Pane doktore, ukrajinský server Texty mapoval „bakterie ruského světa“. Čili činitele, kteří podle jeho názoru pomáhají Rusku. U nás tam „spadli“ Andrej Babiš, Alena Schillerová nebo Josef Středula. Co si o této aktivitě pomyslet? 

Nevím, co k tomu říct, abychom nevypadali jako nepřátelé, o které by se měl začít zajímat náš bývalý vojenský prokurátor Igor Stříž nebo některý z jeho nástupců. Pan Igor už jednou vydal jakýsi manuál, podle kterého by se dal trestně stíhat kdokoliv, kdo se bude jevit jako rusofil. Nebo dokonce jako aktivní občan ČR, který se svými činy a projevy jeví jako člověk, který chce, anebo tak dokonce činí, podporovat vojenské akce Ruské federace u nás doma i v zahraničí. Předpokládám, že takové jednání může být souzeno a odsouzeno jako šíření předsudečné nenávisti a zášti nebo jako, jak už se, myslím, v jednom případě stalo, schvalování genocidia, a to bez ohledu na to, co je psáno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. 

Nevím, zda naše ochránce zákonů a zákonnosti zaujalo, že vámi citované nařčení českých politiků anebo jeho šíření, a proto tedy i jeho schvalování, je možné považovat za nějaký trestný čin. Anebo třeba jen za předmět zájmu o případnou trestnou činnost nápadně připomínající to, co mnozí čeští vládní politici nazývají pravicovým nebo jiným extremismem. A nevím ani, zda např. Výroční zpráva BIS věnuje tomuto novému jevu odpovídající pozornost. Ale protože vím, že pan prezident, předseda vlády, významní politici vládních stran s nonšalancí sobě vlastní chodí na kus řeči s řeporyjským starostou Novotným, který se vyjadřuje mnohem agresivněji než vámi citovaný ukrajinský server Texty, považuji jím zmíněné mikroby za slova přijatelná i pro české servery a jejich tovaryše tovaryšů. A proto spíše označující jejich šiřitele hanobení a politického hnusu než za slova až příliš expresivní. Konečně, jak známe ze starší české literatury, „čeho jsou srdce plná, tím ústa přetékají“.

Ale přece jen ten výběr českých padouchů je natolik bizarní, že bychom se měli obávat i toho, jak to na Ukrajině všechno dopadne.

Fotogalerie: - Už dva roky špatné kroky

Pokud jde o Babiše, ten zkrátka kritizoval náčelníka generálního štábu Řehku, že straší veřejnost slovy o mobilizaci a jaderné válce. Schillerová zase řekla, že nechceme válku, chceme mír. Jsou toto postoje, za které by politik měl takto „trpět“? 

V dnešní České republice se za taková slova zatím ještě „trpí“ mnohem méně, než by si naši válkychtiví hodnostáři přáli. Třeba se to ale změní. Panu generálovi a dalším bych přál, aby se to nezměnilo tehdy, až oni nebudou chránění svými úřady a funkcemi. Třeba by si mohl někdo usmyslet, že slova o mobilizaci a jaderné válce je možné vykládat jako podporu a propagaci války nebo agresivní války, jak se uvádí v TrZ ČR v částech věnovaných trestným činům proti státu. A také v řadě dokumentů, které ČR podepsala a ve kterých se odsuzují činy proti míru, je to trochu jinak, než si naši dnešní nedotknutelní myslí.

Zdeněk Zbořil

Snad nemusíme připomínat, že názory na válku spravedlivou a nespravedlivou, agresivní a obrannou dokážou na celém světě a podle potřeby vlády státy, a dokonce i mezinárodní organizace měnit rychleji, než svoje úřady a jejich odpovědnost. A někdy se dokonce stává, že je jim to připomenuto hlasitěji, než si o takové lapálii, jako je válka, původně mysleli. 

Když jsme u české debaty o válce na Ukrajině, pozorujete za ty skoro už dva roky nějaké změny? Nějaký vývoj? 

Samozřejmě, a zejména v posledních několika měsících. Zprávy o událostech na všech frontách jsou sice stále stejně nedůvěryhodné, a dokonce i obrazové zpravodajství se opakuje s železnou pravidelností jako leporelo z neznámého kraje nebo jako válečné operace převzaté z amerického filmu Vrtěti psem, ale nejlépe jsou změny vidět na zpravodajství verbálním. Ve zprávách i komentářích, protože jejich autoři, zdá se, začali v poslední době uvažovat i o své budoucnosti. Podle nich už Vladimir Putin a jeho dvojníci neumírají každý týden na nevyléčitelnou nemoc, na obou stranách fronty přestalo být sestřelováno více létajících strojů, než bylo vystřeleno, dokonce už se i připouští, že stepní válka se odehrává na bojištích, jejichž rozlohu si neumíme představit. A také že i v ukrajinském velení a vedení války probíhají nějaké změny, které ještě nedávno byly „taj-dův“. Lže se samozřejmě dál, ale asi v jiném žoldu a s jinými úmysly.

Český stát se pokusil včas zprovoznit systém elektronických přihlášek na střední školy. První den to nefungovalo, což třeba pirátský činitel Ferjenčík hájil tezí, že alespoň se o to stát pokouší. Jaký signál, fialovsky řečeno, to může vysílat občanům?

Je to asi velké státní tajemství. Jsou tu bojovníci za digitalizaci všeho možného, nejen „zápisu“ na střední školy. S ním nebývalo v minulosti velké trápení, ale teď se stalo neřešitelným úkolem pro ministerstva, vládu, školy a najaté „nosiče vody“, kteří to všechno měli za nějaký malý peníz zařídit. V době, kdy to dnes komentujeme, se věci snad už daly do pohybu. Jen sem tam proběhne zpráva, že děti z „nepřizpůsobivých  rodin“ nemají možnost zapojit se do celonárodního digitálního šílení a že asi jejich možnost studovat bude muset být papírovaná. Anebo nebude. Možná si někdo dnes myslí, že to nebude velká újma evidenci obyvatelstva, dovolil bych si namítnout, že to nemusí být pravda. Pokud víme, že dnešní digitalizovaní adolescenti budou za čtyři pět let evidováni jako branci (samozřejmě bez ohledu na jejich „gender“), znamená to také, že budou s předstihem připraveny seznamy rekrutů. Zlí jazykové budou už dnes třeba stát podezírat, že jde o „kanónenfutr“. 

Fotogalerie: - Hašek zpátky v politice

Za současného stavu koaliční spolupráce ale nepochybuji, že každé zaváhání v transformaci mladých lidí na PIN k okamžitému vyzvednutí bude někomu i toto vše přisouzeno jako šlendrián, nebo dokonce trestný čin někomu, koho už dnes není třeba nebo někomu vadí.

Zvláštně mohl působit výrok ministra Rakušana, že vláda se chystá vykoupit minoritní akcionáře ČEZ. Pak se omlouval, že nic takového není pravda. Dotyční, kteří by měli být „vykoupeni“, tvrdí, že ministr buď šíří dezinformace, nebo nechtíc „vyklopil“, co neměl. Která varianta je pro vás pravděpodobnější? 

Současná vládní skupina vyvolených je pod tlakem veřejnosti (což některé z nich nevzrušuje), ale také je ve stále se zvětšujícím se stresu. Když vyčerpání, přetížení organismu, deprese a trochu módní slovo stres nastanou, víme, že příčiny jsou mnohé. Ale tou hlavní a skoro neodstranitelnou je přetížení organismu, který si organismus sám způsobil. Jednodušeji, každý svého štěstí strůjcem a dělat chyby je lidské. To ale neznamená, že všechny chyby jsou omluvitelné. Obranná pozice pana Rakušana a jeho „dvorních“ je ale tak intenzivní, že by se opravdu mohlo věřit spíše tomu, že se ve své vznešenosti unáhlil a „naprášil“ na vládu, co neměl. A to ve chvíli, kdy si mnozí klademe otázku, kdo je v současné době na úrovni svých povinností, a kdo na svém místě už dávno nemá být.

Fotogalerie: - Jak zabásli Popelku

V Německu klesá poptávka po elektromobilech, které jsou dnešní ideologií přitom tlačené jako jeden z nástrojů „záchrany planety“. Jak vnímáte, že kapitalismus začal v EU lidem určovat, co mají a nemají kupovat… A oni to přitom nereflektují?

Protože pamatuji, dokonce ještě ze střední školy, co to bylo plánované hospodářství a národohospodářství bylo řízené zákonem, jehož porušení bylo považováno za podvracení nebo rozvracení republiky, nejsem překvapený. A vím, že ty, kteří to nezažili, nedokážu přesvědčit. A proto si to budou muset vyzkoušet. Přitom je to jednoduché. Nejde přece o přijímání jakékoliv ideologie a doktríny – třeba průmyslového rozvoje energetiky, evropské zemědělské politiky. Nebo strukturální změny výroby automobilů a automobility, ale o její „reformu transferu znalostí“, jak tomu trochu naivně říká paní ministryně Langšádlová. To vše nemůže být uvedeno do života žádnou revolucí, ani kapitalistickou, ani socialistickou. Stačí, že se nám do výroby elektromobilů připletou čínští výrobci a celý Evropskou komisí vymyšlený plán se změní v něco, co v padesátých letech bylo známé jako „stalinský plán přeměny (transformace) přírody“. 

A to ani nemluvíme o tom, co se stane s našimi čackými vojevůdci, až jim z Bruselu někdo předepíše, jak velká může být „uhlíková stopa“ po jejich cvičeních a válkách, našich vymodlených F-35 a taženích na Východ.  Hugo Pludek, heroická postava Václava Havla ze Zahradní slavnosti, před těmito nápady varoval slovy „… hlavně abychom s dítětem nevylili i vaničku“. Tehdy se tomu říkalo absurdní divadlo nebo drama, dnes se tomu někde říká Green Deal. Obávám se, že to s ním jednou dopadne jako s tím vylitým dítětem. Ale to už možná budeme dávno jíst hůlkami a dávat rýži přednost před Wiener-Schnitzlem.

Fotogalerie: - Jurečka zatím nepadl

Spojené státy odvetně zaútočily na cíle v Iráku a Sýrii, které určily jako stanoviště skupin spojených s Íránem. Vláda Iráku se slovně bránila, že jde o narušení suverenity. Lze ale na Blízkém východě vlastně díky zájmům USA, Íránu, ale i dalších hráčů mluvit o nějaké suverenitě? 

To, čemu říkáme Blízký nebo Střední východ, je území, na kterém chtělo uplatňovat svoji svrchovanost neboli suverenitu tolik suverénů a suzerénů, že jsou jimi přeplněny seznamy jmen tesaných do skal, zapsaných do knih a psaných dokumentů, stejně jako na všech dnes možných i nemožných digitálech. Vznikaly a zanikaly tam různé kultury a civilizace a ještě dnes tam má svůj domov několik věr a náboženství, politických systémů a nekonečný počet kultur a civilizací, které ještě dnes neumíme ani pojmenovat. To všechno je v posledním století zaplaveno ropou a zamořeno plynem. Je to ale také rajská zahrada pro vznik a hromadění bohatství, které se na jiných místech planety dá hledat jen s velkými obtížemi. Navíc je toto vše relativně snadno dostupné a zpeněžitelné. Proto všechna velká impéria se chtějí na tomto bohatství přiživit. A ve válkách, které často vedou bezohledně mezi sebou všichni lupiči a nájezdníci, se nehledí na slovní hříčky, jako je třeba svrchovanost a suverenita. I když o některých z nich můžeme tvrdit, že se staly ověřenými politickými instrumenty. 

Fotogalerie: - Stvrzeno podpisem

Před půl stoletím si připomínal Írán svou 2500 let starou historii Perského císařství. Nebyla nepřetržitá a kontinuální, i když svůj počátek odvozovala už od vlády Kýra Velikého.

Velký spojenec tehdejšího šáha Muhammada Rezá Pahlavího, americký prezident Jimmy Carter, nejdříve oslavil se svým přítelem „křesťanský nový rok“ a pak už jen přihlížel, co se v zemi děje. Několik let války mezi Irákem a Íránem bylo jen malou epizodou v nájezdech Spojených států a jejich spojenců, které byly odůvodňovány vším možným. Nejsou ale zapomenuty a dovolil bych si tvrdit, že čekají na svoje finále nebo epilog.

Z historického hlediska je samozřejmě zajímavé také soupeření Velké Británie a carského Ruska, později Sovětského svazu a Velké Británie, o ovládnutí stejného území, jak se o to snažili různí dobyvatelé před staletími. Dnes se o celém regionu mluví nejen v angličtině a ruštině, zajímavá je ale i turečtina a komunikace s turkickými státy a národy. Zdá se, že ani předpokládaný útok Spojených států nebude mít očekávaného poraženého nebo vítěze. Koneckonců těch 2500 let vzpomínání na Persii a její předislámské dějiny má ve srovnání s historickým vědomím nás vševědoucích svou váhu, někdo by řekl pasionaritu, kterou mnozí z nás ještě nepochopili.

Psali jsme:

„Farmáři, my vás máme rádi.“ EU se bouří a Zelení z toho zkoušejí vybruslit

Populisté a extremisté budou slibovat zákaz cizích potravin... Zdechovský po horkém bruselském týdnu

Tento rok pohne světem, tuší Ivan David. Transparenty, které televize z Bruselu neukazují

A nakonec zůstaneme bez letectva... Zaorálkovy obavy z amerických stíhaček

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.