Co znamenal letošní krizový rok pro ostravsko-opavskou diecézi? Jak se vaše biskupství vyrovnalo například s omezením bohoslužeb a vůbec s menším kontaktem s věřícími na větších církevních akcích?
Která z mrtvých osobností Vám nejvíce schází?Anketa
Podílely se některé charitativní organizace vaší diecéze na pomoci postiženým koronavirem kupříkladu v nemocnicích, domovech důchodců či ústavech sociální péče? Probíhala také on-line výuka v církevních školách v našem kraji?
Oblastní charity, které v diecézi zřizujeme, provozují několik domovů pro seniory, v Ostravě máme Hospic sv. Lukáše a mobilní hospic sv. Kryštofa. Další domovy provozují řeholní sestry. Ve všech těchto zařízeních se poskytuje zdravotní i ošetřovatelská péče a situace s pandemií se jich pochopitelně dotkla. Během roku se v některých z nich vyskytla nákaza koronaviru a bylo nutné ji akutně řešit. Kromě toho naprostá většina charit zajišťuje také terénní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu, díky které je v kontaktu se stovkami klientů v jejich domácnostech. Nejen těm se během pandemie charita snažila obstarávat nákupy a další nezbytné věci. Do pomoci nemocnicím se zapojila například opavská charita, která ve svých chráněných dílnách začala šít roušky a také vyrábět ochranné štíty pro zdravotníky.
Základní i střední školy, které biskupství zřizuje, fungovaly stejně jako ostatní školy v režimu distanční výuky. Velmi mě potěšili studenti Střední zdravotnické školy a Střední pedagogické školy sv. Anežky České v Odrách, kteří se na jaře i nyní na podzim ochotně a obětavě zapojili jako dobrovolníci v nemocnicích a domovech sociální péče.
Máte nějakou představu, jakým způsobem letos proběhnou vánoční bohoslužby v kostelích Moravskoslezského kraje? Jak se s nynějším nepříznivým stavem vyrovnáte?
Při přípravě vánočních bohoslužeb respektujeme omezení nastavená epidemiology. Nyní je možné kostely obsadit z 20 procent kapacity míst k sezení. Je to složitá situace, kterou musí každá farnost řešit individuálně podle velikosti kostela. Menší farní společenství v pohraničních oblastech Jesenicka a Bruntálska, kde jsou velké kostely, mají míst dostatek pro všechny i při nejpřísnějších omezeních.
Ve větších farnostech a ve městech je to obtížnější. Někde se například rozhodli uspořádat Půlnoční venku nebo zvýšili počet bohoslužeb. Jinde zavádějí různé formy registrace účastníků a do kostela se dostane jen omezený počet věřících. Těm, kteří se do kostela nedostanou, doporučujeme sledovat vánoční bohoslužby v televizi Noe, na internetu nebo poslech Radia Proglas.
Vánoce ale nejsou jen Štědrý den, vánoční bohoslužby pokračují i v dalších dnech a jejich kompletní přehled zveřejňujeme na webu diecéze či jednotlivých farností. Kostely kromě toho budou otevřeny i mimo časy bohoslužeb, aby se lidé mohli přijít pomodlit k vystavenému betlému.
Žijeme nyní v opravdu těžké době; vyhledávalo více lidí podporu u vašich kněží? Nebo chodili duchovní za některými starými a opuštěnými lidmi domů, aby jim ulehčili jejich těžký život a dodali vnitřní klid a rovnováhu...
Pro mnoho lidí bylo velmi obtížné to, že přišli o možnost přicházet do kostela na bohoslužbu. Duchovní se snažili být jim k dispozici. Lidé je mohli kontaktovat po telefonu, domluvit si individuální setkání nebo i návštěvu kněze doma. Máme kněze, kteří se zapojili do krizové intervence jako psychologové, i kněze, kteří působí přímo v nemocnicích jako nemocniční kaplani. Někteří se zapojili do dobrovolnické služby v zařízeních sociální péče.
Psali jsme:
A měli jste také mezi duchovními některé nakažené jedince? Neměli někteří z vašich kněží obavy sloužit mše v tak krizovou dobu, kdy hrozí riziko nákazy? Jaký to je vůbec pocit celebrovat mši s rouškou na obličeji?
Co byste vzkázal lidem, zvláště před Vánocemi, kteří v současné době snášejí velmi těžce tíživou atmosféru ve společnosti s nedostatkem sociálních kontaktů?
Především, aby se snažili myslet pozitivně. Každá krize i tato jednou skončí. Není moudré se koncentrovat na to, co právě vzhledem k pandemii nemohu, ale radovat se z toho, co mohu. Není také dobré se nechat zavalit množstvím negativních informací, spíše si dopřát radost v podobě pěkné knihy, hudby či filmu a návštěvu, která se nemohla uskutečnit nahradit alespoň telefonátem s někým, s kým si mohu popovídat. Důležitý vzkaz má tato situace i pro nás, kteří sociální kontakty máme. Všímejme si ve svém okolí lidí, kteří jsou sami, a zkusme jim nabídnout pomoc.
Jak byste hodnotil celkovou situaci ve společnosti v roce 2020. Zlepšila se? Začali si lidé více pomáhat a táhnout za jeden provaz, když nám je hůře?
Myslím si, že je ještě brzy na to situaci hodnotit. Během jara byla ve společnosti vidět snaha se s krizí poprat. Letní uvolnění bylo pro řadu lidí nadějí, že bude dobře. Podzimní vlna nákazy se mnoha lidem snáší podstatně hůř a je znát i jistá míra apatie a nervozity. Přesto se vždycky v takovýchto situacích projevuje i solidarita a lidská dobrota. Jsou to tisíce lidí, kteří s pandemií stále bojují a pomáhají profesionálně či dobrovolnicky. Na řádcích pandemie se píšou i příběhy obětavosti a hrdinství mnoha lidí. Bylo by špatné to nevidět a chtěl bych všem těmto často bezejmenným hrdinům pandemie poděkovat.
Mnoho podnikatelů, živnostníků, opozičních politiků, ale i lékařů často kritizuje vládu za poněkud chaotické a nepředvídatelné kroky – různá nařízení, které jim ztěžují život. Dal byste kritikům za pravdu anebo v současné těžké situaci, se kterou nemáme dostatek zkušeností, nejde nic jiného dělat?
Pro všechny je to zcela nová situace, kterou nikdo dřív nemusel řešit. Být ve vládě v této složité pandemické době není snadné a chyby se dít mohou. Vidíme, že problém se zvládáním koronavirové krize má nejen Česká republika, ale zápasí s ní všechny země v Evropě i ve světě. Je zřejmé, že pandemie těžce poznamená celý život společnosti i ekonomiku na dlouhou dobu. Jen společným úsilím, kterému dá někdo jasný směr, se z následků pandemie můžeme dostat. Denně se modlím, aby ti, kteří mají zodpovědnost, nebyli jen korouhvičkou ve větru, ale tento jasný směr dokázali ukazovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
