Který z jmenovaných šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Ministerstvo spravedlnosti chystá zákon, který podle šéfa resortu Pavla Blažka umožní vypnutí lživých serverů. Co od této právní úpravy může veřejnost očekávat?
Vznik ministerstva pravdy? Vážně nevím. Někteří politici a vládní zmocněnec používají vágní termín „dezinformace“, který stále není dostatečně definován. Někdy v praxi vidíme tzv. definici kruhem říkající, že dezinformace jsou to, co se publikuje na dezinformačních webech, a dezinformační weby jsou ty, které publikují dezinformace.
Nemáme problém s úzkým pojetím dezinformace, tj. nepravdivého tvrzení s úmyslem klamat, které se systematicky, organizovaně šíří, typicky ze strany státních aktérů. Hrozí-li navíc nebezpečí z prodlení – například při šíření lživé informace, která může vyvolat válku, dokážu si představit – za předem definovaných podmínek – státní zásah.
Pokud je ale záměrem mít definici obecnější, širší, spadne do ní většina mainstreamových médií včetně veřejnoprávních, která se opakovaně dopustila šíření nepravd, například kolem brexitu, migrační krize nebo opatření proti covidu. To by znamenalo ohrožení svobody projevu a práva na informace.
Překvapuje vás, že takto zásadní téma, jakým omezování svobody slova bezesporu je, neprochází žádnou společenskou diskusí, jako by to bylo něco pouze okrajového? A že k tomu naprostá většina médií mlčí?
To je ten nejhrozivější aspekt na celé té kauze a vůbec na událostech posledních týdnů. Dochází k normalizaci něčeho naprosto nenormálního. Ve vedení některých médií se projevuje strach přímo hmatatelný. Zaznívají hlasy, že je třeba ještě pár dní vydržet, neprovokovat, aby se neohrozily inzertní příjmy.
Přitom podle Centra pro lidská práva a demokracii nikde na Západě nepřistoupili k tak tvrdým krokům. Ani podle nich nebyla blokace celých domén přiměřená a nezbytně nutná. Nechceme přece používat stejné prostředky jako autoritářské státy, před kterými varujeme.
Před pár dny publikoval vládní zmocněnec pro média a dezinformace tweet, v němž vyvíjí nátlak na poslance a demokraticky zvolenou Radu České televize. Jako by záměrem vlády bylo zabetonovat současné poměry v ČT a zbavit radní platných mandátů. To už tady jednou bylo a skončilo to soudním rozsudkem a vyplacením milionů z kapes daňových poplatníků. Člověk by čekal protesty z médií a od nevládek, kterým leží na srdci demokracie, ale slyšíme jen mrazivé ticho.
Psali jsme:
Kdo by měl mít patent na to, aby posoudil, co je pravda a co ne, a dal tedy pokyn k vypnutí „lživého“ serveru?
Nedokážu si představit, že se ze soudů stanou ministerstva pravdy, která budou vynášet binární rozsudky nad výroky, které jsou založeny na hodnotovém ukotvení každého z nás, nebo nad formulacemi například v oblasti genderu, islámu, volebních systémů, očkování nebo klimatu, o nichž se vede odborná polemika. Nebo na to chceme jmenovat komise jako před rokem 1989? Podmínkou pro zásah státní moci může být jen porušení zákona, tedy například bezprostřední výzvy k násilí, dětská pornografie, podpora terorismu a podobně.
Není protimluv, když se ministr Blažek přesto dušuje, že pohlídá, aby nedošlo k ohrožení svobody slova, nebo si přesto dokážete představit, že se může podařit skloubit chystaný zákon proti „lživým“ informacím se svobodou slova?
Počkejme si. Panu ministrovi jsme poslali žádost o schůzku, protože bychom si rádi poslechli jeho představu a nabídli mu návrh, jak řešit nebezpečí kyberútoků bez omezení svobody slova.
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
Z vyjádření členů vlády to vypadá, že vysoké ceny energií způsobila ruská invaze na Ukrajinu. Přitom k dramatickému růstu cen došlo už před ní a řada členských zemí EU na něj také reagovala už před 24. únorem. Nemusela by se pak pozavírat většina mainstreamových médií, pokud by po přijetí zákona citovala tato tvrzení vládních činitelů či jiných politiků, nebo na politická vyjádření by se posuzování pravdivosti vztahovat nemělo?
Většinou se těch nejzávažnějších manipulací a nepravd dopouštějí právě ti, kteří mají plnou pusu frází o fake news a dezinformátorech. Vzpomeňme například na obvinění prezidenta Trumpa ze spolupráce s Ruskem. Až s odstupem času se ukázalo, že to byl zinscenovaný podvrh a máslo na hlavě měl spíš tým Clintonové. Nebo případ s kufříkem Bidenova syna a s jeho vazbami na Ukrajinu, který před americkými prezidentskými volbami zcenzurovaly digitální platformy jako dezinformaci, aby se později ukázalo, že se zakládá na pravdě. U nás si mnozí vzpomenou na nepravdivé obvinění z dezinformací, které mělo na svém webu Ministerstvo zdravotnictví na základě chybného factcheckingu nasmlouvané firmy Semantic Vision.
Může si však Česko počínat jinak a neutahovat šrouby svobodě, když se na nás mimo jiné valí i to, co 9. března odhlasoval Evropský parlament, a sice Zprávu zvláštního výboru pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů v EU včetně dezinformací? Co může být hlavním důvodem pro to, proč tento dokument de facto požaduje potlačování určitých informací?
Je třeba říct, že dokument vznikal ještě v době před ruskou invazí na Ukrajinu. Ale náramně se jim vyhrocení vojenského konfliktu hodí. Vždyť nám už několik let podsouvají, že za skoro každý neúspěch evropské federalizace mohou populisté, vnější nepřátelé a kremelští dezinformátoři. O to více se nyní budou snažit – s poukazem na válku – umlčovat kritiky unijních regulací, s nimi spojeného dotačního socialismu nebo například příznivce maďarské nebo polské vlády.
Chtějí prostě vyloučit z veřejné diskuse všechny, kteří nějak odporují federalizaci Evropské unie nebo lpí na tradičním společenském uspořádání. Jen vláda, která nevěří vlastním argumentům a cítí, že nemá důvěru občanů, se uchyluje k cenzuře a zákazům.
Bc. Markéta Gregorová
To, že pro schválení tohoto dokumentu s plíživou cenzurou hlasoval europoslanec Stanislav Polčák, určitě nepřekvapí, ale zajímavý je postoj Pirátů: Marcel Kolaja hlasoval proti, Mikuláš Peksa se zdržel a Markéta Gregorová byla pro. Když už se ani svobodomyslní Piráti nedokážou postavit proti omezování svobody, kdo to má udělat?
Tohle, myslím, řadu lidí překvapilo. I europoslanci ODS, kteří dokument veřejně kritizovali, nakonec nenašli odvahu hlasovat proti. Pan Kolaja, s nímž se často v názorech rozcházíme, tady zřejmě usoudil, že obsah je natolik šílený, že by ho jeho podpora diskreditovala. Na rozdíl třeba od europoslanců ANO nebo KDU-ČSL, kteří dokument bez výjimky podpořili. Podrobnosti o hlasování a problematických pasážích textu najdou čtenáři zde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
