Minule jsme spolu mluvili o diskusích, zda ve sčítání lidu umožnit uvést jiné pohlaví než muž či žena. Dnes se Evropská unie pře s Maďarskem, které podle zákona zakázalo informace o homosexualitě a operacích pohlaví v médiích, ve školách a mladistvým do 18 let. Co si o sporu myslíte?

O sporu toho bylo řečeno tolik, že si stěží lze myslet něco originálního, proto jen stručně. Maďarsko má ve svém – společensky konzervativním, umírněně nacionalistickém a hlavně antibruselském – postoji samozřejmě pravdu, leč spor o jednom konkrétním zákonu je typicky náhradním sporem. Bruselská mašinerie zaměřená na postupnou likvidaci evropských národních tradic, jedinečnosti evropských zemí, evropské ekonomiky a v konečném důsledku i evropské populace si samozřejmě hledala klacek, s nímž by mohla maďarské psisko přetáhnout přes čumák. Našla ho v Orbánově – v uvozovkách – teplém zákoně. Kdyby toho zákona nebylo, našla by si něco jiného. Je to typicky náhradní spor, i když konkrétně v otázkách změn pohlaví není sporem podružným.

Ono je to totiž tak: lidská sexualita je k neuvěření pestrá, existují samozřejmě jen dvě pohlaví, ale nespočet možných preferencí, choutek, libůstek a orientací. LGBT+ propagandisté sice ruší ona dvě pohlaví, ale na všechno ostatní vymýšlejí škatulky, které nejsou osvobozující, ale ještě víc svazující než přístup: pohlaví jsou dvě, občas někdo je více či méně teplý, a všechny ostatní varianty jsou věcí soukromé volby dospělých lidí, do níž nějakým aktivistům vůbec nic není.

Bruselskou woke variantu by šlo charakterizovat jako: pohlaví je buď nespočet, nebo žádné, ale konkrétní provedení není soukromou věcí dospělých lidí, ale úřadů, neziskovek, poradců, vztahových koučů, psychologů, právníků a moralistů. To druhé samozřejmě slibuje větší kšefty – a teď nemyslím kšefty okolo sexuálních aktivit, prostor, pomůcek a podobně, ale kšefty pro třetí stranu, strkající lidem do soukromí své zvědavé nosy. Hlavně to však umožňuje potenciálně nekonečnou kontrolu toho nejintimnějšího, co mezi lidmi může existovat.