Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Myslím, že jak Evropa, tak do značné míry Spojené státy si začínají uvědomovat, že někde v jejich počínání je chyba. Hned na počátku se nejednalo o potřeby a ambice Ukrajinců, ale o politické ambice Evropské unie a mocenské ambice USA.

Začalo to již loni na jaře, kdy Rusko vyzývalo k jednáním o řešení problému ukrajinského dluhu. EU taková jednání odmítla. Bez Ruska se ale ukrajinský problém řešit nedá. EU namísto toho chtěla využít krize a začala s nátlakem. Nakonec po dlouhém nátlaku nabídla EU Ukrajině asociační dohodu, která by rozervala její celní unii s Ruskem, což by pro Ukrajinu znamenalo těžkou ztrátu, protože její hospodářství bylo přirozeně orientováno na Rusko. Ani tehdejší návrh půjčky k vyřešení dluhového problému, 180 milionů dolarů, nebyl realistický. Ukrajina potřebovala více než dvacet miliard.

Prezident Janukovyč dohodu nepodepsal. Není pravda, že jednání s EU přerušil, odmítl pouze stávající text nabídky. Navrhl v jednáních pokračovat. EU prohlásila jednání za ukončená.

Místo jednání začala EU podporovat protesty, v tu dobu ještě demokratické, na Majdanu. Protestů mezitím využila k nástupu rezidua ukrajinského nacismu z druhé světové války a Majdan ovládla. Západ neonacisty legitimizoval.