V Senátu, když jste z něj odcházel, vás často při projevech vypískávali. Jaké máte vzpomínky na tu dobu?

Nebylo by správné říci, že se jako burani chovali vždy a všichni. Vždy po mém vystoupení někteří přišli a „to seš frajer, že jsi to dokázal říci“ a podobně. Když jsem se zeptal, proč mě nepodpořili, dostal jsem odpověď: „Ty máš výhodu, že nejsi v klubu. Já kdybych šel proti názoru klubu, už by mě nepostavili.“ Smutné, ale pravdivé. Přese vše na tu dobu vzpomínám rád. Setkávání se zaměstnanci, to bylo a je vždy pohlazení duše, ale i jednání většiny kolegů a kolegyň mimo jednací sál bylo vždy velmi přátelské. S celou řadou z nich se stále setkávám.

Odešel jste, nekandidoval. Proč

Velmi těžce mi onemocněla manželka. Věděl jsem, že nemoc nemá řešení, a musím se o ni postarat až do posledních dnů. Vrátit jí maličko z toho, jak se starala ona o rodinu, když jsem byl stále mimo domov. Nemohl jsem dopustit, aby poslední své dny trávila v nemocnici.

Měl jste vůbec třeba s Miroslavou Němcovou nějakou osobní komunikaci? A jakou?