Absurdita jak vyšitá, idiocie na evropské úrovni. Markéta Šichtařová řekla něco, za co vždy dostává urážlivé e-maily od opilých rohlíkem

14.05.2017 14:53

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Předseda vlády Bohuslav Sobotka při honbě za hlasy dříve narozených říká, že chce sblížení výše důchodu a průměrné mzdy. Matematicky to má přitom šanci vyjít jedině za předpokladu, že drasticky, třeba o deset let, prodloužíme věk odchodu do důchodu. V opačném případě je lží tvrdit, že to je možné, upozorňuje ekonomka Markéta Šichtařová. Podle ní také neexistuje pro libovolnou idiocii omluva, že se jí řídí všichni kolem, ať už jde o přijímání kvót na migranty nebo odvod DPH i z neproplacených faktur.

Absurdita jak vyšitá,  idiocie na evropské úrovni. Markéta Šichtařová řekla něco, za co vždy dostává urážlivé e-maily od opilých rohlíkem
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Prezident Miloš Zeman se v rámci cesty do Čínské lidové republiky zúčastňuje spolu s desítkami dalších politiků a zástupců mezinárodních organizací fóra o nové Hedvábné stezce. Podle čínských médií jde o akci srovnatelnou se zasedáním skupiny nejvyspělejších ekonomik světa G20. Co si o často diskutovaných česko-čínských vztazích v hospodářské oblasti myslíte a jsou pro nás z hlediska perspektivy významné?

Já myslím, že se náš vztah s Čínou zveličuje. Co by nám asi tak vlastně mohl přinést?

Jedním efektem by mohlo být, že by české firmy vyvážely do Číny. Jenomže čínský trh je známý dvěma věcmi. Zaprvé je velmi ochranářský, takže k sobě nerad pouští cizí investory. A když už, tak k sobě pouští zboží, které Číňané nejsou schopni nahradit či napodobit kvůli jejich značce – typicky drahé luxusní mercedesy. A zadruhé je známý tím, že jakmile okopíruje technologii, ihned ji přebírá a zahraničního investora už víc nepotřebuje. Takže české firmy do Číny pronikají extrémně složitě a ten trh není zase tolik perspektivní, jak by jeho velikost naznačovala.

Anketa

Na stole jsou dle tisku tři scénáře. Který chcete?

hlasovalo: 10401 lidí

Druhým efektem by mohlo být, že by Číňané investovali k nám. Ale opravdu o to máme stát, když Čína se zaměřuje na levné a méně kvalitní zboží? Takový druh investic by jen zvýrazňoval charakter naší ekonomiky jako „montovny“. A proč by vlastně Číňané měli u nás investovat „na zelené louce“, když české mzdy jsou proti těm čínským pořád tak vysoké? Daleko pravděpodobnější je, že by jen skoupili současné české podniky – a to by znamenalo jen změnu vlastníka, ale žádná nová pracovní místa, žádný impulz pro růst…

Takže suma sumárum, Čína podle mě pro nás je mnohem míň zajímavá, než se tváří.

V týdnu mě zaujaly tři informace. Evropská komise v makroekonomické předpovědi uvedla, že ekonomika Evropské unie letos poroste pátý rok za sebou, tempo růstu zůstane stabilní těsně pod dvěma procenty, růst zaznamenají všechny členské země a nezaměstnanost bude dál postupně klesat. Podle údajů společnosti Sentix se důvěra investorů v ekonomiku eurozóny v květnu dostala na nejvyšší úroveň za téměř deset let. A podle Českého statistického úřadu vzrostla v Česku průmyslová výroba za březen meziročně o 10,9 procenta. Čekají nás tedy v blízké budoucnosti jen samé světlé zítřky?

To bych rozdělila na dvě různé zprávy. První je zpráva o České republice. My si opravdu stojíme celkem slušně, i když i u nás v průběhu léta už čekám určitý zlom na trhu práce. Bohužel navzdory velmi dobrým číslům je totiž už od loňska ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu. To ale neznamená, že by snad musela hned přijít nějaká krize – ona pořád roste, jen momentálně neroste tak rychle, jako když byla na vrcholu.

Druhou zprávou je ona zpráva o eurozóně. A tady bych byla v hodnocení mnohem opatrnější a méně optimistická. Netvrdím sice, že je růst eurozóny vysloveně vylhaný, tvrdím ale, že je umělý, falešný, jako když svaly nafoukneme anaboliky. Eurozóna si zvykla na příliš mnoho příliš levných peněz, je příliš podporována měnovou i fiskální politikou, a vykazovaný růst je víc papírový, než že by odrážel skutečné zdraví podniků. Mimochodem, přesně před takovým „papírovým“ růstem na efekt varuje v případě eurozóny a USA dokonce i Mezinárodní měnový fond, a to už je co říct.

Na druhou stranu kvůli koaliční roztržce panují v Česku nejrůznější obavy. Třeba zda dojde ke schválení telekomunikační novely, která vedla k odvolání ministra průmyslu Jana Mládka, a osud levného mobilního internetu si vzal za svou prioritu premiér Bohuslav Sobotka, necelý půlrok před volbami se hraje ještě o zákony s miliardovými dopady. Hrozí i rozpočtové provizorium, pokud se vládní strany nedohodnou. Co připadá vám jako nejhorší možný důsledek rozkymáceného křesla ministra financí Andreje Babiše?

Telekomunikační novelu posoudit nemohu, protože tento obor moc nesleduji, pokud jde o odpady, nic zásadního by se nestalo, protože z analýzy, kterou jsme si v mé mateřské společnosti Next Finance dělali, vyplynulo, že je vysoce kontroverzní, no a rozpočtové provizorium by také nebylo tragédií, protože zasvěcení vědí, že rozpočet a skutečné hospodaření jsou překvapivě u nás dvě rozdílné věci – bohužel. A tak vlastně ten největší problém vidím někde docela jinde.

Pokud se bude toto bezvládí dlouho protahovat, bude ve státní správě váznout schvalování různých projektů, které jsou se soukromým sektorem už domluvené, ale třeba ještě nepodepsané, protože se státní úředníci budou bát v projektu pokračovat – co kdyby příští ministr měl na věc jiný názor? A to samozřejmě firmám škodí. Velmi dlouhá agónie tak má potenciál třeba i zpomalit celou ekonomiku.

Může nespokojenost lidí s Andrejem Babišem, která se projevila středečními protesty v Praze a pěti dalších městech, vyústit v takový podzimní výsledek voleb, že z nich vzešlá nová vláda zruší EET, kontrolní daňové hlášení a další příkazy, omezení a zákazy, které současná koalice zavedla? Nebo to lze vidět jen tak, že si přišli zakřičet topkaři, Zelení a Babišovi či Zemanovi odpůrci a po volbách se pojede ve stejných kolejích?

Zrušení EET, kontrolních hlášení a všech zákazů, omezení a příkazů, které zavedla pomalu končící vláda, by bylo to nejlepší, co by nás mohlo potkat. Vlastně vám vyjmenuji spatra aspoň dvacet různých omezení, která naše životy během minulých čtyř let sešněrovala, ale nenapadá mě jediná liberalizace, jediné uvolnění, jediné zvětšení svobody.

Ale bohužel v takový vývoj moc nevěřím. Soudím podle reakcí, které se na mě valí, když někde řeknu, že by se třeba měla zrušit EET, protože na veřejné finance má efekt mnohem menší, než si tvůrci slibovali, ale současně podporuje podezřívavost, závist, udavačství, zkrátka samé nechutné vlastnosti. Když něco podobného veřejně řeknu, vždy pravidelně dostanu pět šest e-mailů o tom, že jsem potvora stranící zlodějům a podobně. Lidé se prostě nechali opít rohlíkem.

Pořád je příliš mnoho těch, kdo opravdu hluboce věří, že EET a další omezování svobody jsou užitečné, a budou se s vámi do krve hádat, i když jim ukážete čísla o tom, jak se vyvíjejí veřejné finance. Zkrátka pořád je po těchto zákazech a příkazech příliš vysoká poptávka.

Předseda vlády Bohuslav Sobotka vychází pro část veřejnosti a mnohá média ve srovnání s pány Babišem a Zemanem jako slušný a férový chlapík, přitom je velmistr v tom, jak dokáže balamutit. V roce 2003 jako ministr financí přiznal, že sliby, díky nimž ČSSD vyhrála volby, nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s realitou neobstojí. Letos s blížícími se volbami zase tvrdí, že chce sblížení výše důchodu a průměrné mzdy. Poradila byste mu, jak to splnit, když u nás roste počet důchodců a ubývá lidí, kteří by jim penzi platili?

Matematicky to má šanci vyjít jedině za předpokladu, že drasticky prodloužíme věk odchodu do důchodu. Když říkám drasticky, mám tím na mysli třeba o deset let. V opačném případě je lží tvrdit, že sblížení důchodů a průměrné mzdy je možné.

Na Setkání lídrů českého exportu 2017 prohlásil místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, že stát nemůže připouštět situaci, kdy české školy chrlí absolventy, které na trhu práce nikdo nechce. „Zatím je to spíš tak, že si každý studuje, co ho baví, a často nemyslí na to, co ho bude dobře živit,“ uvedl s tím, že máme problém v oblasti školství a vzdělávání, který se pak promítá na trhu práce. Jak by mohl stát zasáhnout?

Já ale s tvrzením, že ze škol vycházejí mnohdy špatně „použitelní“ absolventi, musím souhlasit! Přesněji řečeno – samozřejmě se nedá říct, že by byli zcela „nepoužitelní“, protože máme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, což svědčí o tom, že lidí je u nás spíš nedostatek než přebytek. Ale současně si musíme přiznat, že je mnoho těch, kdo vystudují kupříkladu religionistiku na vysoké škole a pak se živí třeba jako dealeři farmaceutické firmy… Studovali si tedy pro zábavu za peníze daňových poplatníků neboli v oboru, který vystudovali, jsou nepoužitelní.

K tomu se vztahují dvě řešení: Placené vysoké školy a změna osnov. S tou změnou osnov to mám na mysli takhle: Charakter ekonomik se mění. Již jsme vstoupili do něčeho, čemu se říká průmysl 4.0, tedy čtvrtá průmyslová revoluce. V ní bude sílit automatizace a robotizace a jednoduché rutinní činnosti budou stále víc nahrazovány stroji. Člověk, který nebude umět s digitálním světem spolupracovat, o práci neškrtne. V budoucnu nebude podstatné umět nazpaměť vyjmenovat levé přítoky Labe, ale umět si co nejrychleji vyhledat na internetu jejich seznam a umět vysvětlit dronu, že je má zaletět nasnímkovat. Jenomže na to české školství, zaměřené stále ještě na memorování víc než na moderní technologie, vůbec nestačilo zareagovat.

Na to často slyším námitku, že průmysl 4.0 se týká jen hrstky lidí… Nu, to je asi takové jako tvrdit, že zavedení elektřiny se dotklo jen hrstky lidí. Průmysl 4.0 se dotkne naprosto všech a naprosto zásadně. A školství na to není připraveno ani trochu.

MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA

  • KDU-ČSL
  • originální osobnost, konečně,jako každý člověk
  • poslanec

Absurditou roku 2017 zvolila podnikatelská veřejnost povinnost odvést daň z přidané hodnoty i z neproplacených faktur. Vybíralo se ze sedmi byrokratických absurdit, mezi kterými byly například informační cedulky k elektronické evidenci tržeb, celý stavební zákon či proplácení některých administrativních úkonů papírovými kolky. Byla by „vítězná“ absurdita favoritkou i pro vás a máme pro ni mít pochopení po vyjádření Generálního finančního ředitelství, že jde o zákon, kterým se řídí všechny státy Evropské unie?

Tvrzení, že se něčím řídí celá Evropská unie, je asi tak platným argumentem jako říci, že většina zemí EU akceptuje kvóty na imigranty, proto je akceptujme taky, ačkoliv víme, že je to zvrácené. Pro libovolnou idiocii neexistuje omluva tím, že ji dělají všichni kolem. Představte si, že jste podnik, který někomu dodá zboží, nedostane za to zaplaceno, takže má ztrátu, a ještě z toho, že byl podveden, „za trest“ odvede daň – absurdita jak vyšitá!

 

JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
 
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
 
 
* OBJEDNAT ZDE

 

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Generál Blaško: Migranti žijí na hromadě hnoje a ten hnůj vozí k nám. Jak mě může obohatit někdo, kdo v životě nesáhl na práci, vy vymetené mozky?

4:43 Generál Blaško: Migranti žijí na hromadě hnoje a ten hnůj vozí k nám. Jak mě může obohatit někdo, kdo v životě nesáhl na práci, vy vymetené mozky?

ROZHOVOR „Tito lidé (sluníčkáři) nás zatahují někam do bažin, odkud není úniku. Bahno je bahno. Diví…