Dnes se diskutuje skutečně o všem možném, a výjimkou není ani účelnost atentátu na říšského protektora...
Lze to nazírat z několika hledisek. Z hlediska provedení byl atentát obrázkem, spíše velkou výkladní skříní chyb učiněných při výcviku atentátníků a též nebetyčného diletantismu těch, kteří je poslali, aby ho vykonali - dlouhých pět měsíců před atentátem přežívali atentátníci v protektorátu bez potravinových lístků, bez pracovních knížek při panující všeobecné pracovní povinnosti, s protektorátními průkazy vydanými všem dosud 20 vysazeným parašutistům jediným úřadem v Brně, takže každá trochu důkladnější policejní kontrola by je objevila. Po atentátu se shromáždili údajně na rozkaz na jednom jediném místě, ačkoliv pravidlo velí se po akci co nejvíce rozptýlit. Přes přísný zákaz si mezi sebou do protektorátu vezli fotografie na památku a dopisy milých v protektorátu, mezi sebou porušovali zákaz sdělování si osobních dat, navíc pět, tedy čtvrtina parašutistů z Velké Británie do té doby vysazených spolupracovala s Gestapem, dva z nich prý naoko, protože po zatčení jim kromě mlčení nic jiného nezbývalo. Heydrich zemřel na infekci z víceméně banálního poranění při atentátu. Kdyby toho nebylo, atentát by se nezdařil.
Z hlediska motivace máme na vybranou několik okruhů osob, které si přály Heydrichovu smrt a které ho mohly přikázat zabít. Ale ani jeden z nich není dodnes věrohodně identifikován a potvrzen. Ví se jen, že zájem provést něco spektakulárního v protektorátu měl E. Beneš, že Heydricha se zbavit mohli též chtít Britové, nejvyšší představitelé Německé říše, které mohl Heydrich ohrožovat, a SSSR.
Fotogalerie: - Lidické děti
Jaké jsou tedy podle vás jednotlivé hypotézy?
Heydrichova smrt zajistila Benešovi ohlas u spojeneckých vlád a zdánlivě vytvořila kýžený zvrat v nečinnosti v protektorátu. Atentát ale realizovali příslušníci cizí armády, nikoliv český domácí odboj, jenž před atentátem z obav před hrozícími následujícími represáliemi obrovského rozsahu nejen naléhavě varoval, ba byl zásadně proti. Beneš kalkuloval zcela chladnokrevně s tím, že Němci se pomstí a že zabijí 50 000 až 100 000 Čechů, což podle něj pak vyvolá ozbrojený odpor Čechů proti okupantům, který si Beneš tak vroucně přál. První část jeho kalkulu mu málem vyšla, Hitler rozkázal pozabíjet nejdříve 10 000, pak 30 000 Čechů, což mu ale dvakrát dokázal svými osobními intervencemi rozmluvit K. H. Frank, když za ním kvůli tomu doletěl.
Dalším možným důvodem atentátu mohl být dobrý poměr Heydricha s Čechy, který velmi znepokojoval Beneše a vlastně celou exilovou londýnskou vládu.
Proč vlastně Heydrich nahradil Konstantina von Neurath v úřadu říšského protektora?
Podle českých historiků důvodem byl pokles válečné výroby a stoupající odboj. Ale bylo to složitější. V létě 1941 relativně rychle klesla výkonnost ve zbrojním průmyslu hlavně v důsledku problémů ve výživě českého dělnictva o 15 až 20 procent, 15. 9. 1941 referoval von Neurath Hitlerovi, že „zásadní příčinou je zjevně další zhoršení potravinové situace v protektorátu, která… občas nabývá katastrofálních forem… Jako bezprostřední důsledek lze v řadě průmyslových a zemědělských podniků v protektorátu zaznamenat stále se zvyšující nechuti k práci a někde i nezanedbatelný pokles výkonnosti“. Závěrem požadoval Neurath naléhavě „přídavky z říšských zásob“. Frank už předtím, 21. 8. 1941, písemně vyzval Neuratha, aby pro ně oba domluvil společnou audienci u Hitlera, protože „stále hrozivější situace ve výživě protektorátu naléhavě vyžaduje Vůdcovo rozhodnutí, zda bychom mohli být v následujících měsících zásobováni z říšských zásob… nebo budeme nadále odkázáni na nedostačující protektorátní zásoby. Pokud nám Říše nemůže pomoci, je třeba z toho vyvodit závažné politické důsledky. I toto rozhodnutí musí učinit sám Vůdce, a sice po našem vysvětlení“. K tomu poznamenal, že se jedná o „poslední možnost, jak zajistit v protektorátu potřebný klid a nakonec i nadále nést politickou odpovědnost“. Dalšími důvody výměny říšského protektora byl nárůst černého obchodu s potravinami, tajných porážek, zatajování úrody i stoupající počet různých odbojových organizací. Jejich počet sice stoupal, ne však závažnost sabotáží, pokud za ně nepovažujeme nárůst počtu zničených veřejných telefonních budek ve městech a přeřezaných brzdových spojek železničních vagonů, jejichž následkem se prodlužuje brzdná dráha vlaku, avšak nijak dramaticky.
Do Prahy přibyvší R. Heydrich brzy s K. H. Frankem dokázali zvýšit potravinové příděly dělnictvu ve zbrojním průmyslu – zvýšení přídělů hlavně tabáku, cigaret a alkoholu. Heydrich po několika měsících nechal zvýšit příděly plošně všem Čechům a vyrovnal je s příděly pro německé obyvatelstvo. Dělníkům nechal zdarma rozdat 200 000 párů pracovní obuvi, což byla za války kvůli nedostatku kůže velká vzácnost. Hned po příjezdu vyhlásil v okrscích některých oberlandratů stanné právo, pod něž spadaly všechny činy proti Říši a držení střelných zbraní. Podle tehdejšího českého tisku byly 404 osoby popraveny, z popravených bylo 42 procent odsouzeno za těžké hospodářské delikty, většinou za keťasení – to je slovo z německého Kettenhändler, překupník. Heydrich zavedl závodní stravování bez potřeby odevzdávat lístky, ozdravné závodní rekreace ve zrekvírovaných luxusních hotelech a letoviscích, poválečné ROH tuto praxi jen převzalo, rázem zvýšil o 75 procent vdovské, starobní, sirotčí a invalidní důchody, uzákonil všeobecné pojištění zaměstnanců pro případ nezaměstnanosti, sociální pojištění služek, zdravotní pojištění důchodců, protože důchodci po celou dobu meziválečné republiky až do té doby nebyli nemocensky pojištěni! Snížil počet německých úředníků v protektorátu z 2500 na 1800.
Psali jsme:
…teď jsem poněkud konsternován…
Jdeme dále! Snad nejzávažnějším důvodem atentátu byla Benešova obava, že by při eventuální akceptované německé nabídce na uzavření míru zůstal protektorát součástí Německé říše. V depeši z 15. 5. 1942 domácímu odboji to říká jasně: „Prorazí-li Němci až na Kavkaz, bylo by to vážné… V tom případě bych čekal ze strany Německa na návrhy na nerozhodný mír… jsou však dnešní poměry v protektorátu… to jest spolupráce s Němci, Hácha… protektorátní vláda… velkým zatížením, ne-li velkým nebezpečím. V takové situaci by mohla také u nás být žádoucí nebo nezbytná akce násilná, sabotáže, manifestace. Bylo by to mezinárodně pro osud národa pro případ nějakých takových jednání.
To vypadá, že nejpravděpodobnějším osnovatelem atentátu na Heydricha byli Edvard Beneš a jeho exilová vláda v Londýně…
Edvard Beneš a jeho zpravodajská služba pod Františkem Moravcem museli být do přípravy atentátu zataženi, ale exilová československá vláda neměla o chystané akci ani potuchy. Beneš atentátem elegantně zabil více much jednou ranou a smazal špatný dojem z české protektorátní nečinnosti. Povědomí Západu o osudu Lidic a Ležáků po atentátu velmi prospělo postavení Beneše a jeho londýnské exilové vlády. Že Beneš za války o pozadí atentátu mlčel, je pochopitelné. Méně pochopitelné je, že i po válce tvrdil představitelům domácího odboje, mj. i Vladimíru Krajinovi a Jaroslavu Drábkovi, že nevěděl, že zpravodajská služba posílá domů parašutisty zabít Heydricha. Zřejmě se obával výčitek za oběti následného teroru. Roli strůjce atentátu převzal na sebe dobrovolně nebo z donucení František Moravec.
Nicméně u hypotézy, že to byla akce Benešova a jeho zpravodajské služby, je třeba důkladně vyjasnit postup, jakým se Benešovi podařilo získat pro akci Brity, kteří pro výsadkáře museli poskytnout letadla a letecký personál. O tom se dodnes nic neví. Je ale známo, že další skupina parašutistů z prvních britských výsadků do protektorátu měla za úkol atentát na Emanuela Moravce, k němuž vůbec nedošlo.
Fotogalerie: - Symboly
Ivo Fencl ve svém článku nedávno vydaném Parlamentními listy (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ino-Fencl-Analyzy-Heydrichova-konce-nerekly-jeste-posledni-slovo-634223) rozvíjí možné příčiny atentátu na zastupujícího říšského protektora. Co říkáte jeho přehledu?
Shoduji se s australským historikem Stanislavem Bertonem, největším znalcem problematiky atentátu na Heydricha, v tom, že příčiny, které vedly Beneše k zorganizování atentátu, byly: provokace pro potřeby československé zahraniční propagandy, obava z uzavření separátního míru in spe s důsledky pro ČSR, odčinění Mnichovské dohody, získání spojenců pro plán vyhnání Němců z ČSR. A S. Berton přidává i další možný důvod. V březnu 1942 při rutinní kontrole dokladů na varšavském nádraží zadržely německá Sicherheitspolizei (tedy Bezpečnostní policie) a německý Sicherheitsdienst - - Bezpečnostní služba - německého hudebníka, který se pak přiznal, že je sovětský agent s úkolem provést atentát na Heydricha. Hlášení šéfa pražského Gestapa Horsta Böhma a generála Josefa Bartíka ze skupiny Františka Moravce potvrzují, že Moskva chtěla odstranit Heydricha proto, že ohrožoval sovětského agenta v Hitlerově blízkém okolí. Neví se, kdo to byl, spekuluje se o Martinu Bormannovi. Další podrobnosti nejsou známy. Pak by Beneš jako agent sovětských tajných služeb mohl plnit atentátem na Heydricha přání Moskvy – potvrzení o převzetí peněz od NKVD v roce 1938, které se všeobecně pokládá samo o sobě za vázací akt, je k dispozici. Další dokumenty potvrzující tuto hypotézu jsou v uzavřených ruských archivech.
Ivo Fencl ve svém článku naznačuje, že zájem na Heydrichově smrti mohlo mít více osob z vedení Říše, protože ohrožoval jejich pozici. Kdyby tomu tak bylo, zůstává nevyřešenou otázkou, jakým mechanismem by Němci přinutili jiné, aby se Heydricha kvůli nim pokusili zabít. Spíše by zinscenovali dopravní nehodu, při které by Heydrich zahynul, nebo by mu nezakázali jeho hobby, bojové nasazení coby vojenského pilota stíhaček Luftwaffe na francouzské, později i na ruské frontě, kde byl v roce 1941 sestřelen za linií německo-sovětské fronty a musela se za ním vydat záchranná skupina. Pak by připadalo v úvahu i inscenování sestřelu jeho letadla.
Fenclův článek končí odstavcem, ve kterém se vyskytuje dost nesmyslů. Invazi do Anglie Heydrich nepřipravoval, protože v roce 1941 britská ani německá vojska nebyla z technických důvodů schopna výpadu přes kanál La Manche už jen kvůli nemožnosti vytlačení nepřátelského vojenského loďstva z oblasti invaze, kvůli docílení absolutní převahy ve vzduchu v místech vyloďování a hlavně kvůli nedostatku speciálních plavidel vhodných pro vyloďování. I kdyby Němci zabavili pro vylodění poslední francouzskou, belgickou nebo holandskou rybářskou bárku, nestačilo by to. Dále popud k povinnému nošení žluté Davidovy hvězdy Židy nepřišel od Heydricha, jak tvrdí pan Fencl, nýbrž to navrhli Češi, respektive české protektorátní úřady a jejich nápad pak zavedli Němci v celé Říši. Tvrzení pana Fencla, že „v Čechách a na Moravě se měl díky němu – Heydrichovi - uskutečnit pokus o vytvoření vzorově ideálního nacistického státu“ se nezakládá na pravdě. Určité zlepšení mělo nastat, ale pouze v nové Říšské župě Sudety, kde reformátoři z říšského ministerstva vnitra ve snaze odstranit věčné kompetenční spory mezi NSDAP, SS a státním aparátem ve staré Říši, si župu Sudety zvolili pro svůj experiment s novou říšskou reformou a soustředili do rukou župního vedoucího Konrada Henleina veškeré kompetenční pravomoci, státní i stranické, s výjimkou policie. V jiných územích odstoupených Německu a v protektorátu mělo zůstat vše při starém. Tím Henlein disponoval mocí jako žádný jiný říšský župní vedoucí. A Heydrich Henleina, kterého SD vedla pod židovským krycím jménem Kohen, nenáviděl a snažil se jej zničit. Považoval spannisty, ke kterým Henlein patřil, za největší nebezpečí pro Říši hned po komunistech. Ale to už je jiný příběh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
