Arcibiskup Graubner: Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec té dosavadní. Zastavme imigraci!

Některé státy tlačí na přijetí kvót pro uprchlíky, další říkají, že jde o hašení požáru benzínem a varují, že se nakonec do Evropy pohrnou miliony běženců. Do jaké míry jsou uprchlické kvóty řešením?

Anketa

Jste pro kvóty EU na přidělování uprchlíků?

Ano

98%

hlasovalo: 54683 lidí

Nejsem politik a jsem rád, že nemusím řešit evropské otázky, ale jako občan si myslím, že kvóty řešením nejsou. Je třeba řešit zásadnější otázky. Nejen na tomto problému je vidět, že EU zatím není rodinou národů, ale organizací, která staví na ekonomice a administrativních strukturách, že národy ani jejich představitelé nemilují ty ostatní stejně jako sebe, že pro všechny je nakonec košile bližší než kabát.

I zcela proevropští pozorovatelé říkají, že kvóty nesmějí být prosazeny a příliv migrantů se musí zastavit právě proto, aby nedošlo ke zničení evropské myšlenky, poštvání lidí proti EU a proti Schengenu... Hrozí takové nebezpečí? A nebude postupné přijímání migrantů znamenat naprostý konec současné evropské kultury, jak ji známe?

Bezbřehé přijímání lidí jiné kultury musí znamenat konec dosavadní kultury. Příliv migrantů je třeba zastavit. Ale vážnější je otázka, jestli jsme naši kulturu už sami nepohřbili, když vymíráme a vůbec nám to nevadí. Nebráníme se ideologiím, které nás pohřbívají. Evropský parlament neřeší zásadní otázky budoucnosti evropské společnosti, ale dělá Strategický plán genderové rovnosti. Jen dospělí mají právo na realizaci svých představ o štěstí, a nikdo nechrání práva dětí na lásku a věrnost rodičů, na stabilní harmonickou rodinu. Nechráníme rodinu, jen sebe. Sobectví vede vždycky ke smrti. Ty dobré myšlenky, z nichž EU vyrostla, však vycházejí z lásky, která chce dobro druhého. K tomu se musíme vrátit.

Katolická církev v Německu chrání uprchlíky. Ty, kteří by byli jinak deportováni ze země, ubytovává na církevní půdě. Jak se díváte na tento způsob řešení problému ze strany katolické církve v Německu?

Církev se vždycky zastávala chudých a trpících jednotlivců a kostely mívaly právo azylu. Jednají v duchu tradice a papež František je podporuje. To je dobře. Jiná otázka je, jak řešit problém přistěhovalců v kořeni, tedy především v jejich zemích, aby neměli důvod utíkat. To je zásadní úkol EU.

Podle všeho se však německá vláda na církevní hodnostáře zlobí. Počty uprchlíků žádajících v zemi o azyl totiž neustále stoupají. Starosti mají také kněží, kteří vzkazují politikům, aby vytvořili pro uprchlíky rozumný přístup do Evropy a humánní životní podmínky pro uprchlíky ve všech členských zemích EU. Jak se na to díváte vy?

Je třeba rozlišovat uprchlíky, kteří byli vyhnáni z domova a jde jim o život, pak ty, kteří jdou za lepším blahobytem, případně ty, kteří jsou politickými vyslanci s úkolem rozšířit řady a pak i politický vliv muslimů v Evropě. Těm prvním je třeba pomoci ve všech demokratických zemích, Česko nevyjímaje. Ti druzí, i kdyby byli přiděleni do méně bohatých zemí EU, se postupně přesunou do zemí s nejvyšší životní úrovní a nejštědřejším systémem sociální podpory. Ti třetí by měli být odmítáni všude, protože jsou nebezpeční pro demokracii. Ti mají ovšem zájem přednostně o ty země, kde je jich už víc a mají naději na politický vliv. Vážně se ptám, jestli nejsou vysíláni od stratégů velké politiky jako váleční pěšáci, jako trójský kůň.

Co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?

S tím souhlasím. Jako křesťané staví na tom, z čeho vyrostla naše kultura. Mezi nimi bych dal přednost těm, kteří byli vyhnáni tak zvaným Islámským státem a živoří ve stanech cizí země. Na mé pozvání nedávno navštívil Česko arcibiskup z iráckého Mosulu (biblického Ninive), který žije s padesáti tisíci svých věřících v utečeneckých táborech v Kurdistánu. Jsou mezi nimi lidé vzdělaní a dříve i majetní. Ti by se uměli přizpůsobit i pracovat. Jejich pozvání bych přivítal.

Co sociálněpolitický rozměr celé věci? Většina migrantů nemá žádné vzdělání, je tam jazyková i kulturní bariéra. Panují tedy obavy, zda by dokázali najít pořádnou práci a zda by nerozšířili řady nezaměstnané chudiny, anebo chudiny, která vykonává nekvalifikované práce...

Toho bych se právě u těchto křesťanů obával nejméně.

Někteří komentátoři hovoří o tom, že Češi nejsou připraveni na multikulturní společnost, že jsme rasisté a podobně. Co na tyto argumenty a názory na chování české společnosti vůči uprchlíkům z jiných kultur říkáte? Mají oporu v realitě?

Multikulturalita není žádná záruka lepší společnosti a národ snad není sprosté slovo. Národní hrdost nemusí mít nic společného s rasismem či nacionalismem, které se i u nás objevují a jsou odsouzení hodné. Propagátoři multikulturality by měli aspoň na čas opustit bydlení v lepších čtvrtích a nastěhovat se mezi sociálně vyloučené. Pak budou věrohodní. Láska k národu však nevyhání cizince, nýbrž především buduje svou rodinu a svůj dům, v němž pak velkoryse vítá hosty. Ale pokud domácí pán nemá děti a sám se toulá, pak jeho dům obsadí jiní a on sám se může stát bezdomovcem. Znovu jsme u kořene. Nejprve musíme být společností přívětivou k rodinám a dětem, pak budeme mít na to, abychom velkoryse pomáhali chudým cizincům. S pomocí není třeba otálet, obojí může jít současně, ale dávat přednost cizincům před vlastními dětmi vede k sebevraždě národa. Představy, že nedostatek dětí nahradí na pracovištích či v odvodu daní a příspěvků na naše důchody cizinci, jsou velmi krátkozraké.

Profesor Petr Piťha ve svém proslovu, který koluje po internetu, říká, jak můžeme po muslimech chtít, aby nás respektovali, když oni mají náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. „Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury,“ řekl také Piťha. Neměli bychom zohledňovat i toto hledisko? Případně stojíme a můžeme trvat na zachování struktury naší současné kultury a společnosti?

S panem profesorem souhlasím. Jen doplním, že na zachování struktury naší společnosti můžeme trvat jen tehdy, když budeme mít i početní převahu. Jinak nás demokraticky přehlasují, a pak budou vládnout po svém. Ostatně obě diktatury minulého století se dostaly k moci na základě demokratických voleb. V Sarajevu jsem kdysi slyšel muslimský hlas: Do Evropy vstoupíme podle vašich zákonů, ale vládnout v ní budeme podle našich zákonů. A má to logiku. Ateistická Evropa nemá budoucnost, protože ateismus žije z negace, z popírání, z odporu. To není konstruktivní a nepřináší naději. Nebude-li Evropa křesťanská, bude jednou muslimská. Pro náboženství a víru se rozhoduje každý sám v plné svobodě, ale s tvrdým důsledkem nejen pro jeho osobu. Nese spoluodpovědnost za celý národ.

Co hnutí Islám v České republice nechceme? Nedělá jejich lídr Martin Konvička chybu, když se orientuje na víru a odpor proti islámu a nikoli na jiné faktory? Není to urážlivé vůči muslimům?

Nechci nikoho soudit, zvlášť když tyto aktivity blíže neznám. S odporem a bojem musíme počítat vždy, když roste ohrožení a strach. Vidět ohrožení a nereagovat je projevem nezdravé rezignace. Ale jak jsem už řekl, první je nutné vyjít z egoismu a žít pro děti, které je třeba dobře vychovat. Pak může mít národ budoucnost.

Jaké chyby byly učiněny od devadesátých let, přes začátek tisíciletí (invaze do Iráku atd). Co bylo zbytečné, škodlivé nebo destabilizující pro Blízký východ, případně severní Afriku... Kde bychom v rekonstrukci stability v těchto oblastech měli začít?

Fatální chybou je dívat se na celý svět jen očima demokracie a vnucovat ji lidem, kteří pro ni nejsou zralí. Demokracie je jen metoda vládnutí, která funguje, když má kvalitně vychované lidi. Demokracie sama však není schopná lidi vychovat. Ona musí výchovu svěřit kvalitním institucím. Jestli opravdu respektujeme lidská práva a hodnoty jiných kultur, pak je musíme nechat žít i v jiných politických systémech. Ale skutečnost, že se Západ angažuje jen v zemích strategicky zajímavých, ukazuje, že nejde jen o dobro tamních lidí. Tamní vlády nebyly většinou dobré, ale bez nich je to mnohem horší. Nejvíc na to doplatili místní křesťané, které muslimové považují za spojence Západu. Proto má Západ morální povinnost jim aspoň pomoci.