Co soudíte o současné situaci a napjatých vztazích USA – Rusko? Američané dali Kremlu ultimátum, že pokud nezačne Ruská federace dodržovat dohodu o střelách krátkého a středního doletu, Spojené státy od ní odstoupí.
To jsou technické věci, které nejsou zase tak moc důležité. Důležitá je geopolitika a to, co dělá Putin na Ukrajině a v Sýrii. To jsou věci, které jsou z mého pohledu zaměřeny proti Západu a také proti Izraeli. Ovšem nikdo tomu nevěnuje tolik pozornosti jako například této dohodě. Já skutečně nemohu posoudit, jestli ve sporu o střely krátkého a středního doletu mají pravdu Američané, nebo Rusové. Ale je pravda, že Rusové vždy šidí a člověk je musí kontrolovat. Ovšem to samotné ale v geopolitickém boji mezi Ruskem a USA nerozhoduje.
Jste hrdí na Armádu České republiky?Anketa
Čemu bychom tedy měli věnovat pozornost?
Já si třeba myslím, že by bylo hloupé mít americké vojáky v Polsku, budovat tam základnu a provokovat tak Rusy. My se ale přitom dostatečně nedíváme na to, co se děje na Ukrajině a v Azovském a Černém moři, kde Rusové se svojí námořní převahou donutili Ukrajince, aby prohráli už druhou geopolitickou válku, přičemž Putin si dává dohromady strategii, která jde od Azova k Sevastopolu až do Sýrie.
Fotogalerie: - Zeman v USA
Jak rozumíte tomu, co se tam děje, respektive, jaké zájmy v této oblasti sledují Rusové?
To, co dělá Putin v Sýrii, je paralelní s tím, co dělá na Ukrajině. Ukrajinský přístav Mariupol se snažil před dvěma lety dobýt prostřednictvím té tzv. „proxy war“ (nepřiznané války prostřednictvím neoznačených vojáků či proruských sympatizantů, neoznačených vojenských složek, pozn. red.), protože je to důležitý strategický přístav. Ovšem získat Mariupol se mu podařilo pouze na pár dnů. Teď se jej bude snažit dostat pomalu, po moři.
Fotogalerie: - Pohlednice z Krymu
Ruská strategie v této části světa je především námořní. Ruské námořnictvo v těchto oblastech navyšuje své kapacity a my tomu stále nevěnujeme pozornost. Putin už vyhrál v Sýrii a teď se bude pokoušet porazit Ukrajinu, ne vojensky, nějakým napadením Polska či přes Kaliningrad, to je všechno nesmysl, ale tím, že přinutí Ukrajinu, aby se stala eventuálně vazalským státem Ruské federace, přičemž Mariupol by v budoucnu mohl sloužit hlavně Rusku. Takže to je ta hlavní věc.
Problém je, že my se geopoliticky díváme na úplně jinou část světa, což on nedělá. Putin hledí na Ukrajinu a Sýrii. On nechce napadnout baltské státy.
O co tedy dle vašeho názoru Rusové v oblasti Ukrajiny a Sýrie usilují?
Domnívám se, že by se Američané měli soustředit na to, co se děje na východní Ukrajině a studovat námořní aspekty Putinovy strategie. Myslím si, že Putinovi jde o to, aby se splnil starý ruský sen. Rusové si myslí, že by východní Středomoří nemělo být „americké moře“, ale „ruské moře“. Po dvě stě, možná i tři sta let se Rusové o tohle snažili.
Řekl bych, že co Putin dělá na Ukrajině, tak to samé dělá v Sýrii, a naopak. Tady nebude žádná válka s Polskem. Poláci to hrozně přehánějí, tu ruskou agresivitu. Putin nechce mít válku tam, kde je NATO. Polsko je členem NATO a členy Aliance jsou i pobaltské státy. Putin není blázen a tohle ho nikdy nenapadne. On nechce světovou jadernou válku.
Fotogalerie: - Krymskotatarský Bachčisaraj
Ovšem tam, kde se o součásti NATO nejedná, jako třeba v Sýrii nebo právě na Ukrajině, tak tam Putin vítězí. To je geopolitická hra, kterou hraje ruský prezident už čtyři roky, a dělá to daleko lépe než tři předcházející američtí prezidenti. Američtí prezidenti by se měli soustředit na námořní charakter celé této věci. Rusové chtějí nejen Černé a Azovské moře, ale mají zájem i o východní Středomoří, jelikož je to oblast blízko ruských hranic.
Vraťme se ale zpět k těm raketám a možnému vypovězení této strategické dohody…
Co se týče těch střel, myslím si, že je to technická věc. Zcela určitě časem nějaká dohoda bude. Nedokážu si představit, že by tato dohoda byla jednoduše vypovězena, protože existuje již od osmdesátých let minulého století.
* * *
Dr. Ing. Jiří Valenta je výzkumným spolupracovníkem Begin-Sadatova centra strategických studií při Bar-Ilanově univerzitě v Tel Avivu. Je dlouholetým členem prestižního amerického think-tanku Council on Foreign Relations. Je autorem publikace o sovětské intervenci do Československa v srpnu 1968 a publikace Máme národní zájmy vydanou během Valentova působení v čele českého Institutu mezinárodních vztahů mezi lety 1991-1993 za prezidentského úřadování Václava Havla. Jiří Valenta je rovněž držitelem medaile Jana Masaryka za přínos pro rozvoj vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jonáš Kříž
