roku 2011 trvale hospodařila ČT s přebytkem a na jejích účtech se tak kumulovaly peněžní rezervy. Pak, koncem roku 2011, nastoupil do pozice generálního ředitele pan Dvořák, a ziskové hospodaření se okamžitě změnilo v hospodaření ztrátové a peněžní rezervy naopak začaly někam mizet. Když ale srovnáme rok 2011 s rokem 2012, tak nevidíme ani skokový nárůst cen energií, ani skokový výpadek příjmu z koncesionářských poplatků, ani skokový nárůst inflace, zkrátka nevidíme jedinou vnější okolnost, která by z hospodářského výsledku necelých +400 mil. Kč v roce 2011 měla udělat zhruba –250 mil. Kč v roce 2012. Ten zhruba 600milionový rozdíl tedy jednoznačně připadá na vrub činnosti nového managementu. A protože podobné ztráty zaznamenala ČT i v následujících letech, tak se lze oprávněně domnívat, že televizi buď někdo tuneluje, nebo naprosto bezuzdně rozhazuje veřejné peníze. Já osobně si myslím, že pravděpodobně jde o kombinaci obojího. A pokud to vše začalo až s nástupem současného generálního ředitele ČT, tak to nejspíš nebude shoda náhod.
Berete ale v úvahu, že Česká televize přišla o významnou část svých příjmů v roce 2011, kdy jí bylo novelou zákona o ČT zakázáno vysílání reklamy?
Ano, to se občas tvrdí. Skutečnost je ale taková, že do roku 2011 mohla ČT využít příjmů z reklamy výhradně na financování digitalizace a na podporu kinematografie prostřednictvím převodů peněz do Státního fondu pro podporu a rozvoj kinematografie. Částku 15 mil. Kč pak převáděla ve prospěch Českého telekomunikačního úřadu. Po novele, o které mluvíte, může ČT výnosy z reklam vysílaných na programu ČT Sport použít na výrobu a vysílání pořadů, což do roku 2011 nebylo možné. Změna zákona týkající se výnosů z reklamy na ČT se tedy nemohla do hospodaření ČT promítnout negativně, ale naopak pouze pozitivně. Ztrátou skončilo její hospodaření dokonce i v roce 2017, kdy dostala mnohasetmilionovou nečekanou finanční injekci ve formě vratek DPH, a totéž platí o letech 2018 a 2019. Na Kavčích horách jsou zřejmě schopni nechat zmizet jakoukoli částku.
Představitelé ČT mluví o tom, že se hodně investuje, což se logicky také v rozpočtu musí promítnout…
Ani to není pravda. Investice do majetku ČT nedosahují ani výše nutné pro prostou reprodukci. ČT je zkrátka už osm let brakována opravdu důkladně a po všech stránkách.
Proč by ale někdo měl jen tak rozhazovat peníze? Vždyť tím se hospodářské ukazatele ještě zhorší, časem to začne být neúnosné a může dojít k rázným a bolestným řešením.
Není rozhazování jako rozhazování. To, co se děje v ČT, je podle všeho tunelování kombinované s korumpováním některých profesních skupin – především vybraných umělců, novinářů, politiků a politických aktivistů. Jde o lidi, kteří mají buď možnost přímo rozhodovat, nebo ovlivňovat veřejné mínění. Každému je nabídnuto, co potřebuje – sláva, vliv, peníze… a tak jedni dostávají štědře honorovanou práci, dalším ČT masivně mediálně pokrývá jejich politické aktivity a je docela pravděpodobné také přímé peněžní plnění.
Je třeba zajímavé, že nejbližší rodinní příslušníci některých členů volebního výboru pracují jako externisté pro ČT. Jak potom takový člen volebního výboru kontroluje fungování ČT, si asi není těžké představit, a v této souvislosti není od věci přečíst si alespoň § 2 a § 3 zákona o střetu zájmů. Někteří poslanci volebního výboru se také v soukromí scházejí s generálním ředitelem ČT. Tématem jejich hovorů asi nebude móda, nebo počasí... když pak v takové situaci po Sněmovně běží zvěsti o tom, že generální ředitel ČT slíbil současnému předsedovi Rady ČT, panu Bednářovi, že v nadcházející volbě do Rady ČT zařídí u poslanců jeho znovuzvolení, tak má člověk snadno tendenci této na první pohled neuvěřitelné báchorce věřit.
Slyšel jsem to ovšem z několika zdrojů, nejen v článku u vás na ParlamentníchListech.cz. Prý k této dohodě došlo koncem roku v pražské, mimochodem poměrně luxusní, restauraci Bokovka. Ještě nedávno bych nad tím mávl rukou jako nad nesmyslem, dnes už si tím zdaleka tak jistý nejsem. Uvidíme ale, jak volba do RČT skutečně dopadne. Pořád se mi nechce věřit, že ředitel ČT bude rozhodovat o tom, kdo ho v Radě ČT bude kontrolovat. Pokud ale předseda Bednář po tom jeho zoufalém blekotání na semináři o hospodaření ČT, kdy nebyl schopný odpovědět ani na nejjednodušší dotazy, bude zvolen, tak je, myslím, všechno jasné. Každý si může poslechnout záznam semináře a položit si otázku, zda by takovému člověku svěřil kontrolu čehokoli. Ve Sněmovně byla aféra z toho, že ten záznam unikl, ale já to nechápu. Šlo o seminář, kde jedni lidé placení z veřejných peněz odpovídali jiným lidem placeným z veřejných peněz na otázky, jak hospodaří s veřejnými penězi. Něco takového by se mělo vysílat v televizi, a ne se to pokoušet utajit.
Fotogalerie: - V Austrálii hoří...
Když jste mluvil o poslaneckých rodinných příslušnících, kteří pracují pro ČT, a o poslancích scházejících se v soukromí s generálním ředitelem ČT, koho jste měl na mysli?
Omlouvám se, ale jména nyní nemohu říci.
Můžete říci alespoň, ze které jsou strany?
Jsou to například i poslanci ANO, což bylo, alespoň pro mě, mírně překvapivé. Když jsem se ale zpětně podíval na jejich působení ve volebním výboru, tak se mírné překvapení změnilo v úžas. Ti lidé bojují za současné vedení ČT ze všech sil. Je také docela zajímavé, že právě někteří poslanci ANO se setkávají s panem Dvořákem osobně, a ještě v soukromí. Většinou totiž za zájmy pana Dvořáka lobbuje ředitel komunikace a vnějších vztahů ČT, pan Vít Kolář, který tak ale činí, alespoň co já vím, především na půdě Sněmovny.
Musím říci, že už jen samotná existence jeho funkce je ale těžko pochopitelná. Úkoly ČT jsou přece jasně dané zákonem a jejich dodržování má kontrolovat Rada ČT a tu má kontrolovat Poslanecká sněmovna. Nikdo další, samozřejmě s výjimkou orgánů činných v trestním řízení, už nemá směrem k ČT žádné kompetence. S kým a proč tedy pan Kolář komunikuje? S kým a proč buduje vztahy? S Radou ČT? S tou přece zcela běžně, a v souladu se zákonem, komunikuje generální ředitel ČT osobně. Pokud vyloučíme orgány činné v trestním řízení, tak ale zbývají už jen poslanci. Z toho vyplývá, že úkolem ředitele komunikace a vnějších vztahů ČT je zřejmě především ovlivňování poslanců, jak mají (ne)kontrolovat, prostřednictvím kontroly činnosti Rady ČT, činnost samotné ČT. A opět jsme u zvláštního využívání veřejných prostředků.
Hlavní pracovní náplní člověka placeného z veřejných peněz je pokoušet se sabotovat kontrolu nakládání s veřejnými penězi, kterou mají provádět lidé, již jsou také placení z veřejných peněz. Je to jako vystřižené z románu Hlava XXII, jen to není taková legrace. Nelze samozřejmě také vyloučit, že se mýlím a že pan Kolář dostal od pana Dvořáka za úkol naopak ponoukat poslance k co nejdůkladnější kontrole ČT. Nevím proč, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Že si ČT platí, nebo alespoň donedávna platila, také služby firem zabývajících se lobbingem, pak už asi nepřekvapí nikoho. Ještě něco k plnění, které ČT poskytuje svým podporovatelům. Všimněme si například, že takzvaní milionchvilkaři opakovaně na svých demonstracích požadovali, aby Poslanecká sněmovna schválila zprávy RČT. Přitom bych se vsadil, že ani jeden z pořadatelů, o demonstrujících už ani nemluvím, do té doby o tomto dokumentu nevěděl, natož aby jej četl. To znamená, že jim někdo musel říct, aby tento požadavek na demonstracích zazníval. A kdo to mohl být? Logicky ten, kdo ze schválení zpráv měl užitek. A kdo to je? Namátkou můžeme jmenovat třeba generálního ředitele ČT, členy Rady ČT, nebo třeba paní Milenu Dubskou.
Milenu Dubskou? To je prosím kdo?
Paní Dubská je manželka, či životní partnerka, generálního ředitele ČT Dvořáka. Kromě toho je ale také ředitelkou společnosti, v níž je pan Dvořák předsedou správní rady. Ta společnost se jmenuje Leica Gallery Prague a jejím vlastníkem je firma LGP services s. r. o. a tuto firmu vlastní dva lidé… generální ředitel ČT Petr Dvořák a jeho žena či partnerka, paní Milena Dubská. To vše vypadá nezajímavě, ale ono to naopak docela zajímavé je. Obchodní aktivity společnosti Leica Gallery totiž jsou pravidelně propagovány ve vysílání ČT. Jde řádově o desítky, či spíše stovky minut a každý, kdo něco ví o ceně reklamy v celoplošných televizích, potvrdí, že kdyby si tuto propagaci společnost generálního ředitele ČT u ČT řádně objednala a platila, tak ji to vyjde za ta léta minimálně na desítky, ale klidně také na stovky milionů korun. Třeba to někdo jednou spočítá, ale to teď není důležité. Zajímavá je jiná věc. Víte, kolik za tuto svoji propagaci zaplatila firma generálního ředitele ČT ve skutečnosti?
Kolik?
Zní to neuvěřitelně, ale sám pan Dvořák na semináři potvrdil, že ani korunu! Generální ředitel ČT používá ČT jako nástroj, kterým zdarma pomáhá své vlastní firmě, a nepřijde mu na tom nic divného! Jestli tohle není střet zájmů, tak pojem „střet zájmů“ vůbec neexistuje. Že takovým postupem vznikají ČT škody, je také zřejmé. Podle právníků je v trestním zákoníku hned několik ustanovení, se kterými je takové chování v rozporu. Jak už jsem ale uvedl; zatím se můžeme pouze domnívat, protože konečné slovo může v právním státě říci pouze soud.
Jak se ale tyto věci týkají členů Rady ČT a členů Poslanecké sněmovny?
Všechny výše uvedené věci se dějí osm let. Osm let se na to vše z bezprostřední blízkosti dívá Rada ČT, osm let se na to, také docela z bezprostřední blízkosti, dívá Poslanecká sněmovna, a osm let se nikdo ani náznakem nepokusil učinit tomu všemu přítrž. V době, kdy každého drobného živnostníka úřady šikanují kvůli špatně vykázané pětikoruně, se zde Rada ČT a Poslanecká sněmovna v klidu dívá na to, jak z ČT mizí stovky milionů korun a jak generální ředitel ČT využívá vysílání ČT k propagaci obchodní činnosti své firmy. Jak je to možné? Když vyloučíme hluchotu, slepotu a naprostou mentální nezpůsobilost členů Rady ČT, a také některých poslanců – především členů volebního výboru –, tak jediné rozumné vysvětlení je, že jsou na věci sami nějak zainteresováni.
To jsou dost závažná obvinění, o kom přesně mluvíte?
V tuto chvíli nechci nikoho jmenovat. Je ale jasné, že management ČT, jako přímý a aktivní realizátor všech zmíněných dějů, zná situaci naprosto přesně. Dále o všem musí vědět minimálně také předseda, případně i další členové Rady ČT a také předseda a ostatní členové volebního výboru Poslanecké sněmovny. Další zajímavou věcí je, že nástup politického aktivismu ve vysílání ČT se z velké míry překrývá právě s nástupem pana Dvořáka do funkce. Možná je to náhoda, možná jenom jeho neschopnost řídit chod ČT. Může to ale být i záměr.
Pokud by to bylo, jak naznačujete, nebylo by to spíš kontraproduktivní? Lidé poslední roky ČT stále více kritizují. Žádný šéf či majitel normální firmy nechce mít takto negativní obraz svého podniku…
ČT ale žádného majitele nemá. Tedy, čistě teoreticky jsou to koncesionáři, ale ti nemají, jak hlídat své zájmy, takže jde o vlastnictví skutečně jen formální. Aktivismus ČT se postupem času stal natolik vyhroceným, že velká část občanů by si dnes ekonomický kolaps ČT přála a těch padesát miliard, které se do ní nalily za dobu působení pana Dvořáka ve funkci, by pokládala za přijatelnou cenu. Po zastavení ekonomické devastace ČT dnes není příliš velká společenská poptávka, což mnohým jistě vyhovuje. Jedna skupina občanů by byla nejradši, kdyby ČT zmizela ze zemského povrchu, a druhou skupinu občanů se podařilo přesvědčit, že možnost tunelovat ČT je znakem nezávislosti ČT. A politici v tomto případě jenom kopírují postoje voličů.
Vaše mínění o řešení tohoto problému je jaké? Řadíte se do jedné z těch skupin?
Já si myslím, že by se nejprve ČT měla začít chovat tak, jak jí ukládá zákon, a to jak v hospodaření, tak ve vysílání, a teprve pak bychom se měli bavit o tom, co s ní. Že v této podobě dál zůstat nemůže, a pravděpodobně ani nezůstane, je ale jasné. Řešením by například mohlo být převedení ČT pod stát, což by mimo jiné znamenalo nejen větší kontrolu nad jejím chodem, ale také zrušení televizních poplatků.
Nehrozilo by pak ale, že by vládnoucí politici měli na ČT příliš velký vliv? Televize by mohla ztratit nezávislost.
To hrozí vždy, vždyť dodnes jsou v ČT a v Radě ČT zabetonováni Sobotkovi lidé, respektive lidé pana Pokorného. A kolik je to let, co voliči jasně řekli, že Sobotku, a vlastně celou ČSSD, už nechtějí ani vidět? V případě převedení ČT pod stát by za její chod zodpovídali konkrétní politici a těm by mohli voliči vystavit účet ve volbách. Byla by to mnohem čistější situace než dnes, kdy občané mají možnost jen mlčet, platit a nechat si z obrazovky či sociálních sítí nadávat od „veřejnoprávních hvězd“, „hvězd“, jejichž svit je závislý na penězích občanů.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
