Písničkář Jaromír Nohavica převzal Puškinovu medaili od ruského prezidenta a vzápětí se začalo hovořit o „užitečném idiotovi“. Polská média varovala před posílením ruského vlivu u nás, ale reagovali i naši komentátoři. Například Martin Fendrych s argumentem, že písničkář spolupracoval s StB, konstatoval, že by měl v Rusku už zůstat „a objíždět Rus“. Udělal Nohavica chybu, když jel do Ruska přijmout medaili od Putina? Jak ocenění od Putina obecně vnímat?
Jarek Nohavica neudělal žádnou chybu, a odsuzuji všechny, kdo ho kádrují, jako kdysi kádrovali umělce soudruzi. Ti taky škrtali z playlistů. Jaromír dostal cenu Puškina, ne Putina, jak kdosi velmi výstižně v tomto týdnu poznamenal. Jeho tvorba se předávala za komunistů tajně, skoro jako samizdat, Nohavica za dob nenáviděného Sovětského svazu zhudebňoval poezii Vysockého a Okudžavy, a dělal to úžasně.
Režim mu neulehčoval vůbec nic. Že měl kontakty s StB? To měli všichni umělci, co za něco stáli. Nohavica je skvělý básník a muzikant, jeho písně jsou nadčasové a nadgenerační, a dovolím si říct, i nadrežimní. Kdo se ho dnes snaží kádrovat, dělá přesně to, co dělali soudruzi kdysi. Vnáší politiku tam, kde nemá co dělat. Do umění. Odsuzuji to.
Jak si vysvětlit, že takové věci, jako medaile pro Nohavicu nebo to, komu Zeman uděluje státní vyznamenání, vzbuzují v této zemi tak obrovskou diskusi? Jsou to důležitá, nebo zástupná témata? A pokud, tak zástupná témata čeho?
Jsou to především uměle vyvolaná témata, protože někdo asi nemá jiné. Otevírají je intelektuálské kruhy, které asi nemají co jiného na práci, než deklamovat v pražských kavárnách, a které sama sebe pasovaly na ty, kdo bude ostatním říkat, co je a co není dobré, co je a co není správné, a co jiní mají či nemají dělat. Děkuji, nechci. Mám vlastní mozek, vlastní názor, a nepotřebuji už žádné cenzory, kteří mi vysvětlí, který autor je či není žádoucí, a autorům, od koho mohou a od koho nemají přijmout ocenění své práce. Víte, přijde mi to úsměvné – za totality by bylo hrdinství odmítnout ocenění od Husáka, dnes je akt odvahy přijmout ocenění od Putina. Nezdá se vám, že se vracíme k umělecké totalitě, jen v jiném hávu?
Pro mne je dnes téma to, jak si někdo vůbec dovolí umělce opět tak agresivně politicky kádrovat. Dám vám příklad – Jarek Nohavica byl a je skvělý písničkář, který vyprodává haly. Prostě umí, a v tom co dělá, je vynikající. Podobně jako Karel Gott, jehož památný projev proti Chartě je notoricky znám, stejně jako poslušné obličeje umělců v publiku. Oba se snažili nějak režimem proplout, když motivem bylo jen to, aby mohli prostě zpívat. A lidi je měli a mají rádi pro to, co opravdu umí. Paní Šabatová byla bojovnicí proti režimu, a za tyto zásluhy dostala funkci ombudsmanky. Tu práci zoufale neumí, a mlčí se k tomu. Už by ale v naší zemi mělo začít být podstatné, co kdo skutečně umí, než jaký má politický profil. To už máme chválabohu za sebou. A pořád je snaha o opak. Máme to v sobě zakořeněné, kádrovat, a měli bychom už dokázat se této ostudné vlastnosti zbavit.
Poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová chce ustavit vyšetřovací komisi pro zkoumání ruského a čínského vlivu v Česku, odkazuje se přitom na zprávy BIS. Odpůrci Zemana upozorňuji na spekulace, že Zemanova kampaň a kampaň SPOZ měly být financované přes offshorové firmy ve Švýcarsku a klíčová osoba těchto firem funguje i ve finančním okolí ruského prezidenta Vladimira Putina. Je nutné prostřednictvím komise prověřit okolí prezidenta nebo obchodní vztahy kolem zakázky na dostavbu Dukovan a Temelína?
Aha, zase vyšetřovací komisi... Nepamatuji se, že by jakákoli vyšetřovací komise cokoli odhalila. Vždy tu budou lidé, co budou tvrdit ruský a čínský vliv, lidé, co budou tvrdit bruselský vliv, a lidé, co budou tvrdit americký vliv. Zeptejte se normálního člověka, který má co dělat, aby zvládal platit hypotéku, odvádět svou práci a vychovávat své děti, zda mu život ulehčí tyto poslanecké vyšetřovací komise. Pošle vás do háje. Právem. Politikové tam nahoře zkrátka houby ví, jak se žije dole. A vytahovat na světlo boží zjištění BIS? Pak to není BIS, ale karikatura jakékoli bezpečnosti.
Ale zpět k otázce – tato komise nemá cokoli vyšetřit, ale zviditelnit její navrhovatelku. Toť vše. A mimochodem – cože to vyšetřila komise k 17. listopadu, kterou pamatujeme mnozí na vlastní kůži? Velké nic. Vykašlejme se už na komise, jsou k ničemu. Mne by osobně spíše zajímalo okolí paní poslankyně, kdo jí vede za ruku v těchto návrzích. Koho dnes zajímá SPOZ, která propadla? Pokud ji někdo financoval, byly to stejně vyhozené peníze, a dobře mu tak. A jděme dál. „Kecy v kleci“ nikam nevedou.
Prezident Miloš Zeman mezitím navštívil s podnikateli Čínu. Média si všimla zejména toho, že hrál před čínským prezidentem a ruským premiérem na piano. Na toto téma také po sociálních sítích kolovaly vtipy. Další zprávy varují, že co se týče obchodu s Čínou, je potřeba být obezřetný i po stránce vnitřní státní bezpečnosti, na což upozorňují zprávy BIS. Prezident má zájem na tom, aby jedna větev Hedvábné stezky ústila v České republice. Je to dobrý nápad?
Nezdá se vám, že to svědčí o těch médiích, že si všímala hlavně té hry na piano? Holt máme namísto seriózních zpráv bulvár. Smutné. A že kvůli obchodu s Čínou si máme dát pozor na naši bezpečnost? Směšné. Tyto zprávy se šíří proto, aby si s Čínou mohli vesele a snadněji obchodovat Američani a Britové. A my na to jen skáčeme. Čína je dnes prostě obchodní velmoc, ať se nám to líbí nebo ne, a kdo zůstane bokem oněch stezek, je hloupý. Nechci, aby naše republika byla hloupá a nechala si ty hlouposti nakukávat. Všude, kde jsme po listopadu vyklidili trhy, po nich hned skočil někdo jiný. Světu dnes vládne obchod, ne kavárenské fráze. Kdo si myslí opak, je naivní.
Ing. Miloš Zeman
Odborníci upozorňují na to, že export do Číny je minimální, našim největším partnerem je Evropská unie. Tato skutečnost ovšem příliš neovlivňuje názor veřejnosti na naše členství v ní. Pouze 38 procent lidí považuje to, že jsme členy EU, za pozitivní. Jsme nejpesimističtější z celé EU. Ani euro nechceme, podle čísel Eurobarometru jsou dvě třetiny národa proti. Čím si to podle vás Brusel zasloužil? Jsme prostě pesimistický národ a nedokážeme si vážit toho, co máme, nebo jsme jen zdravě vyhodnotili, že tudy cesta nevede?
To, že jen třetina lidí vidí EU jako pozitivní, je vizitka pouze samotné Evropské unie. To číslo má své důvody. Těmito důvody je to, že EU selhává ve zcela klíčových otázkách a má velmi průměrné až podprůměrné představitele. Nejsme pesimistický národ, jinak bychom do EU nevstoupili. Ale EU prostě ztratila a stále víc ztrácí důvěru. Řídí-li ji lidé často odtrženi zcela od reality – z nichž někteří nemají vzdělání, jiní mají potíže s alkoholem, jiní se snaží státům vyhrožovat sankcemi, když nebudou poslouchat, zatímco si neumějí poradit s podvádějícím Řeckem a s Německem, které sem zcela samo bez konzultace s EU pozvalo miliony migrantů – nedivme se, že lidé se znechuceni od EU odvracejí. Nikdo nebude podporovat pyšné a namyšlené politiky, kteří namísto na své autoritě stavějí na výhrůžkách.
EU je zkrátka skvělá myšlenka, kterou právě její představitelé úspěšně pohřbívají, s cílem udržet se co nejdéle u koryt s heslem po nás potopa. Škoda, ale EU je prostě odsouzena k zániku, protože do svého čela postavila a drží neschopné kariérní politiky bez obecné autority, o to více kopající kolem sebe, když není po jejich. Tedy EU se patrně podaří husarský kousek. Potopí sebe sama.
Psali jsme:
Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza začal objíždět ČR a vyvracet mýty o EU. Je totiž toho názoru, že Češi jsou vůči EU skeptičtí, protože podléhají lžím a dezinformacím. Je to dobrý nápad?
Je lež a dezinformace, že Řecko léta lhalo o své situaci, a EU bezdůvodně vysávalo? Je lež a dezinformace, že většina lidí v čele EU nemá děti? Je dezinformace, že šéf europarlamentu nemá ani maturitu? Není pravda, že předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker těžce bojuje s alkoholem? Není pravda, že Merkelová sama pozvala bez konzultace s jinými státy EU do Evropy imigranty?
To všechno jsou věci, které lidé hodnotí, a žádné přesvědčování tady nepomůže. Jen činy. Český člověk není hloupý člověk. Neberu panu Prouzovi jeho snahu, ale koho chce přesvědčovat, že není pravda, co lidi vidí? Mně to připomíná cesty soudruhů v regionech po listopadu 1989, aby nám říkali, že to není tak, jak to vypadá. My jsme ale na těch náměstích stáli.
Proti zkušenosti žádné řeči nezaberou. Ať začne EU fungovat, a do jejího čela ať přijdou lidé schopní, s obecnou a přirozenou autoritou. To je jediné řešení. Dnes EU nefunguje, řeší často kraviny, a potápějí ji především ti v jejím čele, kterých si Evropané přestali vážit a kterým přestali věřit. Jak ztratí politik důvěru, neprosadí už nic, i kdyby to bylo geniální.
V čem je situace jiná oproti roku 2004, kdy jsme do Evropské unie nadšeně vstupovali? Měla, s odstupem času viděno, stěžejní roli kampaň tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly?
EU tehdy nebyla tak zprofanovaná. Nebylo Řecko, nebyla migrace á la Merkelová, představitelé EU netrpěli tak často „virózou“, že ani nemohou občas chodit... Šlo to prostě od deseti k pěti. Což trvá. EU přestala být akceschopnou, důvěryhodnou, a důvody, proč jí fandit, mizí. Ne proto, že je myšlenka EU špatná, ta je skvělá. Jen ji nesmějí realizovat nafoukaní amatéři, kteří si nevidí na špičku nosu.
Blíží se výročí 17. listopadu. Od posledního výročí jsme byli svědky nárůstu protestních hnuti, která se snaží odvolávat k étosu 17. listopadu, k Václavu Havlovi, ať už je to Milion chvilek pro demokracii či jiné skupiny, které protestovaly proti Zdeňku Ondráčkovi, Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi a chystají akce na ten 17. listopad. Jak tyto protesty hodnotit, je to obdivuhodný nárůst občanské aktivity zejména mladých lidí? Co by nám výročí 17. listopadu mělo říci?
Především, dnešní mladí lidé u toho listopadu nebyli. Já ano, a to docela v centru regionálního dění. Stávala jsem na pódiích vedle Zemana a Klause, kteří byli tehdy oba na jedné lodi s Václavem Havlem za OF. Takže když někdy slyším ten listopadový patos, musím se často usmívat. Ti lidé o tom nevědí nic. Nasekalo se tolik chyb, mnozí tak zneužili toho nadšení zdola pro svou vlastní kariéru, a tak brzy se ta jednota rozpadla do klasických politických stran, že volání po listopadu je tak trochu akt neznalého zoufalství, a toho, že nemají vlastní smysluplné myšlenky.
Neidealizujme si listopad, který je sice dobře, že přišel, ale s odstupem času vnímáme i jeho omyly, neidealizujme si Václava Havla, který taky nadělal chyby, a v řadě věcí byl taky jen člověk s vlastním egem, které si navíc cíleně pěstoval. On to také byl, kdo zavelel k velkorysosti vůči soudruhům. Hledejme tedy jiné hodnoty, na kterých je možné stavět dnešek, se vším, co k dnešku patří – síla médií, sociálních sítí, jiná je situace v USA, jiná v Evropě, jinak je na tom Rusko...
Dnes nelze navázat na nic z listopadu, protože doba pokročila, svět se změnil, i my jsme se změnili... Takže na těch náměstích by měl znít dnešek, ne listopad 1989. Tedy neptejme se listopadu, co nám může říct, ptejme se sebe, co my můžeme říct k dnešku, a co pro něj uděláme. Opírat se o listopad je tedy spíše vzkazem dotyčných, že nemají nic, co by nabídli. Listopad jako program je zoufale málo. Je to historie, která je definitivně pryč, a my potřebujeme program pro dnešek. Takže akce k listopadu budou plné patetických řečí, ale nikam nepovedou. Listopad je definitivně uzavřená kapitola. Potřebujeme výrazné osobnosti dneška, které přinesou program pro dobrý zítřek.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
